Ani týden netrvalo a vracím se do Mělníka, opustil jsem cosi rozdělané, a to se nemá. Tentokrát je všední den. Z Prahy jsem sem jezdíval spíš autobusem, ale České dráhy jsou k penzistům přívětivější než autobusy. Myslím, finančně. Kdysi jsem používal autobus i v době, kdy jsem vlastnil režijní jízdenku na vlak, cesta bývala nepochopitelně komplikovaná. Spojení po téhle trati se dost vylepšilo a tak nasedám do vláčku, jedu krajinou, kde nestojí zatím protihlukové stěny. A taky na záchod je možné zajít, záležitost se stoupajícím věkem stále důležitější.
Mělník jsem opustil minulou sobotu bez velkého pláče. Na náměstí Karla IV. mi došly baterky, tedy ve foťáku, v mém těle už taky končily. A mě se nějak tohle důležité mělnické náměstí nelíbilo. Třeba bude líp.
Na trávnících, kam se slunce ještě nedostalo, je jinovatka, ale je zřejmé, že bude hezký slunečný den. Aspoň se cestou do kopce nebudu potit.
Je čas vyndat z batohu kousek žvance a taky publikaci Jana Kiliána z nakladatelství Paseka (2007) Zmizelé Čechy – Mělník. Většina starých fotek, které zde předkládám, je okopírovaná právě z ní. Pokud ne, uvádím pramen.
Svatováclavská ulice
Pohled z náměstí Míru. Nepovedly se mi záběry minulou sobotu. Taky už vím, že je třeba sem chodit co njdřív dopoledne. Než začne svítit do ksichtu a taky do objektivu. Secesní budovu spořitelny přestavěli za první republiky za účasti předních českých architektů. Jak praví text v publikaci. Na levém je vyfešákovaná budova domu U zlatého hroznu, bývalého Vykysalova hostince.
Náměstí Míru
Stačilo trochu popojít směrem ke Zlatému hroznu, otočit se a porovnat tuhle starou fotografii, minule jsem ji přehlédl. I toto náměstí se měnilo, můžu jen v duchu uvažovat, jestli k lepšímu. Nechávám mělnickým, co je jejich, přece jenom jsem Pražák a na ty bývají obyvatelé menších měst občas alergičtí. Někdy mají i proč.
Nevím, z kterého roku stará fotka je, našel jsem ji na adrese:
Dům U zlatého hroznu,
neboli Vykysalův hostinec v pohledu od Pražské brány. V 19.století centrum mělnického kulturního hnutí, jak ipřistavené kočáry vypovídají.
Náměstí Karla IV.
Pět srovnání mi jakž takž vyšlo. Pořád mi nepřipadá, že by tak důležitý prostor v městě měl nějakou koncepci, ale nechám úvahy koňovi, ten má větší hlavu.
Dvě jistoty, Pražská brána a pod ní Hauptův dům, obchod a vlevo k němu patřila zahrada, kterou zrušila stavba domu firmy Baťa, kde člověka obuli. Dnes odchází zákazník z budovy též bez peněz, ale uchlácholen, že se mu zde o jeho peníze dobře postarají. Nepochybně.
Jiný pohled. Místo trhovců auta všech značek.
Ttrhovci jsou už pryč, vystrkáni automobily. I ty jednou dopadnou podobně. Jejich místa zaujmou moderní fešáci. Hezčí? Kdo ví. Na srovnáních jsou dobře vidět změny Hauptova domu. Teď zrovna Moravia. Od ní směrem doleva Baťa, Šafránkův obchod, knihkupectví, v pozadí škola. V celém tom blázinci vyrostl strom samotář.
Uprostřed je vjezd do Tyršovy ulice. Změny jsou hlavně z doby socialismu. Dům na levém nároží Tyršovy ulice byl postavený koncem třicátých let. Moc si ve městě nepobyl…
Východní strana náměstí. Původně jsem tenhle záběr ve svých plánech škrtal. Ale kostel svaté Ludmily v Pražské ulici, další dům, skutečnost, že asi nebyla příliš narušena stavební čára staré a nové zástavby, mě přesvědčily, abych se pokusil. Snad jsem se aspoň trochu trefil, pamětníci prominou.
Pražská ulice s kostelem svaté Ludmily.
Děti před sto lety pózovaly, aniž jim někdo bránil. Já se tam motal za provozu, hledal moment, kdy zrovna náhodou nic nejelo. I ošklivého jména se mi od jistého řidiče dostalo.
Kostel svaté Ludmily
Nalevo od kostela zaniklý hrobníkův dům, mezi stavbami je brána na hřbitov. Střecha koncem 19.století potřebovala zjevně pokrývače.
Z druhé strany. Místo hřbitova je už parčík.
Pražská ulice
Směrem k náměstí Karla IV. Nikdo by nevěřil, jak jsem v pátek v poledne na ulici překážel…Na pravém okraji záběru je kousek restaurace Záložna, dnes spořitelna, ale už ne hospoda. Jedná se o roh Pražské a Fibichovy ulice. Pokud nemám mysl zatemnělou, ve Fibichově ulici bývalo autobusové nádraží. Odtud jezdily autobusy do Prahy, samozřejmě i jinam, i přijížděly.
Jako zeměměřič jsem pracoval na zaměření železniční trati ve Lhotce u Mělníka. Ranním autobusem jsem přijel sem, na přestupu jsem měl trochu času, někde blízko tu bývalo tržiště, kde každý (!) den prodávaly soukromníci čerstvou zeleninu. Kedlubny za korunu, velké, máslové. Jahody. Ne, nejedná se o první republiku. Tohle tu bylo ještě v roce 1975. Autobusy se odtěhovaly k vlakovému nádraží, tehdejší tržiště do dějin.
Evangelický kostel
Stojí na Pražské ulici. Měl jsem dvě fotky, tak jsem je využil.
Okopírováno z http://www.kalendariky.cz/pohledy/default.htm
Ulice 5.května
Vlevo je roh Lidového domu, rovně je ulice Vodárenská, vpravo Kapitána Jaroše.
Lidový dům
Bohužel neznám letopočet staré fotky, kterou jsem okopíroval na adrese:
Věž se jmenuje Vodní.
Pošta
Budova, postavená podle projektu A.Ausobského na konci první republiky. Nechce se mi moc psát, co se mi líbí, co ne, taky tomu zas tolik nerozumím, ale pošta se mi zdá pěkná. Na rozdíl od některých objektů v pozadí.
Jungmannovy sady
Na staré fotce je to ještě cesta pod hradbami, dnes rušná Tyršova ulice. Vzadu je vidět Tyršův dům a gymnázium, které jsem se pokusil také porovnat zblízka, ale nějak jsem to zkonil. Měl bych to dodělat co nejdřív. Dnes už neexistující budova v popředí je barokní Hrdinův lis z druhé poloviny 17.století, podle publikace zbouraný zbytečně.
Čas se naplnil, ani na tramín jsem nezapomněl, odcházím na nádraží, jede mi přímý vlak z Mělníka do Prahy – Vršovic. Ideální spojení. Ještě mě čeká aspoň jedna návštěva.
Facebook - Srovnávací fotky
2 komentáře:
Dobrý den,
natrefil jsem dnes na Vaše stránky a, coby mělnický rodák a stávající obyvatel historického centra, nemohu odejít bez poděkování. Váš koníček může obohatit i jiné a za tuto přidanou hodnotu Vám děkuji. Jde o zajímavá srovnání v době, kdy proběhla například revitalizace (technicky vzato - na vitalitu centrum ještě čeká, čeho se mu dostane od lidí) hlavního Náměstí Míru a přilehlých ulic. Takže i opakované návštěvy z několika úzce navazujících posledních let, mohou vypovídat detailněji o proměnách města. Zajímavé je i srovnání s aplikací Google StreetView, kde je možné vidět nafocené exteriéry přesně v době, kdy zmiňovaná revitalizace probíhala. Zejména místním se tak naskýtá realistický pohled do předchozího stavu, na který už rychle zapomněli. Můj komentář a poděkování patří k celému seriálu (věřím, že ne "jen" pětidílnému), ale vkládám ho záměrně na toto místo, k fotografiím spodního Náměstí Karla IV., u kterého plně souhlasím s Vašimi kritickými poznámkami, přestože se snažíte taktně vyhnout kontroverznímu popisu vlastního pohledu na tuto část města. Lokalitu osobně vnímám jako ostudnou vizitku, kterou jsme sice částečně zdědili z dob reálného socialismu s jednotnou architekturou, nicméně se nelze na tento fakt vymlouvat do nekonečna. Nejsem jistě sám, kdo doufá, že se příslušné hybné síly města Mělníka postaví čelem k aktuálním konkrétním možnostem kritizované konečně změnit. Podobné aktivity, jako je ta Vaše, tomu mohou výrazně přispět.
Dobrý den,
děkuju moc za příspěvek. Mám někdy velkou chuť se vyjádřit ke změnám, které se v různých dobách staly, ale pokud jsem jenom pozorovatel, těžko můžu znát souvislosti, které zná obyvatel nebo znalec. Prostě cestuju po naší vlasti. Mělník je pěkný, určitě se sem vrátím, leží mi v cestě z Prahy na Kokořínsko, které mám rád. Až mi přijdou pod ruku nějaké fotky, vhodné k srovnávání. Síly ale ubývají. Trochu mě mrzí, že jsem si před 40 a více lety nenafotil sám města a teď bych jenom jezdil...
Okomentovat