neděle 4. listopadu 2018

Kašperské Hory


Poprvé jsem objevil Kašperské Hory v době základní vojenské služby. Jak smolím písmenka vedle písmenek, uvědomuju si, že se čas láme, my, co jsme chodili na vojnu, začínáme být v mužské populaci v menšině. Sejdou-li se rodiny lidí mladších 40 let, nemusejí ženské poloviny poslouchat historky z vojny jako jejich starší předchůdkyně. Ženy byly na ona blábolení alergické. Zvlášť když se něco vypilo a muži si začali tahat trička, jak byli odvážní, jak to těm lampasákům dávali sežrat.
Patřím k těm, kteří dva roky vojenské služby protrpěli a neradi na ni vzpomínají. Po letech se prý vynořuje jen to dobré. Dá mi dost práce na něco dobrého vzpomenout.
Nebyl jsem správný voják, socialistická armáda měla na tom svůj podíl, ale byl bych špatným vojákem v jakékoliv armádě. Moc jsem toho nenabojoval, vysedávání kanceláři ve funkci účtovatele, balení cigár, pokud nade mnou nebyl žádný dozor, četl jsem. Měl jsem rád velká vojenská cvičení, kdy štábní krysy zůstávali v kasárnách a flákali se víc, než normálně.
Stalo se, že můj nadřízený vymyslel, že i já pojedu.
"Co já tam?"
"Nekecej, bažant, budeš dělat velitele vozu, to je rozkaz"
"Proboha!"
Byl jsem prvním rokem na vojně, mnozí důstojníci mi dávali najevo, že  omylem. Posadili mě vedle řidiče, což byl stará máza, dobrej kluk, smál se mi, říkal, neboj, ser na ně. Projížděli-li jsme vesnicí nebo městem, všichni velitelé otevřeli poklop nad hlavou a mávali praporky, snad ukazovali směr.
Proč, to nevím, můj řidič to taky nevěděl, ten už stříhal metr, těšil se do civilu. Říkal, abych dělal to, co ten přede mnou, že je to jedno. Mával jsem hlavně, šla-li kolem nějaká holčina. To jsem i pokřikoval. Mířili jsme z Janovic nad Úhlavou na Šumavu a přijeli do nádherných Kašperských hor. Tady mi spadla čelist, málem jsem zapomněl, že se mává hlavně na ženy.
To mi utkvělo v hlavě, další historky z vojny vyprávět nebudu.
Měl jsem na Kašperské Hory poměrně štěstí, kterému jsem rád šel vstříc, služebním autem jsme přes ně jeli, to jsem na nikoho nemával, Na kole ze Sušice koncem šedesátých let, přišly dálkové pochody i jiná turistika. Pokaždé jsem se tady cítil jako v ráji.
Není to dlouho, co mi zasvítily na monitoru staré fotky. A byl jsem ztracen. Pořád mi do toho něco přichzelo, na jednodenní výlet je horské město příliš stranou od Prahy, znamená to přespat, v sezóně se nocleh špatně sháněl, přestože situace je rok od roku lepší.
V předešlém článku píšu o Horažďovicích, bratru Žižkovi, ale hlavním cílem mého třídenního výletu byly Kašperské Hory. Autobusem ze Sušice jsem jel dost brzy ráno, abych si vysněný ráj užil. 
Jestli jde o národní povahu, nevím, ale je třeba stále na něco nadávat. Kdo více cestuje po naší republice, možná si ani nevšimne, že mnoho měst za poslední léta rozkvetlo. Snad proto jsem nebyl Kašperskými Horami tolik ohromen jako dřív. Nechtěl bych tvrdit, že se tady nic nevylepšilo.
Krásné svažité náměstí, domy opravené, hodně turistů, zvlášť těch německy mluvících, byl jsem rád, že jsem si návštěvu nechal na září, teplota letní, na obdivovaný hrad Kašperk jsem se nevydal, fyzička mi říkala ne.

Ano, čas se nedá zastavit, takže začínám posezením u kašny. Hned po ránu? Už bylo horko, přestože jsem doufal, že nadmořská výška 750 bude milosrdnější.
Já chátrám a Kašperské Hory po téměř sto letech vypadají stejně. Nespravedlivé? Ale co, kochám se.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Radnici zde mají nádhernou, sochařské dílo zmizelo, nedopídil jsem se o ní podrobnější informaci, radnice svou krásu neztratila, jenom na současném záběru se mi schovává, potvora.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



Srovnávačka, která se mi zdá hezká, hlavně historická část. Konec 19.století versus začátek jedenadvacátého. Úplně vlevo je kousek Muzea Šumavy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



Orientuju se podle boudičky, jež byla dobře vidět na předešlé srovnávačce. Vpravo je kostel svaté Markéty, vlevo je dnešní supermarket a vzadu vykukuje kousek radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



Pohled ze severovýchodního rohu náměstí, kostel svaté Markéty v plné kráse počátkem 20.století se dnes schovává za listí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



Místní frajer, možná teprve budoucí a radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



V této nádherné budově, stojící na Náměstí, je už 60 let Dětský domov s velmi dobrou pověstí. Přečetl jsem si, že v objektu je i dobrá ubytovna pro nepříliš bohaté poutníky.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



V srpnu 1969 jsem při svém putování po republice vyjel na kole do Kašperských Hor a stanul jsem v údivu jako pokaždé před radnicí. Svou novou Praktikou, která byla mým prvním fotoaparátem, jsem tenhle záběr učinit musel.
Takže starou fotku jsem odnikud nekopíroval, ta je moje.



Fara na Náměstí v Kašperských Horách.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



Památkově chráněný dům čp.11, který přežil mnohé modernizace na Náměstí. Proč píšu Náměstí s velkým N? Jmenuje se tak. Krásný prostor, město zřejmě usoudilo, že si nikdo nezaslouží, aby jeho jméno bylo v názvu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 2.díl (Libri 1997)



Kostel svaté Markéty z jihozápadního směru.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



Podobný záběr mě napadl i při mém už zmíněném putování v roce 1969.



Ještě jsem si kostel tenkrát vyfotil ze severovýchodu



Hotek Kreusz, kde jsou dnes k ubytování stylové apartmány, tedy něco, pro lidi mého typu, zbytečného. Ale tím nechci říci, že jsem proti tomu, ti hosté přinášejí peníze, dobře jim tak.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



Od západu se na kostel musím taky podívat.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



Tenkrát to bylo hezčí, řekne každý druhý, který se na mou koláž podívá. Do Kašperských hor ovšem přijede autem, nikoli povozem. A nadával by jako špaček s malým š, kdyby neměl kde parkovat, za což nese odpovědnost starosta či primátor.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



Severní fronta Náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: https://www.sumavanet.cz/



Nemohl jsem si odpustit zařadit srovnávačku z doby, kdy nad Náměstím vládla pěticípá hvězda.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: https://www.sumavanet.cz/



Také zde bývala restaurace. Vpravo od budovy je Sušická ulice, kterou sem přijíždějí všechna ta auta a autobusy. Restaurací je městě dost, ale ta zřícenina tu místo dost hyzdí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: https://www.sumavanet.cz/



Radnice od jihovýchodu, vlevo od ní je zmíněná Sušická ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: https://www.sumavanet.cz/


Náměstí v jihovýchodní části končí a pokračuje ulicí Fügnerovou. Pohled od jihu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



Táž fronta domů v opačném pohledu od severu, jak jsem ji vyfotil já v roce 1969.



Nejzajímavějším domem v oné frontě je kdysi hotel Skála. Stará fotka uvádí jméno Česká beseda. Dnes zase apartmány.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
https://www.facebook.com/CeskoNaStarychFotografiich/



Kdo odjíždí z Kašperských Hor k východu směrem na Stachy a Vimperk, nemůže minout školu z roku 1912.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Martina Leiše Šumava na pohlednicích Joži Pospíchala, knihkupce v Sušici (Baron 2017)



Takhle jsem v roce 69 odjížděl směrem do Šumavy jihočeské, jak tvrdí chytří, kteří rozdělují pohoří na část západočeskou a jihočeskou. Z vlastní zkušenosti vím, že nic nepoznáte, přehlédnete-li informační cedule.
Jsem rád, že jsem se do Kašperských Hor podíval. Pokud píšeme v názvu měst slovo Hory nebo Hora, nemluvíme o pohoří, ale dáváme na vědomí, že jde o hornické město.
Zlato, které mnoha lidem na světě zalepilo oči, uši a další otvory, se zde po staletí těžilo. My víme, že nad zlato je sůl, jak říká pohádka. Kardiologové zase před solí varují, prý zvyšuje krevní tlak. 
Tak kdo má vlastně pravdu? Božena Němcová nebo MUDr?
Počátkem devadesátých let dělal v Kašperských Horách geologický průzkum jistá australská firma. Získat souhlas k těžbě se jim zatím nepodařilo. Doufám, že slůvko zatím zmizí. Procházel jsem tehdy městem jen tak, jak jsem míval občas zvyk. Viděl jsem plakát, že zlatokopecká firma pořádá pro místní občany pořad věhlasných pražských celebrit. Pamatuju si ještě některá jména, ale proč na ně ukazovat, jsou zvyklí vydělávat, nechme jim to.

Odjíždím autobusem do Sušice a pevně věřím, že odtud neodjíždím naposledy, s Kašperskými Horami se určitě ještě potkáme.


Že jsem na výletě hodně fotil, je pochopitelné. Výsledky nijak umělecké jsou ZDE.


Další srovnávací fotky z různých lokalit.

Žádné komentáře: