Beroun, město natolik významné, že i
řeka Mže, na které kdysi vyrostl, získala podle něj svoje dnešní jméno –
Berounka. Z Plzně až do Prahy. Mnoho místních občanů dodnes nechce tuto
skutečnost respektovat, mezi nimi i pan Ludvík Vaculík, původem z Valašska,
píše tvrdohlavě, že Dobřichovice leží na Mži.
Celý život bydlím na jihu Prahy,
chci-li aspoň čuchnout k přírodě, napiju se z Berounky. Pochopitelně,
že jenom jako… Pěšky, na kole, vlakem.
Není divu, že v době, kdy jsem
začal páchat srovnávací fotky v Praze, najednou mě napadlo, že nejen Praha
je krásná. Beroun byl mezi prvními místy, které jsem začal oblézat
s knížkami a foťákem.
Poprvé hned v roce 2010 a pak
ještě třikrát. Fotky z jiných publikací, z internetu. Nejsou to ani
tři roky a ještě jsem tenkrát dokázal po focení odjet domů na kole. Projezdil
jsem i okolí. Srovnávačky z města Berouna jsou na adresách:
Vlastně jsem již město v duchu
uzavřel, ovšem Ježíšek mi přinesl knížku
pana Miloše Garkische Zmizelé Čechy – Beroun z nakladatelství Paseka
(2012).
V tomto článku používám kopie z publikace pana Garkische. Upozornil mě pan Ladislav Dvořák, že většina fotek staršího data je prací Fotoklubu Beroun, však na to v publikaci autor upozorňuje.
Jedu do Berouna, tentokrát vlakem,
leden nepříznivý pro lyžaře mi vyhovovuje. Za tři návštěvy jsem prolezl místa,
pro mé konání vhodná. Knihy Zmizelé Čechy ctí svůj název a po mnohých
v minulosti významných objektech nezbyla ani památka. Kromě pozdravu
dávného fotografa
V roce 1969 jsem coby ne příliš
letitý zeměměřič zúčastnil měření v berounské eternitce u řeky, této části
Berouna se říká Závodí. Za vodou.
Tam jsme odvezli vercajk autem a pak
už jsme museli dojíždět vlakem, šetřilo se. Přijížděli jsme ještě na staré
berounské nádraží, šli asi dva kiláky pěšky, pracovali vždy hodně dlouho, ne
proto, abychom rychle vybudovali komunismus, na ten jsme kašlali, ale proto, že
jsme tam nejezdili každý den, což jsme samozřejmě nadřízeným neříkali. A
inkasovali stravné. Snad mě po 45 letech nebude nikdo žalovat.
Pamatuju se na cestu špinavým městem, cementárna dělala
svoje, všechno obalené ztvrdlým cementovým prachem. Ani ploty neměly svou
barvu.
Město má nádherné okolí, ať se
vydám, kterýkoli směrem, později jsem všechno prochodil, i s dětmi jsem
sem hodně jezdil, nenáročné na cestování.
Hodně domů, ulic se zbouralo přímo v centru.
Protože jsem byl a jsem jenom návštěvník, těžko můžu soudit, nakolik bylo třeba
starý Beroun bořit. Dívám se na staré fotky, vidím zašlé baráky, můžu
přemýšlet, proč je někdo nechal zchátrat. Stejné, jako v jiných městech. A
protože přesné informace nemám, nebudu se vyjadřovat moc kriticky. Aby mi někdo
nepřijel dát pár facek. Budu tvořit srovnávací fotky, pokud je to možné.
Beroun už dávno není zaprášený, je
vidět snaha napravit, co se kdysi zbytečně pokazilo.
Beru knížku a vyrážím do sobotního
Berouna.
Husovo náměstí, domy září možná i
díky povodním, které město čas od času přepadnou a nezbývá než domy nově
omítnout. Beroun má „výhodu“, že leží na soutoku Berounky a Litavky, no a
soutoky jsou povodněmi vyhledávané.
Tuhle fotku jsem už měl v ruce
v roce 2010. Vyhledal jsem si ji v počítači… a není to ono. Skoro
bych měl být pyšný na to, co jsem se naučil anebo spíš držet hubu, tenkrát jsem
to zpatlal. Severozápadní kout náměstí s kostelem svatého Jakuba.
25.6.1870 zde probíhala slavnost
biřmování, které udílel pražský arcibiskup kardinál Bedřich ze Schwarzenberga.
11.1.2014 se na stejném místě konal trh se vším možným.
Pohled z Husova náměstí do
Palackého ulice, zakončené Plzeňskou bránou. Dům na rohu se jmenoval U zeleného
vola, zbouraný v roce 1931.
Husovo náměstí a stará radnice,
která byla přestavěná hned brzy po začátku 20.století.
Foceno v témže roce jako minulý
záběr, vlevo od staré radnice domy čp.66 a 67, místo kterých po roce 1973 zde
stojí ukázka architektury sedmdesátých let. V roce 1908 mi postavili do
záběru pomník Jana Husa.
Dům na Husově náměstí, určený
k likvidaci zachránily změny v roce 1989.
Nová modlitebna českobratrské
církve.
Plzeňská brána z pohledu od
Plzně v době její rekonstrukce.
Marie Poštová byla významnou
představitelkou sociální demokracie, později komunistické strany. Zemřela
v roce 1941 v 85 letech, asi nemá smysl si ji spojovat
s komunisty, tak jak jsme je poznali v nedávné minulosti. Je po ní
pojmenované náměstí, jemuž obyvatelé Berouna prý dodnes říkají Plácek.
Plzeňská brána a zajímavý je strom.
Jak za 100 let zmohutněl.
Ještě hodně podobný záběr Plácku.
Domek uprostřed je městská váha.
V blízkosti Plzeňské (Horní)
brány je Kostelní ulice.
Z opačné strany ulice
Hornohradební.
Naproti Plzeňské brány je křižovatka
ulic Plzeňská a Politických vězňů. V roce 1974 byla kvůli rozšíření
vozovky zbourána stávající výstavba. Tenhle kousek zůstal zatím nedostavěný,
snad tu berou nápis Na věčné časy vážně.
Následuje několik záběrů
z Plzeňské ulice.
První dům vleva bývala pošta, další
je dům U slunce.
Vpravo škola, v dáli Zábranský
kostel (Zvěstování Panny Marie).
Pohled do centra, škola je zde
vlevo, nižší budova před ní – bývalá Piaristická rezidence.
Škola v detailu.
Pohledy na Plzeňskou bránu.
Pohled od křižovatky u Plzeňské
brány ulicí Politických vězňů směrem okolo kina, v pozadí vrch Ostrý.
Ulice Politických vězňů a berounský
okresní úřad.
Pár kroků od minulého záběru, pohled
z Kostelní ulice do Zámečnické.
Ze Zámečnické vede ulice Kolářská, po asanaci rozestavěná,
zeď děkanské zahrady odolala.
Biřická ulice, kde býval bazar,
dominantou je Duslova vila.
Wagnerovo náměstí. V sousedství
gymnázia je právě bourána Čermákova stodola.
Talichova ulice, bývalé staré
kasárny.
Ze severovýchodního rohu Husova
náměstí vychází ulice Česká. Čtvrtý dům zprava byl zbořený a vznikla nová ulice
- Čertovka.
Následuje dalších několik srovnání
z České ulice, která svou tvář dost změnila.
Silniční most přes Berounku. Ještě
v padesátých letech 20.století…
Beroun – Závodí, Lidická ulice ústí
do Pražské.
Beroun – Závodí, Pražská ulice.
Majitel hotelu Vítkovský by určitě měl z nové podoby radost. Na druhou
stranu, kdo by asi přijel na dovolenou do hotelu, stojícímu na frekventované
ulici, kde musí být i světelná signalizace?
Koncem května 1945 projížděla
československá obrněná brigáda s britskými tanky Cromwell na přehlídku do
Prahy přes berounský brod. Dnes autobusové nádraží, při focení jsem měl za zády
rockový klub Prdel.
Vracím se přes Berounku do města.
Narazil jsem na na bývalou Zajíčkovu pekárnu v ulici Na Ostrově, určenou
kdysi k demolici, dnes restaurace Bastila, podle cen pro jiné lidi než
jsem já. Ani poslední zvýšení důchodu nestačí.
Na Ostrově, pohled na Pražskou
(Dolní) bránu, vlevo je mlýn Seidlův, později Zajíčkův, dále Panský mlýn, který
zmizel.
Pohled od Pražské brány.
V květnu 1945 zde byl mezi Panským mlýnem a restaurací Venedik
protitankový zátaras.
Ulice Na Příkopě, vrch Ostrý má na
mé fotce čepici z mlhy.
Jsem v jihovýchodním rohu Husova náměstí a hledím ulicí
Na Klášteře.
Jsem v jihovýchodním rohu Husova náměstí a hledím ulicí
Na Klášteře.
Musím se opravit podle komentáře pod článkem. Nepozorností vznikla chyba. Stojím na rohu ulice Na Klášteře (vpravo) a Havlíčkovy ulice (vlevo). Omlouvám se.
Havlíčkova ulice v pohledu od
nároží s Hornohradební ulicí.
Havlíčkova ulice ještě jednou.
V publikaci je mnoho fotek, ale tahle ulice je prostě tak jiná, že není co
porovnávat. Právě tady mě nejvíc napadá myšlenka, kolik bylo třeba bourat. Ale
nejsem pamětník, jsem jen poutník.
Slapská ulice, vedoucí od nádraží na
náměstí prý též byla určená k likvidaci, je to tak napůl.
Opět Slapská ulice, tady jsem dlouho
váhal, ale je to asi správné místo, kam jsem se postavil. Vrch Ostrý ně mě
dohlížel.
Cestou z města na nádraží míjím
velký areál berounských sportovišť, jehož základem byla sokolovna z roku
1925, postavená u továrního náhonu, který je minulostí.
Ulice U stadionu a obchodní
akademie. Nevěděl jsem, kde mám tuhle stavbu hledat, přitom jsem tolikrát kolem
ní šel nebo jel na kole. Mezi náměstím a nádražím nelze minout. Jen ji trochu
rozšířili.
Prošel jsem zmizelým Berounem, tohle
je jen malá ukázka, v knížce je toho daleko víc včetně dobrého čtení.
V knihkupectví na náměstí ji mají vystavenou za výlohou. Zvláště celkové
pohledy z výšek jsou efektní, bohužel těžko se můžu do takových poloh
dostat.
