Z Prahy proti proudu Berounky

Rád putuju po břehu Berounky. Proč nepřiznat, že stále víc. Vždycky jsem si Lebedi v kopcích. Pěšky, na kole. Berounka teče v pěkném údolí, vidím kopce, na které nemusím šplhat upocený s vyplazeným jazykem. Dobře vím, že se jedná náhražku, ale cesta je mimořádně malebná. Síly ubývají každým dnem. Tenhle soubor srovnávacích fotek jsem nedělal najednou. Odhaduju, že mezi první a poslední fotkou uběhla doba dvou měsíců.

Modřany - cukrovar

K Berounce trochu daleko, ale bydlím v Praze - Podolí a cestou se mi Modřany připletou. Bývala to samostatná obec, jak se tak Praha na sever od nich roztahovala, pár let po jejich povýšení na město v roce 1963, spolkl pražský Bumbrlíček i Modřany. Vesnice u Vltavy dotávala jednu ránu za druhou. Cukrovar, i jiné fabriky udělaly z Modřan průmyslové předměstí Prahy. Pomalu mizela zahradnictví, v sedmdesátých letech zmizela vesnická zástavba, vyrostla panelová sídliště. Po roce 1989 zmizely některé podniky včetně věhlasného cukrovaru. Ten byl před pár lety zbořen, developeři ohlašovali rezidenční čtvrť. Zbytky cukrovaru, včetně komínu zarůstají lebedou. Že by došly prachy? Městský úřad se snaží, ale vytvořit Modřan slušné prostředí dá asi několik desetiletí práce. Z nádraží zůstala budova, na vlak se nastupuje jinde.

Moje maminka, chudá holka, která se kdysi živila prací v nóbl rodinách, sem v padesátých letech chodila na brigády při podzimních kampaních. Měla tu čest se stát dělnickou třídou. K Vánocům si naše rodina kupovala za tyhle peníze navíc každý rok nějaký moderní stroječek. Pračku, ždímačku, vysavač. Navzdory tvrzení některých nostalgiků, nebylo za komunistů všechno zadarmo, dokonce se muselo leccos shánět pod pultem. Hrncový vysavač přežil i rok 2000. Motor ještě občas zavrčel, moc práce neudělal, po padesáti letech v bytě jsme ho vyhazovali až po smrti maminky. Bylo mi ho stejně líto, stejně jako těžké skákající ždímačky.

Teď jsem se rozkecal, ale tohle mě často napadne, projíždím-li po pěkné cyklostezce směrem na Zbraslav.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka vČechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2002)

Zbraslav - náměstí

Tohle, kdysi královské město, dnes taky součást hlavního města už leží mezi Berounkou a Vltavou. Často sem na kole zamířím. Na náměstí je výborná uzenářská jídelna. Místo, abych upozornil na pomník padlých v první světove válce, myslím na flákotu... Už jsem sem před časem vkládal několik srovnání ze Zbraslavi, bez tohoto bych mohl žít, protože záběrů z náměstí je v albu Praha, Zbraslav , komplet několik.

Rozčilovalo mě, že se mi nevedlo. Jednou jsem starou fotku zapomněl doma, pak mi přímo do objektivu zasvítilo ostré sluníčko, a nakonec se mi do cesty postavil vůz na úklid a obsluha zřejmě odešla na svačinu. No, mánie, nakonec jsem, přešťastný uspěl.

Historickou fotku jsem stáhl z adresy:

http://www.praha12.cz/zbraslav-24/g-5098/id_obrazky=6210&p1=68

Černošice

mlýn

Radotínu jsem se věnoval už na podzim, projíždím po pěkné cestě podél Berounky. Místa, která bývají často pod vodou. Na pravém břehu stával mlýn. Vlastně nevím, jestli bych neměl napsat Praha - Lipence, protože i sem Praha zalezla. Foceno je ovšem z Černošic, z místa, kde častá velká voda tolikrát vzala všechno, co se jí zrovna hodilo. Dnes je tu vybudovaná cyklostezka, která se tváří, že vydrží všechno. Uvidíme.

Historickou fotku jsem stáhl z adresy: http://www.philashop.cz/

hotel Monopol

Jeden z černošických hotelů. Chtělo by se poznamenat zašlá sláva. Lidi nevlastnili chaty a kdo na to měl, jel na prázdniny třeba do Černošic. Za pár korun vlakem. Dnes jezdíme grilovat 100 km od Prahy, na čerstvý vzduch. A protože druhý vchod do tohotu hotelu byl přímo z nástupiště, dalo se hned zasednout v pěkné zahradní restauraci. Ta nezmizela, jen je vidět snahu ji obnovit, ale... Hospoda tu je, spíš pivnice, lidovka.

Historickou fotku jsem stáhl z adresy: http://www.philashop.cz/

hotel Kulhavý

Zase kousek od nádraží, teď se tu skví nápis hotel Kazín. Snad tedy slouží k ubytování, místo stolů v zahradní restauraci jsou zde zaparkovaná auta.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Dvořáka Pražské výletní restaurace (Muzeum hlavního města Prahy, nakladatelství Lidové noviny, 2010)

hotel Slánka

Kdo neměl rád Monopol, přelezl koleje a byl ve Slánce. Dnes nabízejí v restauraci sympatický jídelníček, jestli je tu ještě hotel? Nevím.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Dvořáka Pražské výletní restaurace (Muzeum hlavního města Prahy, nakladatelství Lidové noviny, 2010)

Dobřichovice

restaurace U Rousků,

Z té se stala restaurace U nádraží, pamatuju jí v sedmdesátých letech jako obyčejnou hospodu. Léta byla zavřená. Kolem bývalé zahrady byl kovový plot a za plotem jabloň, pod kterou byla spousta spadlých jablek, která nikdo nesbíral. Jednotlivé tyčky plotu měly ostré špice a moje děti při jednom podzimním výletu nenapadlo nic lepšího, než na každou špičku napíchnout jablko. Však existují i fotky. O rok později si žádaly přímo Dobřichovice, aby tenhle kousek zopakovaly. Nyní restaurace funguje a párkrát jsem tu byl s obědem spokojený.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Dvořáka Pražské výletní restaurace (Muzeum hlavního města Prahy, nakladatelství Lidové noviny, 2010)

zámek

Co jsem jenom v Černošicích a zde, v Dobřichovicích, objel výhledů na tato místa a na řeku. Dostal jsem se na místa, kde jsem v životě nebyl, lezl jsem s kolem tam, kam, podle rozumu, kolo nepatří. Žádné srovnání ze mě nevypadlo. Pohled z mostu na zámek vyšel. Vůbec, v Dobřichovicích vždycky cítím, že se tu něco dělá, a že se to dělá pro lidi. Netvrdím to, možná se mýlím.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555, 2004)

Řevnice

náměstí

Místo, kde jsem byl potřetí. Loni v létě stínily stromy, na jaře se mi do cesty postavilo ohromné auto. Pro majitele je možná ohromné po všech stránkách, ale mě vadilo. No, snad se nakonec povedlo...

Historickou pohlednici jsem si kdysi koupil v Řevnicích v trafice, takže jsem kopíroval ze svojí sbírky.

U Kučinů

Rrestaurace stála již v 19.století, dokonce existuje zpráva o výletu 16.února 1896, kdy výletníci vylezli z Dobřichovic na Skalku a slezli sem.

"Dobrým obědem v restauraci pana Kučiny, veselou zábavou, skončili jsme pěkný ten výlet a vlakem v 6 hodin večer vrálili se uspokojeni.“

V půlce února se stmívalo stejně brzy jako dnes, takže věřím, že zábava veselá... Jak to tu bylo za komunistů, mi nějak vypadlo z hlavy, pak tu bývala pizzerie, mimochodem výtečná, dnes je tu restaurant Republica. Tabule hlásá, že připravují prvorepublikovou kuchyni. Dvě jídla, třetí sladké, kromě minutek. Na smaženém řízku s bramborovou kaší jsem si pochutnal, jen mi bylo divné, že za 1.republiky už existovala směs na bramborovou kaši.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Dvořáka Pražské výletní restaurace (Muzeum hlavního města Prahy, nakladatelství Lidové noviny, 2010)

Zadní Třebaň

náves s barokní kapličkou a zvoničkou svatého Jana Nepomuckého z roku 1730, kterou nechal před svým statkem postavit Jiří Šamanský, vrchní rychtář karlštejnského panství.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

hostinec Aloise Veselého,

vydavatele této pohlednice. Hospode pamatuju jako U kapličky. Je zavřená asi tři roky. Dokonce tu i dobře vařili. Venkovská hospoda. jestli účinkovala hygiena? Nebo konkurenční hospoda přes ulici? Ač na mých fotkách se občas vyskytuje můj bicykl, pak musím upozornit, že kolo na pohlednici z roku 1926 není moje.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

Hlásná Třebaň

náves

Teprve při druhé návštěvě jsem po dlouhém mordování pochopil, že barák vlevo s dřevěným štítem není tentýž jako kdysi. Zjevně stával blíž kapličce.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

pohled z návsi

silnice, která rovně vede na Mořinu, před hospodou (žlutý barák) uhýbá směr doleva, do Karlštejna.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

Karlštejn

Vesnice pod hradem se jmenuje Budňany. Tedy spíš jmenovala. Od roku 1952 se všechno jmenuje Karlštejn, včetně Poučníku na druhém břehu Berounky. Původní název hradu je Karlštejn, čeští vlastenci v 19.století jej přejmenovali na Karlův Týn a v padesátých letech, kdy se někdy i nesmyslně přejmenovávali názvy, které měli německý původ, jsme se vrátili ke jménu, které má nepochybně původ v němčině.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555, 2004)

Téměř stejný pohled z téměř totožného místa. Rozdíly na historických pohlednicích ale jsou viditelné. Mezi těmi, kteří kdysi navštívili hrad, nemohl chybět ani Karel Hynek Mácha. V červnu 1832 vyrazila parta mladých lidí z Prahy, cestou na hrad si s chutí zazpívali národní písně a přidali i některé polské revoluční. I zde je však zaslechly jakési nesprávné uši, a tak byli mladíci po návratu do Prahy vyslýcháni a Mácha si dokonce odnesl za údajnou výtržnost trest v podobě karceru. Bylo mu 22. Dobře si dovedu představit, jak parta mladejch byla zmožená pěší túrou, dlouhou 25-30 km, zalezli do hospody, pojedli, popili a osvěženým jim bylo jedno, že zpívají polsky. Pokud se tento můj komentář o činech velkého českého básníka někomu zdá neuctivý, tak se omlouvám. Já občas kecám.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555, 2004)

výletní restarace

Rudolfa Ráže. Na dnešní podobu bývalé restaurace jsem koukal udiveně. Moc jsem nedoufal, že bych ji našel, ale pohled na hrad a vůbec okolí mě přesvědčil, že je to totéž místo. Třeba mají aspoň původní sklep.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

zahradní restaurace Pod hradem

Dříve byla U Šimečků, dnes už jenom Pod hradem. K baráku se léta chovala slušně. K posezení na zahradě (vlevo po schodech) si můžete koupit i nové hadry.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

Budňany

Kdo chce vidět Budňany, musí do Poučníku přes most. V půli mostu se otočí a vidí pěkný pohled. Kostel svatého Palmácia a nad ním vrch Plešivec.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

Budňany přes vodu

No a kdo chce vidět přes vodu Budňany i s hradem, musí pěkně najít místečko na břehu. Míst, kde není břeh zarostlý, je jen poskrovnu, tady jsem měl štěstí. Jo to hodně podobné. A je tu klídek. Zdá se až neskutečné, že tam naproti panuje bláznivý turistický ruch.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555, 2004)

hotel U nádraží

Hotel za první republiky nepamatuju, s dětmi jsem tu určitě byl v normální poloprázdné hospodě. I za komunistů byl Karlštejn místem, kde byl v sezóně frmol,jezdili jsme sem v listopadu. Kdybych tentokrát přijel v listopadu, mohlo být porovnání zajímavější, asi sem zajedu, ale snad je i tenhle pohled zajímavý.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

nádraží

Vlakem se jezdí z Poučníku

Na první pohled se moc nezměnilo, kopec Plešivec zůstal sedět na místě, ale mašinky jsou elektrické, přes koleje se nesmí (ale chodí, to jsem viděl), vznikl podchod, který změnil podobu nádraží v levé části. V nádražní budově je otevřené okýnko - bufet. Kávu tureckou zde dostanete za 10 Kč! Ne, nechybí mi tam nula. Jakoby nevěděli, že na místech hojně turisty

navštěvovanými bývají ceny spíše nesolidní.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

Srbsko

pohled přes řeku
V době, kdy jsem měl děti, se kterými jsem obrážel výletní místa, to jest za vlády komunistů, se do "Jugošky" dostali jen někteří šťastnější. Přesvědčoval jsem svoje potomky, že v českém Srbsku jsme vlakem za necelou hodinu a že je tady hezčí. Co je hezké je relativní, ale mně se podařilo přesvědčit i sama sebe.

Kdysi byl jediným spojením obou břehů přívoz. 6.dubna 1936 jej použil při své cestě z Tetína prezident Masaryk. V roce byla postavena lávka pro pěší., kterou v roce 1981 strhla velká voda. Ještě v témže roce byla postavena nová lávka, která již sloužila také pro auta. Tuto lávku zničila povodeň v roce 2002. V roce 2003 byla slavnostně otevřena nová bytelná stavba, most. Pokud se nepletu, tady stříhal pásku tehdy fungl nový prezident Klaus.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

pohled přes řeku

Tady už je vidět hotel U Berounky, který byl stále zvětšován.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

pohled přes řeku 3

Další porovnání z jiného místa.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

hotel U Berounky

Ještě tedy hotel zblízka. Mám i starší fotku, ale tam se do porovnání nedokážu vtěsnat. Tahle hospoda bývá až přeplněná, cyklistů a pěších mraky. Já jezdím raději přes vodu do hospody, je skromnější zařízení, nižší ceny. Jen zarputilým nekuřákům se nelíbí, že hospoda je venkovského typu.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

kaple Svatého Ivana

Barokní kaplička se zvoničkou stojí na návsi. Za nacistické okupace byl zvonek, který nese letopočet 1755, zabaven. Po válce se ho podařilo nalézt mezi jinými zvony, určenými k přetavení. Byl slavnostně vrácen na kapličku.

Historickou fotku jsem okopíroval v publikace Berounsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

Facebook - Srovnávací fotky

Další srovnávací fotky z různých lokalit

Káciň

Čtyři roky jsme sedávali v jedné třídě na průmyslovce. Žádný velký výtržník, hodnej kluk (68 let - kluk?). Kamarádi na život a na smrt jsme nebyli, ale nikdy jsme spolu neměli žádné problémy.Muzikant, jeden čas i kapelník, dodnes objíždí Příbramsko se svou Yamahou, hraje po vesnických hospodách pro radost. Vydal si svoje CD a rozdal spolužákům jen tak.

Dnes z něj je cítit spolehlivost, před dvěma roku nám uspořádal v Příbrami nádherné setkání spolužáků, Jsme spolu ve virtuálním kontaktu pár let, i na FB jsme přátelé.

Dostaly se mi do ruky staré fotky z Kácině, kde prožil dětství někde na myslivně. Chtěl jsem mu trochu udělat radost, naskenoval je a poslal.

Co udělal Bohouš? Zřejmě vzal auto a ta místa objel. Udělal srovnávačky, udělal mi taky radost.

Stalo se a zařazuju jeho výtvory. Autorem je Bohouš Kožíšek, obyčejný kluk z Příbrami.

Staré fotky jsem okopíroval z publikace Příbramsko na starých pohlednicích (Baron 2007)

Facebook - Srovnávací fotky

Další srovnávací fotky z různých lokalit

Shopping Centre

Facebook - Václav Víšek

Na Starou štaci

Přednosta stanice. Kdo asi, tenkrát, před 60 (?) lety vymyslel, že takové slovo je skoro sprosté, páchne buržoasií, vykořisťováním?



Místo přednostů pobíhali po perónech náčelníci, obce vedli místo starostů předsedové MNV, ohně hasili požárníci, byl by to dlouhatánský seznam blbosti.


Myslet si však, že blbost lidská vymizela, může jen slepotou a hluchotou raněný. Poslouchám-li některé mluvčí, jak strašně žvaní, stačí přivřít oči a představit si soudružku v modré košili, jenom vzít prachovku, oprášit, holky by se dohodly. Že jsem použil ženský rod, je náhoda. Dobře vím, že u příslušníků mužského pohlaví je to ještě horší.


Nebudu tepat dnešní výrazivo různých rádoby spíkrů, poslouchejme je chvilku, oni se přece znemožňují dnes, určitě tomu nebude jinak ani zítra. Myslím, že mnohokrát sami nevědí, co melou, v duchu je vidím, jak jsou nervózní, protože jim v kapse vibruje mobil s určitě životně důležitou esemeskou. Tuší, že je nikdo nic moc neposlouchá, jen tak jedním ouškem, protože druhé sleduje spolu s druhým očičkem třeba sportovní přenos.


Sportovní komentátoři. Nevím, mám-li je litovat, protože sportovní přenos je dlouhý a vyplnit dobu smysluplným projevem je těžké, nebo ho aspoň v duchu nakopat do zadku, že má drzost se živit slovem. Svoboda slova je žádoucí, užil jsem si jí v životě málo, ale mnozí, kteří vystupují veřejně, by měli dostat na hubu závoru. Jakousi verzi pásu cudnosti.


Za komunistů to měli takoví lidé těžší. Na obrazovku nesměli žádní nepřátelé režimu, museli se aspoň tvářit loajálně. Za pitomoučké přeřeknutí vyletěl i kvalitní odborník.


Možná, že se lidé pod třicet, a možná i starší, nepamatují, že u nás neexistovali žádní Němci, snad jedině předváleční. Jinak to byli západní Němci, ale už ne východní Němci. To nemohl takový tehdejší Bosák vyslovit. Musel pěkně říci "reprezentant Německé demokratické republiky". Ani endérák z něj nemohl vypadnout, přestože jsme o nich soukromě jinak nemluvili.


Rusové zmizeli z našeho života. Byli jen sovětští občané, sportovci byli sovětští reprezentanti. Trochu se tolerovalo, řekl-li někdo o sovětském sportovci Sovět. Uvědomím-li si, co slovo sovět v ruštině znamená, byla to volovina. Lid normální jim všem říkal "Rusáci", nerozlišoval Ukrajince, Lotyše, Gruzíny... Dlouho mi trvalo před dvaceti lety, než jsem si zvykl, že Rus je národnost jako každá jiná a ne hanlivé označení.


Italové, Francouzi, ale i přátelé Poláci, Maďaři, Bulhaři, ti všichni existovali, Němci a Rusové ne. Politicky korektní mluva se dnes říká. Co mi dá jen práci kolem dokola vysvětlovat, že jsem důchodce, penzista, starej dědek, plesnivej dědek, že nejsem senior.


Chtěl jsem malou předmluvu k povídání o pálení čarodějnic, tohle jsem zplodil. Komunisti se k ohňům poslední dubnový den, přestože pohanské záležitosti, nijak nehlásili. Ve městech byly možnosti menší, ale na vesnicích se prostě pálily čarodějnice, stavěly se májky, všechno se zalilo náležitě alkoholickými nápoji. Přišla doba, a vznikly mírové ohně. Zapalovaly se 30.dubna. Směsice komunistické zpupnosti, blbosti a české švejkoviny.


Máme dobu, kdy už se můžeme beztrestně opít u ohně, aniž bychom nějak přemýšleli, co slavíme, hlavně, že nás nebude ráno nikdo budit do průvodu jako kdysi.


Jezdím několikátý rok na čarodějnice k Neratovicím Na Starou štaci, taky jsem tu už o akci leccos napsal. Jazzové odpoledne a večer, kde hraje kvalitní dixielendová kapela Steamboat Stompers, koná se i rej čarodějnic, ve které se na půlden promění pravděpodobně úctyhodné ženy, tančí a blbnou schovány za maskou pohádkové bytosti. Oheň také hoří, ale v počasí, jaké se přihodilo letos, se u něj o přestávkách nahřávají diváci, většinou s pohárkem v ruce.


Předpověď počasí varovala, že teplo už letos bylo, ale kdo by věřil rosničkářům. Venku sluníčko, svěží větřík. Server, na který hledím, ukazuje, že odpoledne na území České republiky se budou vyskytovat přeháňky, možná bouřky. Vidím naši vlast pokrytou modročernými kouličkami, to znamená dešťovými. Nesouvislými, tedy stačí, aby dveřník u svatého Petra kýchnul a kouličky odletí úplně jinam.


Proč bych se jim právě já nemohl vyhnout. Když přebíhám dálnici za plného provozu, taky můžu proběhnout živý. Z pražské Troji až do Klecánek je výčep na výčepu. Půlku cesty mám právě v Klecánkách, jsem zásadový. Tam mají otevřeno na 4 místech. Vybírám si hospodu, kde jsem ještě nikdy nebyl. Dobrý řezaný pivo a bramboráčky s nivou, plné česneku, zlobí mě v poslední době žaludek, je nutné jíst dietně.


Je mi jasné, že dva kiláky stoupání do Klecan asi kolo vytlačím. Byl jsem varován rozumnými, že bych se neměl při pohybu nepřiměřeně zadýchat Jako, že už jsem senior. Házím nejmenší převod, pomalu jedu, skoro stejně rychle jako bych šel. Jedu, jedu a vyjedu. Jsem nahoře. Kromě převodu jsem asi zvolil i správné občerstvení.


Mraky se honí po obloze, blesky z různých stran vyhrožují. Připadá mi, že jedu do bouřky a ona přede mnou uhání pryč. Na sever. Poslední možnost zasednout v hospodě zamítám. Na tříkilometrovém úseku, kde není možnost se schovat, se na mě jedna z kouliček vrhla a celého mě umáčela. Dva kiláky před Starou štací zalezu pod přístřešek, dámy prominou, ale chcalo. Vítr, ochladilo se, třesu se v kraťasech. Oblečení sebou vezu, ale teď promočený si zamáčet ještě suché?


Když se dělají bubliny na loužích, prej přestane brzy pršet. Dělaly se bubliny, na chvíli přestalo. Dojíždím z kopce, rychle, jsem zamáčený i profoukaný.


Na Staré štaci mě dobře znají. Jinak než na kole, jsem tu nikdy nebyl. Dívají se divně. Padne slovo obětavý, cítím, že myšleno praštěný. Dávám si jazzovici, místní kořalku. Mám důvod. Musím se zahřát. Nikdy jsem ji ještě neochutnal. Budu tady několik hodin, alkohol vyprchá.

Převleču se, zasednu. Je plno. I v mizerném počasí. Myslím, že na účinkující mělo ochlazení a déšť blahodárný účinek. Není to koncert v Rudolfinu, to je muzika pro radost a ta se s panákem na zahřátí dá provozovat. Muzika tradičně výborná. Občerstvení kvalitní, z čarodějnic ani jedna neupadla. Objevila se i taneční vložka šikovného děvčete. Říkala, jaký druh tance provozuje, ale zapomínám. Dobře se ni koukalo.

Bože, jak je dobře, že existují lidé jako jsou majitelé objektu, manželé Šilhavých. Jsem si jistý, že ze svých aktivit nezbohatnou, ač bych jim to přál. Ale té radosti, která z nich čiší...

Kvůli asi třem písničkám jsem nechal ujet vlak, který jsem měl v plánu. Jezdíval jsem se spacákem, spal jsem po koncertě na mezi. Asi dvakrát na pódiu místo bicích, když mě litovali, že prší. Párkrát jsem v noci jel hned domů. To mělo výhodu, že jsem musel ztlumit konzumaci alkoholických nápojů.

Necelé dva roky zpět jsem zažil na kole mikrospánek, známí mi tvrdili, že jsem vůl, to přece mají automobilisti. Jako by nemohl zachrápat cyklista. Nafoukanci. Se z těch svejch aut podělaj. Prorazil jsem duši na předním kole, vymázl jsem se, naštěstí bez následků. Kousek odtud byla zábava u rybníka, dal jsem si pivo, vyměnil duši, popojel sto metrů, a jelikož jsem měl spacák, zalezl jsem na mez, teprve za světla dojel domů. Holt v noci už jezdit nebudu.


Dnes už pokorně naložím kolo v Neratovicích do vlaku a jedu do Prahy. Člověk se pořád učí. Na starý kolena se učím být rozumný. Jestli ovšem už není pozdě.






PS. Něco pro chlípníky. Aby někteří pánové neobtěžovali svými důvěrnostmi ženy, které o to zrovna momentálně nestojí, mají na Staré štaci takovou figurínu. Plácnete si a určitě nedostanete facku. Pro jistotu je stejně dobré se podívat, jestli to není ledabyle pohozená živá slečna. Když jsem ještě spával ve spacáku na mezi a mohl jsem se trochu nacamrat, bral jsem ji kolem krku. Úžasná záležitost. Nic vám nezakazuje, ani panáka neupíjí.

BLOG TÝDEN



Všechny fotky zde

nebo zde

Strážný střílí bez vyzvání

Facebook - Václav Víšek

Obrázky z Českého Krumlova podruhé

V říjnu roku 2010 jsem zde zveřejnil srovnávací fotky z Českého Krumlova. Zároveň jsem slíbil, že se do Krumlova ještě vrátím. Bydlí tam můj kamarád, bývalý kolega. Pozval mě na dva dny, opatřil mi otisky historických fotek a vodil mě po městě. Sice je rodilý Pražák, ale je krumlovským patriotem. Je to zdatný šedesátník, který mě po městě pěkně prohnal.

Nemusel jsem pracně vyhledávat místa, odkud byly staré fotky. Byly to hezké dva dny. Dostal jsem se i do míst, která dnešní turista často míjí.

Museli jsme si toho hodně říct, i pár piv si dát. Nafotil jsem i další záběry, protože Český Krumlov je nesmírně fotogenický a člověk s foťákem neví, co by ještě zvěčnil. Budou vloženy na mém ososbním profilu.

Výsledkem je 35 dalších srovnání. Jsou trochu jiná než v mých ostatních souborech. Neměl jsem k dispozici data, kdy bylo foceno kdysi. Ani u fotek nejsou komentáře, ale tahle galerie mi připadá tak zajímavá, že návštěvník Srovnávacích fotek bude spíš rád, nebudou ho rušit moje průvodní pindy.

Facebook - Srovnávací fotky

Další srovnávací fotky z různých lokalit