Proč nám nevládne doktor Sládek?

Každý, kdo si na něj vzpomene, přestože málokomu schází, správně odpoví „Protože prohrál volby.“

To je fakt, v roce 1998 se jeho Republikáni nedostali do parlamentu, jaképak další otázky.

Ale…

Od roku 1992 řídí počítání hlasů na ministerstvu vnitra stejný člověk. Co když je všechno jinak?

České volby bývají běžně velice těsné. Co když tento vnitrácký matematik se svou IT skupinou zkoušel jiné vzorce na výpočet?

Už pár roků si nekazím nedělní poledne sledováním politických diskuzí, dobrý oběd dá práci, poté chce vychutnat a zažít, nějak to nejde dohromady.

Tentokrát jsem se kousek díval, těšil jsem se, že vtrhne do studia Chocholouškova banda a učiní potřebné. Po dvaceti minutách jsem televizi uvedl do běžného stavu – vypnutého.

Úředník obhajoval něco, za co by mi náš svérázný učitel matiky v sedmé třídě navrhl na trojku z chování. Za drzost, dvojku jsem míval běžně.

Chocholoušek se nekonal, dokonce ani pan doktor Cimický se neobtěžoval, já vypil pivo, aniž jsem si pochutnal. V televizi se nikdo nezasmál, všem to bylo fuk. Ani opozice nevyzývala ministra vnitra k demisi.

Ano, nejen Sládek, mnoho dalších.

Co kdyby v roce 2006 nevyhrál volby Topolánek, Julínek by nebyl ministrem zdravotnictví, nikdo by nezavedl poplatky, krajským středočeským hejtmanem by se nestal doktor Rath, v kriminále mohl sedět třeba Bendl.

Kdo viděl film Babel, ví, že všechno na světě má souvislost. Jeden náhodný výstřel z pušky a kolik osudů se změní…

Karel Gott zase tvrdí, že nám vládnou ilumináti, ten to musí vědět, co když jsou na vnitru už dávno?

Představuju si na Hradě prezidentku nesmrtelnou tetu Parkanovou s mluvčím Honzou Vyčítalem.

Představuju si vykroužkovaného Standu Grosse, jak si dodělává kurz na strojvůdce, aby mohl jezdit s lokálkou do Nymburka, kde mu schovává manželka v nádražní restauraci protekční porci guláše.

Kdyby třeba voliči nedali tolik hlasů mladýmu Bendovi a musel se živit jinak než jako poslanec…

Kdyby…

Kdybych už přestal kecat…

Alej

Stromy jsou starší než já.

Malému dítěti připadá veliké všechno.

Chodíval jsem tudy s mámou v době, kdy stromořadí vedlo podél tramvajových kolejí. Trvalo ještě pár roků, než se tramvaje přestěhovaly na nábřeží mezi Podolím a Braníkem. Tam, kde předtím bylo jedno zahradnictví vedle druhého.

Když máma potřebovala něco v Braníku, šla pěšky, platit 60 halířů kvůli dvěma kilometrům chůze se jí nechtělo. Byla z venkova, do školy chodívala každý den 4 kiláky tam a totéž zpátky. Pěšky.

V polovině padesátých let koleje vytrhali, zbyla alej, pod ní parková cesta.

Přestěhoval jsem se, ale za rodiči jsem chodíval ze stanice autobusu v Braníku často. Pěšky.

Pod stromy byl v létě příjemný chládek. Rrodiče si sem chodili v pokročilém stáří v parných dnech chvíli posedět na vzduch. Krmit vrabčáky.

Pomalu stárnu, spíš rychle. Vrátil jsem se do míst dětství. Vrabce zatím ještě nekrmím, do Braníka jezdím na kole. Podél oné aleje.

Včera, kde se vzali, přijeli káceči. Blbý slovo, vím, ale jak mám nazvat lidi, kteří za pomoci různé techniky odstraňují to, co tu rostlo… co já vím, jak staré stromy jsou, nepamatuju se na jejich vysazování. Jo, dřevorubci.

Nechci se rozčilovat, možná nutnost, zeptat se nemám koho, v takových případech proti sobě stojí nesmiřitelné tábory. Ti, kteří by pokáceli úplně všechno a ti, kteří nikdy nic. Pravdu se jeden nedozví, protože v čele skupin bývají řvouni se svou pravdou.

Zeleň v městech je nutná, dokonce i na ozdobu. Má o ni pečovat zahradník, myslím člověka, který jí rozumí, ti slovo málokdy dostanou, nemají čas, musí se starat o stromy. Neumějí křičet, dobře vědí, že i oni se mohou mýlit. Neomylní bývají jen úředníci a i funkce referenta životního prostředí na místní úrovni bývá často politická.

Nevím. Možná je mi jen líto, že zase odchází něco z mého dětství.

Tady je starých stromů (přestárlých?) pohřební vůz.

Poslanecká imunita

Porušuji své předsevzetí, že mi politici nestojí za rozčilování.

Poslanecká imunita je podle mě naprostá kravina. I zákonodárci mají svobodu slova, danou ústavou. Co víc potřebují?

Budu-li já podezřelý z trestného činu, vrhnou se na mě vyšetřující orgány, pokud nechci, poradí si.

Jestli je poslanec podezřelý z trestného činu, měl by se těšit, že ho soud zbaví podezření. Jedině soud má právo rozhodnout, je-li ten a ten zloděj, podvodník, a ne jakási banda podivných osobností, která si říká Parlament České republiky.

Jasný, byli zvoleni v demokratických volbách. Aby tvořili zákony. Jsou dobře placení, podle toho, co z nich vypadává, nadprůměrně.

Místo projednávání zákonů stráví spoustu času debatou, jestli někoho ze svých řad vydají soudu nebo nevydají. Před televizními kamerami se producírují, sbírají hlasy do dalších voleb.

Zloděj patří za mříže, člověk, který poškodí stát svou neschopností, patří před soud, stejně jako řidič tramvaje, který překročí povolenou rychlost a nechtěně někoho zabije. Riziko povolání. V takových případech nemůže platit, že to ten který myslel dobře.

Vždycky se najde dost lidí, přesvědčených o své nedotknutelnosti, kteří si nemožnost zrušení svojí vlastní imunity odůvodní přihlouplými žvásty.

Pokud bych jim přiznal nějakou imunitu, nedovolil bych, aby byli fyzicky týráni, jestli budou v parlamentu blbě kecat. Nejsme ve středověku, jsme členy Evropské unie, jak by vypadalo, kdyby se náš parlament podobal lazaretu.

Petice proti blbosti

Nejsem příliš petiční typ, vždycky mám pocit, že by člověk měl mluvit hlavně za sebe. Tedy jenom za sebe: Byl jsem pozván FB přáteli na akci Arniky. Proti zbytečnému kácení stromořadí. Podepisuji naprosto bez výhrad. Na místě mě upozornili, že bych ve vzkazu neměl použít vulgární slovo. V tomhle případě těžko hledat.

Za to, že blázni za volantem se občas rozmlátí o mohutný strom, může onen strom. Život je příliš velká vzácnost, abych o něm žertoval. Zbytečného konce je vždy škoda. Jestliže se auto s opilou mládeží rozmlátí v aleji při cestě z diskotéky, kdo za to může? Možná tatínek, který svému synkovi auto půjčí, synek sám, pokud je auto koupené za jeho peníze, ale v každém případě člověk. To, že mládež je lehkomyslnější... taky jsem takový býval. Za mého mládí chodili mladí ze zábav pěšky, staly se případy, že někdo spadnul do škarpy a zmrznul. Smutné. Ale mohla za to škarpa?

A co rybníky u silnic? Taky v nich leckdy někdo skončí pouť. Vysušit? Vyšehradský tunel by se měl zbořit, protože tam občas někdo vletí do řeky. Nebo zasypat kus Vltavy?

Stavějí se dálnice, rychlostní silnice, obchvaty kolem měst s příslušnými parametry, kde se může jezdit rychle. Proč dále ničit krajinu? Do krajiny stromořadí patří.

Jenom proto, že kapacita mozku u někoho je nepřímo úměrná výkonu motoru jeho automobilu, má mizet?

Tohle není text proti automobilistům, to je proti pitomcům.

Měl jsem dnes cestu z Podolí do nemocnice na Karlově náměstí, považoval bych za hloupé, kdybych cestou na Palackého náměstí nevystoupil, a petici nepodepsal. I za ty, kteří bydlí na jiném okraji republiky.

Facebook – Václav Víšek

Jsem blbec já, či zákonodárci?

Dost často si o sobě myslím, že jsem vůl. Spoustu věcí nechápu. Lidé, kteří berou sociální dávky, budou prý nutně mít kartu a ti, u kterých je podezření ze zneužívání dávek, budou si muset vybírat dávky v bankomatu České spořitelny.

Kdo bude hlídat u bankomatů, jde-li dotyčný s penězi do obchodu s potravinami, do herny, či hospody? Budu-li na dávkách, vyzvednu si poctivě pomocí karty peníze a vedle v obchodě zakoupím flašku rumu.

Kšeft pro Českou spořitelnu? Jsem opravdu nechápavý blbec? Ti, kteří sestavují zákony, mají zřejmě vyšší úroveň než já.

Facebook - Václav Víšek

Bicykl

8.8.2002 jsem tohle kolo koupil, 8.8.2011 jsem na něm ujel pár kiláků a hodil ho do sklepa. Dnes jsem se na něj šel podívat. Bylo ušmudlané, zřejmě ho po celou dobu nenapadlo se umejt. Vyvezl jsem ho na vzduch, snad bylo rádo. 8 kilometrů po rovině není moc, ale pořád je to víc, než kdybych ujel 7.

Facebook - Václav Víšek

Svět se mění

Svět se mění, kolem nás všechno fičí. Mění se i lidé?

Hledím na prastarou fotku. Řada pánů v cylindrech, nad nimi ještě větší řada, pokyvovat chytře hlavou moc nemůžou, aby nezůstali bez klobouku. Určitě komise, která všechno řídí.

Velkou část života jsem strávil na stavbách. Dovedu si představit, jak málem po 100 letech založení parku sem přijeli soudruzi v šestsettrojkách, aby chytře rozhodli o zrušení velké části stoletého parku kvůli výstavbě magistrály, pokývali hlavou a rozjeli se spokojeně na stranické výbory.

Dovedu si i představit, až třeba za 100 dalších let přijedou další, už ne soudruzi, bůhvíčím se bude jezdit, v čem budou slavnostně oblečení, aby rozhodli o rušení či výstavbě něčeho. Dovedu si taky představit, kolik z nich bude odborně fundováno.

Jistě, svět se mění, staví se, bourá se, lidi zůstávají lidmi, změní ohoz, vymění kočár za jiný...

Fuj, to jsem ale pesimista!

Facebook - Václav Víšek

Povzdech z nemocnice

Zase se válím v nemocnici. Prý jen do zítra. Sledujou mě. Funguje tu wifi. Jenom na dvě hodiny, ale když jsem se po půlhodině odhlásil, při novém přihlášení mi naskočily zase 2 hodiny. Jenom mě lékař vyhodil z chodby, že mám být na lůžku. Když mi neubližujou, vydržím i v posteli. Děsí mě obrovská televizní obrazovka, asi čtyřikrát větší než mám doma. Tohle vylepšení si mohli odpustit. Bojím se chvíle, kdy ji spolubydlící zapne.

Co to má společného s obrázkem? Třídil jsem fotky a dostal chuť na panáka.

Facebook - Václav Víšek

Cétéčko

Když jsem slyšel poprvé tohle slovo, měl jsem pocit, že to je alkoholický nápoj, který ještě neznám. Zeptal jsem se, vypadal jsem jako blbec. Nemusím vědět všechno.
Paní doktorka, která mě má v poslední době na starosti, mi sdělila, že mě posílá na cétéčko. Aby si nemyslela, že léčí vola, vzal jsem to jako fakt, kdyby se hovor nekonal telefonicky, chytře bych pokýval hlavou.
Vzal jsem si na pomoc Google. Nejchytřejší na světě mi sdělil, že to je CT, což mě napadlo už předtím. Že to je počítačová tomografie. Věděl jsem zase prd, mohl jsem dál bádat, ale znám to, za chvíli by se mi stejně objevila fotka Kalouska nebo jiné celebrity.
Byli na mě hodní. Nebudu popisovat, co se mnou dělali. Kdo to zažil, pamatuje si, kdo ne, stejně líčení přeskočí.
Dali mi něco vypít, nebylo to ani hnusný, ani dobrý. Nijaký.
Když mě propouštěli, sympatická paní mi říká:
"Dneska musíte hodně pít!"
Slýchával jsem spíš opak, ale budiž. Stříkali mi do žíly nějaký šmejd. Prej.
"A co?"
"Všechno?"
"Jistě, i pivo. Hlavně plzeňský."
Co bych neudělal pro svoje zdraví.
Vylezl jsem před nemocnici, hospoda. Čepují Prazdroj. Dávají provizi? U Emy Destinové mě už ceny předkrmů posílají jinam. Naproti nemocnici jsou ve stejném vchodu služby pohřební a exekutorské.
Asi zmizím v Braníku.
Psáno ve výčepu vína, kde funguje wi-fi.


Facebook - Václav Víšek

Přečteno zadarmo

MetroTenhle plátek je zadarmo. Je o něj snad zájem. Jako o všechno, co se nemusí platit. Důchodci na něj prý čekají u stanovišť, kde se prodává, odnášejí víc výtisků, a rozdávají. Jsem důchodce, času by mi bylo líto. Šel jsem od tramvaje (ne z Kauflandu, z nemocnice!), viděl jsem opuštěný výtisk Metra, pršelo na něj, zvedl jsem ho, a odnesl domů, do tepla. Kafe jsem si k němu udělal.
Početl jsem si.
Češi kradou jako straky, prý nejvíce v celé Unii. Já myslel, že nejvíc skáčou.
V Praze je pánské kadeřnictví, kde obsluhují dámy v prádle! 490 za základní Basic (?) je maličkost. Stačí pětka jako tuzér? Obsluha prý musí být komunikativní, musí umět stříhat. Ještě, aby neuměla. Je fajn, že v provozovně funguje zdarma wi-fi signál. Pokud by kadeřnice nebyla podle mého vkusu, můžu si na notebooku nalovit erotické stránky.
Penta bude stavět kolem Masaryčky, ale neví kdy. Snad se toho nedožiju.
Předváděcí akce ubližují seniorům. Šidí je. Mám je litovat? Chtějí něco získat za málo...Ještě mě na žádné předváděcí akci neošidili. Možná proto, že se jich nezúčastňuju.
Životní pojištění si raději nejdřív řádně promyslete. Měl bych strach, že budu promýšlet, mezitím se stane, že nebude co pojišťovat.
Jak se nebát investic. Spořící účty jsou zpět a s vysokým úrokem. Akcie nejsou žádná věda. Investovat lze i mimo banku. Samý chytrý, vědí, co bych měl činit se svými penězi. Podle fotek radí lidi, ekonomové, kteří vystudovali už po roce 1989, protože ekonomie má budoucnost. Teď se musí nějak živit.
Fotbalisté Plzně chtějí i na Nou Campu hrát aktivně. Budiž. Třeba bude Pán Bůh mít náladu na zázraky.
Program televize. Dobrý, nemusím bednu pouštět.
Ještě musím dopít kafe. Noviny dám do tříděného odpadu!

Americký brouk

AMERICKÝ BROUK

Jak viděl, že ho vidím, mazal pryč. Až se mi úplně rozmazal. Kdo zkusil honit brouka po asfaltu, tedy honit s kapesním foťákem? Mizera, nepostojí. Asi má špatné svědomí, Američan.

Kolik generací mandelinky se asi vystřídalo za 60 let, co jsme je se školou sbírali na poli spřáteleného JZD?

Pra-pra-pra-pra... nechám toho.

Tenkrát mě nebavilo brouka hledat, eště by mě moh kousnout... Házeli jsme s kamarádem po sobě hroudy. Začali jsme házet i po spolužačkách. Už tenkrát jsme citem vytušili, že by obě pohlaví měla mít stejné podmínky.

Akorát, že holky žalovaly.

Facebook - Václav Víšek

Jsem opravdu tak blbej?

Celý život jsem povinně platil na sociální pojištění. Dobu a tím i režim, ve kterém chci žít, jsem si nevybral. Za komunistů mi prostě část z hrubé mzdy odebrali, říkali jsme tomu srážky či daně. Po převratu se v podstatě moc nezměnilo, něco platí zaměstnavatel, něco povinně zaměstnanec. Nedělejme si iluze, že zaměstnavatel dává ze svého, prostě zaměstnancům dává o to nižší mzdu, pochopitelně. Nevidím žádný velký rozdíl mezi systémem tenkrát a dnes. Důchod mi byl vyměřený podle pravidel, nestěžuji si. Ne, že bych měl velké prachy, ale lidi z vrstev, ve kterých se pohybuju, jsou na tom podobně.
Byl jsem nějaký čas živnostníkem, odvody na sociální pojištění jsem platil podle zákona. Bylo zavedeno dobrovolné penzijní připojištění s přídavkem státu. Připadalo mi výhodné, zúčastnil jsem se a dosud zúčastňuji. Výnosy z něj mi připadají lepší než u stokrát omílaného stavebního spoření. Už tehdy jsem vybíral pojišťovnu, ne tu, která slibovala obrovské výnosy, ale tu, která garantovala sice zdánlině nízký výnos, ale stabilní. Můžu říct, že příjmy mi zhruba pokrývají inflaci.
Pokud bych natáhl bačkory, mám tři děti, prostředky, vložené do penzijního připojištění, ony zdědí. Vždycky jsem měl pocit, že každý by se měl starat o to, jestli v životě všechno rozhází, nebo bude pamatovat na zadní kolečka. Jsem pro solidaritu, ale s těmi, kteří nemají možnost pracovat z pochopitelných důvodů, nechci být solidární s lidmi, kteří všechno doslova rozfrcali a pak fňukají, protože mají nárok.
Už se mě to netýká, jsem mimo. Žádné peníze do sociálního systému nevkládám, čekám na změnu důchodového systému spíš ze zvědavosti a pak mám děti, i ty jednou budou... To, co jsem si dneska přečetl, mi doslova vyrazilo dech. Každý bude povinně spořit na důchod do privátního fondu, který budu mít možnost si vybrat. Na konci nebude výplata vložených peněz mé osobě, ty budou převedeny do pojišťovny, která mi určí doživotní důchod. Když za týden zemřu, nedostanou mí dědicové nic.
Kurva, co se vlastně tímhle změní? Za bolševika jsem platil povinně, po roce 1989 taky, důchod mi sociálka vyměřila podle zákona. Doživotně. Kdo umře v devadesáti, má štěstí, kdo se nedožije ani prvního důchodu, má smůlu. V tom vidím solidaritu. To je život. Teď budou všichni povinně spořit (jaký je to rozdíl?), ale proč ty privátní fondy? Co je to za hovadinu? Co je to za idiotský mezičlánek?
To je totéž, jako když jsem odešel kdysi od Všeobecné zdravotní pojišťovny, přešel ke Garant hospital, ta zkrachovala, mě trvalo celý rok, než jsem dostal zpátky 7000, protože jsem rok předtím shodou okolností platil více.
Dlouhá léta se vedou diskuze, kterým rozumím i nerozumím, o tom, že je třeba změnit důchodový systém. Třeba jo, nás důchodců přibývá, dožíváme se vyššího věku a naši potomci místo, aby dělali děti, studují, podnikají, cestují...
Jestli všechny týmy, které se reformou zabývají, vyplodí takový zákon, tak mi opět připadá, že můj selskej rozum na něco nestačí. Jsem opravdu už tak blbej?

http://www.novinky.cz/finance/225318-povinne-uspory-na-penzi-maji-po-smrti-duchodce-propadnout-pojistovne.html

Když pálí žáha

Kdo trpí touhle vadou, ví, jak je to protivné. U mne se jedná asi o dědictví po tátovi, který takové problémy míval. V dětství do mě cpali zažívací sodu a jiné blbosti.
Člověk, pokud není úplnej debil, časem pozná, co mu dobře dělá a čeho se má vyvarovat. Když něco poruší, je potrestán. Jako alkoholik, který ví, jak mu bude špatně a stejně se vopije.
Nepotřebuju na pálení žáhy odborníka, poradím si sám.
Nedávno na ČR 2 mluvil lékař. O pálení žáhy. Zbystřil jsem pozornost. Když už jsem měl rádio puštěný. Lékař, tedy odborník, doporučoval léky. Tužku jsem neměl po ruce, názvy jsem zapomněl záhy.
Redaktorka se třikrát ptala, jak by měl člověk této nepříjemnosti předcházet. Byla slyšet jen krátká přednáška o závadě a jména léků.
Počtvrté už byla skoro agresívní.
Odpovědí bylo, že když někdo užívá ten který lék, nemusí o žádné dietě uvažovat.
Odborník určitě dostal od Českého rozhlasu za své vystoupení nějaký honorář. Tak mě napadlo, jestli mu něco neukáplo i od farmaceutické firmy, která zázračný lék vyrábí.
Přiznám se, že mi pomůže lžička strouhanky. Suché, nejsušší. Jeden známý mi říkal, že je to sice hnusný, ale taky mu to pomohlo.
Když ale ty drahé léky jsou v takových pěkných krabičkách...

Facebook - Václav Víšek

Důchodová reforma

Někdy člověka napadají perly. Už se řítím za Kalouskem. Je mladší, musí se se mnou bavit. Lidovec. Bejvalej.
Prostředky na důchody budou furt stejný. Když bude jenom jeden důchodce, bere všechno!
Je to blbá myšlenka? Je mi 67, co ode mne může kdo čekat?
Každej měsíc se vyhlásí suma a bude na důchodcích, jak se s prachama vypořádaj. Jsem přesvědčený že se průměrný důchod zvýší. Už vidim ty oslavy, když v domově důchodců (nebo seniorů, jak kdo chce) jeden umře. Já a moji vrstevníci nebudou pospávat u přiblblých seriálů, budou se těšit, že ministerstvo financí vyhlásí sumu. Jako na tah sportky. Život bude pestřejší.
Zapíchnu souseda, toho blbce, a zvedne se okamžitě průměrný důchod! Důchodci se budou navzájem vraždit. Přirozený výběr!
Že tyhle moje plky jsou divný? Asi jo, ale zas, pokud se podíváme na některé zákony...
Já tu plácám úplně zadarmo, naši zákonodárci to úplně zadarmo nedělají.


Facebook - Václav Víšek

Estéti

Jsem dětinský. Mám na to právo, vždyť jsem skoro stejně starý jako pan prezident. Jedu na kole, uvidím kytičku a hned jí fotím.
Třeba tyhle modrý, ty jsou hezký. To bude můj syn koukat, jak má šikovnýho tatínka. Syn kupodivu neskáče do výšky a nekřičí "Hele, kytička!". Ve třiatřiceti letech to prý nebývá obvyklé.
Hledím na obrazovku a vlevo dole, pod kytičkama jsou uložené plastové láhve. Někdo, kdo při cyklistice a bruslení dodržuje pitný režim, jak doporučují lékaři. Nápoj vypije a co s obalem?
" Když jsem to sem dovez plný, moh by to třeba někdo odvést prázdný, to už je menší práce, to nechám jinému. Nemůže bejt všechno na mně. A pak, moh (mohla) bych si upatlat ten krásnej dres nebo batůžek anebo nedejbože, ručičky! Stačí, když musím dávat v tramvaji pozor, abych si neumazal (a) prdelku.
Přišla doba estétů.
To jsem ale dneska údernej!


Facebook - Václav Víšek

Mašinfýra

Nevím, proč tohle slovo vyvolává úsměvy na tvářích, zvláště ti, kteří toho moc neuměj, se potutelně usmívají, řeknou to s potměšilým podtextem. Mezi zaměstnanci dráhy se jim říká jen "fýra". Hezký český slovo, zřejmě pozůstatek mocnářství rakousko- uherského, kdy u nás dráha vznikala.
Tohle povolání může vykonávat jen člověk, který má určité schopnosti, ve svém oboru vzdělaný. Drážní elita. Než takového adepta pustí na mašinu, musí projít martýriem školení a zkoušek, učit se od zkušených. Mnozí z nich pak na mašině sedí, ale celý život stráví řízením stroje, jehož pomocí se posunují vagony na vedlejších kolejích, na vlečkách. Na rychlíkové tratě je nikdy nepustí.
Dopravní nehodu nedbalostí takový fýra způsobí jen výjimečně a pravděpodobně je hned jeho poslední, protože jako fýra skončil.
Ono vůbec s těmi nehodami. Jestli na přejezdu vjede auto pod vlak, kdo za to může? Dráha? Nějaký novinářský čičmunda dá člověk titulek "Pendolíno srazilo člověka", ač by tam patřilo "Idiot vlez pod vlak"
Jistě, na dráze bordel bývá. Nebyl jsem nikdy ajzboňák, ale u drážní organizace jsem pracoval a na kolejích se pohyboval. Nemyslím, že by tu byl větší bordel než na jiných pracovištích, v jiných oborech. Ano, zastávám se dráhy. Ale dnes se spíš zastávám drážní šlechty, fýrů. Lidí s obrovskou zodpovědností. Vůbec nevidím důvod, proč by vzělaný a schopný fýra nemohl v budoucnosti řídit i něco jiného, třeba stát. Kolik prý vzdělaných lidí sedí v parlamentu a jaký dělaj kraviny.
Stanislav Gross, budiž mu Florida lehká, nikdy nebyl fýra! Kluk, který vystudoval dopravní průmyslovku, byl po vojně, pracoval v železničních dílnách, pracoval v SSM, nebyl strojvůdce. Možná začal chodit do nějaké přípravky pro budoucí strojvůdce. Nevím, jestli si to dal kdysi do životopisu sám, nebo chtěl jakýsi novinářský ňouma oživit svůj text. Od té doby všichni kolem dokola opakují klišé, strojvůdce, mašinfýra. Když už, tak by se slušelo napsat nádražák.
Asi je zbytečné se rozčilovat. Drobnost, lepší se na věc vykašlat, ale zvláště u začínajících rádoby novinářů mi vadí, že si neověří fakta, než je vyplivnou do světa. V době internetu. Aby z nich jednou nebyli jen ti, kteří jezdí po vedlejších kolejích.


Facebook - Václav Víšek

Tajemství barev

Včera v podvečer byla vernisáž. Chlubím se nejen proto, že na plakátu je tvář mé dcery Anny, ale udělalo mi radost, že právě ona byla velice aktivní při instalaci výstavy. Dobrý pocit mám z jejího povolání. Jestli u toho zůstane, asi dlouho bude jezdit na bicyklu, na mercedes si zřejmě počká.

Seděl jsem tam, dal jsem si víno a pozoroval kupu mladých lidí, na které moje generace tak často nadává a bylo mi fajn. Ze zvědavosti jsem se nedávno díval na skupinu FB, která čítá asi 250000 členů, jimž strašně vadí důchodci lítající po Kauflandech. Oni prý jednou takoví nebudou, protože umí na počítači... No, dobře, když myslej...

Žádná generace není ušetřená blbců, to platí o nás i o dnešních mladých.

Facebook - Václav Víšek

Kreslený vtip

Už je to hodně let, byl jsem na jakémsi koncertě v Malostranské besedě. O přestávce jsem chodil se sklenkou vína, které tam tehdy bývalo dobré a levné, kolem stěn a prohlížel si kreslené vtipy od... to je právě to, co jsem zapomněl.

Dodnes si jeden vtip pamatuju, občas ho i vyprávím. Kreslený vtip! Já vím, že to kapánek na makovici, vyprávět kreslený fór, ale co kdo může čekat právě ode mne.

Kolem ohniště sedí lidožrouti s nacpanými břichy. Jeden z nich si pochvaluje:

"To byla ale dobrota."

"Nó, jmenoval se František a chtěl tu sázet topoly Balabambam."

Vyprávět anekdoty jsem nikdy neuměl.

Facebook Václav Víšek

Světlík

Chodit v zasněžené krajině, to byl sen. Sen, který jsem si často splnil, neboť lyžařské náčiní v naší rodině chybělo. Nebyly peníze. Vypadá to jako výmluva v době, kdy stačí v Praze obejít na sídlišti kontejnery a donést si domů výbavu, která před deseti roky platila za špičkovou.
Bylo jinak. Na střední škole nás bylo víc, kteří nejeli na lyžařský kurs z téhož důvodu. Nebyly peníze. Nikdy jsem se už pořádně lyžovat nenaučil. Skoro v třiceti letech jsem si pořídil běžky, dřevěné, ruské. Spíš tedy sovětské, protože se vyráběly v Estonsku.
Absolvoval jsem pár výletů, občas jsem se projel po lese, základ mi chyběl, byl jsem nešikovný. Bez lyží, ale na zasněženou krajinu nedopustím. Nohy však slouží stále hůř, přesedlal jsem na kolo, ale ouha. Nahoře se nějak v minulých letech flákali, objevili zapomenutý sníh a hodili ho dolů letos najednou. Bojím se, že si rozbiju hubu. Jsem starej. Zlobí mě kašel, zlobí mě rýma. Počasí si dělá, co chce, nezařadím se ale mezi ty naříkající, pěkně od plic si zanadávám jen v duchu. Už aby šla zimní poezie do háje (i jinam).
Bydlím v domě, kde ještě existuje světlík. Do toho se může krásně řvát i sprostě. To jsem nevymyslel, to mám z Hrabala. Přednosta z Ostře sledovaných vlaků takhle křičel do světlíku sprosťárny, které si ve své funkci nemohl dovolit veřejně pronášet.
Doba pokročila, větrání v nových bytech bývá vyřešené jinak. Co má dělat chudák, kterého hned po ránu naštve manželka, děti obsadí záchod a jsou drzé, všechno bolí a život je pes a já se musím holit?
Je tu internet. Pod články bývá diskuze. Ani se mi tohle slovo nechce psát. Kdybych já znal umění programovat weby, místo diskuze by se rubrika jmenovala světlík. Místo, kde ze sebe můžeme vyblít všechnu nenávist k světu, pak se otřepat, vyjít ven a s úsměvem dokonce pozdravit souseda, toho vola.
Tohle všechno už vím dávno, píšu sám články do blogů, občas se mi dostane štěstí, že si můžu přečíst pod svým textem příspěvek, který s ničím nesouvisí, snaží se být vtipný či urážlivý, ale nejsem na tom nijak zle. Nestěžuju si.
Některého autora lidi provokují schválně, vědí, že se bude do krve hádat, urážet kdekoho. Zřejmě tuhle virtuální masturbaci potřebuje, jinak by s provokatéry nebavil.
Mnohde se dá z příspěvků vyčíst radost ze skutečnosti, že se na obrazovce objeví přesně to písmenko, které pisatel zmáčkne na klávesnici. A těch Brouků Pytlíků, kteří vždycky vědí úplně všechno. Často jsou to vzdělanci, kteří se ohánějí počtem přečtených filosofů a snaží se prosadit své vědomosti. Je to zvláštní společnost, ale snad je dobře, že se ti chytrolíni nebo sprosťáci vybíjejí anonymně (jak jinak!) na síti. Co by mohli udělat zla neukojení, takový člověk po virtuální bitvě sedne za volant v klidu a pohodě. A nikoho nepřejede, nikomu nevynadá. Díky světlíku.
Vždyť to znám sám, občas mě chytne amok, jsem přesvědčený, že musím světu cosi důležitého sdělit a nedám pokoj, dokud to nezveřejním. I blbost! Jsem ale trochu staromódní, podepisuju se.

Vzdělávací program

V Praze 4 máme Tučňáka. Vydává radnice, je v něm hodně dobrých informací. Kulturní pořady, kdy budou přistavené velké kontejnery na odpad, co ve školách, co pro důchodce. To slovo píšu schválně, protože důchodce jsem a programově se pošklebuju výrazu senior.
Užitečný časopis, dokonce jsem si ho vzal do tramvaje, abych měl co číst. Začíná sloupkem odpovědí starosty na otázky redakce. Kdo by měl jiný odpovídat.
"Co vám udělalo v poslední době radost?"
"Myslíte pracovní? Náš úřad na konci roku 2009 vzdělávacím programem v rámci předcházení korupci Ministerstva vnitra. Mám radost, že všichni zaměstnanci úspěšně absolvovali a úřad získá známku Úřad bez korupce. atd..."
Chci věřit tomu, že na Nuselské radnici nebudou podplatitelní úředníci. Člověk placený z veřejných peněz, který přijme úplatek, je zloděj stejný jako kapsář, který mi v autobusu vytáhne z kapsy portmonku. A co se zlodějem? To snad je jasné.
Zasmál jsem se, smích je prý zdravý. Vzdělávací program? Co je to za lidi, kteří úředníky školí? Jako bych ta školení viděl? Všichni absolvují a úřad dostane certifikát kvality. Úřad bez korupce! Bylo by to fajn, kdyby moje pousmání bylo zbytečné. A je třeba někde začít. Školení.
Byl jsem spolumajitelem malé firmy (5 lidí bez zaměstnanců). Pokud jsme chtěli pracovat pro větší firmy, museli jsme podstoupit školení na získání certifikátu kvality. ISO, ani nevím, co iniciály znamenaly. Školili nás lidé, kteří neměli o naší odbornosti ani páru, "vtipně" jsme jim říkali isáci.
Prvně jsem byl na školení před pár lety hned druhého ledna. Silvestra jsem trochu natáh a vůbec jsem nevěděl, co ten člověk povídá. Nadával jsem sám sobě. Když jsem po čase absolvoval školení druhé úplně střízlivý, litoval jsem, že jsem se nenapil, bylo to ještě horší.
Pamatuju se jen, že kolegyně polepovala i drobné pomůcky, které jsme při práci na stavbách nosili v kapse. Všechno muselo mít štítek. Bleskla mi hlavou vzpomínka na vojnu. Důležité blbiny.
Certifikát jsme obdrželi, specializovaná firma, která nám jej udělila, si naúčtovala peníze v řádu statisíců, nešli jsme na žebrotu, ale pro 5 lidí to nejsou zanedbatelné částky. Prý za to může Evropská unie. Mám pocit, že naši ouřadové se pořád vymlouvají na Unii i ve věcech, ve kterých Brusel nejede. Asi jako když nám jedna z mnoha ministryň zdravotnictví, paní doktorka Součková, začala balit koblihy.
Moje přání je, aby to s protikorupčním školením úředníků v Praze 4 bylo jinak.
K tomu nám i jim dopomáhej Bůh.