čtvrtek 29. listopadu 2018

Černovice

Už mám hlavu děravou, jelikož není pojištěná, nezbývá mi, než ji používat. Důvěřovat tomu, co z ní vypadne, je nepojištěné riziko. Nedávno jsem zaslechl moudrost, že hlavu potřebujeme hlavně na pití. Léto od dubna až do října, kdy se mění v léto babí, což si milovníci tepla v takovém množství nezaslouží. Jezdím do míst, kde je chladněji.
Še jménem Černovice se lze potkat na Ukrajině, v Brně, u Chomutova, železniční mapa hlásí stanici Černovice u Tábora, normální mapy dodatek neuvádějí. Za minulého režimu patřily do jižních Čech, však o jihočeském původu města Tábora nikdo nezapochybuje. Při posledních administrativních úpravách si vymohla střecha Evropy Kraj Vysočina, kraj do té doby rozparcelovaný různě. Z Černovic u Tábora se nyní jezdí za vrchností do Jihlavy, za nižší do Pelhřimova.
Kdo přijede do Černovic, cítí, že tohle jižní Čechy nejsou, to je nefalšovaná Vysočina, třebaže z Prahy se prostě jihočeskému Táboru těžko vyhnete. Z Tábora směrem na Pelhřimov, v Obratani vystoupit, zde České dráhy skončily. Nastoupíte na úzkokolejku, kterou provozuje soukromá společnost. Konec světa? Já se v místech, která jsou okrajová, cítím dobře, dokonce nerad místním říkám, že jsem Pražák.
Tulák se zde cítí fajn, z nóbl hospody ho nemohou vyhazovat, nejsou tu takové.
Kolem šesti set metrů nad mořem, nádraží je ještě výš, chladivé ráno, průzračné povětří, krásně se dýchá, dostávám strach, aby to se mnou neseklo. Dneska už si ani nemůžete spravit náladu v začouzené putyčce.


Dlouhé náměstí se jmenuje Mariánské, dost prdce se svažuje k východu, kde právě stojím já, nahoře je kostel Povýšení svatého Kříže a zvonice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Hosinec Ludvíka Pěnky je minulostí, řidiči stejně nesmí pít.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



V polovině dvacátého století rostly uprostřed náměstí vzrostlé stromy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Na stránkách měst, kde mluví o pamětihodnostech, nepíší nic o hospodách, a tak jenom díky starým fotkám, které se snažím porovnávat, se leccos dozvím. Třeba, že na jižní straně náměstí existoval hotel Jelínek. Budova stojí, je opravená, ale nevypadá, že by byla provozovaná.



Kdo je hospodymilovný, obrátí se k severu, tam co paraplata červeně svítí. Dal jsem si tam sekanou s bramborem, po dlouhé době skutečně domácí sekanou, jakou pekla maminka, pořádné maso v mém dětství bylo vzácné, maminka ji uměla kouzlit sekanou i z horšího. A brambory vařené nerozvařené, pivo chutné, obsluha neuvěřitelně příjemná a rychlá. 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Ještě jednou Mariánské náměstí od východu k západu.



Léta padesátá.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Rozebral jsem jednu okénkovou pohlednici, staženou z internetu, kdybych měl originál oskenoval bych to líp. Zaujalo mě, ze obchod F.Bednáře se změnil na večerku Euroasie. Pánovi, sedícímu na schodech se omlouvám, on si posezení i další tak užíval, že jsem mu ani nevadil. Letopočet 1921 jsem opsal ze serveru, ale jak tak přemýšlím, v tom roce už asi nebyly prodejny C.K.TABÁK.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Sokolovna zezadu. Z druhé strany jsem též fotil, ale srovnávačka se nepovedla, sluníčko zlobilo. Na serveru Černovic jsem se dočetl, že hodlají sokolovnu opravit. No, nevypadá příliš zachovale, ani hospoda v ní neslouží.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Ve Svatavské ulici stojí škola, která dnes slouží jako odborná škola pro truhláře, zedníky, malíře a podobná zaměstnání, v Praze žijící člověk má pocit, že na světě je jen jedno povolání - ajťák.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



I dnes Táborská ulice, za fotku se málem stydím, ale já ji v roce 1931 nevytvořil. Ve žluté budově vpravo je Café Budík s inzerovanou domáckou atmosférou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Černovický zámek. Spravuje ho Diagnostický ústav sociálné péče o mládež.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - jižní Čechy (Svoboda 1986)




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Vystavil v 1 komentář:
Štítky:

úterý 27. listopadu 2018

Za Boženou Němcovou


Narozená ve Vídni, její život skončil v Praze. Pokud však chcete najít stopy výjimečné spisovatelky, nejvíc jich najdete na Náchodsku, kde strávila pravděpodobně svá nejšťastnější léta.
Vyhrabejte někde Babičku, kterou jste kdysi odložili mezi knížky v dalším životě nepotřebné. Konec rozborů díla, které si snad zařazení do povinné četby ani nezasloužilo. Nechci však popudit pedagogy, ti už ode mě zkusili dost v létech, kdy se  ze mě snažili vytvořit kulturního člověka.
Babičku napsala žena výjimečná, je v ní všechno, můžeme ji zařadit mezi romány, mezi literaturu faktu, je to pohádka, je to poezie. Mnoho současných autorek, pochoptelně i autorů, kdyby si Babičku skutečně přečetli, by se zastydělo a nechalo psaní, což se netýká pisálků mého typu, který si leccos napíše pro svou radost na internetu, protože ví, že stačí pokyn "delete" a všechno zmizí.
Mě fascinuje, že tahle kniha je napsaná skvělou češtinou tak dávno, a je o něčem. Pokud se nad ní někdo pousměje, i to k ní patří.

ČESKÁ SKALICE
Vystoupím z vlaku, vylezu kousek do kopečku a pak už dolů do města, za sebou nechávám v dáli údolní nádrž Rozkoš, částečně určenou pro rekreaci, město a voda jsou zde oddělené. Historii rozebírat nebudu, město má pěkné www.stránky, kde je všechno

Božena Němcová tady chodila do školy, nemůžu začít jinak, než pomníkem spisovatelky na Husově náměstí, na němž je hodně vzrostlých stromů. A tak mnoho starých fotek musím uložit na potom, jak bych neuměle řekl. Určitě sem zajedu v zimě. Ale tahle srovnávačka snad vyšla, ač se sluníčko snažilo škodit. Autorem pomníku z roku 1888 je M.Černil.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Husovo náměstí, pohled k východu, náměstí pak pokračuje třídou T.G. Masaryka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled od jihu, zde pomník ještě není opklopen stromovím, to bylo ještě za Rakouska. Vlevo je historická radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.aukce-pohlednic.com/



Pohled od severu z míst, kde je dnes parkoviště.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Zajímavý severozápadní kout Husova náměstí vypadá na dnešním snímku jako přehlídka automobilů různých značek. Odtud začíná ulice Boženy Němcové, kam se hned přesunu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Sem chodila spisovatelka do školy, aniž tušila, že bude mít na domě pamětní desku. Říká se zde Barunčina škola.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.aukce-pohlednic.com/




Jiný záběr na totéž místo, je zřejmé, že ne všechno zůstalo na svém místě.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Od Barunčiny školy se ulice prudce svažuje k řece Úpě. Vpravo nahoře císař ležící červeně vypracovaný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Spadl jsem ulicí Boženy Němcové, po mostě přešel Úpu a kolem maloskalické tvrze došel ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Tady se Božena Němcová vdávala.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Za kostelem už začíná vilová čtvrť, její hlavní ulice se jmenuje Havlíčkova.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



BABIČČINO ÚDOLÍ


Havlíčkova ulice je dlouhá, přes údolí jsou výhledy na město, na konci začíná údolí, které bývá cílem školních výletů. I já tady byl. Kolik mi bylo? 11, 12? Tak nějak, pamatuju se, že jsme si kupovali sodovku (pro Moraváky sifon) v lahvích s patentním uzávěrem. Sodovka stála dvacetník, záloha na flašku korunu padesát. Před otevřením se muselo s lahví hodně zaverglovat, rychle otevřít a sodovka pak zlila spolužáka nebo spolužačku, ovšem u holek to bylo nebezpečné, některé se cítily ukřivděné a běžely žalovat.
Jak je vidět, bylo nám úplně jedno, že vcházímě do údolí, jež vstoupilo do dějin české literatury.

Ratibořický zámek. 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Ratibořický zámek, tentokrát pohled zvenčí, skoro od Úpy. Hezký barevný podzim. 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Mlýn.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Panský hostinec. 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/





Staré bělidlo. V říjnu už bývé po dovolených, školní výlety se nekonají, ty se nechávají na jaro, kdy se školáci těší na konec školního roku. Pokud se děti mají něco naučit, pak nastal správný čas na podzim. A potulných penzistů je málo. Jsou dny, kdy je Babiččino údolí přeplněné a člověka napadá starý veršík. Lidé bděte, neblbněte, všichni se sem nevejdete. Divím se, že nikoho nenapadlo posadit umělkyni na Viktorčin splav a nechat ji kvílet, nejlépe za bouřky. 
Měl bych k těmto srovnávačkám napsat něco hodnotného, nic mě nenapadá a opisovat z Babičky se mi nezdá být vhodné. Ještě bych se mohl splést a co by si o mně lidé pomysleli.
Tak tedy třikrát Staré bělidlo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Viděl jsem i další notoricky známá místa, srovnávací fotka ze mě nevypadla. Vrátil jsem se k Úpě, přešel Vilémův most, podíval se na pomník Boženy Němcové. A to už je Zlíč, administrativně patřící pod Českou Skalici.
Výlet, inspirovaný českou literaturou jsm zakončil v restauraci Barunka a dal si španělský ptáček, o kterém víme, že se jedná o české jídlo, Španělé ho neznají. Nebyla to tato hospoda, na zobrazenou jsem se díval právě od Barunky přes silnici.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Přijel jsem domů z východních Čech a díval se do zrcadla, jestli je na mně vidět, že jsem kulturní člověk. No, já nevím... už špatně vidím...



Raději předložím www.adresy na fotky z mého toulání.




Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky:

sobota 24. listopadu 2018

Vroutek a Podbořany

Podbořansko patří mezi lokality, které jsem při svém životním toulání míjel. Důvodem je skutečnost, že člověk nemůže stihnout všechno, nedostal jsem se tam. Území administrativně patřící do Ústeckého kraje, není daleko do kraje Středočeského ani do Plzeňského, ale je daleko do metropolí všech těchto krajů. 
Občas se s takovou situací potkávám i jinde, mám vždycky pocit, že mocní a důležití berou okrajové lokality jako něco, co jim bylo přiděleno z moci úřední, no tak, co máme dělat, že?
K hranicím Čech je daleko, překvapivě zde měla velkou převahu německá národnost. Zrovna tady docházelo po roce 1945 k hrůzným událostem, možná i právě proto, že území je stranou. Mnozí občané německé národnosti se nechtěli smířit s porážkou a následným vystěhováním, byli za to trestáni tak krutě, že se člověku zvedá žaludek. Třeba poprava rodiny včetně malých dětí. A následné, v tomto čase naprosto zbytečné popravy.
Chce se napsat, že kraj je prokletý, na druhou stranu se mi nechce všechno svádět na jakési nadpřirozené síly. To my lidé jsme takoví.
Asi je čas, po 70 letech, hledat pravdu. Nejsem ten, který by to dokázal, nebyl jsem u toho, ale zmínit jsem se o tom musel, abych nevypadal jako blb, který opěvuje krásnou českou krajinu a říká jenom to, co se mu hodí do krámu.
Stáhl jsem si z internetu pár historických pohlednic docela pěkných, jak bývá z míst, kde bydleli hlavně Němci. Asi v tom bude kus nostalgie, vzpomínek na dávný domov, který se pozvolna propadá do minulosti.
Žiju v přítomnosti, zatím, sedím ve vlaku soukromé železniční spolenosti, která obhospodařuje trať z Plzně do Žatce a dále do Mostu. Podívám-li se na mapu, je moje cesta sem z Prahy trochu krkolomná, jet na Lounsko přes Plzeň...
Je říjen a rychlík projíždějící severním Plzeňskem jezdí jen o víkendech. Ještě než dojedu do Podbořan, vystoupím v městě.

VROUTEK

Po druhé světové válce díky odálostem se stalo město, německy nazývané Rudig, spíš vesnicí. Teprve v roce 2007 se stal Vroutek oficiálně znovu městem. Snad se hodí popřát současným obyvatelům hodně štěstí.

Z nádraží jdu silničkou do malého údolí a vidím rybník s upraveným okolím. Jmenuje se Máslový a plavou po něm kachny. Za rybníkem kostel svatého Jakuba Většího, vlevo o něj lze zahlédnout další kostel svatého Jana Křtitele a vpravo v dáli kousek školy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Asi jsem měl prohodit pořadí dvou pohledů přes rybník, tento je starší a  zajímavější. Je také vidět, že mě zmerčily kačeny a připlouvají s nadějí, že dostanou něco k jídlu. Netuší, že k rybníku se dostavil lakomec.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Karlovarská ulice. Vlevo svatý Jakub, za budovou školy vpravo je schovaný Jan Křtitel.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Ve Vroutku mají dva kostely a také dvě školní budovy. Tahle je menší a je v ní i mateřské škola.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 



Vroutecké náměstí Míru, kéž by název přivolal sem mír už navždycky.  Uprostřed je morový sloup z roku 1714. Tady je vidět, kdy asi byly vysázeny stromy, rostoucí tam, kde předtím nebývaly.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Náměstí Míru od jihu k severu. Na fotografování se sešlo hodně lidí. Mohutná budova vpravo je bývalá radnice, v níž je dnes i pohostinství se zajímavým názvem Čoudovna. Měli ještě zavřeno, když jsem zde pobýval, takže jsem neviděl, jak hosté Čoudovny chodí kouřit ven.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Hotel Panský dům, později Černý lev, ještě později zdravotní středisko, památka na pokus o pekařství je také zřejmá. Budova je památkově chráněná, dokáže dnešní majitel, aby před objektem zastavovala aspoň auta, když už ne koňské povozy?
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Ve frontě domů vlevo je i dnešní městský úřad, pošta a vietnamský obchod, kde jsem samozřejmě dostal všechno, co moje tělo potřebuje k občerstvení.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Na závěr ještě dva podobné záběry na severní stranu náměstí Míru, kde mimo jiné bývalo i kino.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/






Odjíždím vlakem, jenom chvilka, ani se nevyplatí si sednout.
Vystupuju na nádraží, které nese název.

PODBOŘANY



Německy Podersam.
Na začátku článku mluvím o Podbořansku, jsem tedy v městě, které dalo kraji jméno. Vesnický ráz Vroutku, ze kterého jsem přijel, je pryč.

V Husově ulici stojí kostel Božího Spasitele, patřící Církvi československé husitské. V následné srovnávačce je zakrytý stromem, ale na fotce, která je součástí fotek mimo srovnávačky (adresa dole), je v plné kráse.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 



Stále Husova ulice, vidím kousek kostela, za ním je škola, zbavená ozdob, ale děti do ní chodí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 



Severní strana Masarykova náměstí, která kromě lékárny podstatně změnila vzhled.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 5.díl (Libri 2002)



Celkový pohled na Masarykovo náměstí od jihozápadu. Na obzoru kostel svatého Petra a Pavla.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



V témž směru vychází z náměstí Revoluční ulice. Z hotelu Rose se stala restaurace Růže, v sousedním domě sídlí music club Bílá růže.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Dva pohledy do Revoluční ulice směrem k Masarykovu náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 5.díl (Libri 2002)




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Dva pohledy do Dukelské ulice směrem severozápadním.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Roh Dukelské (vpravo) a Partyzánské.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Jiné fotografie z mého výletu jsou ZDE.
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)