Kde to bylo?
Nenapravitelní flamendři tazatele pošlou na Žižkov, kde nedaleko tunelu do Karlína je vyhlášená hospoda U vystřelenýho voka. Zvláště žižkovští patrioti si myslí, že o vojevůdci z 15.století vědí všechno. Nechme je sedět u piva, v té hospodě je pěkně.
Vydejme se do školy. Na otázku, kde Žižka přestal definitivně vidět, vyletí vzhůru ruka největšího šprta ve třídě, z něhož vypadne, že při obléhání hradu Rabí. Tak to bývalo ve škole, jakou jsem zažil já. Dnes jsou žáci na každém kroku vyzbrojení mašinkami, kde se dozvědí všechno na světě, možná i najdou Žižkovo jméno. Proč si cpát do hlavy vědomosti, které jsou v tááákhle malé krabičce?
Obléhání, oslepnutí, všechno je to už skoro 600 let, lidé zapomínají, třeba si i vymýšlí.
Našel jsem povídání na adrese: https://www.husitsky-bedekr.cz/misto/hrad-pri-jehoz-oblehani-prisel-jan-zizka-o-oko-rabi,
které mi připadá málem roztomilé:
"Když objížděl slavný vojevůdce Husitů Jan Žižka hrad a zkoumal jak jej dobýt, vyklonil se z okna věže purkrabí Přibík Kočovský a zavolal na Žižku.
“To jsi ty Žižko?”
“A kdo jinej by to měl bejt” odpovídá voláním Žižka.
“Tak se podívej, jak se trefím” zvolal Přibík a vystřelil mu šípem ze samostřílu druhé oko."
A mám věc vyřešenou, každý ať si věří, čemu chce, máme přece demokracii.
Kdo jede autem z Horažďovic do Sušice, nemůže hrad přehlédnout, pokud není slepý jako Žižka.
Na auto jsem si v životě neušetřil, jedu z Prahy autobusem. Fakt, bez přestupu, ještě cestou můžu zamávat dudákovi Švandovi ve Strakonicích. Krásné zářijové ráno, vystupuju v Rabí. První, co uvidím, je hospoda Vystřelený vočko. Pokud nějaký Žižkovák zaúpí, že se kdosi opičí, nechť hledí do půllitru a mlčí.
Jsem na místě. Fotím, procházím se, zřícenina prý největší v Čechách, Žižka by přece nedobýval obyčejnou stodolu. Nahoru nelezu, v poslední době mě nijak neláká lézt na rozhledny hlavně proto, že pokud se nahoru vyhrabu, těžko slezám a jsem po celý zbytek výletu k ničemu, maximálně můžu vypouštět chytrosti kdesi ve výčepu. Před pár roky jsem vylezl v Domažlicích na jejich věž, cesta dolů byla strašlivá a špatně mi bylo ještě za týden v Krkonoších.
Srovnávací fotky se mi tady nezdařily, starých fotek Rabí je hodně, zřiceniny se blbě porovnávají, leckde upadne kámen, bývají obrostlé zelení. Opouštím místo, které se zapsalo do české historie a vydávám se dolů k Otavě, kde mě čeká obec
ŽICHOVICE
Obec, kde se stejně jako jinde na řece Otavě rýžovalo zlato. Pokud by se chtěl někdo přiživit, varuji, už je pozdě, v současnosti se rejžuje jinak.
K hradu Rabí Žichovice patřily nejen zeměpisně. Když v roce 1888 začala jezdit podél Otavy železnice, nádraží se jmenovalo Žichovice - Rabí.
Hrady se stavěly kvůli obraně, proto bývaly dobývány a proto je všude tolik zřícenin. Rabí dnes dobývají turisté, ale v Žichovicích žijí lidé, mezi nimi i patrioti, kteří vytvoří zajímavou www. stránku, jakou nemá leckteré město.
V ní jsem čerpal staré fotky pro následující srovnávačky:
Začnu stylově, nádražím, na které jsem nepřicestoval, přišel jsem po svých, naopak z něj k večeru odjel. Důkaz, že Rabí bylo v názvu stanice, je zde.
Blábolím cosi o zlatonosné Otavě a přitom Žichovicemi protéká hlavně Nezdický potok, podle mapy se tu divně kroutí jako čtrnáctiletá před stejně starým fešákem. Přemýšlí, má-li do té Otavy vejít či nikoliv. Pohled od kamenného mostu směrem k MNV (pro mladší, dnes Obecní úřed)
Restaurace U Jelena stojí stále, ale hospodskou atmosféru lze nadýchat v pátek, v sobotu... Lidé ve všední dny přijdou domů z práce a čumí na bednu, jednou zestárnou a budou naříkat, že si život neužili. Dobře jim tak.
Táž hospoda z jiného úhlu.
Hospoda U Jelena je na kopci, tento pohled je z toho kopce dolů. Tam je dům, ve které bývala další hospoda - Na Panské. Koho vyhodili od Jelena, nemusel zoufat.
Vzadu vidím zámek, před ním lihovar.
Vzadu vidím zámek, před ním lihovar.
Už jsem dole, můstek přes Nezdický potok, lihovar, zámek.
Kamenný most.
Tady bývalo pekařství.
Zámek z počítku 17.století je majetkem obce, všiml jsem si, že se zde i bydlí.
Cestou k nádraží narazím na hostinec U nádraží, dnes Na Růžku. V horku, které v den mého výletu panovalo, byl zavřený. Naštěstí v místním obchodě jsem potřebné jídlo a hlavně pití koupil a občerstvil se na nádraží při čekání na vlak.
Nádraží jsem již představil jako první srovnávačku v Žichovicích, procházka obcí byla zajímavá, myslím, že jsem tady kdysi končil nějaký delší výlet Pošumavím, památku nemám.
Fotky z tohoto výletu Rabí - Žichovice jsou ZDE
Vlakem odjíždím pár stanic do Horažďovic, kde na mě čeká objednaný pokoj v hotelu a pořádná hospoda, turistiku bez hospody nechám s radostí jinému typu poutníků.
HORAŽĎOVICE
V roce 2014 jsem z Horažďovic zanechal po sobě toto:
https://vencovypindy.blogspot.com/2014/08/horazdovice.html
Mám v tabletu pár fotek, které jsem asi tenkrát neměl, pokud se budu opakovat, prosím za odpuštění.
Na webu, ze kterého jsem dnes čerpal přibyly nějaké fotky, jde o pohledy, které se mi zdají zajímavé.
Adresa webu všech následujících starých fotek je http://www.fotohistorie.cz/
Klášter. Pamatuju se, že v roce 2014 jsem měl problémy s provozem na silnici, musel jsem trochu do vozovky, letos jsem se zde motal v osm večer, většina řidičů právě dosedla k televizorům.
Už v 19.století se stalo módou bořit opevnění mnoha měst včetně vstupních bran. Někde to nestihli nebo nechtěli stihnout, dnes by městskou bránu, pokud existuje, zboural jen cvok. Určitě to neudělají ani v Horažďovicích. Průjezd automobilových monster ulicí Monsignora Fořta není možný, zapláťpánbu.
Mírové náměstí prošlo od mé poslední návštěvy zajímavou změnou
Na kostel svatého Petra a Pavla a morový sloup Neposkvrněného početí Panny Marie mi posvítilo zapadající slunce.
Hezký pohled na Červenou bránu, za kterou následuje právě ulice Monsignora Fořta, který jeden čas ve městě žil. Skaut, kněz, který město miloval a věnoval mu zvon sv.Gorazd.
Už podruhé jsem použil město Horažďovice na krátký pobyt, dobře jsem tady sehnal slušné a levné ubytování při návštěvách jiných míst. Asi je to vůči významnému městu bývalého Prácheňského kraje nezdvořilé. Na druhou stranu jsem si našel čas na podvečerní i ranní procházky.
Čekám na vlak směr Plzeň. Hlavní železniční tah z Plzně do Českých Budějovic město Horažďovice míjí. Toto je nádraží v bývalém Babíně, což je místo, které Horažďovice zabraly a přejmenovaly. Jsem v Horažďovicích - předměstí. Pokud je mi známo, místní obyvatelé tvrdí, že bydlí v Babíně.
Tak jsem poznal město Horažďovice. Fotky jsou ZDE.
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
