Na co se může těšit návštěvník města na Vysočině? Jisté je krásné okolí a příroda, která zatím není úplně zdevastovaná nájezdy rádobyturistů.
V dětství jsem byl posedlý knížkami, kdo je postižený podobně, ví, o čem je řeč. Semlel jsem, co se mi do rukou dostalo, včetně Pavlíka Morozova.
Už si nepamatuju titul, ale šlo o historii českých zemí, knížka ilustrovaná, na obrázku zlý Avar na koni, v ruce kopí, na jehož konci byla napíchnutá useknutá lidská hlava.
Je mi už dost přes 70 let, při zmínce o nájezdnících Avarech si vybavím onoho jezdce, taky Maďaři nám ubližovali, pak Turci, lidská havěť musí pořád něco dobývat, někoho znásilňovat. Jako správný Čech nebudu zmiňovat husitské spanilé jízdy.
V dnešní neustále sjednocované Evropě nemůžete sednout na koně, mávat kopím a hurá třeba na Švýcary, na Taliány. Ne, my v rámci poznávání mírumilovně zničíme kdejaký hezký kout na zeměkouli jenom tím, že tam přijedeme.
Teď jsem promluvil jako vzteklý starý dědek, jenž má problémy s vyměšováním, vinu dává celému světu.
Mně často poteší, hrnou-li se lidé na jedno místo a nechávají jiná místa volná. Chotěboř a okolí takové lokality nabízejí. Co bych chotěbořským obyvatelům přál? Náměstí T.G.Masaryka jako pěší zónu. Bez almar na kolečkách. Těžko se divit, že zeleň na náměstí připomíná les, jinde se nelze schovat před rámusem a zplodinami.
Tak jsem dopadl loni zjara, tvořit srovnávací fotky na chotěbořském náměstí je takřka nemožné. Výsledky tehdejšího porovnání jsem uložil v článku na adrese:
Přijel jsem se podívat ještě než jaro obalilo stromy tím nejcennějším, totiž listovím.
Celý tento článek se týká náměstí T.G.Masaryka. Srovnávačky budou pro někoho jednotvárné, snad se najde pár lidí, kteří se rádi podívají.
Systém žádný, fotil jsem, když se mi to hodilo.
Pohled so severozápadního rohu. Mariánský sloup je z roku 1890.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Stanislava Pavlíčka, Milana Stránského, Milana Šustra a Jaroslava Líbala Chotěboř na starých pohlednicích (Průžová Jitka - TVÁŘE).
Východní fronta náměstí s bývalou radnicí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled k severu, vlevo je dnešní Městský úřad, kolem kterého vychází vlevo ulice Buttulova, vpravo Trčků z Lípy
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled stejným směrem přes kašnu, která tu určitě zase bude.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Na západní straně náměstí stál hotel Firkušný, později U lva, ještě později a zatím stále Vysočina, dokonce ve dvou verzích.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Zhruba od hotelu následují tři pohledy k východu. Z nich je vidět, že v době vegetační bych neviděl vůbec nic.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Bývalá radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Ještě pohled k východu. Kdyby sem vysadili samé jehličnany, měl bych po legraci.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Třikrát pohled do severozápadního rohu náměstí přes morový sloup.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled k východu ze severozápadního rohu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
To je vše. Vykonáno, je třeba jít na oběd. Kdo má rád pravou českou kuchyni, doporučuji restauraci Thang Long v ulici Krále Jana. To, prosím, není vtipkování, loni jsem zde dostal vynikající svíčkovou s pravým houskovým knedlíkem, tentokrát jsem zvolil hovězí na jiný způsob.
Po "české" kuchyni, plné stejků a smažáků, vychutnávám, co umí naši spoluobčané původem z Asie.
