Město za hradbami.
Těžko můžu soudit, ale čtu, že bylo chybou rekonstruovat hradby v sedmdesátých letech. Památková péče má řadu výhrad, odborné otázky neumím, tím pádem ani nehodlám řešit.
V každém případě jde o město, jakých není v České republice mnoho. Polička sice není administrativně zařazena do Kraje Vysočina, myslím, že se její obyvatelé neurazí, napíšu-li, že jsem přijel na Českomoravskou vysočinu.
V restauraci je v jídelníčku slovo okurek, což hlásí Moravu. Polička patřila do okresu Svitavy, okresy jsme zrušili, v podstatě dále existují, zabývat se tím, proč něco patří tam a jiné tam, je zbytečné, v roce 1960 okres Svitavy připadl do Východočeského kraje, posléze do kraje Pardubického. Složité?
Ne-li, tedy přidám rok 1938, kdy po mnichovské dohodě začalo Německo obsazovat Poličku, která se však domohla svého práva, na rozdíl od Svitav v ní byla většina českého obyvatelstva. Stala se pak součástí protektorátu Čechy Morava, jenž byl stejně řízen z Berlína.
Nechám mudrování, Polička leží v mělkém údolí a už při pohledu z dálky vyniká kostel svatého Jakuba Většího, v jehož věži se narodil roku 1890 světově proslulý hudební skladatel Bohuslav Martinů, syn tehdejšího pověžného.
Který velikán světové hudby se může pochlubit, že se narodil ve věži kostela? Ať zvedne ruku. Nikdo se nehlásí, to jsem si mohl myslet.
Martinů měl vůbec zajímavý osud, vynechám skutečnost, že svou ženu poznal v cirkuse. Žil v cizině, nebyl emigrantem tak jak to slovo s odporem vyslovovali komunisté. Do komunistického Československa se vracet nehodlal a Československo skladatele uznávalo, ale moc o něm raději nepsalo. Trochu mi to připomíná situaci Miloše Formana, který také nikdy neemigroval, o jeho amerických úspěších se moc nemluvilo, než přivezl dolary za natáčení Amadea.
Nechme velikány stranou, zabývejme se sami sebou.
V roce 1982 jsem byl pravděpodobně na vrcholu svých fyzických sil, hodně jsem běhal, trénoval, i v osobním životě se mi dařilo a myslel si, že to bude už pořád. Tomu se říká mimo jiné i nedostatek pokory. Do Poličky jsem přijel na stokilometrový dálkový pochod, hned po start jsem nasadil šílené tempo, pár bláznů se mě snažilo držet, prostě jsem celé pole pochodníků roztrhal a měl z toho radost. Nešlo o závod, nic jsem nevyhrál, šlo o rozmar. Mám z toho dodnes nepříjemný pocit, využil jsem svou sílu, abych ukázal...
Od té doby jsem Poličkou projel jednou na kole a město jinak nenavštívil. Až teď, kdy už se nikdo nemusí bát, že bych mu utekl. V duchu se omlouvám krásnému městu, na jehož prohlídku jsem dosud neměl čas.
Tak jsem tady, Poličko!
V ruce mám knihu, kterou si v nakladatelství ARGO vydalo samo město. Je to podle mého názoru jedna z nejkrásnějších publikací na toto téma, kterou jsem viděl. Pěkná knížka, koupil jsem si ji a nerad bych o ni přišel.
Začal jsem hradbami, které jsou pro město typické. Nebudu se plést do řemesla památkářům, kteří mají k rekonstrukci hradeb výhrady, nechci mluvit do něčeho, čemu nerozumím. Procházka kolem hradeb mi přišla jako příjemné strávení času. Pokusil jsem se porovnávat, výsledkem je těchto 10 srovnávaček. Ve zmíněné publikaci je spousta zasvěceného textu, nebudu se ztrapňovat tím, že budu opisovat. Myslím, že kniha se stále dá koupit a stojí za těch pár stovek. Představuju si, kolik peněz se běžně rozhází v různých prodejních akcích a zdaleka nejde jen o stovky.
U všech následujících koláží jsou staré fotky okopírovány z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Téměř na všech fotkách na nás hledí věž kostela svatého Jakuba Většího. Tam se narodil světoznámý Bohuslav Martinů. Mimochodem, toto příjmení se právě v Poličce hojně vyskytuje i dnes.
Procházím-li se kolem hradeb a nevšimnu se Synského rybníka, tak jsem... ne, to vůbec nejde. Aspoň hospody se musí všimnout. Vodní plocha, po níž jezdí lodičky, je tady hezky, moc srovnání mi nešlo od ruky, všude spousta zeleně, aspoň jednu. Vlevo Masarykova ZŠ, vpravo evangelický kostel.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Podíval jsem se na kostel zblízka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Pár kroků, nevysoký kopeček a mám krásný výhled na ulici Pod Kopečkem. Co zajímavostí jsem uviděl. Vlevo kostel svatého Michala, uprostřed divadlo, následuje kostel svatého Jakuba.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Ze stejných míst jiný úhel pohledu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Divadlo je fakt parádní kousek, jeho stavba se ve dvacátých letech dost protahovala, ale výsledek je, radost se podívat.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Divadlo se jmenuje Tylův dům, pohled z Vrchlického ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Mezi divadlem a hřbitovem s kostelem svatého Michala vede na Dolní předměstí Heydukova ulice. Pohled zpět do centra.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Divadlo se dá fotografovat ze všech stran, výsledek nenudí nikdy. Tady se dívám od Synského rybníka přes Vrchlického ulici.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Pohled na kostel svatého Michala a na vchod do Michalského hřbitova. Domek hrobníka se právě rekonstruuje.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Hodně zajímavé srovnání, pohled dolů kdysi Vinařskou, dnes Vrchlického ulicí. Dům vlevo býval nemocnicí, záložnou, stravovnou, sídlem okresního výboru, úřadovnou ústavu práce. Alej jsme vykáceli a dole se nám vylouplo divadlo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
V ulici Svépomoc stojí domek, do kterého se v roce 1923 přestěhovali rodiče Bohuslava Martinů, fasádu vyzdobil jiný šikovný syn František. Autora dnešního vzhledu neznám.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
A jsem zpět u divadla, ovšem obracím se k němu zády a dívám se do Riegrovy ulice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Riegrova ulice trochu detailněji, vlevo bývalá četnická stanice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Z Riegrovy ulice se dostaneme na náměstí Bohuslava Martinů, jehož součástí je i kostel svatého Jakuba. Vlevo děkanství, vpravo dívčí škola, dnes odborné učiliště.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Vracím se do Riegrovy ulice a kráčím směrem k náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Tentokrát se v Riegrově ulici otáčím a hledím směrem od náměstí. Pod věží kostela je dům, ve kterém měl obchod Josef Náhlík.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
A tady ho mám v detailu, Náhlíka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Postupuju Riegrovou ulicí, kdysi Kameneckou k náměstí, fotka je opět směrem od náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Poslední záběr Riegrovy ulice, to už jsem prakticky na náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Stačí se otočit a jsem na Palackého náměstí. Mariánský sloup z první poloviny 18.století je fešák a bude ještě větší, až památkáři dokončí úpravy. Nevím, jak dlouho budou opravy trvat, jde o práci, která se nedá uspěchat.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Pohled na jižní stranu náměstí. Úplně vlevo hotel, tehdy se zrovna jmenoval Klan, dnes THT. Vpravo je vidět kousek radnice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Severozápadní roh náměstí. Odtud vychází k západu Šaffova ulice, kterou jsem zastihl rozkopanou, v Poličce toho mám hodně, co bych chtěl dodělat. Třeba v zimě.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Západní fronta náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Dostal jsem se na náměstí, tímto článek končím. Mám toho ještě hodně hotového, zhruba asi ještě jednou tolik. Mám v plánu dále pokračovat, snad to nebude trvat věčnost.
Odkaz na druhý díl sem vložím.
Už je tady: http://vencovypindy.blogspot.com/2018/08/policka-2dil.html
Fotky z poličských procházek jsou zde:
https://vencovyfotky.blogspot.com/2018/07/272018-policka.html
http://vencovyfotky.blogspot.com/2018/07/872018-policka.html
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
Martinů měl vůbec zajímavý osud, vynechám skutečnost, že svou ženu poznal v cirkuse. Žil v cizině, nebyl emigrantem tak jak to slovo s odporem vyslovovali komunisté. Do komunistického Československa se vracet nehodlal a Československo skladatele uznávalo, ale moc o něm raději nepsalo. Trochu mi to připomíná situaci Miloše Formana, který také nikdy neemigroval, o jeho amerických úspěších se moc nemluvilo, než přivezl dolary za natáčení Amadea.
Nechme velikány stranou, zabývejme se sami sebou.
V roce 1982 jsem byl pravděpodobně na vrcholu svých fyzických sil, hodně jsem běhal, trénoval, i v osobním životě se mi dařilo a myslel si, že to bude už pořád. Tomu se říká mimo jiné i nedostatek pokory. Do Poličky jsem přijel na stokilometrový dálkový pochod, hned po start jsem nasadil šílené tempo, pár bláznů se mě snažilo držet, prostě jsem celé pole pochodníků roztrhal a měl z toho radost. Nešlo o závod, nic jsem nevyhrál, šlo o rozmar. Mám z toho dodnes nepříjemný pocit, využil jsem svou sílu, abych ukázal...
Od té doby jsem Poličkou projel jednou na kole a město jinak nenavštívil. Až teď, kdy už se nikdo nemusí bát, že bych mu utekl. V duchu se omlouvám krásnému městu, na jehož prohlídku jsem dosud neměl čas.
Tak jsem tady, Poličko!
V ruce mám knihu, kterou si v nakladatelství ARGO vydalo samo město. Je to podle mého názoru jedna z nejkrásnějších publikací na toto téma, kterou jsem viděl. Pěkná knížka, koupil jsem si ji a nerad bych o ni přišel.
Začal jsem hradbami, které jsou pro město typické. Nebudu se plést do řemesla památkářům, kteří mají k rekonstrukci hradeb výhrady, nechci mluvit do něčeho, čemu nerozumím. Procházka kolem hradeb mi přišla jako příjemné strávení času. Pokusil jsem se porovnávat, výsledkem je těchto 10 srovnávaček. Ve zmíněné publikaci je spousta zasvěceného textu, nebudu se ztrapňovat tím, že budu opisovat. Myslím, že kniha se stále dá koupit a stojí za těch pár stovek. Představuju si, kolik peněz se běžně rozhází v různých prodejních akcích a zdaleka nejde jen o stovky.
U všech následujících koláží jsou staré fotky okopírovány z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Téměř na všech fotkách na nás hledí věž kostela svatého Jakuba Většího. Tam se narodil světoznámý Bohuslav Martinů. Mimochodem, toto příjmení se právě v Poličce hojně vyskytuje i dnes.
Procházím-li se kolem hradeb a nevšimnu se Synského rybníka, tak jsem... ne, to vůbec nejde. Aspoň hospody se musí všimnout. Vodní plocha, po níž jezdí lodičky, je tady hezky, moc srovnání mi nešlo od ruky, všude spousta zeleně, aspoň jednu. Vlevo Masarykova ZŠ, vpravo evangelický kostel.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Podíval jsem se na kostel zblízka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Pár kroků, nevysoký kopeček a mám krásný výhled na ulici Pod Kopečkem. Co zajímavostí jsem uviděl. Vlevo kostel svatého Michala, uprostřed divadlo, následuje kostel svatého Jakuba.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Ze stejných míst jiný úhel pohledu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Divadlo je fakt parádní kousek, jeho stavba se ve dvacátých letech dost protahovala, ale výsledek je, radost se podívat.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Divadlo se jmenuje Tylův dům, pohled z Vrchlického ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Mezi divadlem a hřbitovem s kostelem svatého Michala vede na Dolní předměstí Heydukova ulice. Pohled zpět do centra.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Divadlo se dá fotografovat ze všech stran, výsledek nenudí nikdy. Tady se dívám od Synského rybníka přes Vrchlického ulici.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Pohled na kostel svatého Michala a na vchod do Michalského hřbitova. Domek hrobníka se právě rekonstruuje.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Hodně zajímavé srovnání, pohled dolů kdysi Vinařskou, dnes Vrchlického ulicí. Dům vlevo býval nemocnicí, záložnou, stravovnou, sídlem okresního výboru, úřadovnou ústavu práce. Alej jsme vykáceli a dole se nám vylouplo divadlo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
V ulici Svépomoc stojí domek, do kterého se v roce 1923 přestěhovali rodiče Bohuslava Martinů, fasádu vyzdobil jiný šikovný syn František. Autora dnešního vzhledu neznám.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
A jsem zpět u divadla, ovšem obracím se k němu zády a dívám se do Riegrovy ulice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Riegrova ulice trochu detailněji, vlevo bývalá četnická stanice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Z Riegrovy ulice se dostaneme na náměstí Bohuslava Martinů, jehož součástí je i kostel svatého Jakuba. Vlevo děkanství, vpravo dívčí škola, dnes odborné učiliště.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Vracím se do Riegrovy ulice a kráčím směrem k náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Tentokrát se v Riegrově ulici otáčím a hledím směrem od náměstí. Pod věží kostela je dům, ve kterém měl obchod Josef Náhlík.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
A tady ho mám v detailu, Náhlíka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Postupuju Riegrovou ulicí, kdysi Kameneckou k náměstí, fotka je opět směrem od náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Poslední záběr Riegrovy ulice, to už jsem prakticky na náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Stačí se otočit a jsem na Palackého náměstí. Mariánský sloup z první poloviny 18.století je fešák a bude ještě větší, až památkáři dokončí úpravy. Nevím, jak dlouho budou opravy trvat, jde o práci, která se nedá uspěchat.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Pohled na jižní stranu náměstí. Úplně vlevo hotel, tehdy se zrovna jmenoval Klan, dnes THT. Vpravo je vidět kousek radnice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Severozápadní roh náměstí. Odtud vychází k západu Šaffova ulice, kterou jsem zastihl rozkopanou, v Poličce toho mám hodně, co bych chtěl dodělat. Třeba v zimě.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Západní fronta náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).
Dostal jsem se na náměstí, tímto článek končím. Mám toho ještě hodně hotového, zhruba asi ještě jednou tolik. Mám v plánu dále pokračovat, snad to nebude trvat věčnost.
Odkaz na druhý díl sem vložím.
Už je tady: http://vencovypindy.blogspot.com/2018/08/policka-2dil.html
Fotky z poličských procházek jsou zde:
https://vencovyfotky.blogspot.com/2018/07/272018-policka.html
http://vencovyfotky.blogspot.com/2018/07/872018-policka.html
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat