úterý 26. srpna 2014

Sušice 2.část


To je adresa na první část srovnávaček ze Sušice. Veřejně jsem slíbil pokračování. Protože venku hnusně prší, slib plním.
Možná si někdo myslí, že se plácám po městě bez systému, není to pravda. Pořád myslím na divizní velitelství, kam mě posílali z Janovic jako spolehlivého posla, podvědomě se bojím, že neumím salutovat předpisově nebo, nedej Bože, že přehlédnu objekt, kterému je třeba vzdát poctu.
V první části jsem se dostal na jižní stranu náměstí Svobody, tam, kde stojí hotel Fialka, vydávám se zpět na sever. Nejdřív se ještě pohledem polaskám s radnicí, stojící uprostřed náměstí.
Radnice v době dávné často shořely, protože neexistovali hasiči ani požárníci. Po jednom takovém ohni v roce 1592 napadlo primase Mistra Adama Rozacína z Karlšperka postavit radnici uprostřed náměstí. I ona hořívala, přestavovala se, ale už zůstala na tomto místě. Nově byla upravena v 90.letech 19.století.
Úderem roku 1918 byla stržena z věže rakouská orlice a hozena do Otavy, což byl čin hodný českých vlastenců. Také lípu svobody jsme vysadili a z té je dnes krásný strom. Nechť se jí dlouho daří zdobit pěkně opravenou sušickou radnici.
Předkládám 4 snímky s radnicí jako dominantou náměstí. 
U prvních dvou jsem starou fotku okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


U dalších dvou jsem starou fotku okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Vydávám se po západní frontě náměstí. Domy Haasovský a Albertovský padly v roce 1936 a nahradila je Okresní hospodářská záložna.
U obou srovnání jsem starou fotku okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.



Dům U zlaté hvězdy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Dům, zvaný Stará Beseda před demolicí v roce 1929, nahradila ho spořitelna.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Odcházím z náměstí. Na rohu Havlíčkovy a Klostermannovy ulice stával od roku 1719 dům stavitele Zanettiho, stržený v roce 2003. Práce na stavbě probíhají ve velkém tempu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Také takový dům stával a stojí v Havlíčkově ulici. Pozor privát.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.



Na rohu ulic Klostermannova a Lerchova stával klášter školských sester De Notre Dame z roku 1898. Divizní velitelství si budovu nechalo upravit dle svého vkusu. Sem jsem chodil služebně s tajuplnými zásilkami. To býval nepříjemný pocit, ne že by mi fyzicky ubližovali, ale byl jsem rád, že jsem vypadl. Býval tam kapitán, protivně důležitý. Pamatuju si i jeho jméno, protože měl stejné příjmení jako jeden novinář, který psával reportáže o svazácích, později se stal zarytým pravičákem. Ani nevím, jestli ještě píše.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Směrem k vrchu Svatobor se budovala Sušice nová. Těžko se porovnává, tak aspoň něco. Hostinec U Lva těsně před svou likvidací.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Ulicí Americké armády se vracím na roh s ulicí Vodní, vlevo stával pivovar, vpravo jsem se dobře najedl.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Dvě porovnání z ulice Příkopy, není to tak dávno, co zde byl venkov.
Staré fotky jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.



Blízko je na Fuferny a tam stával Pelantův mlýn. Už nemelou. V roce 1930 probíhala v Sušici povodeň.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Jako skoro všude ulice Komenského znamená, že je někde v blízkosti škola, tentokrát Obecná z let 1863 až 1865.
V pozadí kostel svatého Václava.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Kostel svatého Václava dvakrát.
Staré fotky jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.



A ještě jednou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Při stavbě nového mostu přes Otavu zůstal jen Kožušníkův dům.
Staré fotky jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Před odchodem na druhý břeh řeky Otavy ještě pohled z nábřeží Karla Houry na starý resp. nový most, na klášter.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Pohled už z pravého břehu Otavy na most. Zde je výrazný Kožušníkův dům. Za ním věž radnice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.

Průčelí kapucínského chrámu sv.Felixe.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Bloudění dokončím na pravém břehu řeky Otavy. Nároží ulic Dlouhoveská a Krátká.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Chrám Nanebevzetí Panny Marie před úpravou v roce 1900. Tohle mi dalo fušku pochopit, že věž kostela radikálně změnila svou výšku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Chrám Nanebevzetí Panny Marie s okolím
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Dům Na Vršku, původně dvorec Tomků z Čejkov, pak v něm byla reálka a v roce 1936 zcela přebudován na potřeby Masarykových sociálních ústavů.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Roh ulic Mariánská a Nuželická, za hřbitovem u Matky Boží u kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.

Nuželická ulice, tady bychom se už se Sušicí pomalu loučili.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


I já se loučím, přestože mě táhne město Sušice i blízké Kašperské Hory. Myslím, že se sem ještě rozjedu.

Fotky z mých cest - nesrovnávací:




Další srovnávací fotky z různých lokalit











Čtyři dny jsem strávil v Sušici, spal jsem v Horažďovicích, jezdil vlakem podél Otavy, za ní jsem viděl známý hrad Rabí, kde přišel Žižka o druhé oko. Neví se vlastně, které oko mu 

pondělí 25. srpna 2014

Dva první předsedové vlád

Dva první předsedové československé vlády je nesmysl jen zdánlivě. Snad bych měl použít slovo premiéři, ale v československé, dnes české ústavě tato funkce neexistuje. 
Novináři titul používají, že je kratší, politikové si asi myslí, že jsme skoro Velká Británie. I pan prezident mluví o premiérech, možná z nostalgie, protože též byl v oné funkci.
Nechám slovíčkaření.
Prvním československým předsedou vlády se v roce 1918 stal Karel Kramář.
Vysoce vzdělaný člověk se narodil v roce 1860 ve Vysokém nad Jizerou jako syn zedníka.
Jeho tatík byl zřejmě šikovný, rychle se stal uznávaným stavitelem, rodina vlastnila tkalcovnu, cihelnu a mnoho dalšího, dokonce podíl ve fabrice v Estonsku. JUDr. Kramář tudíž nepotřeboval splácet hypotéky z poslaneckých platů.
Stal se politikem, sblížil se s T.G.Masarykem, pak zase trochu ne, o Karlu Kramářovi se lze dočíst v mnoha pramenech, nemá cenu opisovat. Byl politikem rakouským i československým.
Při cestě do Moskvy se v roce 1890 sblížil s vdanou matkou 4 dětí Naděždou Nikolajevnou Abrikosovou, manželkou majitele továrny na cukrovinky. Po mnohých peripetiích se v roce 1900 stali manželi na Krymu.
Tam si vybudovali přepychovou vilu, kde trávili parlamentní prázdniny, než jim ji po roce 1917 bolševici sebrali.
Manželé už stejně měli jinou Kramářovu vilu v Praze na Hradčanech z roku 1911-15.
A v roce 1931 si nechali postavit třetí Kramářovu vilu ve Vysokém nad Jizerou. Paní Kramářová byla bohatá Ruska a bohatí Rusové, jak známo se dokážou rozšoupnout. Vila? Spíš zámeček, když ne rovnou zámek. Na nádherném místě s výhledem na Krkonoše přes údolí Jizery.

Karel Kramář má v životopise i rozsudek trestu smrti v době první světové války, po nástupu posledního habsburského císaře Karla I. dostal amnestii.
V roce 1918 se stal prvním ministerským předsedou ve vzniklém Československu, jenom do voleb v červnu 1919, ale prvním byl. Poslancoval až do své smrti v roce 1937.
Díky Naděždě Kramářové, která ač bohatá stále více toužila po majetku až chorobným způsobem.
Kramářova vila Větrov je dílem Naděždy, která si sem, do předhůří Krkonoš, nechala přivést kus Ruska náhradou za vilu na Krymu. Zemřela o půl roku dřív než manžel.
Kramářovi zde zanechali, společné děti neměli, mnoho obrazů a šperků, co po nich zbylo, se postupně dostalo do majetku Československa.
Za nacistické okupace vilu zabrala NSDAP a po válce, hádejte kdo?
Komunisti, kteří hubou pořád něco budovali, sebrali podobné velké objekty Němcům, boháčům, továrníkům, kdekomu, komu bylo co sebrat. Tito pokrokoví myslitelé s mozkem plným Leninových pouček se z nich nedozvěděli, že když mám majetek, musím se o něj starat. Baráky tu jsou pro rekreaci pracujících a basta! Zvolna začaly chátrat.
Sám jsem jako dítě byl v horském hotelu v Beskydech, kde jsme spali zadarmo a naše rodina se bavila ve stylu "Anděl na horách". Jednou a hned naposledy. Proč posílat na rekreaci rodinu s nesprávným pohledem na socialismus? Nikdy mě to nemrzelo. 
Časem i bolševici pochopili, že údržba hotelů stojí peníze a pak, ty lepší rekreace dávali hlavně sami sobě.
Jak se tak toulám internetem, narazil jsem na pohlednici z roku 1953.
Je u ní popisek "Zotavovna ROH - Dům zdraví Zdeňka Fierlingera".
Dostal jsem se k druhému prvnímu předsedovi vlády, tentokrát po světové válce druhé. Stejně jako Kramář v roce 1918, byl do funkce dosazen, na volby v roce 1945 nebyl honem čas.
Narozený v roce 1891, za 1.světové války byl legionářem, po válce se stal diplomatem a zároveň i blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše, tehdejšího ministra zahraničních věcí. V roce 1924 vstoupil do sociální demokracie, od roku 1937 do 1945 byl vyslancem v SSSR.
Převládá silný názor, že v té době byl agentem NKVD, předchůdce KGB. Pochybuju, že by se tajné archivy za Putina více zpřístupnily, takže my staří se už nedozvíme kousek pravdy, jak to s agentstvím bylo.
V roce 1945 se tvořila nová československá vláda a Fierlinger jako předseda nikomu nevadil, ani komunistům, ani Benešovi, který svému bývalému příteli věřil a určitě ani ne vítězné velmoci, která naši republiku v dohodách se spojenci dostala na starost.
V roce 1946 vyhráli komunisti volby, nastoupil Gottwald, Fierlinger se stal předsedou sociální demokracie,
V roce 1948 byl hlavním strůjcem převedení sociální demokracie do KSČ a tím i likvidací své strany. Byl za to odměněn vysokými stranickými a státními funkcemi až do roku 1966 a i pak se stal předsedou Svazu československo sovětského přátelství.
Můj táta, který býval odborářem a ti vždycky měli blízko k socanům, nemohl slovo Fierlinger vůbec slyšet. Začal hned něco o gaunerech.
Trochu jsem se zatoulal do krásně posazeného městečka Vysoké nad Jizerou. Vyzbrojený starými fotkami Kramářovy vily. Letošní větrný srpen dal za pravdu jménu Větrov, foukalo nemilosrdně. Léty okolí objektu zarostlo, z jedné strany je zástavba, prostě srovnávačka není.
Hotel Větrov je mimo provoz, ale bylo vidět cvrkot, asi se opravuje. Udělal jsem fotku, postál a zavzpomínal na bohatou Rusku Naděždu...

neděle 24. srpna 2014

Sušice 1.část


Čtyři dny jsem strávil v Sušici, spal jsem v Horažďovicích, jezdil vlakem podél Otavy, za ní jsem viděl známý hrad Rabí, kde přišel Žižka o druhé oko. Neví se vlastně, které oko mu chybělo dřív. Ani tvůrci papírových dvacetikorun, dokonce pětadvacetikorun (ano i to existovalo) si nebyli jistí. Pak nevíme, které oko bylo první a které druhé a jestli mu nevystřelili dřív druhé, potom teprve první...
A to jsem ještě nepil, nechám husitů a budu se věnovat městu Sušice, které bylo husitství dlouho nakloněné a předložím, co jsem ve městě spáchal. Ostatně již jsem o téhle krátké dovolené, pokud může důchodce vůbec mluvit o dovolené, psal. Vezmu-li slovo dovolená doslova, důchodce by měl jít na čas do práce, protože jeho zaměstnáním je nedělat nic a brát těžký prachy.
A dost. Zde jsou adresy na moje pindy kolem Sušice:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/08/nadrazni-ulice-v-susici.html

Bylo toho dost, tak začínám vtipně, na nádraží
Starou fotku jsem okopíroval na adrese 
http://www.fotohistorie.cz/


Tohle fotím od hospody, která bývá důležitou zastávkou na vysilující cestě do města. tady jsem vypil poslední pivo jako civil. 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese
http://www.sumavanet.cz/fotogalerie.asp


Nádražní ulice je dlouhá a hlavně nudná, zajímavé je snad jenom bývalé SOLO Sušice, které co nevidět spadne. Kdo se nezastavil v hospodě, určitě zalituje, pokud nepojede autobusem za pětku.
Tady někde začíná město, ohlédl jsem se a vidím, fabrika se tváří vážně jakoby se nic nedělo. Před ní stávala Fürthova stodola. Fürthové založili v Sušici koželužnu, prací a schopnosti se stali tak zámožnými, že Bernard Fürth se spojil v roce 1843 s truhlářským tovaryšem Vojtěchem Scheinostem, který byl chudý, ale měl nápady, peníze zas Fürth. To je v kostce historie sirkařství v Sušici. Určitě v továrně pracovala i děvčata, ovšem v té době nebyl vynalezený film, aby se o nich točil. Dnes tu stojí vila Daliborka, vlevo kousek čumí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Odtud již jdeme městem, až dojdeme ke křižovatce s ulicí Gabrielovou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 7.díl (Libri 2008)


Pohled na stejnou křižovatku, ulice Gabrielova je vpravo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese
http://www.sumavanet.cz/fotogalerie.asp


Do třetice pohled do Gabrielovy ulice, která končí budovou gymnázia.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese
http://www.sumavanet.cz/fotogalerie.asp


Na Nádražní třídě stojí sokolovna z roku 1914. Určitě jsem v ní aspoň dvakrát spal ve spacáku na zemi, jednou po sušické padesátce jsme se málem opili ve vinárně, ale měli jsme málo peněz.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Ještě jednou sokolovna z jiného úhlu a pramene:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese 
http://www.fotohistorie.cz/


Nádražní ulice se zvolna změnila na třídu T.G.Masaryka. Vlevo stával Skálův dům, zbořený v roce 1987, ve stejném roce padla populární hospoda Lorinka (na křižovatce), úplně vpravo je dnes bufet s výborným jídlem, vpravdě českém.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Kvůli řešení dopravní situace, lidově řečeno, abychom mohli autíčky jezdit pohodlně a nechali žít příležitostné chodce, padl v roce 1970 dům, ve kterém bývalo pekařství "Hořejšího Rendla". Dům s věžičkou je z roku 1928 a patřil (patří?) rodině Schwarkopfovy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Na rohu ulice T.G.Masaryka a Příkopů stojí dům, kde byla provozována kovářská živnost. Obraz patrona podkovářů byl odstraněný v osmdesátých letech.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Dvě fotky z ulice T.G.Masaryka. Změny jsou vidět a nechce se mi je komentovat.
Staré fotky jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.




A jsem na náměstí Svobody. Na rohu s ulicí T.G.Masaryka býval hotel Koruna. Při svých služebních cestách s tajnými vojenskými materiály jsem sem chodil na pivo. Teď tu nějaký restaurační podník je, ale nějak jsem to nepochopil ani jsem chápat nechtěl. Nemusím přece rozumět všemu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Ještě rozloučení s ulicí T.G.Masaryka, kdysi Palackého. Pohled z náměstí Svobody od radnice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Dům v severovýchodním rohu náměstí s obrazem Panny Marie Pasovské, zajímavé je, že v publikaci se píše, že je zakrytý. Co se všechno může stát za 6 let...
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Pohled na východní frontu náměstí Svobody.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Dům čp.33 na východní straně náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Už pomalu přicházím do jihovýchodního rohu náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.




Pohled přes kašnu z roku 1783 na staré děkanství, dnes muzeum Šumavy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Jihovýchodní rok náměstí, vlevo staré děkanství, vpravo stará lékárna.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/




Jen málo jsem se pootočil a vidím děkanství, lékárnu, kašnu, k tomu hotel Fialka, za ním kostel svatého Václava.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Dnešní muzeum Šumavy, vedle pohled do Mostní ulice. Posezení na zahrádce je příjemné, ale nemuseli by roztahovat svoje plachty tam, kde chci fotit.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Roztomilý dům čp.50 byl adaptován pro potřeby sousedního hotelu Fialka, nejmodernější doba si ho přizpůsobila po svém, ale víno ve vinotéce mi chutnalo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


V jihozápadním rohu náměstí Svobody stával Pretlíkovský dům, který byl součástí pivovaru, zrušeného v roce 1949. Ulice se jmenuje Americké armády.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Bartošové Zmizelé Čechy - Sušice, kterou vydala Paseka v roce 2007.


Pohled na jižní stranu náměstí Svobody v čele s hotelem Fialka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Končím první část putování po Sušici, soubor by byl příliš velký pro vložení a zřejmě příliš dlouhý i na prohlížení. Zbývá mi ještě 30 srovnávaček, mám je hotové, jen všechno dodělat. Musím taky občas spát.
Fotky z pobytu ve městě jsou na adrese:



Další srovnávací fotky z různých lokalit