neděle 31. července 2016

Červencové pindy

1.7.
Rostou!


4.7.
Vyslechnuto na nádraží:
Maminka: "Jakou barvu má modrej kůň?
Dcerka: "Žlutou!... nebo hnědou?"


5.7.
Snad v sedmičce to bylo.
Spolužačka napsala slovo Cyroděj.
Všichni jsme se smáli.
Pitomá.
Zaslechl jsem pak, že se stala výbornou prodavačkou.
Co já?
Výborným jsem se nestal, nejen prodavačem.
Že zrovna dneska jsem si na to vzpomněl.

11.7.
Tohle přece nejsou žádný vedra.
To tenkrát, jak horkem vopadaly sněhulákům voči...



14.7.
Povodeň na vás, chásko nevděčná!
Řekl si za počasí zodpovědný (svatý Petr?):
Kdo má poslouchat, že jsou vedra, že je sucho...
Je to jedno, Češi nadávat budou, mají to v genech.



Na dobrou noc vzpomínka na dobu, kdy se slečnám neříkalo:
ty, vole...



17.7.
Tak jsem se před chvílí díval na 50 let starý týdeník.
Záběry do hlediště při vystoupení Beatles v Hamburku.
Těm tehdy ječícím holčičkám je dnes kolem 65.
A dnes je možná děsí, že jejich vnoučata jsou hrozná.
A ta vnoučata si myslí, že mají chytré telefony a proto jsou chytřejší.
Ale nejsou, neměníme se tolik, jak si někdy myslíme.

18.7.
Šetřím!
Každý odjezd vlakem z Masarykova nádraží mě stál 24 Kč navíc. Do vlaku jsem si nosil dvojku bílého v kelímku z bufetu, který by se dal označit jako zaplivánek, kdyby...
...kdyby tu neprodávali i chutné drobnosti k jídlu, vychlazené lahvové pivo. Pokud jsem vypil víno u nich, dostal jsem ho do skla, všechno za stejnou cenu. Rekonstrukce nádraží. Co tu bude potom? Určitě zase občerstvení, ale jaké?
Bude to jako v Berouně?
Tak jsem ušetřil. 
Vlak do Ústí se trochu zpozdil, přípoj mi ujel a před nádražím velký nápis Víno do kelímku. Za 21.Vinotéka, kterou jsem neznal.
Jel jsem pak vláčkem do Bíliny přes Úpořiny a taky Stadice, kde bájný Přemysl s chutí praštil pluhem a vydal se založit dynastii. Vyhlídky na Kletečnou a Milešovku, mám pocit, že tuhle trať jsem nikdy neprojel.
Bílina, město, které se jmenuje stejně jako jako řeka, která v Ústí ústí do Labe. Taky se jí říkalo, té říčce, Bělá. V šedesátých letech neskutečně špinavá stoka. Na soutoku ne zrovna čisté Labe vypadalo jako průzračný vodní tok.
Už je lépe, ale přesto po vystoupení z vlaku pohled na bájný Bořeň jsou pocity rozporuplné.

Radši něco historického?


Mezi Prahou a Teplicemi jezdí několikrát denně autobus společnosti Arriva. Cestou, která trvá hodinu a deset minut, se nikde nestaví.
Cena? 59 Kč, osoby po 65.narozeninách 39. 
Nekecám, dnes jsem tak z Teplic do Prahy jel.
Perfektně fungující wi-fi připojení.

20.7.
"Meruňky jsou v Lovosicích."
Stále ten hlas slyším, asi vzpomínka na dětství.
Pak jsem poznal i jiné Lovosice, místní chemička vypouštěla charakteristickou vůni.
Jižní stráně Středohoří jsou pro meruňky rájem.
Ne pro ty igelitové, které jsou k dostání po celý rok ve všech hyper super.
Sezóna je právě nyní, nastal čas ochutnat meruňku.
Vedro, v klimatizovaném vlaku je fajn.
Prošel jsem se po městě. Meruňky jsou všude, pěkné jsou pěkně drahé, takové jsou i v Praze.
Na levné, ošklivé, nemám chuť. Koupil jsem si pár krásných brambor. Prý z Polep.
Žernoseky jsou hned vedle Lovosic.
Cestou na nádraží je malá příjemná vinotéka, však už se na ni těším.
V batohu je volno, něco přivést musím.
Sedím ve vlaku s pocitem dobrého nákupu, meruňky nejsou ovoce, které dlouho vydrží, cestu ve vedru by nemusely přežít, žernosecké je zavřené ve flaškách.
Dívám se do kraje.

Dokonce i Sedlo jsem si z dálky přitáhl.

21.7.
V Blatné podporují majitelé zámku krmení zvěře. Prodávají krmivo. Takhle vypadají daňkové.

26.7.
Kdo má štěstí, najde stokorunu, jiný zase kravinu. Já našel Břevnov!


středa 27. července 2016

Blatná

Někdo rád prochází klidnými kraji, kde sice jakýsi turistický ruch existuje, ale jenom malý. Blatná je přesně ono místo.
Ticho, klid, přesto je na co koukat. Krajina s rybníky, město s pěkným zámkem, který byl léta zavřený, protože nikdo neměl na nutné opravy.
Od jisté doby se toulám i internetem a hledám, kde bych našel staré fotografie.
Už si zapisuju, staré fotografie z Blatné za stovku. Kupuju od antikváře 12 pěkných pohlednic, které vydalo v roce 2001 město Blatná.
K tomu prolezu několik serverů a mám důvod vyhledat spojení do města, které je administrativně jihočeské, leč kousek je odtud do Kasejovic v kraji Plzeňském nebo do Březnice v kraji Středočeském.
Jak to bývá, není sem bůhvíjaké spojení, možná z toho plyne i fakt, že se městu velký blázinec vyhýbá.
Kdo má rád mumraj, doporučuju Karlštejn nebo Benátky. Pořádali zde i dálkový pochod Zemí zamyšlenou, název zjevně podle knížek Ladislava Stehlíka, který se v blízkých Bělčicích narodil. Mám jeho třídílné dílo rád, kromě textu je autorem i kreseb.

Nešlo o akce s ohromující účastí, ani ohromujícími délkami tras. S dětmi jsem sem jezdil, naposledy s nejmladší dcerou, to už její sourozenci nebyli ochotni toulat se s tátou, který na ně dával podle jejich názoru zbytečný pozor. Seděli jsme po pochodu v hospodě najedení a napití a měli pocit, že musíme světu sdělovat svoje zážitky.
Diktoval jsem: "Sedíme v Blatný a je nám to prd platný".
Vtipe vylez! Myslím, že jsem verš ukradl Ivanu Mládkovi.
Ano, Zemí zamyšlenou. Tak jsem se zamyslel, že jsem doma zapomněl těch několik nedávno koupených pohlednic, které by se hodily na výrobu srovnávacích fotek.
Je módní svalovat vinu na jakéhosi Alzheimera, myslím ale, že spíš jsem blbej.
Výsledkem mé návštěvy je pár srovnávacích fotek a vědomí, že sem stejně ještě jednou musím přijet. Pohlednice čekají. Snad je to dobře.
Už proto, že se tady hezky čeká na vlak, před nádražím je hospoda, tak jak bývalo slušností kdysi, už za Rakouska.

Vychválil jsem předem ticho zamyšlené krajiny. Nemám sebou nic, než pár fotek. Žádnou publikaci, jen běžné informace. Aspoň nebudu vypisovat události, které si možná pamatuju odtud nebo dokonce odjinud.

Měl jsem velkou radost, když cestou od vlaku potkávám sokolovnu, postavenou v letech 1931-33 F. Průšou z Volyně. Tolik chytrá kniha. Slyšel jsem, že je v ní, kromě tělocvičení dobrá hospoda s výbornou kuchyní.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Od sokolovny kráčím Masarykovou třídou a míjím radnici.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Přicházím na další křižovatku, mám pocit, že jsem na náměstí. Ale nejsem, tato ulice nese jméno J. P. Koubka. Obchodní tepna Blatné, chtělo by se říci bulvár, ale nebudu přehánět. Jan Pravoslav Koubek, blatenský rodák, profesor literatury a řeči české, žil v 1.polovině 19.století.
Na vršku věž kostela Nanebevzetí Panny Marie, vlevo je nákupní středisko Labuť, zřejmě nazvané podle největšího rybníka v okolí.
Samozřejmě nevím, v jakém stavu byly původní domy, ovšem byla doba, kdy se prostě stavěla nákupní střediska v historických centrech měst. Zbořilo se staré a je zde nové, socialistické.
Když se dívám na stavbu, myslím, že Blatná patří mezi města, jejichž obchodní středisko není vysloveně ohyzdné. A na rozdíl od jiných měst není opuštěné a slouží obchodu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Opět pohled ulicí J. P. Koubka, blíže ke kostelu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Našel jsem doma pohlednici, zřejmě z poloviny osmdesátých let, kde je Labuť v plné kráse. V pozadí škola.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Škola, stavěná hned na začátku 20.století.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Konečně náměstí Míru. Klidná, příjemná oasa, kde se dá v klidu posedět.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Pár dalších pohledů stejným, tedy severozápadním směrem na kostel a morový sloup.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Přicházím k zámku, který vznikl jako vodní hrad někdy v 13.století. Státní hrad se po 40 letech vrátil do rukou původních vlastníků, rodiny Hildprandtů, kteří v něm skutečně bydlí, postupně ho zvelebují, zpřístupňují. Prohlídku jsem neabsolvoval, ale procházka parkem stojí za to. Pobíhá zde stádo daňků.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Byl jsem rád, že jsem se mohl podívat na nádvoří.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/







Další 4 pohledy na zámek z jižní strany
Všechny staré fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/















Jak jsem se již zmínil, odjel jsem z příjemné Blatné s dluhem, takže nashledanou.

Pár fotek jsem tu vyfotil pro radost.


A mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit je zde.


neděle 17. července 2016

Slaný 3.část



Někoho napadne, že mám dost jednotvárného koníčka. Připravím si staré fotky, zjistím dopravní možnosti, odjedu, fotím, přijedu domů, zpracuji a takhle do zblbnutí.
Není to pravda. Už třikrát se mi stalo, že jsem vystoupil z vlaku a objevil, že mám publikaci z jiného města, než hlásá nápis na staniční budově. V rámci pobavení čtenářů jsem se tím i pochlubil, naposledy už jsem mlčel, protože bych mohl vypadat jako exot, který mocí mermo chce ze sebe udělat vola. Aby byla sranda.
Můžu si vzít nevhodný oděv, zapomenout brýle, může pršet, může mi upadnout foťák, přestože visí na šňůrce. Jednou se mi určitě stane, že zapomenu, proč jsem kam dojel, výhodně nakoupím škvarky nebo meruňky a pojedu domů.
Často hledám na internetu, kde bych jakou starou fotku našel. Tak se stalo, že mi jakýsi antikvariát nabízí Slaný na starých pohlednicích. Ale po Slaném jsem už chodil, v únoru, v březnu 2014. Dva soubory jsem už zveřejnil, město není největší, co tam může být jiného?
59 korun, to je pakatel, taky už jsem se spálil a mám doma leccos, co si sice prohlédnu, ale lovit fotky nevyjedu. Objednám, druhý den přijde potvrzení objednávky, poštovné se mi platit nechce, jízdenku na osobní vlaky mám předplacenou, počasí spíš nevalné.
Jen jsem si nevšiml, že jde o kalendář. Ach jo, to budou asi obrázky na stěnu, nic moc zajímavého. Je mi trapné věc rušit, jedu do města, bez nějaké mapy, přece nejsem blbej, mám paměť, vím, kde je Komenského náměstí, spletl jsem si učitele národů s Bedřichem Smetanou, známým hudebníkem.
Dřela mě bota, v žádné z dvou vinoték mi nechtěli nalít dvojku, litr jsem kupovat nechtěl, v tom vedru. Nakonec všechno dobře dopadlo. teprve ve vlaku jsem začal kalendář prohlížet. Nadšením jsem málem přestal mít žízeň. Každý týden jedna fotka, neznal jsem je, nejen ze Slaného, ale i ze Zlonic, Smečna a jiného okolí. Všechny se zasvěceným textem, neznám žádného turistického průvodce, který by byl tak zajímavý.
Doma jsem přidal fotky z německého prodejního serveru, najednou jsem zapomněl na názor, že do Slaného jezdit nebudu.. Jak to letošní léto vypadá, jednou leje, pak zas je takový horko, že bych chtěl, aby lilo, v deštivém dnu jsem si připravil celkem 4 lokality, každou úplně někde jinde.
Všechno jsem pěkně uložil, šel spát a čekal, který radar bude mít ráno pravdu. A byl jsem ve Slaném.
Pokud někdo sleduje moje srovnávačky a má pocit, že mám všechno předem vymakané, tak nechť si dojem opraví. Rupne mi v kouli a jsem ve městě, kam by mě ještě před týdnem ani nenapadlo jezdit. Kdo mě osobně zná, určitě ví, o čem mluvím.
Nuda mě nenavštěvuje a na to, že bych soustavnou prací dal dohromady publikaci, jak mi doporučují různí příznivci, na to jsem příliš rozlítaný. Snad až se usadím.
Město Slaný si v rámci možností pamatuju. Stává se mi, že si města pletu, ale ne, jsem tu dobře.

Nosím sebou po městě kalendář na rok 2005 Slaný na starých pohlednicích. Staré fotky vybral ze své sbírky Jiří Popovič, otextoval Libor Dobner a vydal Roman Kabátek, knihkupec a antikvář ve Slaném.
Mimochodem ten obchůdek na Komenského náměstí je krásný.
Kde tedy neuvedu, starou fotku jsem okopíroval z onoho kalendáře, který si s radostí zařadím do své knihovny mezi zajímavé knížky s historickými fotkami a povídáními. U ostatních srovnávaček uvedu pramen.

Je sice dost pod 20°, ale vyrážím ke koupališti u Červeného rybníka. Tam stojí spíše pozůstatek z restaurace hraběte Jindřicha z Clam-Martiniců, kterou sem přestěhovali v roce 1902 z vídeňské výstavy. Jako restaurace sloužila až do 60.let. Věžičku vzal čas. Fotil jsem z prostoru plovárny, která je v provozu, jen se zrovna byla kvůli počasí nekoupalo.



Vzhůru Wilsonovou ulicí, na jejímž konci stojí bývalý okresní dům, napravo je divadlo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Wilsonova ulice ve směru opačném, takhle se chodí od okresního domu k vlakovému nádraží. Ulice, spíš třída, je řešená s představou budoucího bulváru, i domy navrhovali věhlasní architekti.



Husův dům ve Vepřekově ulici.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Sokolové postavili svůj chrám bez dotací, otevřeli 1897, dnešní podoba je z roku 1925.



Tato hlavní třída se dnes jmenuje Třebízského, kdysi Benešova, což byla táž osoba (Václav Beneš Třebízský), chudákovi poutníkovi se plete s ulicí E.Beneše, která je za rohem. V Grand hotelu mimo jiné prodávají i kola, přes ulici stojí banka a také léta rozestavěný objekt, jaký známe, když dojdou  stavitelům peníze.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Pohled zpět k Lounům. Vlevo je hotel U Bílého beránka, zbouraný v roce 1930, později vyrostl Grandhotel Kořán. Hned čtu zajímavosti z kalendáře. Třída se jmenovala Benešova na počest kněze spisovatele, který tudy chodil do rodné Třebíze. Jméno Třebízského dostala ulice v době mezi válkami, snad aby jméno nikdo nespojoval se jménem ministra zahraničních věcí a později prezidenta Edvarda Beneše, který tudy nikam nechodil. V době, kdy hotel byl Bílým beránkem, tu býval klub velocipedistů, takže dnešní prodejna kol má své opodstatnění. Jestli nekecám.



Ulice Dr. E.Beneše, taky Palackého, 1.máje, Rudé armády. Vpravo je přístavba hotelu Bílý Beránek, věžička vlevo patří okresnímu domu.



Vcházím do ulice Husovy. Kdysi Široká nebo Lounská. Lidově se jí říká Londa, prý si vytvořili místní občané zkomoleninu podle města Louny. Viděl jsem tady i cukrárnu Londa, asi nejde jen tak oficiálně vzít Husovi obchodní tepnu města, zvláště když se tak jmenovala už za Rakouska.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



V období socialismu se v rohovém domě prodávaly stále boty, jen nápis Baťa zmizel, stejně jako železářství vlevo nezmizelo, jen muselo pryč jméno Kozma. Dnes už se za Kozmu nestydíme. Sranda? Ale ne, to jsou jen české dějiny.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Zůstávám na Londě. Zaprvé mám dost starých fotek, zadruhé se mi tady skutečně líbí. Pěší zóna, oddělená od dalších ulic řetězem, ulice je pro lidi. Zásobování? Určitě mají vyřešené, ale co je nám poutníkům do toho. Vpravo je zeď spořitelny, v dáli je vidět věž radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Dva další pohledy Husovou ulicí směrem k Masarykovu náměstí. Tady někde bývala Lounská brána. Moc hezkou ulici si vytvořili ve Slaném.







Pohled Husovou ulicí směrem od náměstí, na rohu ulice Kynského svítí novotou nárožní dům. Vydlážděné chodníky i ulice, vlastně to tu bylo před 100 lety stejně pěkné jako dnes.



Konec Husovy ulice těsně před náměstím, věž radnice, v dáli věže kostela svatého Gotharda. Nesmím zapomenout na dnešní prodejnu hned vpravo. Dal jsem si tam pečený bůček s chlebem a nabízeli tak krásné věci, že by i prezident koulel očima. Už mlčím, dozví se o mně vegani a kdoví, co se mnou udělají.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Dorazil jsem na hlavní Slánské náměstí, které se jmenuje Masarykovo. Brána se jmenuje Velvarská stejně jako ulička k ní vedoucí. Dominantní budovou je Občanská záložna, od roku 1950 slouží městské správě.



Gymnázium, jak praví popis, vpravo zmizel sloup, vlevo se na podstavci objevil Masaryk.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Ještě jeden pohled na bývalou Občanskou záložnu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Velvarská brána zvenku, od Lázeňské ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Okresní sirotčinac, dnes mateřská škola na Hlaváčkově náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Stojím v ulici Vinařického a hledím na děkanství, za kterým jsou vidět věže kostela svatého Gotharda. V budově vpravo je restaurace slánského pivovaru Antoš, však za zeleným odpadkovým košem je vidět sedící konzumenty.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:




V tomto prostoru, kde je rybníček, zvaný Brod, mám několik fotek. Bohužel jsou focené z dnešního kruhového objezdu, na který se mi vůbec nechtělo. Nevím, snad někdy v neděli ráno, ale tomu vstávat brzy ráno... jsem dost velký idiot...ne, ne. Hrdinně se vrhnout mezi auta... taky ne.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



A tak končím na Pražské ulici, kde v roce 1912 vyrostl hotel Sajler, pojmenovaný podle stavitele, který byl sice stavitelem význačným, jako majitel hotelu horší, v roce 1929 dům prodal, ten stojí pod jménem Praha dodnes.



Tím končím procházku po Slaném, která vůbec nebyla v plánu, je to jako s flámy. Nejlepší jsou flámy neplánované, na ty se vzpomíná dlouho.
Kousek od rybníka Brod je hospoda U Přemysla, kde se jsem si pochutnal na pivu v příjemném prostředí.

Mám schovaných několik fotek, které se dají porovnat až opadá listí. Zaznamenám si do seznamu a jestli seznam najdu, ještě do Slaného přijedu.