čtvrtek 29. března 2012

Jelita jsou vyprodaný

Radotínský chleba mi chutná. Prodávají ho i na zbraslavském náměstí v řeznictví.
Vedle jídelny, kde naservírují poutníkovi ovar. S chlebem.
Na tabuli před obchodem nápis, oznamující prodej jitrnic a jelit."Dobrý den, dal bych si jelito."
"Jelita jsou vyprodaný."
"Co dělat, podívám se doma do zrcadla."
Prodavačka nemůže ani škubnutím oka reagovat na zákazníkův pokus o vtip.
Poroučím si jitrnici, ještě něco, a ještě něco. A chleba, málem jsem zapomněl. Veliká šiška.
"Můžu dostat půlku?"
"Jistě."
"Vezmu si tu druhou", hlásí mladík za mnou.
Prodavačka chleba rozkrojí, půlky dá do dvou sáčků.
Platím. Balíčky na pultě jsou už moje. Strkám je nenasytně do batohu. Nejen moje.
"Neberte oba ty chleby! Já to tušila, dala jsem je od sebe, stejně jste mi je vzal."
Omlouvám se.
"Neudělal jsem to schválně."
"Já vím. Nic se nestalo."
"Vidíte, že jsem měl s tím jelitem pravdu."
"Ale ne, v žádném případě."
Už se i usměje.
Po ovaru dostávám správnou chuť. Nasedám na kolo, mířím přes most na Závist, kde čepují výborné koutské pivo. Po pivu se prý blbne. Může jelito zblbnout? Kilometr na kole je kousek, nestačím svoje myšlenky rozvinout.
Sedím u Vltavy a popíjím stříbropěnné pivo z Chodska. Příjemné blbnutí.

pondělí 26. března 2012

Vltava v Praze

Je to paradox. Jsem rodák od vody, z pražského Podolí, ale voda nepatří mezi mé živly. Vždy mě lákaly spíš kopce, skály, krajina. K námořníkům a vodním sportům mám poměrně daleko. Vodu jsem považoval spíš za estetickou záležitost. Kde by byla krajina bez vodních ploch?
Jak jsem tak díky tělesnému chátrání zpomalil, stále víc se procházím či projíždím na kole kolem řek, rybníků. Po rovině. Voda je krásná. Má štěstí město, které se může pochlubit řekou. Mezi ně patří i Praha. Kde by byla bez Vltavy. I díky ní je Praha tak fotogenická.
A mám to kousek, nasednu na kolo s foťákem v kapse. Název Vltava v Praze sice platí, ale je to jenom malinký kousek říčního toku v Praze.



Hlubočepy, pohled na Braník
Přejíždím Barrandovský most, který tu za mého dětství nebyl. Asi byl potřeba. Snad mohl být hezčí, ani já na tom nejsem líp. Nábřeží v Hlubočepích s plovárnou, branická skála, skála nad podolským bazénem, v dáli někde Vyšehrad. Vodák na řece skoro na stejném místě.
Starou fotku jsem našel na adrese:


Smíchov, dům přístavního dozoru
Stojí při vjezdu na Císařskou louku. K čemu byl, název jistě napovídá. Nezbourali jsme ho, zvenku nepřestavěli, k čemu slouží, nevím. Auta jsou na parkovišti u jakési administrativní budovy. Jaký ta má účel? To je snad fuk. Přístav už jenom býval.
Starou fotku jsem našel na adrese:


Vyšehrad, pohledy z Císařské louky
Kdo chce vidět asi nejhezčí pohledy na vyšehradskou skálu, měl by sem vážit cestu. Jen jedno je mi líto, podle dobových fotografií byl ostrov rekreační loukou s řadou topolů, jak Karel Hašler zpíval. Dámu v róbě jako v roce 1910 potkat nelze. Sem tam rybáře, kteří hledí na dědka na kole s kolem spíš podezřívavě.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Smíchov město za újezdskou branou (Muzeum hlavního města Prahy 2007)


Teď budu chvíli otravovat Vyšehradem, ale neměl jsem srdce nějaký záběr vyřadit. Akvapark pod skalou. Takhle se mnou chodili rodiče k vodě, ovšem na podolské straně.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Smíchov město za újezdskou branou (Muzeum hlavního města Prahy 2007)


Přívoz. Tenhle údajně fungoval do sedmdesátých let, měl bych ho pamatovat. Nepamatuju.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Smíchov město za újezdskou branou (Muzeum hlavního města Prahy 2007)


Vzácný snímek, kdy vyrůstaly věže kostela, které se jinak tváří jako by pamatovaly kněžnu Libuši.
Starou fotku jsem našel na adrese:


Železniční most z Císařské louky
Ještě jeden záběr na idylku. Ty děti byly určitě stejně nadšené jako dnešní, vezmeme-li je do areálů, plných atrakcí. V termosce měly čaj, k tomu mámou upečená buchta, nikdo nepoučoval, co je zdravé. Chtěl bych v takové době žít? Nevím. Minulý rok jsem prodělal operaci, po které funguju, tenkrát by mi děti už chodily dávat na hrob kytičku.
Loučím se s Cindou, jak se správně říká Císařské louce. Svět se neustále mění, trochu mě mrzí, že se už nemůžu svést přívozem od vyšehradské skály, roztáhnout deku na volně přístupné louce a jen tak, pro radost, se cákat v čisté Vltavě. Hospoda, sezónní zde je, ale těch plotů je příliš. Já vím, autokemp, jachting, paintbal, na procházku pod topoly zbývá jen kousek místa.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Smíchov město za újezdskou branou (Muzeum hlavního města Prahy 2007)


Vyšehrad přes Vltavu
Ještě nemám dost Vyšehradu. Přece nemůžu takové srovnání vynechat. Už jsem na břehu Vltavy blízko železničního mostu. Přemýšlím, že vlastně Taxisův příkop je úplná sranda. Kam se hrabe Josef Váňa a jeho koníčci na Horymíra se Šemíkem. On je za své výkony ctěn a chudák Horymír musel prchat k Neumětelům, aby zachránil holý život. Ovšem dostal se do pověstí.
Zatím co se mi v hlavě rodí voloviny, provrtali skálu a v dáli postavili mrakodrap.
Starou fotku jsem našel na adrese:


Škoda, že jsem nepočkal, až pojede tramvaj, bylo by to efektnější.
Starou fotku jsem našel na adrese:


Voraři, parník, ale my zase máme dodělaný kostel.
Starou fotku jsem našel na adrese:


Vyšehrad ze Smíchova
Věže kostela na Vyšehradě jsou fungl nové.
Starou fotku jsem našel na adrese:


Podskalí ze Smíchova
Jenom jsem se trochu pootočil, odvrátil se od Vyšehradu a hledím na Podskalí. Rybářů se mi zdá nějak moc. Rybáři snad mívají rádi klid. Aspoň tvrdí, že si chodí k vodě odpočinout. Já vím, od manželek. Když pak náhodou přinesou domů rybu, můžou hlásit, jak se starají o rodinu a její obživu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Smíchov město za újezdskou branou (Muzeum hlavního města Prahy 2007)


Smíchov přes Vltavu
Přejel jsem po železničním mostě na vyšehradskou stranu. Postupně jsem porovnával smíchovské nábřeží až k Palackého mostu.
Starou fotku jsem našel na adrese:


Starou fotku jsem našel na adrese:


Následující 4 srovnání mi daly zabrat. Sluníčko zlobilo, musel jsem jít fotit ráno. Po delším pobíhání a pojíždění jsem objevil, že všechny 4 záběry jsou foceny v roce 1919 z jednoho místa. Postavil si na zánovní nábřeží stativ s foťákem, aby pro nás zanechal na památku svůj pohled. Tak si tam lebedil na jednom fleku a netušil, co nalítám, než si taky v klidu odložím bicykl a začnu fotit.
Všechny staré fotky jsem našel na adrese:








Na závěr jedna o 9 let starší, ta už je od Palackého mostu.
Starou fotku jsem našel na adrese:



Facebook - Srovnávací fotky



Další srovnávací fotky z různých lokalit





























sobota 24. března 2012

Mělník počtvrté

Tentokrát jsem si vybral neděli, abych poznal atmosféru města sváteční. A taky proto, že se mi to hodilo. Město jako je Mělník, vypadá jinak ve všední den, jinak v sobotu, jinak v neděli. Jistě, domy stojí na svém místě, ale v neděli je ve vzduchu něco jiného, zvláštního. Ač český národ bývá označovám jako hodně ateistický, jenom pobyt na prostorném náměstí je až povznášející. Ve vinotéce ovšem mají zavřeno, takže se budu muset obejít bez důležité inspirace.

Skončil jsem minule v Jungmannových sadech. Jsou zde tři zajímavé stavby. Tyršův dům, gymnázium a obchodní škola. Taky jsem se dostal k řece, bez pohledu zdola by vizuální poznání města bylo ošizené.

Sluníčko se postaralo o teplotu skoro ne březnovou. Však jsem se večer dočetl na Facebooku, že bylo horko. Ještě že ho máme, tedy facebook.

Po třech návštěvách jsem se ujistil, jako na jiných místech, že k tomu, abych mohl říci, že už to tu znám, chybí strašně moc. Ale život je tak krátkej, že musím být rád i za tři dny. Určitě tu nejsem naposledy, už jenom kvůli skutečnosti, že z Prahy na Kokořínsko musím tudy.

Většinu starých fotek jsem okopíroval z publikace Jana Kiliána Zmizelé Čechy – Mělník (Paseka 2007). U zbývajících uvádím odkaz.

Jungmannovy sady
Rudolfova nemocnice,
Vystavěná roku 1882. Pro 45 nemocných. Časem kapacita nestačila, nemocnice se přestěhovala jinam a zde vznikla Obchodní škola. Dalo mi dost práce, než jsem pochopil situaci v Jungmannových sadech. Až jsem z toho snědl celou svačinu.


Gymnázium, Tyršův dům
Čas příliš nezměnil vzhled stánku sokolů, o gymnáziu se to říci nedá.


školy

Budova bývalé nemocnice už slouží vzdělávání.


Obchodní škola, gymnázium
Zde se podoba budov dost blíží dnešnímu stavu. Snad je zajímavý domek na levé straně. Kde je mu konec?
Nevím, z kterého roku stará fotka je, našel jsem ji na adrese:


Budovy v době první republiky. Nalevo zástavba zmizela, napravo odešel do historie Hrdinův lis před Tyršovým domem.


tank
Ještě jedna vzpomínka. Po druhé světové válce se usadil v Jungmannových sadech obrněnec sovětské výroby. Památka na osvobození sovětskou armádou v roce 1945. Po roce 1989 byl odvezený do muzea.


nároží ulic U tanku a Legionářů
Na snímku z počátku 20.století je cedule se zákazem rychlé jízdy cyklistů. Radní se tehdy starali o klid a bezpečnost v ulicích. Chtěl bych vidět, čemu říkali rychlá jízda.


Ulice Legionářů
Pohled na stráň pod zámkem, kde je zřetelná cesta, vedoucí k vile Karola.


Domek židovské rodiny Löwy. Kdysi zde stávala Labská brána, do roku 1940 domek, dnes je tu nic.


Pražská ulice
Nároží s ulicí Fibichovou. Už jsem minule jedno porovnání dělal, ale zde je lépe vidět úprava Pražské ulice před náměstím Karla IV.
Nevím, z kterého roku stará fotka je, našel jsem ji na adrese:


škola
Zdá se mi až neuvěřitelné, že tahle stavba zde stojí od roku 1876, prakticky ve stejné podobě. V povzdálí je drobná venkovská zástavba. Dnes je stavba součástí města. Už 136 let sem chodí děti zlobit učitele.


vinařská a ovocnářská škola
Dnes hlásá nápis Střední zahradnická škola. Bohužel se mi nezdařilo porovnat celou budovu směrem od jihu. Honosná budova uprostřed zahrad. V současnosti je kolem zástavba a celkový pohled na školu je nemožný. Tady je vidět, že dřívější hlavní vchod už není, a jak zahradníci si okolí školy dokázali upravit.


Rybáře
Po vyhlídkové cestě s nezapomenutelnými pohledy na zámek a Labe v pozadí s Řípem, za lepší viditelnosti i na České středohoří, jsem sešel dolů, do Rybářů. Nechal jsem si na konec tenhle bonbónek, protože pohledy na města přes mohutnou řeku, jakou Labe je, bývají oku lahodící.
Nahoře zámek, chrám, vila Karola, dole domky rybářů a převozníků, lidu od vody. Nikdy jsem nepatřil mezi společenskou smetánku, kdybych tedy žil tenkrát, asi bych se pohyboval zde dole.


Pohled na stejná místa jako u minulé fotky, ale těžkou některou z nich nezařadit.


Přešel jsem Labe, a jsem vděčný dávnému fotografovi, že mám co porovnávat. Nahoře vila Karola.
Nevím, z kterého roku stará fotka je, našel jsem ji na adrese:


Pohled z mostu. Mám to i s cedulí, která na staré fotce není. Tam je ovšem krásná lucerna. Odcházím zpátky přes most, kde mě čeká hospoda. Historický Viktorinův hostinec, který se mi, bohužel nezdařilo zařadit. V září 2010 jsem tu porovnával první fotky z Mělníka. Udělal jsem kolečko, dvě piva v onom hostinci jsem si zasloužil. Však do mě vjela, 20 Kč kousek.
Nevím, z kterého roku stará fotka je, našel jsem ji na adrese:


nádraží
Na závěr nádraží. Silnice je prázdná, ale je to jen náhoda. Lidi v plechových krabicích zatím ještě nepospíchali po víkendu domů. Ve všední den je zde hustý provoz. Mávám Mělníku šátečkem na pozdrav, chytil jsem místo u okýnka. Je tu hezky.



Facebook - Srovnávací fotky


Další srovnávací fotky z různých lokalit
 
















 







pondělí 12. března 2012

Mělník potřetí

Ani týden netrvalo a vracím se do Mělníka, opustil jsem cosi rozdělané, a to se nemá. Tentokrát je všední den. Z Prahy jsem sem jezdíval spíš autobusem, ale České dráhy jsou k penzistům přívětivější než autobusy. Myslím, finančně. Kdysi jsem používal autobus i v době, kdy jsem vlastnil režijní jízdenku na vlak, cesta bývala nepochopitelně komplikovaná. Spojení po téhle trati se dost vylepšilo a tak nasedám do vláčku, jedu krajinou, kde nestojí zatím protihlukové stěny. A taky na záchod je možné zajít, záležitost se stoupajícím věkem stále důležitější.

Mělník jsem opustil minulou sobotu bez velkého pláče. Na náměstí Karla IV. mi došly baterky, tedy ve foťáku, v mém těle už taky končily. A mě se nějak tohle důležité mělnické náměstí nelíbilo. Třeba bude líp.

Na trávnících, kam se slunce ještě nedostalo, je jinovatka, ale je zřejmé, že bude hezký slunečný den. Aspoň se cestou do kopce nebudu potit.

Je čas vyndat z batohu kousek žvance a taky publikaci Jana Kiliána z nakladatelství Paseka (2007) Zmizelé Čechy – Mělník. Většina starých fotek, které zde předkládám, je okopírovaná právě z ní. Pokud ne, uvádím pramen.


Svatováclavská ulice
Pohled z náměstí Míru. Nepovedly se mi záběry minulou sobotu. Taky už vím, že je třeba sem chodit co njdřív dopoledne. Než začne svítit do ksichtu a taky do objektivu. Secesní budovu spořitelny přestavěli za první republiky za účasti předních českých architektů. Jak praví text v publikaci. Na levém je vyfešákovaná budova domu U zlatého hroznu, bývalého Vykysalova hostince.


Náměstí Míru
Stačilo trochu popojít směrem ke Zlatému hroznu, otočit se a porovnat tuhle starou fotografii, minule jsem ji přehlédl. I toto náměstí se měnilo, můžu jen v duchu uvažovat, jestli k lepšímu. Nechávám mělnickým, co je jejich, přece jenom jsem Pražák a na ty bývají obyvatelé menších měst občas alergičtí. Někdy mají i proč.
Nevím, z kterého roku stará fotka je, našel jsem ji na adrese:


Dům U zlatého hroznu,
neboli Vykysalův hostinec v pohledu od Pražské brány. V 19.století centrum mělnického kulturního hnutí, jak ipřistavené kočáry vypovídají.


Náměstí Karla IV.
Pět srovnání mi jakž takž vyšlo. Pořád mi nepřipadá, že by tak důležitý prostor v městě měl nějakou koncepci, ale nechám úvahy koňovi, ten má větší hlavu.
Dvě jistoty, Pražská brána a pod ní Hauptův dům, obchod a vlevo k němu patřila zahrada, kterou zrušila stavba domu firmy Baťa, kde člověka obuli. Dnes odchází zákazník z budovy též bez peněz, ale uchlácholen, že se mu zde o jeho peníze dobře postarají. Nepochybně.


Jiný pohled. Místo trhovců auta všech značek.


Ttrhovci jsou už pryč, vystrkáni automobily. I ty jednou dopadnou podobně. Jejich místa zaujmou moderní fešáci. Hezčí? Kdo ví. Na srovnáních jsou dobře vidět změny Hauptova domu. Teď zrovna Moravia. Od ní směrem doleva Baťa, Šafránkův obchod, knihkupectví, v pozadí škola. V celém tom blázinci vyrostl strom samotář.


Uprostřed je vjezd do Tyršovy ulice. Změny jsou hlavně z doby socialismu. Dům na levém nároží Tyršovy ulice byl postavený koncem třicátých let. Moc si ve  městě nepobyl…


Východní strana náměstí. Původně jsem tenhle záběr ve svých plánech škrtal. Ale kostel svaté Ludmily v Pražské ulici, další dům, skutečnost, že asi nebyla příliš narušena stavební čára staré a nové zástavby, mě přesvědčily, abych se pokusil. Snad jsem se aspoň trochu trefil, pamětníci prominou.


Pražská ulice s kostelem svaté Ludmily.
Děti před sto lety pózovaly, aniž jim někdo bránil. Já se tam motal za provozu, hledal moment, kdy zrovna náhodou nic nejelo. I ošklivého jména se mi od jistého řidiče dostalo.


Kostel svaté Ludmily
Nalevo od kostela zaniklý hrobníkův dům, mezi stavbami je brána na hřbitov. Střecha koncem 19.století potřebovala zjevně pokrývače.


Z druhé strany. Místo hřbitova je už parčík.


Pražská ulice
Směrem k náměstí Karla IV. Nikdo by nevěřil, jak jsem v pátek v poledne na ulici překážel…Na pravém okraji záběru je kousek restaurace Záložna, dnes spořitelna, ale už ne hospoda. Jedná se o roh Pražské a Fibichovy ulice. Pokud nemám mysl zatemnělou, ve Fibichově ulici bývalo autobusové nádraží. Odtud jezdily autobusy do Prahy, samozřejmě i jinam, i přijížděly.
Jako zeměměřič jsem pracoval na zaměření železniční trati ve Lhotce u Mělníka. Ranním autobusem jsem přijel sem, na přestupu jsem měl trochu času, někde blízko tu bývalo tržiště, kde každý (!) den prodávaly soukromníci čerstvou zeleninu. Kedlubny za korunu, velké, máslové. Jahody. Ne, nejedná se o první republiku. Tohle tu bylo ještě v roce 1975. Autobusy se odtěhovaly k vlakovému nádraží, tehdejší tržiště do dějin.


Evangelický kostel
Stojí na Pražské ulici. Měl jsem dvě fotky, tak jsem je využil.




Ulice 5.května
Vlevo je roh Lidového domu, rovně je ulice Vodárenská, vpravo Kapitána Jaroše.


Lidový dům
Bohužel neznám letopočet staré fotky, kterou jsem okopíroval na adrese:
Věž se jmenuje Vodní.


Pošta
Budova, postavená podle projektu A.Ausobského na konci první republiky. Nechce se mi moc psát, co se mi líbí, co ne, taky tomu zas tolik nerozumím, ale pošta se mi zdá pěkná. Na rozdíl od některých objektů v pozadí.


Jungmannovy sady
Na staré fotce je to ještě cesta pod hradbami, dnes rušná Tyršova ulice. Vzadu je vidět Tyršův dům a gymnázium, které jsem se pokusil také porovnat zblízka, ale nějak jsem to zkonil. Měl bych to dodělat co nejdřív. Dnes už neexistující budova v popředí je barokní Hrdinův lis z druhé poloviny 17.století, podle publikace zbouraný zbytečně.


Čas se naplnil, ani na tramín jsem nezapomněl, odcházím na nádraží, jede mi přímý vlak z Mělníka do Prahy – Vršovic. Ideální spojení. Ještě mě čeká aspoň jedna návštěva.



Facebook - Srovnávací fotky