pondělí 30. ledna 2012

Petice proti blbosti

Nejsem příliš petiční typ, vždycky mám pocit, že by člověk měl mluvit hlavně za sebe. Tedy jenom za sebe: Byl jsem pozván FB přáteli na akci Arniky. Proti zbytečnému kácení stromořadí. Podepisuji naprosto bez výhrad. Na místě mě upozornili, že bych ve vzkazu neměl použít vulgární slovo. V tomhle případě těžko hledat.
Za to, že blázni za volantem se občas rozmlátí o mohutný strom, může onen strom. Život je příliš velká vzácnost, abych o něm žertoval. Zbytečného konce je vždy škoda. Jestliže se auto s opilou mládeží rozmlátí v aleji při cestě z diskotéky, kdo za to může? Možná tatínek, který svému synkovi auto půjčí, synek sám, pokud je auto koupené za jeho peníze, ale v každém případě člověk. To, že mládež je lehkomyslnější... taky jsem takový býval. Za mého mládí chodili mladí ze zábav pěšky, staly se případy, že někdo spadnul do škarpy a zmrznul. Smutné. Ale mohla za to škarpa?
A co rybníky u silnic? Taky v nich leckdy někdo skončí pouť. Vysušit? Vyšehradský tunel by se měl zbořit, protože tam občas někdo vletí do řeky. Nebo zasypat kus Vltavy?
Stavějí se dálnice, rychlostní silnice, obchvaty kolem měst s příslušnými parametry, kde se může jezdit rychle. Proč dále ničit krajinu? Do krajiny stromořadí patří.
Jenom proto, že kapacita mozku u někoho je nepřímo úměrná výkonu motoru jeho automobilu, má mizet?
Tohle není text proti automobilistům, to je proti pitomcům.
Měl jsem dnes cestu z Podolí do nemocnice na Karlově náměstí, považoval bych za hloupé, kdybych cestou na Palackého náměstí nevystoupil, a petici nepodepsal. I za ty, kteří bydlí na jiném okraji republiky.


Facebook – Václav Víšek

Dieta

Právě jsem přišel od felčarů a přinesl si papír.
Tři dny budu muset držet dietu. Můžu si dokonce určit, které tři dny. Dále opisuji z papíru:
Dva dny před sběrem a v den sběru (moči, prosím) pacient nesmí jíst potraviny s kofeinem, silný čaj, bylinkové čaje, ovocné šťávy, kakao, čokoládu, ořechy, potraviny s vanilinem, sýry, banány, citrusy, zeleninu, meloun, ananas...
Dále následují tři řádky latinských termínů, kterým nerozumím, neumím je přečíst, ani se nepokouším je opsat.
Nic dalšího dieta nezakazuje. Dala by se pracovně nazvat "Tejrání vegetariánů". Už na podzim jsem takovou anabázi absolvoval, tenkrát jsem si musel vyčistit brejle, jestli špatně nevidím. Pivo ani další alkoholické nápoje na seznamu nejsou! A mnoho dalších dobrot. To se dá vydržet i déle než tři dny.
Koncem týdne nám Putin a spol. mají prý poslat ze Sibiře pořádný mrazy, abychom hodně topili, a oni měli penízky za plyn. Tak si udělám prodloužený dietní víkend. Budu muset u snídaně oželet čaj nebo kávu a vydržet hned po ránu dvanáctku.
Co bych neudělal pro svoje zdraví.
"Hlavně zdraví, Václave", říkávala mi tetička, "hlavně zdraví."
A nesnáším, prosím, poznámky, že mě mají už jenom na pokusy. Fakultní nemocnice.


Facebook - Václav Víšek

Důležité informace

·                                  Nemít rádio... Hned po ránu mi sdělili, že venku mrzne. Odborníci přidali radu seniorům, to jsou asi podobní dědci a báby jako já. Aby se pořádně voblíkli. Já blbec chtěl vyrazit do parku v trenýrkách...
Facebook – Václav Víšek

čtvrtek 26. ledna 2012

Aki Kaurismäki: Le Havre

Je moc dobře, že se najdou lidi, kteří točí takové filmy.

Facebook - Václav Víšek

úterý 24. ledna 2012

Jedenáctkrát cik - cak po Praze


Dostanu věc, kterou nechci vyhodit, ale nemám pro ni správné místo. Co s ní? Myslím, že každý se s takovou situací sejde. Lidé precizní si určitě poradí. Co však my, kteří máme v šuplatech bordýlek, o kterém víme, že se musí něco udělat? Ráno vstáváme s nadějí, že někdo systematický uklidil, bohužel.
V počítači není takový nepořádek vidět, ale dobře vím, že je. Hledám cosi na internetu, připlete se mi na obrazovku fotka, která by se někdy mohla i hodit, tak ji uložím. Pro příště. Někdy přehlédnu fotku v situaci, kdy jsem na určitém místě, někdy něco zvorám, všechno odkládám do složky nebo adresáře, pro mě je to všechno šuplík.
Co s obsahem? Virtuální skladiště je sice zdánlivě milostivější než bordel ve skříni, ale existuje. Reálné předměty odhazuji do koše, do kontejneru, do kouta, do sklepa. Nebo je tu ještě bazar. Výprodej.
Ale já nic neprodávám, zveřejňuji svou činnost jenom proto, abych se vychloubal. Cik – cak je dobrý název, k ničemu mě nezavazuje a může budit dojem, že jsem tomu tak chtěl. Kdo má rád všechno ve škatulkách, může přejít na jiné stránky. Jak jednoduché ve virtuálním světě!


Braník pod skalou
To je adresa, ze které jsem starou fotku okopíroval.
Býval tu lom, vápenka, vedly sem dokonce koleje. Bydlíval jsem a bydlím ve Dvorcích, což je kousek. A tak pamatuju, jak vypadalo tohle prostranství. Jak se povedlo evangelíkům vybudovat dřevěný kostelíček už po únoru 1948, nevím. Možná, že nebyli katolíci, za pár let by jim něco takového režim těžko dovolil. Kostelíček však stojí, změnil se i prostor pod skalou, kde je příjemný park s dětským hřištěm.
V kostele se vdávala moje dcera. A kolo, opřené o sloup, je moje a není totožné s kolem na staré fotce.





Holešovice, sokolovna Letná
Tuhle fotku jsem stáhnul z FB stránek Mizející Praha. Letná je podivná oblast, kus patří pod Holešovice, kus pod Bubeneč. Letná vlastně není městská čtvrť. Tady jsem snad nikdy nebyl, přestože je to kousek od Veletržního paláce a od mého oblíbeného biografu Oko. U Studánky se to tu jmenuje a hned vedle je i nádherná škola. Co já se všechno dozvím při putování po starých fotkách. Musím se přiznat, že jsem si spletl Letnou a Dejvice, tramvají jsem dojel na Špejchar a učinil objev, že v dejvické sokolovně je sice dobrá hospoda, ale vůbec není podobná objektu na historické fotografii.



Karlín, Křižíkova
Tak tuhle fotku jsem sebou měl při nedávném putování Karlínem, marně jsem hledal podobné nároží. Teprve doma mě napadlo, že to nemůže být jinde než na rohu Křižíkovy ulice s Karlínským náměstím. Mohl bych udělat anketu, kdy byl roh hezčí. Zato protější roh mi připomíná můj dvouletý pobyt v Karlíně. Bydlel jsem naproti hospody U Zábranských a tudy jsem chodíval z Florence pěšky. Tramvaj jsem nepoužíval hlavně proto, že tady na rohu byla sympatická špeluňka s levným pivem. Romská menšina tady mívala většinu, ale pivo bylo chutné. Teď tam je nějaký podnik, Cihelna nebo tak nějak, raději se vyhnu, ještě by na mně chtěli práci. Jinak, jak je vidět po celém Karlíně, osvětlení bylo tenkrát skutečně pohlednější.
Odkud ke mně přišla tato fotka, už si nepamatuju.



Karlín, Obecná škola
Tady jsem byl nedávno a srovnání se nepovedlo. Prostě jsem se nedokázal postavit na správné místo. Včera mi sice sluníčko nad vrchem Vítkov znepříjemňovalo pohled, ale s výsledkem, včetně krásného stromu, jsem spokojený.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zdeňka Míky Karlín, nejstarší předměstí Prahy (Muzeum hlavního města Prahy, 2011)





Nové Město, kostel svatého Petra
Podle listí na stromech mám tohle srovnání v počítači už od podzimu. Nikam se mi nehodilo.
Na starou fotku jsem narazil při čtení Toulek českou minulostí, díl desátý (Via facti 2004) s informací, že se zde 17.listopadu 1873 ženil Antonín Dvořák. Člověk tehdy chudý, pozdějí slavný a bohatý. Je zajímavé, že jinou manželku už nikdy neměl. Snad by se ani nehodil do dnešní doby, protože slavný a bohatý člověk potřebuje ve stáří k sobě přinejmenším modelku.



Nové Město, Podskalí
Tak, kdybych měl za tohle srovnání strčit ruku do ohně, raději bych ucuk. Stejně mám ale pocit, že daleko od skutečnosti musím. Kdyby aspoň si v únoru 1945 nespletlo spojenecké letectvo Drážďany a Prahu, s původními věžemi Emauz bych se cítil králem.
Tuhle fotku jsem, myslím, stáhnul ze stránek, které upozorňovaly na výstavu starých fotek ze sbírky Scheufler, která se koná na Staroměstské radnici.



Nové Město, přístaviště parníků
Fotka ze stejného pramene jako předchozí. Schody zůstaly, přístav taky funguje, Jiráskovi mezitím postavili most. Dole stojí hospoda, kde prý umí připravovat ryby, ale ceny mě odrazují. Určitě jsem v ní kdysi byl, už za komunistů ale byla cenově výš. A barevné šňůrky? Fotil jsem na Silvestra, zřejmě výzdoba pro oslavy roku 2012.



Staré Město, Platnéřská
Srovnání by spíš patřilo do alba Tramvaje na Starém Městě. Tenkrát ovšem mi překážela plechová ohrada, něco se opravovalo.
Fotku z roku 1913 jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Staré Město, Staroměstská radnice
Při pohledu z Celetné ulice, jak nám ji upravili před svým odchodem nacističtí okupanti.
Starou fotku jsem si vypůjčil ze stránek FB Mizející Praha a ta moje srovnávací se mi líbí i sama o sobě.


Staré Město, Staroměstská radnice
Nějak mě nenapadá, co bych dodal. Snad jenom tolik, že nevím, kde jsem fotku splašil.




Vinohrady, Bělehradská
Kdysi Havlíčkova. Chodil jsem po Vinohradech a dumal, odkud asi je vidět kopule Národního muzea, kudy jezila tramvaj. Teprve koleje uhýbající dolů, do Nuslí, mě nasměrovaly na správné místo. Spokojený ale nejsem. Dávný fotograf stál někde výš, ale kde? Stál jsem na ulici, musel uhýbat před auty, nezdá se mi, že by tam kdysi byl barák. A tak vysoké štafle? To už ale kecám voloviny.
Pohlednici vydala Praha 2 a věnovala mi ji spolužačka.
12.2.2018 jsem obdržel E-mail od paní M.Ch., kde mi situaci včetně výřezu katastrální mapy vysvětlila. Paměť mě zradila, bývala zde terasa, dokonce s restaurací, odtud asi bylo kdysi foceno. Dokonce si terasu vybavuji...



Facebook - Srovnávací fotky












Jsem blbec já, či zákonodárci?

Dost často si o sobě myslím, že jsem vůl. Spoustu věcí nechápu. Lidé, kteří berou sociální dávky, budou prý nutně mít kartu a ti, u kterých je podezření ze zneužívání dávek, budou si muset vybírat dávky v bankomatu České spořitelny.

Kdo bude hlídat u bankomatů, jde-li dotyčný s penězi do obchodu s potravinami, do herny, či hospody? Budu-li na dávkách, vyzvednu si poctivě pomocí karty peníze a vedle v obchodě zakoupím flašku rumu.

Kšeft pro Českou spořitelnu? Jsem opravdu nechápavý blbec? Ti, kteří sestavují zákony, mají zřejmě vyšší úroveň než já.

Facebook - Václav Víšek

Bio Oko


Kolektiv! Škola mého dětství preferovala kolektiv. Pracovat, poslouchat, vždycky se najde někdo, který určí, co je správné.

Nechtělo se mi jít v řadě, ale nebudu si stěžovat. Žádné trauma se nekonalo, pár dvojek z chování, měl jsem práci, která nutila k individuálnímu přístupu, nikdo mě nikdy nenavrhl do důležité funkce nebo, probůh, organizace.

Nežil jsem nikdy na pustém ostrově, měl jsem spoustu kamarádů, přátel, jen jsem se vyhýbal stádu.

Můj dospělý syn, chce-li mě naštvat, začne mě kritizovat, že ani nemám velkou tašku na kolečkách. Brzo ráno vstát, vyzbrojit se letáky s akcemi, a mazat do příslušného zařízení, že jsem jenom atrapa seniora. No, žvaní.

Posmívat se lidem, kteří se chovají jinak než já, nehodlám. Intelektuálské žvásty na téma komerce přenechám jiným. Mám mezi přáteli takové, kteří studují s tužkou v ruce všechny dostupné letáky, moc je nechápu, ale zůstávají mými přáteli, ani mě nenapadne jim měnit chování. Svoboda jedince je pro mě svatá, pokud jedinec neubližuje jiným.

Pocházím z chudé rodiny, kde platilo rčení „míň a dobrý“, oproti dnes běžnému názoru „víc a levnější“. Jsem vychován k jednoduchosti. Na co nemáš, nekupuj! Co nemáš, nepotřebuješ! Vidím svou mámu, s jakou chutí večeřela samotný chléb a bílý kafe. Obojí muselo být kvalitní! K večeři jen chleba s máslem? Dodnes si pochutnám.

Jak mám ale ušetřit, když nekupuju levné zboží? Taková dilemata ani Hamlet neměl. Chodím do biografu, často. Kdy jsem začal? Dávno. Jenom jsem nějak zmeškal chvíli, kdy slušný člověk přesedne k brambůrkám a nohám na konferenčním stolku

Zatím, co ceny másla a potravin vůbec stouply za dvacet let asi třikrát(?), ceny vstupenek do kulturních zařízení kolikrát?

Rozhodl jsem se, že musím ušetřit. V Praze na Letné je Bio Oko, kde každý čtvrtek dopoledne v 10 hodin promítají filmy pro seniory za pouhých 60 Kč. Může sem kdokoliv, tedy i já, důchodce.

Poslední dobou se z mých návštěv stala zvyklost. Nepromítají voloviny, samozřejmě dle mého názoru, kasovní trháky kino obcházejí. 4 filmy do měsíce je tak akorát, abych vyčerpal repertoár. Víc filmů ke koukání se do kin málokdy dostane. Spíš je počet i nižší.

Ráno, aniž musím mít budíka na čtvrtou jako do Kauflandu, v klidu posnídám, v devět sednu na tramvaj, která mě vyklopí na Štrossmajeráku. Mám čas na zakoupení džbánečku vína (ne kelímku!), za které vysolím 40 korun, ovšem žádná sleva není zadarmo, jak pravil klasik.

Nedávno jsem shlédl americký film Rumový deník. Nechat si ujít film s takovým názvem? Film se mi připadal milý, kde karty jsou od začátku rozdány, člověk ví, komu má fandit, kdo je gauner. Prosté pravdy, které všichni známe, ale kterými se skoro nikdo neřídí. „Peníze nejsou všechno“ vyhrává nad „peníze jsou důležité až první řadě“. Pohádka? Proč ne.

Hlavní padouch je na první pohled sympaťák, správný chlap, ale my, co se vyznáme, už víme, že se vybarví. Film asi nevstoupí do dějin kinematografie, ale proč v zšeřelém sále si nepřipomenout, co je zlo a co dobro. Komu se líbí Johnny Depp, má bonus. Chlapi mě neberou.

Přesto si ještě po 10 dnech pamatuju citát, údajně z Oscara Wilda, možná budu nepřesný.

„Oni znají cenu všeho, hodnotu ničeho.“ Kdo? Dosadit si můžeme leckoho.

O týden později nastal svátek. West Side Story už do dějin vstoupila dávno. Teprve, když se objevila legenda na programech kin, jsem si uvědomil, že jsem ji nikdy nemohl v kině vidět. Děj, vypůjčený ze Shakespeara, známe. Až jsem se usmál, když jsem viděl Tonyho, jak leze na balkón po žebříku. Písně jsou až profláknuté, dokonce i náš Mistr nad mistry si je pozpěvoval.

Film je prý zdigitalizovaný, což pro odborníka mého rázu žádná velká informace není. Loni mu bylo padesát, chtěl bych vidět dnešní díla po 50 letech.

Dvě a půl hodiny v biografu jsem si užil. Teprve tady jsem si uvědomil, že Leonard Bernstein nebyl skladatel obyčejné pop – music. Coby vlažný příznivec baletu jsem, nevěřícně čuměl.

Už předehra je ve filmu neobvyklá, mě doslova přilepila do křesla, kde tradičně sedávám. Uvědomil jsem si, že právě zhlédnu něco neobvyklého, přestože jsem dobře věděl, o co půjde.

Věčné téma lásky a nenávisti, primitivního rasismu jakékoliv barvy, aktuální dnes, stejně jako včera.

Film už je dávno všemi teoretiky rozebrán, zaškatulkován. Být člověkem, který se zabývá muzikálem, jichž se v posledních letech vyrojilo nepřehledné množství, možná bych byl nervózní ze skutečnosti, že jsem zařazován do stejné kategorie jako je West Side Story. Třeba bych se poohlédl po jiné práci.

Za takový zážitek klidně zaplatím i víc než 60 korun.

Vychloubačný pamflet o své kulturnosti končím po představení návštěvou blízkého řeznictví, kde prodávají skvělou šunku od kosti za dvacet korun deset deka, k tomu prima rohlíky.










































úterý 17. ledna 2012

Karlín podruhé

V létě, teď už musím psát loni, jsem vytvořil pár srovnávacích fotek z Karlína. Inspiroval mě nejen určitý osobní vztah k tomuto nejstaršímu pražskému předměstí, ale i nádherná publika o Karlínu, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy.
Nedokončil jsem putování, mnohé objekty jsou v době vegetace zarostlé zelení, takže by srovnání vyznělo divně. Něco se mi nepovedlo, něco jsem přehlédl. Taky v létě jezdím rád mimo Prahu, loňský rok se mi nečekaně zašmodrchal.
Listí opadalo, sníh se v Praze, zatím, nekoná. Vydal jsem se do Karlína městskou dopravou, na kole jsem si v zimním povětří zatím netroufl, přestože to zkouším, to zas jo.
Trápí mě tři staré fotky, jejichž srovnání jsem zkonil, chtěl jsem na ně dojet dneska, ale venku se koná typicky grogové počasí, a „své dílo“ bych chtěl zveřejnit, než zapomenu, co jsem vlastně v Karlíně prováděl.
Odjíždím metrem „B“ na Invalidovnu.


Usedlost Sluncová
Od stanice metra odcházím sídlištěm směrem k Palmovce. Zde stojí usedlost, která byla kolem roku 1800 přestavěná na barokní zámeček. Zapomněli na ni rakouští vojenští páni, kteří prostor opanovali. Je příliš stranou a zřejmě nevadila. Nepřekážela ani socialistickým tvůrcům moderního města. Možná ji buldozerista přehlédl. Vypadá to,že zatím přežije.





V roce 1960 to vypadalo, že bývalá usedlost stojí jenom náhodou. Při pohledu na vedlejší výstavbu, hotel Čechie a jiné, se zdá, že se střetly dva světy.





Invalidovna
V létě jsem usoudil, že srovnávání nemá smysl, větve stromů dokazují, že nekecám.





Národní dům


V roce 1921 se tu konal ustavující sjezd KSČ, za což stavba určitě nemůže. Jenom pro karlínské patrioty: strana, kterou jsme 40 let považovali za předvoj pokroku, vznikla v Karlíně! Je to historie, která je nepříjemná, ale bylo to. Jsem rád, že o době, kterou jsem byl nucený prožívat většinu života, můžu psát v minulém čase. Tak se nezlobte, karlínští. Oni, bolševici, si postavili nebo zabrali honosnější stavby, než je tahle skromně schovaná v Kaizlových sadech.
Kaizlovy sady byly pojmenovány podle Josefa Kaizla, universitního profesora a právníka. V letech komunistického ráje se jmenovaly Hakenovy podle jiného Josefa, který tu v roce 1921 KSČ zakládal. Dost mě pobavila Wikipedie (ne poprvé), která uvádí, že Hakenovy sady nesly jméno po operním pěvci Eduardovi Hakenovi. To byl ovšem slušný člověk, který neměl s komunisty nic společného. Pak věřte Wikipedii.
Moje manželka, značnou část života obyvatelka Karlína, o sadech nikdy nemluvila jinak, než o Kaizláku.
Na této fotce je Národní dům zezadu, v rozhledu vadí dům, který tu od roku 1930 vyrostl.





Objekt byl postaven v letech 1910 – 11 podle návrhu architekta Josefa Sakaře. Vím, že tu něco provozoval rozhlas, podle transparentu je zde regionální rozhlasové vysílání.




Obešel jsem dům kolem dokola, s tím, že něco vyberu, něco vyhodím, ale proč bych co vyhazoval? Internet není nijak omezený rozsahem, každé srovnání je nějak zajímavé. Koho to nebaví, určitě si vybere jenom něco. V restauraci také nesníme celý jídelníček.
Záběry Národního domu jsou v létě prakticky nerealizovatelné.









Lyčkovo náměstí - škola
Krásná škola! Opět projektoval Josef Sakař, postaveno v letech 1905–1906. Za mocnářství se stavěly pěkné školy, jak narazím na skvělou školní budovu, je většinou postavená za Rakouska. Že by tenkrát monarchie tak vysoko stavěla vzdělání?
Náměstí se kdysi jmenovalo Riegrovo.


Starou fotku jsem stáhl na adrese:



I zadek školní budovy je zajímavý. Na popisku fotky z publikace je, že se jedná o odchod dětí z Městského útulku na vycházku.




Urxova ulice


Kdysi se ulice jmenovala Riegrova a jezdila tudy tramvaj. Nemůžu se od pohledu na školu odtrhnout. Já, který tolika učitelům ničil jejich živobytí!




Křižíkova ulice
Tehdejší jméno ulice bylo Palackého. Pohled je směrem k Lyčkovu náměstí. Tam právě uhýbala tramvaj doleva, do nynější Urxovy ulice (viz předchozí srovnání).





I do tak skvostné publikace se může vloudit chyba. Popisek tvrdí, že jde o Březinovu ulici. Lítal jsem po ní sem a tam, až jsem to zabalil. Pak jsem učinil objev. Březinova (dříve Rokycanova) ulice je tu vidět, ale je to z nároží s květinovými balkóny vpravo.





Pohled ulicí z nároží Lyčkova náměstí. Zelená barva vlevo není konečná úprava fasády, je to síťka, zakrývající opravu stavby. Moc se mi líbí, jak ulice byla pro lidi, chodilo se před sto lety, kam občana napadlo. Jednou za čas jela tramvaj, která moc nepospíchala, zacinkala, občan uhnul.






Pernerova ulice


Dříve Žižkova. Nároží Pernerovy a Thámovy, vpravo se vchází do tunelu a do kopce na Žižkov. Chodíval jsem tudy s kočárkem na procházku na Vítkov. Zdálo se mi málo, chodit jen po Kaizláku. Malému synkovi se strašně líbila zpáteční cesta, kdy jsem s kočárkem běžel z kopce.Smál se, už býval hladový, takže se nikdy nepoblinkal.
Malá modrá cedulka mezi okny vpravo dole označuje výšku hladiny Vltavy 14.srpna 2002.






RadnicePostavená v roce 1886. Dnes nápis nad dveřmi hlásá Dům dětí a mládeže.





Čelný pohled na starou radnici.







Karlínské náměstí
I v Karlíně byla tržiště. Trhovci odjeli do dějin, přijela auta, auta, auta. Na jako dlouho?







Pohled na karlínské tržiště z opačné strany. Některé domy povyrostly, kostel zůstal na svém místě, ale vedle věže je vidět Národní památník na Vítkově, Žižka na koni a dokonce i televizní vysílač, který mnozí Pražané nenávidí. To je ale Žižkov.






Roh Vítkovy a Pobřežní ulice
Mohutná budova je c.k. okresní hejtmanství. Budově přidali balkón, ale stejně se mi zdá, jako by ji trošku ošidili. Vnoučata stojících dětí možná sedávají v parku na lavičce a krmí holuby. Komín je pryč, podjezd pod viaduktem je na svém místě, vpravo se staví něco moderního, až supermoderního, netroufám si hodnotit, není hotové, však jsem fotil z hromady písku.






Vítkova ulice
Synagoga, podle kříže na budově bych řekl, že bývalá.






Karlínská sokolovna
Sokolovna z roku 1886 v tehdejší Vinohradské ulici, pozdější Vrbové, dnes Prvního pluku. Jak jednoduché.
Kousek odtud za viaduktem je výčep vína. Myslím, že si sklenku zasloužím. Dva dny jsem se ploužil Karlínem. Padaly mi kalhoty, naposledy jsem je měl na sobě loni v zimě, třeba do nich ještě ztloustnu.


Facebook - Srovnávací fotky

Mnoho dalších srovnávacích fotek v různých lokalitách je zde
















pondělí 16. ledna 2012

Jedu tramvají

Chci vystupovat. Je třeba zmáčknout zelený puntík na štangli.
Puntík je zakryt ňadrem.
Majitelka polospí, hledí do nedozírných dálek.
Jak se má zachovat člověk, který se v záchvatech fantasu toužil stát gentlemanem anglického střihu?
Říci pardon...?
Blýsknout se vtipem...?
Trvat na svých právech a ruku tam prostě nacpat...?
Nebylo třeba ničeho. Přiblížil jsem se, dáma procitla a ucukla.
Asi naladěná na jinou parfémovou vlnu.

čtvrtek 12. ledna 2012

Červánky

Vypněte televizi. Dívejte se z vokna!








Facebook - Václav Víšek

pondělí 9. ledna 2012

Další tržiště v Praze

Posledně jsem prolézal bývalá tržiště, z nichž třeba Havelské stále existuje. Soustředil jsem se jenom na Staré Město s pocitem, že budu pokračovat co nevidět. Přišla doba vánoční, která se z rozjímání většinou změnila v konzumování všeho, co odborníci zakazují. Vždyť jsou přece Vánoce. Ti odborníci mají pak docela dobrý kšeft, po celý rok vysvětlovat přejedeným, jak zhubnout. Koloběh dnešní doby.
Když jsem vyrazil na druhou stranu Vltavy, byl jsem trochu v úzkých. Uvědomil jsem si, že centrem obchodu bylo Staré Město. Tedy i tržišť. Když připočtu skutečnost, že ne vždy se staré fotky dají porovnat s dneškem z různých důvodů, „zbytek“ Prahy není zdaleka rovocenný třžištím Staroměstským. A to jsem se musel na pravý břeh Vltavy vrátit.

Malá Strana, Tržiště
Předpokládám, že Tržiště bylo kdysi skutečně tržištěm. Ty dvě nebo tři babky z roku 1920 ukazují spíš na pokoutní prodej. Fotil jsem téměř opřený o vevyslanectví USA, v ruce publikaci, která má brčálově zelené desky. Zelená kniha. Byla neděle dopoledne a policistovi jsem byl přece jenom podezřelý. Vysvětlení bylo celkem rychlé, policajt odcházel spokojený, dokonce i pozdravil. Jenom asi třikrát opakoval, že mu bylo divné, že tam postávám. Spíš jsem s foťákem poskakoval. Za komunistů by mě sebrali rovnou. Možná jsem si měl dát na bundu placku „Ruce pryč od Iráku!“
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Zmizelá Praha – Trhy a tržiště (Paseka 2010)



Malá Strana, Kampa

Na Kampě bývaly hrnčířské trhy. Z několika pěkných fotek z publikaci se mi hodila jen tato. Ve stánku nejblí prodává R.David ze Štěchovic.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Zmizelá Praha – Trhy a tržiště (Paseka 2010)


Tuhle fotku jsem našel na internetu. Je prý ze sbírky Scheufler. Třikrát jsem tu byl. Jednou se mnou bojovalo prudké sluníčko přímo proti objektivu, v sobotu jsem vyndal propriety a začalo pršet. Hodně. Teprve v neděli jsem byl jakž takž ústpěšný. Trh samozřejmě opět hrnčířský.


Smíchov, Arbesovo náměstí

Z Malé Strany jen skok. Dříve se náměstí jmenovalo Jakubské. Bývalo tu živo. Dnes je zde klid skoro mrtvolný. Musím ovšem podotknout, že byla neděle dopoledne a dost zima. Venku byli jen pejskaři, protože pes, stejně jako člověk, musí.
Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Zmizelá Praha – Trhy a tržiště (Paseka 2010)





Smíchov, tržnice

Publikace uvádí ulici Třebízského, což není jméno žádné z ulice, kde stojím. Jsem v ulici Preslova, vlevo je Matoušova. Kdyby byly v Praze ulice očíslovány jako v New Yorku, určitě bychom si našli důvod, jak jednou za čas čísla zpřeházet.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Zmizelá Praha – Trhy a tržiště (Paseka 2010)

Vinohrady, Tylovo náměstí

Jsem znovu na pravém břehu Vltavy, dokonce na kopci. Tylovo náměstí je v současné době rekonstruováno. Uvidíme. Móda dlouhých sukní na snímku z roku 1905 mi připadá velice praktická. Dámy prolezou tržiště a a je vytřeno. Ušetří se za úklid.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Zmizelá Praha – Trhy a tržiště (Paseka


Vinohrady, náměstí Míru
Popisek v publikaci zní: „Fronta na brambory za první světové války na Seidlově poli na Vinohradech.“
Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Zmizelá Praha – Trhy a tržiště (Paseka 2010)


Zas tak mrtvo tu v dnešní době není, ale v sobotu odpoledne lidi leží u televize.



Žižkov, Prokopovo náměstí

Baráky trochu povyrostly, koleje zmizely. Kdo se podívá hodně pečlivě uvidí na levém kraji, kousek od vyčuhujícího Památníku na Vítkově, malou skvrnku. To je zadek koně, na které sedí Jan Žižka.
Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Zmizelá Praha – Trhy a tržiště (Paseka 2010)


Trochu jiný pohled, bylo mi líto některý ze tří záběrů prostranství vyhodit.


Publikace uvádí u všech tří snímků Prokopova náměstí letopočet kolem 1910. Ale tenhle je zjevně nejstarší. Viz dům na levém nároží.



Nové Město, Karlovo náměstí

Cestou domů jsem se zastavil na Karláku. Kostel je pojmenován po svatém Ignácovi. Fotka pochází ze sbírky Scheufler.



Facebook - Srovnávací fotky

 
Mnoho různých srovnávacích fotek je zde