úterý 24. ledna 2012

Jedenáctkrát cik - cak po Praze


Dostanu věc, kterou nechci vyhodit, ale nemám pro ni správné místo. Co s ní? Myslím, že každý se s takovou situací sejde. Lidé precizní si určitě poradí. Co však my, kteří máme v šuplatech bordýlek, o kterém víme, že se musí něco udělat? Ráno vstáváme s nadějí, že někdo systematický uklidil, bohužel.
V počítači není takový nepořádek vidět, ale dobře vím, že je. Hledám cosi na internetu, připlete se mi na obrazovku fotka, která by se někdy mohla i hodit, tak ji uložím. Pro příště. Někdy přehlédnu fotku v situaci, kdy jsem na určitém místě, někdy něco zvorám, všechno odkládám do složky nebo adresáře, pro mě je to všechno šuplík.
Co s obsahem? Virtuální skladiště je sice zdánlivě milostivější než bordel ve skříni, ale existuje. Reálné předměty odhazuji do koše, do kontejneru, do kouta, do sklepa. Nebo je tu ještě bazar. Výprodej.
Ale já nic neprodávám, zveřejňuji svou činnost jenom proto, abych se vychloubal. Cik – cak je dobrý název, k ničemu mě nezavazuje a může budit dojem, že jsem tomu tak chtěl. Kdo má rád všechno ve škatulkách, může přejít na jiné stránky. Jak jednoduché ve virtuálním světě!


Braník pod skalou
To je adresa, ze které jsem starou fotku okopíroval.
Býval tu lom, vápenka, vedly sem dokonce koleje. Bydlíval jsem a bydlím ve Dvorcích, což je kousek. A tak pamatuju, jak vypadalo tohle prostranství. Jak se povedlo evangelíkům vybudovat dřevěný kostelíček už po únoru 1948, nevím. Možná, že nebyli katolíci, za pár let by jim něco takového režim těžko dovolil. Kostelíček však stojí, změnil se i prostor pod skalou, kde je příjemný park s dětským hřištěm.
V kostele se vdávala moje dcera. A kolo, opřené o sloup, je moje a není totožné s kolem na staré fotce.





Holešovice, sokolovna Letná
Tuhle fotku jsem stáhnul z FB stránek Mizející Praha. Letná je podivná oblast, kus patří pod Holešovice, kus pod Bubeneč. Letná vlastně není městská čtvrť. Tady jsem snad nikdy nebyl, přestože je to kousek od Veletržního paláce a od mého oblíbeného biografu Oko. U Studánky se to tu jmenuje a hned vedle je i nádherná škola. Co já se všechno dozvím při putování po starých fotkách. Musím se přiznat, že jsem si spletl Letnou a Dejvice, tramvají jsem dojel na Špejchar a učinil objev, že v dejvické sokolovně je sice dobrá hospoda, ale vůbec není podobná objektu na historické fotografii.



Karlín, Křižíkova
Tak tuhle fotku jsem sebou měl při nedávném putování Karlínem, marně jsem hledal podobné nároží. Teprve doma mě napadlo, že to nemůže být jinde než na rohu Křižíkovy ulice s Karlínským náměstím. Mohl bych udělat anketu, kdy byl roh hezčí. Zato protější roh mi připomíná můj dvouletý pobyt v Karlíně. Bydlel jsem naproti hospody U Zábranských a tudy jsem chodíval z Florence pěšky. Tramvaj jsem nepoužíval hlavně proto, že tady na rohu byla sympatická špeluňka s levným pivem. Romská menšina tady mívala většinu, ale pivo bylo chutné. Teď tam je nějaký podnik, Cihelna nebo tak nějak, raději se vyhnu, ještě by na mně chtěli práci. Jinak, jak je vidět po celém Karlíně, osvětlení bylo tenkrát skutečně pohlednější.
Odkud ke mně přišla tato fotka, už si nepamatuju.



Karlín, Obecná škola
Tady jsem byl nedávno a srovnání se nepovedlo. Prostě jsem se nedokázal postavit na správné místo. Včera mi sice sluníčko nad vrchem Vítkov znepříjemňovalo pohled, ale s výsledkem, včetně krásného stromu, jsem spokojený.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zdeňka Míky Karlín, nejstarší předměstí Prahy (Muzeum hlavního města Prahy, 2011)





Nové Město, kostel svatého Petra
Podle listí na stromech mám tohle srovnání v počítači už od podzimu. Nikam se mi nehodilo.
Na starou fotku jsem narazil při čtení Toulek českou minulostí, díl desátý (Via facti 2004) s informací, že se zde 17.listopadu 1873 ženil Antonín Dvořák. Člověk tehdy chudý, pozdějí slavný a bohatý. Je zajímavé, že jinou manželku už nikdy neměl. Snad by se ani nehodil do dnešní doby, protože slavný a bohatý člověk potřebuje ve stáří k sobě přinejmenším modelku.



Nové Město, Podskalí
Tak, kdybych měl za tohle srovnání strčit ruku do ohně, raději bych ucuk. Stejně mám ale pocit, že daleko od skutečnosti musím. Kdyby aspoň si v únoru 1945 nespletlo spojenecké letectvo Drážďany a Prahu, s původními věžemi Emauz bych se cítil králem.
Tuhle fotku jsem, myslím, stáhnul ze stránek, které upozorňovaly na výstavu starých fotek ze sbírky Scheufler, která se koná na Staroměstské radnici.



Nové Město, přístaviště parníků
Fotka ze stejného pramene jako předchozí. Schody zůstaly, přístav taky funguje, Jiráskovi mezitím postavili most. Dole stojí hospoda, kde prý umí připravovat ryby, ale ceny mě odrazují. Určitě jsem v ní kdysi byl, už za komunistů ale byla cenově výš. A barevné šňůrky? Fotil jsem na Silvestra, zřejmě výzdoba pro oslavy roku 2012.



Staré Město, Platnéřská
Srovnání by spíš patřilo do alba Tramvaje na Starém Městě. Tenkrát ovšem mi překážela plechová ohrada, něco se opravovalo.
Fotku z roku 1913 jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Staré Město, Staroměstská radnice
Při pohledu z Celetné ulice, jak nám ji upravili před svým odchodem nacističtí okupanti.
Starou fotku jsem si vypůjčil ze stránek FB Mizející Praha a ta moje srovnávací se mi líbí i sama o sobě.


Staré Město, Staroměstská radnice
Nějak mě nenapadá, co bych dodal. Snad jenom tolik, že nevím, kde jsem fotku splašil.




Vinohrady, Bělehradská
Kdysi Havlíčkova. Chodil jsem po Vinohradech a dumal, odkud asi je vidět kopule Národního muzea, kudy jezila tramvaj. Teprve koleje uhýbající dolů, do Nuslí, mě nasměrovaly na správné místo. Spokojený ale nejsem. Dávný fotograf stál někde výš, ale kde? Stál jsem na ulici, musel uhýbat před auty, nezdá se mi, že by tam kdysi byl barák. A tak vysoké štafle? To už ale kecám voloviny.
Pohlednici vydala Praha 2 a věnovala mi ji spolužačka.



Facebook - Srovnávací fotky


















Žádné komentáře: