sobota 28. dubna 2018

Dobrovice


Nedá mi to, abych nezačal citátem z Wikipedie. 
Cukrovar je továrna vyrábějící cukr. 
Pokud si někdo myslí, že jsem se zbláznil, může mít pravdu, ale každá hůl má více konců než jeden.
Myšlenky starého člověka se často ubírají po cestách klikatých, pokud vůbec někdy v hlavě nějaké byly.
Občas slýchám, že naše vlast bývala cukrovarnickou velmocí. Jak tak chodím po cestách necestách, na podzim bývaly vozovky vedlejší i hlavní zaneřáděné zeminou, padající z kol traktorů a jiných vozidel. Protože nebyl čas uklízet, na silnicích jsme si zvykli na kampaňový bordel, daň za naše bílé zlato.
Kam to zmizelo? Moje maminka velkou část života strávila v modřanském cukrovaru, místo předvánočních příprav pracovala ve dne v noci.
Posledních třicet let jsme svědky rušení cukrovarů včetně jejich bourání. Nebudu se zabývat tím, co se stalo díky členství v Evropské Unii, to je otázka, kterou nehodlám řešit, protože Unie nám přinesla i výhody, což její nepřátelé nehodlají vidět. Ani ti, kteří podávali tehdy přihlášku.
Spotřeba cukru se snižuje, dokonce různí odborníci tvrdí, že cukr je jed. Podle nejchytřejších všechno, co jíme a pijeme je nezdravé, všimněme si, že ti kteří se snaží žít údajně zdravě, bývají nervózové, nedokážou se soustředit na cokoliv jiného, jsou přesvědčení o své pravdě. Jsou tací, kteří z toho i zblbnou, což může potkat každého, kdo se upne na jednu jedinou myšlenku. Jakoukoliv.
My nezodpovědní víme svoje.
Sedm cukrovarů zbylo na území České republiky, pět jich vyrábí na Moravě, v Čechách zůstal cukrovar v České Meziříčí a v Dobrovici. Ještě začátkem devadesátých jsme začínali jako soukromá firma při rekonstrukci cukrovaru v Mělníku. Poláci stavěli. Jel jsem před pár lety po cyklostezce kolem Labe a viděl zbytky tehdejší stavby. Kde je konec obrovskému potrubí, jehož polohu jsme vytyčovali? Ale co, tenkrát jsme si vydělali, dokonce se jednalo o nutný začátek firmy, jež funguje dodnes.
Trochu, no spíš hodně, jsem odbočil. Mělnický cukrovar stojí, ale slouží, snad jako skladový prostor pro cukrovar v Dobrovici, kde se vyrábí cukr od roku 1831, a který je tím pádem nejstarším evropským cukrovarem v nepřetržitém provozu. 
A mám důvod k cestě do Dobrovice.
Abych byl poctivý, vysypaly se na mě při pospávání na internetu historické fotografie, skoro do hlavy mě praštily. Jedu.
Město Dobrovice leží mimo hlavní dopravní tahy. Karel Kuča v Městech a městečkách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku uvádí polohu v Jičínské pahorkatině - Jizerské tabuli. Mně vyhovuje určení polohy - Mladoboleslavsko.
Myslím, že i cukrovar měl zásluhu na vybudování železnice mezi Nymburkem a Mladou Boleslaví. Tak tomu v minulosti bývalo, vlastníci velkých podniků se většinou i finanačně podíleli na vzniku dráhy. Když už byly koleje, jezdili i cestující.
Dobrovické nádraží bylo dokonce železniční křižovatkou, vedla odtud dráha směrem na Kopidlno přes Dětenice do roku 1973, to si pamatuju, kamarád pořádal dálkové pochody po zrušených železnicích, byl to zajímavý projekt, autor bohužel podlehl smrtelné chorobě dlouho před dožitím čtyřicítky.

Přijel jsem vlakem od Nymburka, vystupuju zde. Nádražní budova vyrostla málem do krásy. U boudičky v roce 1900 se vyskytovali cestující, dnes z vlaku vystupují jenom podivíni. Trať je zmodernizovaná, určitě důležitá. Široko daleko nikde hospoda.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Do města Dobrovice je to půldruhého kilometru, jak jsem psal, provoz ukončen před 45 lety. Pěšky mírně do kopce po vedlejší silnici, kolem hřiště, kde se hraje třetí nejvyšší česká fotbalová soutěž, pak do prudšího kopce, sice pod mrakem, ale zima není, těším se, jak se napiju.
Na kraji Dobrovice, kde je pěkně upravený parčík narazím na budovu... ano mám ji sebou. Sokolovna.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Stále se mi nedaří najít náměstí, což je u tak malého městečka, jakým Dobrovice je, trochu legrační. Ale vždyť se znám. Václavská ulice, nahoře je škola, mohutná, zdaleka viditelná
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Poprvé, podruhé a naposledy jsem zde byl někdy v sedmdesátých letech, město mi připadalo jako konec světa, přestože jsem ve Středočeském kraji. Socialismus se budoval na různých místech různě. Náměstí viditelně prošlo různými úpravami, jak šikovnými, nechme na úvaze dobrovickým. Mně se zdá náměstí úhledné. V tomto pohledu je vidět horní konec, zeměpisně severní, Byl jsem tady v březnu, kostel svatého Bartoloměje tedy vidím přes zahrádku, kterých po celé republice vyrostla spousta, kuřáci by neměli kde sedět.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pokud někomu připadne moje přehlídka monotónní, nemůžu si pomoci, fotky jsem měl k dispozici hlavně z náměstí, nesoucího jméno Palackého, když je někdo velikán...
Vlevo se vynořila vyhlídková věž radnice, přístupná jenom ve všední dny, kdy úřadují místní hlavouni.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Když už o ní mluvím, podívám se na ni detailně. V roce 1601 jakýsi měšťan Havel Valášek daroval obci rozestavěný dům, snad mu došly prachy (?). Současná úprava je z roku 1925.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Držím se pěkně zpátky, teprve po datech přicházím s informací, že vlevo od věže je restaurace Radnice, snad i kdysi hotel. Příjemné prostředí, výborná obsluha, dobré jídle, ceny ne malostranské.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Jiný pohled na západní stranu náměstí. Ten pán na podstavci je TGM, o něm později.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled od severu, věž patří zámku, před ní je zřejmý cukrovar.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Dobrovická radnice a prezident Osvoboditel v efektním záběru.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled k severovýchodu. Zde je zřetelné, že tento kout zasáhlo socialistické budování nákupního střediska, které se zde cudně skrývá.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled týmž směrem přes nově vytvořený kruhový objezd. Byl jsem zde v neděli, jak to vypadá za všedního provozu, nevím. Pokud by někdo hledal Masaryka, upozorňuju, že v roce mého narození, tedy v roce 1943 se takové sochy nepovolovali. Cedule vpředu není předvolební plakát, ale reklama na budoucí cirkusové představení.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Názor, co se týče soch Masaryka, měli nacisté a komunisté podobný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Vidím kašnu, nic jsem se o ní nedočetl, asi jsem všechno nepřečetl.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled směrem severozápadním z doby nacistické okupace.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Hodně starý pohled na severní stranu náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://kouzlostarychpohlednic.wz.cz/



Čtyři převraty a náměstí je trochu jiné.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://kouzlostarychpohlednic.wz.cz/



Severní strana náměstí k západu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.dobrovice.cz/historicke-snimky/gs-12338/p1=36281



Pohled na západ.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://kouzlostarychpohlednic.wz.cz/



Dobrovice a socha TGM, to je málem na román.
Postaven v roce 1927. A potom?
Zbývá už jen popřát dobrovickým jiné aktivity než je bourání pomníku. Snad je zajímavé, že starou fotku jsem převzal z německého serveru...



Tak v roce 1905 se ještě Masarykovi v zemích českých pomníky nestavěli, spíš se mu nadávalo, že straní Židům, ale tady je vidět kašna a sloup, v místech kruhového objezdu.



Ještě jednou. Vlevo se jede do Mladé Boleslavi, vpravo do Úherců.



Na konec fotografování jsem sešel k jihu a náměstí si naposled prohlédl.




Dobrovice je zajímavá tím, že náměstí sousedí s cukrovarem, který stojí hned vedle zámku. Cukrovar je v krásném stavu, radost pohledět, v zámku je zřejmě administrativa cukrovaru, součástí areálu je cukrovarnické muzeum, které určitě stojí za prohlídku. Bohužel, už jsem neměl čas, snad někdy jindy. Stojím v ulici Kosořické, její dnešní stav určitě nepřipomíná doby, kdy cukrovar a bordel patřily k sobě.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 



Pádím na vlak, naštěstí jdu z kopce. Jak je vidět z fotek, den se mi vybarvil, po březnových mrazech konečně vysvitlo sluníčko. Je 25.března a nikde ani lísteček.
Kromě srovnávaček jsem fotil i jinak.


A mnoho dalších srovnávaček z různých lokalit.

úterý 24. dubna 2018

Ve jménu Františka Palackého


Otec národa, tak mu říkají ti, kterým nestačí jeho občanské jméno a dílo tohoto významného Čecha. Dali jsme si ho  na tisícikorunu, takže my, kteří máme tisícovek plné kapsy, se s jeho podobou setkáváme na každém kroku.
Případné zájemce o šacování mých kapes upozorňuji, že v tomto případě přeháním, jak je mým dobrým zvykem.
Význam českého velikána nezvýším ani nesnížím, budu-li se pokoušet o vtípky. Palacký tady prostě byl a i když mezi námi dávno není, stále je.
Jako dávný účastník dálkových pochodů bych mohl nazvat svůj blogový článek "Kudy chodil František Palacký". Já však nevím, jestli Palacký rád chodil nebo byl líný na krok. Lidové pořekadlo o upovídaných lidech tvrdí, že kecá jak Palacký.
Taky víme, že zprvu byl zastáncem habsburské monarchie, časem názor změnil. Prý názory nemění jenom idiot, takže máme jistotu, že Palacký idiot nebyl oproti některým významným současníkům, na které se zapomene, na žádnou bankovku se nedostanou.
Najde se málo českých a moravských měst, vždyť Palacký byl původem Moravan, která by neměla některou ze svých náměstí, ulic, či jiných prostranství, pojmenovanou po Palackém.
Protože jsem Pražák, rozený Podolák, je místo, kde se nachází Palackého náměstí, mně důvěrné. Tady, kousek od Dobytčího trhu, který dostal jméno po Karlovi IV., končívala Praha, tady začínalo Podskalí, rázovitá lokalita, kterou naši předkové zbourali a my, kteří už nejsme pamětníky, neustále pláčeme, jaká je to škoda, jak by cizinci obdivovali tenhle kout.
My pořád pláčeme, za komunistů jsme plakali nad Malou Stranou, jak je zdevastovaná, pak jsme ji zvelebili tak, že normální Pražák se jí raději vyhne. Tak by asi vypadalo "turistické" Podskalí. Přitom to, co zde na místě plavecké osady vyrostlo, vůbec nedělá Praze ostudu.

Fotografie z roku 1915 ukazuje Palackého náměstí s pohledem na klášter Emauzy, který zčásti vzal za své díky druhé světové válce. Novou podobu Emauz tady téměř zakrývá budova ministerstva zdravotnictví. Na náměstí je významná křižovatka pražské MHD, i metro nás sem doveze.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/ 


Pomník Františka Palackého zblízka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/ 



Zatímco pomník tady existuje od roku 1912, most na který se František Palacký dívá a který je po něm i pojmenován, je starší. I na jeho dnešní podobě se podepsal rok 1945 a spojenecký nálet na Prahu. Přemýšlel jsem, který ze záběrů použít, bylo mi líto některý z nich vyřadit. Zde jsou oba.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/ 






Přejdeme-li na Smíchov, naskytnou se nám tyto pohledy
Staré fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/ 












Nejen tramvaje a metro jsou na Palackého náměstí. Také přístaviště parníků. Zběžným pohledem zjišťuji, že se přístaviště léty změnilo méně než samotné náměstí. Následují pohledy z Palackého mostu, nábřeží se jmenuje Rašínovo, na prvním historickém snímku ještě neexistuje sousední Jiráskův most.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/ 









Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.

sobota 14. dubna 2018

Chocerady

Divná zima, podivné jaro, to dřív nebejvalo, říkají mí vrstevníci včetně mě, prý jsme pamětníci, za rok si už nikdo z nás nebude pamatovat loňské počasí a nejen počasí. To je život, vážné to začne být, až dostaneme chuť na pivo a zapomeneme, kde nám nalejou. Po únorových mrazech přišlo jaro, už je to tady, vypral jsem si zimní bundy, uložil, abych před Vánocemi voněl čistotou. Málem jsem vypnul topení.
Slunečné počasí, studená rána, tak to bývá. Odborníci meteorologové začali strašit dalšími mrazy, prý až minus deset. Brebtové! V druhé půlce března bylo s bídou minus osm. To píšu proto, abych si ujasnil situaci. Raději ne na dlouhou cestu. Sázava je krásná řeka, kousek od Prahy, ale zatím se mi tady srovnávání moc nedařilo.
První zmínka o obci je z roku 1250, což je poměrně dávno. Jmenován jakýsi Bruno z Chocerad. Jméno obce prý pochází ze spojení chodcům raditi. No, já nevím, oni tihle chytráci si občas vymýšlejí. Raditi chodcům, to by mohli mít poradenskou firmu, dneska, jak někdo projde osmou třídou, už chce radit a zakládá poradenskou firmu.
Našel jsem pár pěkných starých fotek z Chocerad. Vlakem do Čerčan, v následné lokálce ani není třeba usínat, vystupuje se hnedle.
Obec, kam se jezdí na výlety, člověka málem překvapí, že tady také žijí lidé, 
Hned za mostem přes Sázavu je restaurace. Kdysi knížecí vinopalna. Ostende je lázeňské město v Belgii, Vlámové, jak rád bych napsal Flámové, ho tak jmenují. Holanďani, probůh přece Nizozemci, si přidali jedno O, píšou tedy Oostende, nebudu se dál patlat v národnostních a jazykových problémech, je to podobné jako na hranicích Moravy a Slovenska. Už jsem jednou dostal vynadáno, ale to bylo na Balkáně.
A dost! Jsem ve středních Čechách, zazpívám si tedy "jen ty má Sázavo..." Jak přišli v Choceradech na Ostende? Možná majitele napadl název po flámu. Mám pocit, že tenhle název byl za socialismu potlačen, dnes inzerují všechno, co by mělo přilákat lidi, kterým došly prachy na Thajsko. Co se změnilo? Most je přestavěný z roku 1993.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Kousek za mostem, sotva minu Ostende, na druhé straně silnice je parádní barák. Od roku 1922 sokolovna, přestavěná z knížecího zájezdního hostince. 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Kostel a rybník zdobily a dodnes zdobí obec Chocerady. Kostel má své jméno. Nanebevzetí Panny Marie. Pokud bude někdo vzdychat, jak bylo dřív všechno hezčí, podívejte se kolem sebe, jak si přikrášlují okolí svého majetku dnešní lidé, kteří vůbec nemusí být s bezednou kasou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Ještě jednou na vychutnání atmosféry včera a dnes.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Kostel přes rybník.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



 Starší fotky ukazují, jak se dalo sedět u rybníka jen tak v trávě. Tady je důkaz, že zábradlí a lavičky tu jsou už dlouho přes 70 let.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.sbiram.cz/



Vracím se do krásných let, kdy nás řídil Franz Josef z Vídně, ještě lidé nevěděli, že bude vojna a klidně si pásli husy, s čímž by možná měli dnes problémy. Jinak jsou zde nejdůležitější choceradské budovy. Zleva škola, přestavěná z knížecího špitálu, sloužící do roku 1982, fara a kostel. Koukám, že tady se pořád přestavovalo něco knížecího.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Místní smetánka se nechala fotit u rybníka, třeba se bavili o tom, jak rybník zvelebit.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Děti si mají kde hrát! Ale hygienika by klepla.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




V krásném slunečním svitu, předznamenajícím změněné mrazy mi nedalo,abych sem tam něco vyfotil. ZDE



Další srovnávací fotky z různých lokalit

čtvrtek 5. dubna 2018

Písek 3.díl



Začal jsem odkazy, název článku je Písek 3.díl a mohl by se najít někdo, koho zajímají předešlé díly. Může se to stát, že? Taky se může přihodit, že i já budu hledět na název a říkat si prokristapána, já už byl v Písku víckrát.
Písek je město, které je dobré navštěvovat častěji. V létě jsem se toulal po nejstarším kamenném mostě v Čechách a jeho okolí. Dokonce jsem našel i slušnou vinotéku.
Jako vždy se něco nepovede, kvůli letní vegetaci nebo mé neschopnosti. Nezbyl mi moc velký počet starých fotek, ale začátkem března je ještě den krátký, občas mrzne jako třeba letos.
Tentokrát jsem využil autobus, takový žlutý od pana Jančury, do kterého se v sezóně těžko rezervuje sedadlo na této trase. Tentokrát mě potkalo štěstí, z Prahy do Písku jsem ani nestačil přečíst noviny, které dávají zdarma. Překvapilo mě, že v nich nic není. Stejně mám radši vlak.
Písek mám fakt rád, pamatuju ho víc jak před padesáti lety, od nádraží vedla lipová alej do města. Alej zůstala, dá se však snadno přehlédnout. Venkov mezi nádražím a centrem Písku zmizel, všude samá hala, kde se prodává do nekonečna. Taky je zde průtah hlavní silnice s nadjezdy a podchody, tam je samozřejmě též nádraží autobusové. Všude Písek chválím, je mi v něm dobře, příjezd je jaksi trochu nepříjemný.
Měl jsem naplánovanou trasu, kudy asi půjdu, pokud nezabloudím, věděl jsem, že projdu Lipovou alejí, spadnu k řece Otavě a nastane klid.
Procházím po pravém břehu řeky, cílem je místo, kde se říká U Smetáka, loni jsem se ve výletní restauraci docela slušně najedl, leč vidět toho moc nebylo, na březích řek bývá příjemná zeleň. V létě.
Cesta je chvílemi ještě zledovatělá, třeba neupadnu, ale už z města slyším rány, zatloukají velká železa, snad se tomu říká Larsenovy stěny, něco podobného jsme u Labe na Litoměřicku vytyčili o půl metru špatně, blížil se průser, stavbu objednali vojáci, už jsem se tenkrát viděl v trestaneckém, ale přišly sametové události...ta zatlučená železa tam zřejmě ještě někde jsou.
Místo příjemné procházky kravál, rány mi vybušily z hlavy vzpomínky od Labe, jež jsou v jižních Čechách mírně nevhodné.
Jsem na pravém břehu Otavy a hledím přes vodu na kostel svatého Václava. Stojí na Václavském náměstí a to všechno najdete na Václavské předměstí. Nikdo se nemůže splést.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999)


Byl jsem přímo popoháněn kraválem, teprve u lávky na Městský ostrov se tlučení ztratilo v nekonečnu.
Teď se právě dočítám, že restaurace byla postavená v roce 1890 a díváme se na repliku původní stavby. Patří to vůbec sem?
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999).



Z ostrova je pěkný pohled na hradby a kostel Narození Panny Marie.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Nároží ulic Komenského a Žižkovy tvoří pošta, postavená v roce 1899. Tenkrát pošta, dnes pošta, pamatuje už 3.století a těch převratů a vládců. A furt pošta.
Je vidět kousek rohu budovy přes Žižkovu ulici. To býval hostinec Na růžku, copak asi tam bude, až se začne stavět?
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999).



Z Palackého sadů vede k severu Tyršova ulice a pravidlo pro jména ulic v českých městech zní: Sokolovna stojí vždy v Tyršově ulici. Také už od roku 1899.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999).



Procházím dál Tyršovou ulicí kolem památníku básníka Adolfa Heyduka. Krásný barák se mi slušně porovnat nezdařilo, jen  mě překvapilo, že někteří básníci měli takové sídlo. Dnešní básníci těžko shánějí peníze na rum.
Tam, kde Tyršova ulice se mění na Lázeňskou, tedy na křížení s ulicí Erbenovou, stojí restaurace U Zlaté hvězdy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999).



Vracím se do centra Písku. Na rohu ulice Budovcova a Otakara Ševčíka stojí Okresní dům, dnes Městský úřad.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999).



Lev na pomníku J.Maxe z roku 1861 zabíjí dva hady. Připomíná písecké občany, kteří položili své životy v bitvách u Magenty a Solferina r.1859. Pomník zůstal na svém místě, třebaže terénní úpravy ho trochu zvedly.
Ve větvoví je zřejmý hotel Dvořáček, který léty dospěl k názvu Otava.
Starou fotku i část textu jsem okopíroval z publikace Jiřího Chvojky Jižní Čechy na starých pohlednicích (Carpio Třeboň 2003)



Alšovo náměstí, též zvané Malé. Vlevo býval hotel U Zlatého kola, dnes moderní obchodní dům, schovávající se částečně za plakáty, jakoby se styděl, vpravo Občanská záložna, mezi nimi Chelčického ulice, vpředu úplně zakryté Mariánské morové sousoší



Vlastně tytéž objekty, doplněné i věží kostela, pohled k severu. Vidíme na staré fotce, že Malé náměstí bylo také Grégrovo



Loučím se s historickým centrem královského města Písku a odcházím na vlak kolem vinotéky, kde jsou na mě hodní, nastupuju v zastávce Písek - zastávka, odjíždím domů vlakem, panu Jančurovi tentokrát vydělat nedám. Předtím ujdu pár metrů k budově Internátu lesnických ústavů, dnes střední lesnické školy. Pěkně je vidět, jak se za budovou vozovka zdvihá, tam je nadjezd nad silnicí E49, která tu za Rakouska nestrašila. I Císař Pán jezdil v kočáře.