Začal jsem odkazy, název článku je Písek 3.díl a mohl by se najít někdo, koho zajímají předešlé díly. Může se to stát, že? Taky se může přihodit, že i já budu hledět na název a říkat si prokristapána, já už byl v Písku víckrát.
Písek je město, které je dobré navštěvovat častěji. V létě jsem se toulal po nejstarším kamenném mostě v Čechách a jeho okolí. Dokonce jsem našel i slušnou vinotéku.
Jako vždy se něco nepovede, kvůli letní vegetaci nebo mé neschopnosti. Nezbyl mi moc velký počet starých fotek, ale začátkem března je ještě den krátký, občas mrzne jako třeba letos.
Tentokrát jsem využil autobus, takový žlutý od pana Jančury, do kterého se v sezóně těžko rezervuje sedadlo na této trase. Tentokrát mě potkalo štěstí, z Prahy do Písku jsem ani nestačil přečíst noviny, které dávají zdarma. Překvapilo mě, že v nich nic není. Stejně mám radši vlak.
Písek mám fakt rád, pamatuju ho víc jak před padesáti lety, od nádraží vedla lipová alej do města. Alej zůstala, dá se však snadno přehlédnout. Venkov mezi nádražím a centrem Písku zmizel, všude samá hala, kde se prodává do nekonečna. Taky je zde průtah hlavní silnice s nadjezdy a podchody, tam je samozřejmě též nádraží autobusové. Všude Písek chválím, je mi v něm dobře, příjezd je jaksi trochu nepříjemný.
Měl jsem naplánovanou trasu, kudy asi půjdu, pokud nezabloudím, věděl jsem, že projdu Lipovou alejí, spadnu k řece Otavě a nastane klid.
Procházím po pravém břehu řeky, cílem je místo, kde se říká U Smetáka, loni jsem se ve výletní restauraci docela slušně najedl, leč vidět toho moc nebylo, na březích řek bývá příjemná zeleň. V létě.
Cesta je chvílemi ještě zledovatělá, třeba neupadnu, ale už z města slyším rány, zatloukají velká železa, snad se tomu říká Larsenovy stěny, něco podobného jsme u Labe na Litoměřicku vytyčili o půl metru špatně, blížil se průser, stavbu objednali vojáci, už jsem se tenkrát viděl v trestaneckém, ale přišly sametové události...ta zatlučená železa tam zřejmě ještě někde jsou.
Místo příjemné procházky kravál, rány mi vybušily z hlavy vzpomínky od Labe, jež jsou v jižních Čechách mírně nevhodné.
Jsem na pravém břehu Otavy a hledím přes vodu na kostel svatého Václava. Stojí na Václavském náměstí a to všechno najdete na Václavské předměstí. Nikdo se nemůže splést.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999)
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999)
Byl jsem přímo popoháněn kraválem, teprve u lávky na Městský ostrov se tlučení ztratilo v nekonečnu.
Teď se právě dočítám, že restaurace byla postavená v roce 1890 a díváme se na repliku původní stavby. Patří to vůbec sem?
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999).
Z ostrova je pěkný pohled na hradby a kostel Narození Panny Marie.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Nároží ulic Komenského a Žižkovy tvoří pošta, postavená v roce 1899. Tenkrát pošta, dnes pošta, pamatuje už 3.století a těch převratů a vládců. A furt pošta.
Je vidět kousek rohu budovy přes Žižkovu ulici. To býval hostinec Na růžku, copak asi tam bude, až se začne stavět?
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999).
Z Palackého sadů vede k severu Tyršova ulice a pravidlo pro jména ulic v českých městech zní: Sokolovna stojí vždy v Tyršově ulici. Také už od roku 1899.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999).
Procházím dál Tyršovou ulicí kolem památníku básníka Adolfa Heyduka. Krásný barák se mi slušně porovnat nezdařilo, jen mě překvapilo, že někteří básníci měli takové sídlo. Dnešní básníci těžko shánějí peníze na rum.
Tam, kde Tyršova ulice se mění na Lázeňskou, tedy na křížení s ulicí Erbenovou, stojí restaurace U Zlaté hvězdy.
Tam, kde Tyršova ulice se mění na Lázeňskou, tedy na křížení s ulicí Erbenovou, stojí restaurace U Zlaté hvězdy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999).
Vracím se do centra Písku. Na rohu ulice Budovcova a Otakara Ševčíka stojí Okresní dům, dnes Městský úřad.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Adámka, Jiřího Čížka, Jiřího Fröhlicha a Jaroslava Novodvorského Písek na starých pohlednicích IRES 1999).
Lev na pomníku J.Maxe z roku 1861 zabíjí dva hady. Připomíná písecké občany, kteří položili své životy v bitvách u Magenty a Solferina r.1859. Pomník zůstal na svém místě, třebaže terénní úpravy ho trochu zvedly.
Ve větvoví je zřejmý hotel Dvořáček, který léty dospěl k názvu Otava.
Starou fotku i část textu jsem okopíroval z publikace Jiřího Chvojky Jižní Čechy na starých pohlednicích (Carpio Třeboň 2003)
Alšovo náměstí, též zvané Malé. Vlevo býval hotel U Zlatého kola, dnes moderní obchodní dům, schovávající se částečně za plakáty, jakoby se styděl, vpravo Občanská záložna, mezi nimi Chelčického ulice, vpředu úplně zakryté Mariánské morové sousoší
Vlastně tytéž objekty, doplněné i věží kostela, pohled k severu. Vidíme na staré fotce, že Malé náměstí bylo také Grégrovo
Loučím se s historickým centrem královského města Písku a odcházím na vlak kolem vinotéky, kde jsou na mě hodní, nastupuju v zastávce Písek - zastávka, odjíždím domů vlakem, panu Jančurovi tentokrát vydělat nedám. Předtím ujdu pár metrů k budově Internátu lesnických ústavů, dnes střední lesnické školy. Pěkně je vidět, jak se za budovou vozovka zdvihá, tam je nadjezd nad silnicí E49, která tu za Rakouska nestrašila. I Císař Pán jezdil v kočáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat