středa 23. května 2018

Benátky nad Jizerou


Řekněte někomu, jedu do Benátek, popřeje vám šťastnou cestu, pravděpodobně v duchu se zašklebí a pomyslí, na tebe tam čekají, ty nádivo.
Nečekali, když mě vyklopil autobus na konečné jedné z linek pražské PID, nikoho nenapadlo, že by měli vytáhnout chleba a sůl a vítat. Možná ještě tak hůl.
Jsem na Mladoboleslavsku. Za řekou Jizerou nahoře ční efektně postavené městečko, které je vidět zdaleka, i cestující po dálnici si ho všimnou. Někdo si zapíše do mysli plán, že tam se musí podívat, jiný zase mávne rukou, kdo by se nahoru pachtil.
Splést si Benáky italské a pojizerské si může jenom Čech, v jiném jazyce slovní hříčka neexistuje. Pokoušel jsem kdysi sehnat nocleh tam dole v Itálii, v recepci špeluňky s názvem hotel jsem pokrčil nos i ramena, že jsou drazí. Recepční nasadil úsměv, který používáme, mluvíme-li o o něčem božském a vzdychl "Venezia" , což Ital dokáže nejlépe. Jelikož Ital slovo Benátky nezná, nemůže se splést.
Pokoušel jsem se pochopit, jak české Benátky vznikaly, čím víc pramenů jsem prozkoumal, tím větší mám v hlavě guláš. Nebudu předstírat znalce. Snad bylo nejdřív nahoře hradiště, pak vzniklo dole městečko, nakonec postavili nahoře Nové Benátky, které vypadají jako staré město a tomu dole se říká Staré Benátky, které jsou dnes modernější.
Pokud místní občan nebo znalec bude číst minulý odstavec, pomyslí si, možná, něco o blbcích, ale můj blog má v názvu slovo pindy.
Žádnou publikaci jsem sebou neměl, jen pár starých fotek, stažených z různých internetových serverů. Město je trochu stranou od důležitých komunikací, kdo ho chce navštívit, musí učinit odbočku. Myslím, že jsem tady byl jednou, snad dvakrát, při pěších výletech.
Kupodivu populární sporty hokej a fotbal se tu hrají na relativně vysoké úrovni.

Přijel jsem tedy do Starých Benátek, které jsou z velké části přestavěné do úplně nového města.
Podle mnou kopírovaných fotek jsem našel jedninou, kterou jsem dokázal dát dohromady s dnešním stavem.
Pražská ulice blízko krásné školy. Dívám se směrem jihozápadním, hned je poznat, že jsem fotil odpoledne, sluníčko trochu zlobilo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



V tabletu jsem měl dost fotek mostu přes Jizeru, hezkých, dost jsem se těšil, jak si dám srovnávací chuťovku. Po asi hodině koumání jsem zjistil, že dnešní most je o pár metrů jinde než ten starý historický. Utřel jsem nos, jistě jenom obrazně. Po novém mostě jsem překonal řeku Jizeru, hrdinně jsem lezl do kopce, připletl jsem se mezi stavební dělníky, kteří mi kupodivu nevyhrožovali lopatou.
K Husovu náměstí se blížím Smetanovou ulicí. V dáli podloubíčko, levá strana přestavěná, pravá se moc neliší od podoby z dob habsburských.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Stanul jsem na Husově náměstí, to člověka neznalého právě mate. Historické náměstí, o které je zjevně staráno, jsou Nové Benátky, ten moderní mumraj dole jsou Benátky Staré. Už toho divení nechám, jenom poznámka, že ke spojení obou Benátek v jedny Benátky nad Jizerou došlo v roce 1944, tedy v době, kdy u nás rozhodovali nacisté.
Pohled z jižního cípu směrem severním. Za pár dnů už byly stromy obaleny listím. Uprostřed je místní zajímavost kaple Svaté Rodiny z 18.století. Už za Josefa II. přestala stavba sloužit náboženským účelům, sloužila pak jako kanceláře, byty, městská strážnice, podle toho, co doba vyžadovala. Dnes je v ní modlitebna  Československé církve husitské.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Pohled na severozápadní frontu náměstí. Úplně nalevo je měšťanský dům, podle památkářů hodnotná stavba. Ti tomu určitě rozumějí. Vedle něj Dům U ryby.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled do jižního cípu náměstí. Vpravo je zřetelná socha svatého Jana Nepomuckého.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled k západu, vpravo kaple Svaté Rodiny, v levé polovině záběru je vidět věž kostela Narození Panny Marie, kterou moderní zástavba zakrývá.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled k severovýchodu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://kouzlostarychpohlednic.wz.cz/



Stojím v podloubí v jižním rohu náměstí, kde funguje kavárna, naštěstí ženy, popíjející zde kávu byly tak zabrané do hovoru, že mi nestačily ani vynadat
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Západní kout náměstí, kde je Okresní dům, pošta, muzeum od architekta Krohy z roku 1924. Vpravo se skromně krčí kostel.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Pohled k severovýchodu. Vpravo je vidět hospoda U Horvátů. Tam jsem v 90.letech při své pěší procházce zašel na pivo. Nemůžu napsat cikánská hospoda, musíme používat romská. Tato komunita je sice hlučná, ale jinak tam byl naprostý pořádek, obsluha perfektní, uctivá, prostě skvělá hospoda. Kdykoliv jsem se na svých toulkách sešel s hostinským Romem, vždy se takto choval. Jako profesionál. Dnes se nemůžete U Horvátů o mých slovech přesvědčit, protože díky parlamentu, který dbá o naše zdraví, je z hospody soukromý klub. Pivo lahvové, vychlazené si můžete koupit u Vietnamců a vypít na lavičce v parku.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Kaple Svaté Rodiny od jihu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://kouzlostarychpohlednic.wz.cz/



Měšťanský dům U ryby.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Z východního cípu náměstí směrem severovýchodním vychází Vaněčkova ulice. Spořitelna dospořitelnovala.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://kouzlostarychpohlednic.wz.cz/



Vaněčkova ulice z rohu náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Pro obyvatele Benátek je asi radost chodit na Městský úřad i v případě vyřizování nepříjemných záležitostí. Město se o zámek, kde úřaduje, stará, možná to udělalo pěkné počasí a přicházející jaro, že procházka parkem byla moc fajn. Srovnávačka se mi zdařila jenom jedna.
Rodina Thun-Hohensteinů svého času zaměstnávala jako učitele hudby mladého Bedřicha Smetanu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:




Mimo srovnávaní jsem vyfotil pár záběrů na památku a ty jsou ZDE



Další srovnávací fotky z různých lokalit

úterý 22. května 2018

Ročov


Městys Ročov, titul, kterým se obec pyšní od roku 2006. Předtím někdy v historii jim ho kdosi mocný sebral. Protože jsem nenašel, kdy k tomu došlo, musí si případný čtenář poradit sám.
Kdo nezná kraj na rozhraní Lounska a Rakovnicka, má velký dluh, pokud ho tedy zajímá příroda českých zemí. Můžu plácat názvy Přírodní park Džbán, Lounské Podlesí, ale to jsou jen jména, těžko se tulákovi bez vyššího vzdělání vysvětluje krása. Krása se musí vidět, cítit, tulák by řekl očuchat. Zvláštní kraj, jenž v turistických příručkách je upozaděn, což je možná dobře. Víme přece, co dokážou udělat z krásných míst turisté, kteří putují právě podle oněch příruček.
V duchu považuju tenhle klenot jako pravlast mého toulání. V roce 1958 mi našli mí blízcí prázdninovou praxi. Rodiče usoudili, že bych se v 15 letech už neměl jen flákat. Pozor na mě měl dávat starší brácha. Ten ovšem koukal, abychom moc neutratili, neustále mě cpal lečem z konzervy, jež bylo nejlevnější. Dlouhá léta jsem pak pochoutku nemohl ani vidět. Sourozenec po práci objížděl na kole okolní vesnice, v nichž pracovali jiné měřické skupiny, hlavně kvůli dívkám.
Mě v mých letech zůstaly jen cyklistické jízdy, děvčatům jsem nerozuměl. Ke všemu jsem vypadal na 12.
Celé dětství prázdniny trávil na chalupě v Podještědí, v nádherném kraji, ale tulácká krev, k níž jsem bůhvíjak přišel, se začala bouřit, takže rodiče, když mě poslali pracovat, netušili, že tím podpořili moje skryté touhy. Už nikdy jsem netrávil školní, později pracovní volno na chalupě. Chalupář se ze mě nestal a pravděpodobně už nestane, jelikož začínat v 75 je sakramentsky pozdě.
Jak byl volná chvilka, seděl jsem na kole a cestoval po krajině, kde snad ani roviny neexistují. Snad tady se ve mně vzbudila touha putovat, láska ke kopcovitému terénu.
Jednoho dne se blížila bouřka. Osud mi nadělil hrozný strach z bouřek, možná zděděný po mamince, ale nebudu ji rušit ve věčném spánku hloupými úvahami. Nebál jsem se, že zmoknu, bál jsem se bouřky, ty strašné rány... Bojím se dodnes, hrůza byla, když jsem výletoval se svými dětmi, dělat před nimi, že se nebojím, že je ochráním.
Ano, blížila se bouřka, já se blížil k obci, kde zdaleka byl vidět kostel. Myslím, že jsem tenkrát trochu zmokl, ale před burácením jsem byl schovaný, možná v hospodě, už tenkrát jsem věděl, že v hospodě je dobře. Tak jsem poznal Ročov.
To jsem toho nacintal, abych popsal vztah já a Ročov, co?
Ani nevím, zda nějaký dálkový pochod tudy, Ročov je opravdu mimo hlavní stezky. Život běžel jak splašený, co mu zbývalo. Jednoho dne jsem narazil na internetu na historické fotografie z Ročova. To se mi zasekla do hlavy myšlenka, což se mi stává častěji a už jsem se jí nezbavil.
Sem je vážně blbé spojení odkudkoliv. Loni takhle před chmelovou sklizní jsem jel přes Beroun a Rakovník vlakem do zastávky Solopysky. Do Ročova podle mapy pár kroků. jelikož se v mapách vyznám, věděl jsem, že musím vystoupat o 100 metrů výše. Měl jsem radost, když jsem vylezl mezi chmelnice, připravené ke sklizni. Ročov býval a poříd je chmelařskou lokalitou.
Bylo horko, střed obce tvoří park se vzrostlými stromy a ty v této roční době jsou neprohlédnutelné, dal jsem si pivo, slezl dolů do Dolního Ročova, usoudil jsem, že sem musím někdy v zimě, dal si ještě pivo a odjel autobusem do Loun.
Začátek dubna letos ohlašoval příchod jara spíš potichu, aby se nevyplašilo, aspoň některé plány by člověk měl splnit, tentokrát už vlakem autobusem přes Louny, jejichž železniční situaci chápu jen ztěžka. Louny, Louny střed, Louny město a vůbec, můžu být rád, že vystupuju v městysi Ročov.
Snad jsem měl ctít historii a nejdřív slézt dolů do Dolního Ročova, kde ve 14.století Kolowratové založili klášter, teprve potom povolil Karel IV.založit nahoře na kopce městečko.
Jsem tedy na kopci.

Dívám se směrem k jihozápadu. Kostel Narození Panny Marie se hlásí jen špičkou přes budovu školy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm



Park na náměstí se za víc jak 100 let příliš nezměnil, cesty zůstávají na svém místě, stejně jako socha Panny Marie. Druhý pomník je na památku obětí obou světových válek.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm



Na pohled k severovýchodu se zdá, že vlastně se nic nezměnilo, jen spousta drobností ukazuje, že jsme v jiné době. Škoda, že nezůstala stavba, na jejímž místě stojí moderní autobusová zastávka. Jenže tenkrát ještě nebyly autobusy vynalezené, Křižík by sem zatáh maximálně tramvaj..
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm



Trochu jsem zacouval od náměstí a dívám se stejným směrem jako u předešlého záběru. Však autobus mi dává za pravdu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm



Stejným směrem je i vila Dra. Koláře, jak hlásí popiska na pohlednici. Koho zajímá, kdo byl Dr. Kolář, musí bádat sám. Ať mi dá pak vědět.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm



Tady měl svůj smíšený obchod Adolf Frič.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm



Ještě jeden pohled k severovýchodu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm



Další k jihozápadu..
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm


DOLNÍ ROČOV

Hospoda byla dnes zavřená, nezbylo mi, než se spustiti dolů do údolí. Není to daleko, ale pohled dolů na augustiánský klášter Nanebevzetí Panny Marie je úchvatný, a to přesto, že dole nečeká otevřená hospoda. Je tu lavička, kde se dá posvačit z vlastních zásob.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/



Přitom tady stával pivovar... Až do roku 1936 se zde vařilo pivo ROČOVAR, které se pilo i v Praze U Tomáše.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm



Součástí kláštera je samozřejmě i kostel. Starý obrázek je asi kreslený, proti skutečnosti však není nijak zdeformovaný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/



ÚLOVICE

Součástí Ročova je i pár vesnic, mezi nimi Úlovice. Když jede do Loun, je to jedna stanice a jelikož autobus odpoledne jede každou hodinu, měl jsem čas, historické fotky a víska se mi na pohled líbila, na tu hodinu jsem vystoupil.
U kaple sv. Antonína Paduánského býval rybníček.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm



Pěkně jsem si popovídal s dvěma místními lidmi, odpočívali na lavičce, která je tady zrovna za kmenem stromu. I proto jsem byl rád, že jsem se tu zastavil. Protořž jsem informován, že schody vlevo vedly do hospody.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm

středa 16. května 2018

Cvikov podruhé


Plnění dalšího dluhu. Tady jsem to sliboval:
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2017/09/1992017-cvikov.html
Slibuju jak pionýr při šátkování. Posledně, někdy v září, listí bylo, trh na náměstí byl. Odjížděl jsem s velkým dluhem.
Jsem tu podruhé
Studené ráno, které slibuje pěkný den. Přijel jsem z Jablonného v Podještědí autobusem, jezdícím přes Svor do Nového Boru. Nahrazuje vlak, železniční trať z Jablonného do Svoru skončila provoz 28.5.1973, bude to zanedlouho 45 let. Pamatuju se na to, že tudy vlak jezdil, ale nepamatuju, že bych se touto tratí projel.
Dnes jsem se na ni podíval, tedy na to, co po ní zbylo. Vyhledal jsem staré fotky, které jsou tak malé, že zvětšenina nepůsobí nijak krásně, ale s přivřenýma očima můžu snít o důležitém nádraží. Však Cvikov nebýval zapomenutým městem, zvlášť v době, kdy zde žili hlavně Němci.
Místa, ze kterých byly pořízeny historické snímky, jsem snad přibližně našel, prodíral se ostružiním, umazal se a dostal žízeň, protože slunce ohlašovalo, že je konec zimy. 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.luzicke-hory.cz/galerie/index.php



Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Pár kroků od budovy bývalého nádraží býval železniční přejezd. Kdo přijel do Cvikova, naskytl se mu tenhle pěkný obrázek. Koleje jsou vytrhané, ten asfaltový chodník vlevo je místo nich.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Ještě jeden podobný snímek. Místní nastrojená honorace se jde projít. Dnes by museli nejdřív přejít hodně frekventovanou silnici.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http:plavajs.blog.cz



Ti naparáděnci možná mířili do hostince  "U České severní dráhy" (Zur Böhm. Nordbahn), kde už byli jiní hosté, které přivezl kočár. Hospoda tu už dávno není, ale jak vidno, dům se udržuje, zrovna dostává novou fasádu. Dům dětí a mládeže - Cvikováček.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Přecházím-li směrem od bývalého nádraží hlavní silnici, vlevo nemůžu nevidět budovu školy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Silnice od Cvikováčku až na náměstí se jmenuje Československé armády, kdysi Nádražní (Bahnhofstrasse), okradená léty o levou stranu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



A jsem na náměstí Osvobození. Právě v tomto pohledu mi v září nejvíc vadil probíhající trh. Dívám se po jižní frontě směrem k západu. Nerad mluvím jako cizák místním do vzhledu jejich města, ale ať se na mě cvikovští rozzlobí, snad se nemuselo všechno bourat, myslím vpravo bývalý Panský dům a výstavbu za ním. Úplně vlevo je hostinec U Frajera, tak tam mi předložili moc dobrý oběd, abych neměl jenom pitomé poznámky.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.luzicke-hory.cz/galerie/index.php



Sešlo se mi odevšad hodně pohledů tímto směrem. Každý je nějak zajímavý, z jiné doby, z jiného úhlu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Vzhled i atmosféra jsou úplně jiné.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http:plavajs.blog.cz



Těch aut je hodně, dokonce mi házejí do objektivu prasátka, když už mi slunce jinak přeje.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http:plavajs.blog.cz




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http:plavajs.blog.cz



Dále se mi ztratily (samy se ztratily) moje poznámky, odkud je která stará fotka. Jedná se o tyto tři internetové adresy:











Východní strana náměstí.




Pohled k severu. Snažil jsem se moc, ale myslím, že podchod byl trochu rozšířený.



Další dva záběry na východní stranu náměstí.







Pohled k severu.



Východní strana náměstí.



Na západní straně náměstí bývala zajímavá ulička, vlevo Panský dům, vpravo hotel U Zlatého lva. Z uličky se stal prostor, který by mě těžko nalákal na návštěvu.



Ještě jednou podobně. Zůstala jen bývalá radnice, v níž je pivnice.Tentokrát vím, odkud jsem tuto fotku kopíroval.
Z publikace Romana Karpaše, Karla Steina a Miloslava Nevrlého Album starých pohlednic Lužických hor a Ještědu (Nakladatelství 555 v roce 2000)



Nakonec ještě záběr z Komenského ulice.



Docela mě mrzí, že jsem poznámky z pochůzky ztratil, no co se dá dělat, ve Cvikově sídlí asi nějaký šotek, který mi krade poznámky, někdy zase pořádá trh, když ho nepotřebuju.
Ale myslím, že jsem o městě toho nažvanil v minulém díle.


Ještě nějaké fotky z procházky jsou ZDE


Další srovnávací fotky z různých lokalit.