neděle 30. prosince 2018

Rožďalovice


Pokud někdo z těch, kteří sledují můj blog, si myslí, že snad chci vytvořit jakousi kroniku, musím ho ubezpečit, že se mýlí. Takový kronikář musí mít v sobě kromě jiných vlastností kázeň, člověk neukázněný místo kroniky vytvoří paskvil. A to by byl můj případ. Nechci nikoho poučovat, chci sám hodně vidět, poznávat, případně se o to, na co na svých cestách narazil, nějakým způsobem podělit.
Tulák se v době předvánoční více než jindy úzkostlivě vyhýbá místům, kde se srocují davy v domnění, že budou odměněny nezapomenutelným zážitkem, pokud ho nezapomenou.
Rád jezdím vláčky, kterým říkám okresní, jsem rád, když se zatím vyhnuly rušení, které začalo hned poté, co jimi přestali cestovat cestující. Od 70.let 20.století už mnoho míst škrtalo poznámku, že zde existuje železnice.
Z Nymburka do Jičína vede taková trať, občas se tudy projedu, aby bylo vidět, že někdo po ní jezdí. Křinec, Kopidlno... pozor, mezi nimi jsou Rožďalovice, podle dnešního rozdělení výspa Nymburska a zároveň Středočeského kraje, Kopidlno už patří do Jičínska, tedy kraje Královéhradeckého. A protože jsem narazil na pár pěkných historických fotografií z Rožďalovic, vystupuju.
Sám, ne ještě s jednou hezkou ženou, na kterou ovšem čeká automobil s fešákem. Odjíždějí, aniž by si všimli podivného dědka, který se rozhlíží kolem sebe.
Vidím věž kostela, vyrážím, kolem bývalého cukrovaru, jsem v kraji, kde nezakopnout o bývalou továrnu na sladidlo, podle dneška nezdravé, je unikum. Díky cukrovarům vznikaly i železniční trati, prostě do jisté míry mizející svět. Rožďalovický ckukrovar není ruina, slouží jiným účelům. Historické fotky sebou mám, situace se však tolik změnila, že je ukládám, výhoda digitálních mašinek je, že fotky nezaberou tolik místa jako kdyby byly na papíru vyvedené. 
Do města není daleko.

Náměstí s radnicí, tuto podobu má od začátku 20.století.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/





Ještě jednou podobný pohled. V budově radnice je městský úřad a také restaurace Na radnici, v době mé přítomnosti se zde konalo jakési hemžení, raději jsem se uklidil do cukrárny, která svítí do světa, aby všichni viděli, že existuje. Jak to v současnosti je běžné, v menších místech jde nejen o cukrárnu, ale i o kavárnu a pro zhýralce mého typu i o vinárnu. S dvojkou jsem se usadil blízko dveří, obsluhujícímu pánovi sdělil, že proto, kdyby došlo k rvačce.
"Tady rvačka? Ty mladý stojej dneska za prd (použil jiné slovo), ani poprat se o holku neuměj. Čuměj do mobilů, kdoví jestli vědí, jak taková živá holka vypadá."
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Parková část Náměstí. Kdo má bujnou fantazii, uvidí na současné fotce skrz větve věže kostela svatého Havla.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/




Otvírá se mi pohled pro město Rožďalovice typický. Husova ulice, vedoucí od jihu k severu, zakončená mohutným kostelem svatého Havla. Většina pohlednic z města vznikla tady.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/




Snad celé Rožďalovice se sešly, všichni se nastrojili, aby byli na památeční fotce. Jsem rád, jde o hezkou fotku, že? 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/





Ulice se hodně změnila, hlavně vpravo, na levé straně zůstel zachován dům z 18.století. Je v něm regionální muzeum, v prvé řadě galerie.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/






Budova před kostelem je obecná škola z poloviny 19.století, dnes v ní najdeme knihovnu a lékárnu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/








Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/




Vlevo, na rohu ulic Husova a Tyršova je muzeum klasického knihařství Jendy Rajmana, což byl knihař z .poloviny 20.století. Rodina udržuje dílnu v původních prostorách.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/




Galerie pěkně zblízka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/




Jediná fotka, kterou jsem vyčuchal z Husovy, kdysi Kostelní ulice, jež míří od severu k jihu. Jsou na ní obě muzea, vpravo kousek knihařského, uprostřed galerie
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:   http://www.aukce-pohlednic.com/






Loučím se s Husovou ulicí z doby, kdy se dalo přebíhat těsně před dopravním prostředkem. Maximálně vám vynadal kočí. Sprostě, jako řidič v autě.
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/




V Tyršově ulici stojí škola.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/





Loučím se s Rožďalovicemi pohledem na Tyršovu ulici od západu, škola je tím pádem vpravo od silnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://kouzlostarychpohlednic.wz.cz/



Čekala mě cesta na vlak. Taky procházka, vylezl jsem na kopec, kde za kostelem je zámek, tam žijí staří lidé. Strávil jsem den procházkou po místech, která v turistických průvodcích nebývají. Kdo hledá klid, vřele doporučuju, v okolí jsou lesy a rybníky, ve městě dvě muzea, v cukrárně se hosté neperou.





sobota 15. prosince 2018

Chrast (u Chrudimi)


Chrástů je v České republice tolik, že jsem na jejich spočítání vedle prstů na ruce musel sundat ponožky. 
Jejich seznam odkládám, protože jsem se vydal na Chrudimsko do města Chrast, prosím dívejte se, psáno bez čárky, a skloňovat podle vzoru kost. O téhle Chrasti musím psát v ženském rodě. Doufám, že mezitím nebyly genderově zrušeny rody. Pak bychom používali jenom zájmeno TO.
Ale to sem nepatří. Přijedete-li do Chrasti vlakem, vidíte na ceduli dodatek "u Chrudimi". Město se jmenuje Chrast bez doplňků, to jenom železničáři mají pocit, že hloupé cestující musí informovat, aby tito netápali. Ještě jedna Chrast v ženském rodě existuje na Havlíčkobrodsku, ale to se jedná jen o osadu. Aby bylo jasno, dal jsem do názvu článku závorku.
Přijíždím do Chrasti, nádraží od města daleko, kilometřík se musím projít. Koncem 19.století zde byla postavena trať z Chrasti do Hrochova Týnce, která sloužila hlavně průmyslu cukrovarnickému, jsem na úpatí Vysočiny. Když už byly koleje, proč nevozit i nepocukrované cestující, jak bývalo zvykem nejen tady. Dnes leckdo nostalgicky pláče nad zrušenými železnicemi, hlavním důvodem jsou zrušené cukrovary a to nám ještě různí trenéři tvrdí, že se cpeme cukrem moc. Od roku 1978 je trať 1d, jak byla tehdy značená, minulostí.
Chodit pěšky je prý zdravé, cestou do města provětrám mozek, jenž mi ohlásí, proč jsem do Chrasti přijel.

Přicházím do města a je mi vše jasné. Kdo by jezdil vlakem? Chrastí projíždí hodně aut, severní strana náměstí je chvílemi životu nebezpečná, zbytek Náměstí je klidnější. Kostel Nejsvětější Trojice z 18.století. Úplně vlevo je hotel Dvořák, jméno zůstává, jen podoba změnila.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Kostel.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Kostel a část severní fronty domů na Náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Kostel a část jižní fronty domů na Náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese:




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Vynadíval jsem se na kostel ze západní strany, obešel jsem ho. Vlevo je vidět, jak se západní konec Náměstí změnil. Bylo třeba vozovku rozšířit, leccos zbourat, postavit jiné. Díky tomu múžou Chrastí v klidu projíždět nejen osobní automobily, nýbrž i almary na kolečkách nekonečně dlouhé... Hotel Dvořák vpravo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Dvakrát porovnání západní části Náměstí koncem třicátých let a dnes.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Na jižní straně Náměstí stojí zámek, ve kterém dnes sídlí Městský úřad.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled ze zámecké fortny na zadek kostela jsem zařadil, přestože stojím dnes trochu jinde, vchod se změnil. U kostela z této, východní strany, jsou stanoviště autobusů, která jsem použil při zpáteční cestě do Chrudimi, už se mi nechtělo šlapat na vlak celkem nezajímavou cestou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Nádvoří zámku je přístupné a pěkně upravené.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Silnice, vedoucí Náměstím, na východě pokračuje ulicí Boženy Němcové (dříve Podlažické). I tady bylo třeba něco zbourat.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Z křižovatky na západním okraji Náměstí vede k severu a směrem podél potoka Žejbro Jiráskova ulice. Tam stojí vodárenská věž.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Z Náměstí vede západně Tyršvca ulice. Našel jsem pár pěkných starých fotek, bohužel bych se při tvorbě srovnávaček musel postavit do některé z křižovatek. Sice jsem málem plakal, ale přece jenom se mám rád.
A tak se mi zdařilo porovnání sokolovny a hned dvojmo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



A tím v Chrasti končím. Pár fotek z výletu.



středa 5. prosince 2018

Strašice


Brdy - jediné pohoří, ležící celé v Čechách, o kterém jsme se nijak nemuseli handrkovat s Němci. Ke své smůle jsem se narodil tak blbě, že mi Brdy zůstaly tajemstvím. Nejen mně, ale celé mé generaci, pokud tedy někdo v rámci povinné vojenské službě nesloužil v Brdech.
Já vím, máme Mníšek pod Brdy, jenž leží kousek od Prahy, ale to je trochu podvod. Ne, že by nebylo hezky v okolí Dobříše, ale jde o jistý ocásek skutečných Brd, oddělený od nich řekou Litavkou. Tam jsem prožil mnoho krásných chvil.
Na skutečné Brdy jsem se jen díval z povzdálí, nějaká hora Tok, neplést si s ministrem dopravy, ten má nad T háček, byl pro mě jen zeměpisný pojem. Celé Brdy se daly jenom opatrně obejít, člověk tady měl stejný pocit jako před nejvyššími místy Šumavy. Vchod zapovězen, jen tady chyběly šumavské dráty a obránci hranic se samopalem. Chalupáři z Berounska, Příbramska, Rokycanska sice chodili opatrně na houby, ale skutečně opatrně.
Strašice leží na pod severním okrajem pohoří, tedy na Rokycansku. Kraj už ve středověku oplýval železnou rudou a jejím zpracováním. V 19.století měl velké plány na Zbirožsku a tady baron Strousberg, podnikatel v oblasti dobývání železné rudy a uhlí. Zapomněl na jednu moudrost, že žádný strom neroste až do nebe. Z ničeho nic zkrachoval a dodnes jsou v kraji památky v podobě nedokončených staveb.
Dobývání železné rudy na Strašicku skončilo s koncem 19.století, kraj stagnoval, čehož využila nová československá armáda a v roce1927 zde vznikla dělostřelecké střelnice.
V době nacistické okupace Němci vojenský prostor rozšířili neboť ho považovali za svůj. Po válce to vypadalo, že kraj si od armády oddechne, ale víme, jak se vyvíjela situace v době studené války. Brdská krajina mimo krásných lesů bývala osídlená, to se všechno stalo minulostí, dnes už jen staré mapy ukazují, že zde žili lidé, pamětníci odešli tam, kam odejdeme časem všichni.
Armáda potřebovala někde bydlet, vesnice Strašice se zdála vhodnou, vznikla sídliště. Pak zas skončila povinná vojenská služba, kasárny osiřely, vojenský újezd Brdy se stal minulostí.
Současným obyvatelům zdánlivě spadl do klína majetek v podobě značného bytového fondu.
Nikdy jsem ve Strašicích nebyl, zde byla konečná§
Okrajem Strašice vede silnice z Hořovic do Dobříva, tudy vedla v osmdesátých letech trasa stokilometrového dálkového běhu, pořádaného Kovosvitem Holoubkov. Závod se konal na okruhu, který se běžel třikrát. Zúčastnil jsem se v roce 1981 a 1982, okrajem Strašic jsem proběhl tedy šestkrát. Tento úsek měl být odpočinkový, leč byl spíš nudný. Nebyl jsem šampión evropského fomátu, čas těsně pod 11 hodin se může zdát směšný, snad je zajímavé, že dva výsledky v obou letech dělily necelé tři minuty, to je přesnost, co? Přiznávám, že běžeckou vložku jsem zařadil, abych se vychloubal, že jsem nejezdíval jen autobusem jako dnes. Kolik bych v současnosti potřeboval na 100 km? Hrůza pomyslet.
Vojenský újezd Brdy je minulostí, překme si, aby nebylo třeba ho obnovovat.
Autobus z Rokycan jede do Strašic asi půl hodiny.

Vypadl jsem z něj u radnice, která je radnicí i dnes, je na kopečku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)



Školní budova z roku 1894, stále školou, ač jenom mateřskou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)



Pohled na zadní trakt mateřské školy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)



Stojím pod školou. Tam dole v údolí býval střed starých Strašic.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)



Podobný pohled ještě jednou. Na pravé straně se dá jaksi zorientovat, levá díky požárům, které Strašice pronásledovaly, je jiná.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Náves? V plánu bylo určitě náměstí, dnes je strašický život nahoře u školy, u radnice, kde většina obyvatel bydlí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Jsem dole, dívám se zpět, na obzoru škola. Úplně vlevo je bývalý oblíbený hostinec U Libuše, zavřený v roce 1974. Jak jsem budovu prohlížel, snad se někdo snažil hospodu otevřít, ale v současnosti zde prodávají vojenský materiál. 
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)



Podobný pohled vzhůru ke škole.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: https://strasice.eu/historie



Za zády mám podnik U Libuše, zde uvádějí dokonce hotel. Trafika paní Kratochvílové zde stála do roku 1961, pak překážela nové silnici.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)



Trafika z jiného úhlu, U Libuše vlevo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)



Hotel U Libuše zpředu, v pozadí četnická stanice, do roku 1960 zde byla služebna SNB, momentálně snad dům odepsaný. Vpravo bývala kovárna.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)



Vracím se nahoru. V roce 1936 si proti kasárnám nechal postavit hotel s kavárnou a pivnicí pan Tlustý. V roce 1942 dům vyhořel, v roce 1949 byla na něj uvalena národní zpráva. Dnes fungující restaurace s výbornou obsluhou, kuchyní, pivem, prostě prvotřídní za normální ceny. 
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)



Bylo hezky, tak jsem vylezl na pole a podíval se na kostel svatého Vavřince. Budova vedle je strašická škola, než byla postavená ta velká, které jsem si všimla na začátku článku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)




V kasárnách je ubytovna pro turisty, možná právě turistika je to, čím by se měli strašičtí zabývat. Těžko radit a pak, všechno nové, aby nebylo ukvapené, chce čas. Když se něco buduje honem, nemusí to dopadnout nejlépe.
Brdy jsou pěkné, sice vesnice už neexistují, ale třeba jednou...


Fotky z výletu




Další srovnávací fotky z různých lokalit.

neděle 2. prosince 2018

Lázně Toušeň


Ve sdělení "jedu do lázní" si můžeme představit nekonečnou škálu možností. Bývala to záležitost vyšších vrstev, vidím kočár, olivrejovaného kočího v cylindru, hotelové sluhy, prohýbající se pod těžkými kufry a doufající ve slušného tuzéra.
Ve svých myšlenkách jsem se dostal až do monarchie, republika lidem kromě prezidenta a politických stran, toužících aspoň po kousku moci i automobily, prostě moderní dobu.
Přišel socialismus, který si lid údajně vybojoval. Lázně změnily majitele, proč má bohatnout z majetku všech pár jedinců, že? Lázeňské budovy zde stály, stačilo do nich jen nastěhovat pracující. Nic proti tomu, jen se nějak zapomnělo na údržbu.
Lázeňský pobyt byl levný, málem zadarmo jako celé zdravotnictví. Kdo pojede do lázní, určovali lékaři, všechno platil stát, ano socialismus je spravedlivý systém. Měl by být, zapomnělo se na maličkost, se kterou nepočítal ani otec pokroku Karel Marx, že lidi jsou lidi.
Vedle skutečně nemocných se stále více objevovali v lázních ti, kteří věděli, že jim to zařídí kdosi mocnější. Dokáže si někdo představit lepší podhoubí pro korupci? Moje generace v takovém světě prožila velkou část života a dožaduje se pokračování.
Velké, vyhlášené lázně, dál kvetly, menší mizely. Najednou se nám vrátil kapitalismus, nejdřive jsme se ovšem museli poprat, kdo kolik si urve ze státního majetku. Osud lázní je různý, těžko paušalizovat.
Když jsem se rozhodl být důchodcem, zaplatil jsem si pobyt v lázních, s touhou si jednou v životě pořádně odpočinout bez jakýchkoli starostí. Povedlo se, ale  taky jsem se díval kolem sebe. Soukromník, který přijel do lázní s batohem vypadal jako návštěva z Marsu. Slyšel jsem povídání o tom, jak kdo získal poukaz na léčení, kolik flašek koňaku na to prasklo. Socialismus z nás nezmizel. 
Tuláka takový život neláká, tulák sice dostane pravidelnou stravu a další péči jako jiní, ale nebaví ho to. V lázeňské restauraci se nudí, stýská se mu po hospodě, kde čundráci třeba neuměle mlátí do kytar a hostinský ho občas poleje pivem. 
Společnost bohatne, velká část mých vrstevníků mě označí sice za vola, ale je to tak. Rostou vrstvy, které jsou si ochotny zaplatit lázeňský pobyt, dnes zabalený do slov wellness, relaxace, jde jen o moderní slovník. Jako člověk pro lázeňský pobyt nestvořený, jsem rád, když vidím, jak se leckde z chátrajících objetků stávají opět lázně.

Napadlo mě vydat se do lázní blízko mého domova. Kousek od Prahy, u Labe existují Lázně Toušeň. Doprava pro lidi, kteří si nestačili v důsledku svého způsobu života za celý život pořídit automobil, je jednoduchá, jezdí tam pražská PID. Nebo vlak, cesta do Čelákovic je protivně krátká, ani pomeranč se nestihne oloupat, myslím šikulu mého typu. Tam čeká vláček, pendlující na trati Čelákovice - Brandýs nad Labem - Neratovice. Šílenci, kteří v devadesátých letech plánovali zrušení všech železničních kolejí kromě  trati Praha - Ostrava, naštěstí nestačili tuto dráhu zlikvidovat. Vím, že provozovat trať, kterou jezdí zadarmo dvě babičky, je nesmysl, lepší najmout taxíka. Ale co je lepší, jestli vlak nebo autobus, který jezdí souběžně, bych nechal těm, kteří zde žijou, od toho máme kraje a v nich obce.

S batůžkem, menším než dnešní školní zavazadla vystupuju, kočár na mě nečeká, přestože místa je zde dost.. Spíš vypadám jako podezřelá osoba, protože, kdo zde může vystupovat v zastávce na znamení ve všední den dopoledne.
Čekat na dobu, kdy budou stromy holé, se mi nechtělo, z porovnání je všechno jasné. Jenom zemskou komisi nahradily byty.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Svažující se Nádražní ulice zachovává svůj tehdejší charakter, jen břízy si dělají, co chtějí, jsou to břízy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/




Pár kroků z kopce a jsem na ulici, pojmenovanou Hlavní. Hlavně je tady šílený provoz včetně těch největších kamiónů. Je úplně jiná doba, ale raději bych se brodil blátem. Pokud se někomu zdá, že na fotkách žádný velký provoz není vidět, tak upozorňuju, že na některé záběry jsem čekal dost dlouho, přes obrovské jezdící skříně by nebylo nic vidět. Kaplička se nejmenuje nijak, možná jo, ale mě se to nedoneslo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Jiný záběr, stejný směr - na východ.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Blížím se do zatáčky a ke kapličce. Tady jsem se musel vrhat do vozovky, když zrovna pár vteřin nic nejelo. Prý jestli je to zábavné. Jsem dědek popletený, bavím se, jak umím. Levá strava vzala za své, vykoukl na mě kostel svatého Floriána.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Za kapličkou je Úřad městyse. Chvíli jsem přemýšlel, proč jsou městské úřady a nikdo nevymyslel přídavné jméno ze slova městys.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Klasika. Ke kostelu patří škola.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Z ulice Za školou konečně vidím na kapličku pořádně.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Odcházím do míst, která způsobila, že nejsem v nějaké obyčejné Toušeni, ale Lázních Toušeň.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Kdysi sanatorium, dnes byty.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Lázeňská budova. Slatinné lázně jsou státní a hospodaří v nich nemocnice Na Bulovce v Praze - Libni.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Lázně jsou dlouhé.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Přas Hlavní ulici naproti lázním je objekt, zvaný skleněná vila, vlastní ho městys a je využívána pro kulturní účely.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Vetřel jsem se na nádvoří lázní. Takhle se tady kdysi léčili či rekreovali odboráři.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/


Fotografie z výletu jsou ZDE.



Další srovnávací fotky z různých lokalit.