sobota 31. října 2015

Pindy z Facebooku září a říjen 2015

3.9.
Takhle mrňavej je Ronov z Roudnice

6.9.
V první chvíli jsem se polekal, že budou volby.


17.9.
Hrádek nad Nisou
Léto budiž pochváleno.

Možná přijde i bouřka.

Před bouřkou je kam se schovat.

19.9.
Vzbudil jsem se dnes odpoledne na lavičce v parku a nevěděl jsem, co se děje.
Chvilku trvalo určení místa, blízko plaveckého stadiónu v Podolí.
V parku na lavičce usínají opilci, taky unavení důchodci.
Těžko si zvykám na situaci, kdy na mě vleze únava, jenom tak, z ničeho nic. Bez alkoholu, bez fyzické námahy. Jenom, že jsem starej? Už asi jo. Kdysi jsem se takovým kecům v duchu smál.
Měl jsem dobrou náladu, v Podolí probíhala akce Město jinak, byl jsem požádán o vystavení srovnávacích fotek z Podolí. Jsem sice ochotný, ale dost skeptický k možnosti vytištění mých digitálních obrázků. Je to možná hezké na monitoru.
S radostí stojím u podolské vodárny a hledím na pár mých výtvorů, zvětšených na formát A3 a pověšených na plotě. Dodnes jsem žil v přesvědčení, že fotky se nedají pořádně vytisknout.
V Podolí je ne příliš nápadná firma, kde to umějí. Údajně 22 korun za kus. 
V Podolí jsme prostě šikovní!
Trochu si zde dnes tahám tričko, ale staří lidé jsou jako děti, těm se to musí odpouštět. 
Mám radost větší, než kdyby mě vytiskli v časopisu na křídovém papíru.
Od vystavených fotek přes kontejnery na tříděný odpad vidím školu, kam jsem tři roky chodil a zlobil, chvála se na mě zrovna nehrnula.
Dobrou noc.



20.9.
Jednou do roka mi syn udělal švestkové knedlíky, říkal, že dobrého po málu, na druhý den měl nachystané řízky.
Letos jsem si holt musel knedle upatlat sám. Podle receptu z internetu, do seznamu surovin mi blikala informace, že na 100% pomáhá na prostatu.
Už nevím, jestli to patřilo k receptu nebo něco radil Uzel.
Tak uvidím.

26.9.


28.9.
Na co nám velehory. 457 metrů nad mořem je vrchol této "hory". Jmenuje se Raná, leží blízko Loun, ráj lidí, kteří si chtějí vzít život a je jim trapné cpát do sebe léky nebo se věšet na klice. Té činnosti se říká PARAGLIDING. To slovo jsem opsal.
V současném povětří je nádherná viditelnost. Komín stojí v Žatci, vrchol Rané je vzdušnou čarou mezi 18 a 19 kilometry.


29.9.

3.10.
Zima ťuká na dveře.

4.10.
Měli jsme sraz spolužáků v Českém ráji. Jeden z nich mi dal výtisk Žižkovských listú, kde je článek o mých srovnávacích fotkách. Byl jsem rád. kdosi z přítomných se trochu divil, že mi nevadí titulek článku, že se mě na to mohli zeptat. Rozesmál jsem se. Žižkovským listům jsem dal před časem souhlas k případnému zveřejnění mých výtvorů, stejně jako to dělám ve všech případech. Mám radost, když se někomu líbí výsledky mého koníčka. Přece si nebudu svoje srovnávačky šušnit někde v šuplíku, aby je viděl jen ten, komu je chci ukázat. 
A titulek? Všude se prezentuju jako tulák a dostal jsem odměnu větší, než co jiného. Kdo se může ve 72 letech pochlubit tak krásným titulkem? Můj životní cíl, stát se tulákem, se aspoň na papíře splnil. Jsem na to pyšný, časopis si schovám a budu se chlubit známým.
Pokud by někdo v mých slovech cítil ironii, nemá pravdu. Udělali mi v Žižkovských listech skutečnou radost.

8.10.
Honem, než sen zapomenu. 
Stál jsem s kýmsi ve výčepu a popíjel pivo za pivem, které roznášel šikovnej pingl Miloš Zeman.
Nepatřím k jeho obdivovatelům, ale šlo mu to.
Pak mi vytrhl z ruky nedopitý půllitr a nacpal mi plný, což se mi nelíbilo.
Ohradil jsem se. Jak to dopadlo, nevím, vzbudil jsem se.
Musel jsem na záchod.
Asi po tom pivu.

V novém vedení pražské fotbalové Slávie je i Jaroslav Tvrdík. Budu držet sešívaným palce, aby nedopadli jako České aerolinie.

10.10.

13.10.
Mládí.
Film, na který se fandové těšili dávno předem.
Kino Aero, promítání pro důchodce.
Mládí.
Tolik lidí, snad chtějí všichni omládnout?
Dopolední představení pro lidi, kteří ráno nemůžou dospat.
Co kdyby se výše vstupného řídila podle vzhledu?
Nejvíc zchátralí by platili nejméně.
Jsem rád, že můžu pro svůj věk pominout módní politickou korektnost, i my staří býváme k smíchu, který nutně nemusí být zlý.
Neurážejte se, vrstevníci, jsme na tom stejně.
Film?
Film!
Slovo skvělý je jen fráze.
Ticho a klid v sále, plném lidí, vypadajících, že mají rádi televizní bačkory.
Zážitek, jaký mívám po skvělých koncertech, po úžasných divadelních představeních.
Recenzi ať si napíše někdo jiný.
Nezávidím lidem, kteří se recenzemi živí.
Na jejich místě bych po tomhle filmu vypnul klávesnici, vzal si tužku a šel se bodnout.

18.10.


20.10.
Zkuste dnes poslat mladé dámě SMS, začínající oslovením "Spanilá slečno"
Pokud vám vůbec odpoví, tak ve stylu:
"Zase už chlastáš?"


22.10.


23.10.
Překvapuju sám sebe.
V životě jsem byl často nucen vařit, pro sebe, dokonce i pro jiné.
Zdravou patlačku ze zeleniny a jiných zdraví prospěšných surovin dokáže snad i...
Málem jsem napsal urážku.
Bramborové knedlíky jsem dělal ze směsí, které mi různé Vitany předkládaly.
Syn nade mnou už ani nemával rukou. Na jeho počest jsem vytvořil knedlíky z brambor.
Jsou výborné, bodejť budu nadávat na své kuchařské umění.
Budu si tloustnout po pokrmech, mnou vytvořených, jsem sám pro sebe celebrita a proč vařit podle televize?

24.10.
Přes půl hodiny jsem ubíral na všech časoměřičích hodinu. Počítače nepočítám, ty jsou chytré od přírody. Málem jsem spadl ze schůdků, hned poté jsem musel navštívit koupelnu, hodiny se za půl roku zapráší, samy se neutřou a mně špína padá do ksichtu. Některá elektronika přehazuje čas sama, jiná ne, nepamatuju si, která. Možné je, že jsem některý přístroj nastavil dvakrát. Jsem zvědav na ráno. Nikdo na mně nemůže chtít, abych tuhle činnost dělal až zítra, po ránu pracovat, vždyť jsem v důchodu.
Pokud někdo nadává na Evropskou unii, nemá docela pravdu, posouvání času sem a tam zavedli v roce 1979 komunisti, tehdy nastal úderem Nového roku velký mráz, soudruzi se polekali, že dojde uhlí, na to se vymlouvali, neříkali, že Evropa už to má zavedené, protože západní Evropa byla tehdy ještě ee.

26.10.
Něco od Renčína


27.10.
Inspirace pro výlet

Golčův Jeníkov



Golčův Jeníkov? To je někde u Čáslavi, ne? 
Ale takhle bych neměl začínat. V historii k sobě i města patřila, podle mapy jsou od sebe 14 km. Opět moje oblíbená taškařice o hranicích. Čáslav patří do Středočeského kraje, za krajskou vrchností se musí do Prahy, z Golčova Jeníkova jezdí do Jihlavy.
Vysypaly se mi z počítače staré fotky z obou měst, kupodivu jim moc nevadilo, kdo kam podle úředníků patří.
Tak to by bylo, o úředníky jsem se otřel, to by mohlo stačit. Až pojedu do Čáslavi, nebudu mít o čem psát.
Podle svých zápisků jsem odtud šel pár výletů v devadesátých letech, to už mi děti odešly za zajímavějšími lidmi, dálkové pochody mě přestaly bavit, toulání ovšem ne a tak jsem si vybíral místa, která jsem moc neznal. A v Golčově Jeníkově jezdí vlak, dokonce i staví rychlíky. Pomalejší.
Co to bylo za důležitého Golče, že je nastálo v názvu města, malého sice, ale kdo to z nás má?
Vojevůdce Martin Maxmilian von der Goltz dostal město v roce 1636 od císaře Ferdinanda II. Tak se tehdy odměňovali věrní, dneska můžeme dostat od vítěze úřad, funkci, případně medaili.
Golčův Jeníkov má pěkně vedené oficiální www. stránky, kde se lze dočíst mnoho podrobností z historie, nejen z ní. Je fajn, když se v poměrně malém hnízdě najde patriot, jenž si dá práci s prezentací svého bydliště.
Takže nebudu z těchto skvělých stránek dále opisovat. 
Jenom drobnost, uvedená na webu. Podle jména byl Maxmilián Goltz Němec, ale pochází z Polska. Místo se jmenuje Goczewo a nachází se v Pomořansku, našel jsem ho na mapě, není daleko od Štětína. Nechci se pouštět do rozborů, jak to bylo s Němci a Poláky v těchto místech.
Nešťastné Polsko bylo v historii několikrát děleno, s jeho územím se děly věci neskutečné, naposledy se o něj v roce 1939 šábli Stalin s Hitlerem. Sovětský svaz byl na straně vítězů, tak uloupené území po roce 1945 nevrátil, Polákům se revanšoval územím, ze kterého vyhnal Němce.
Ale fuj, zase melu věci, které sem nepatří. Ať už byl von Goltz odkukoliv, o svěřený majetek se staral, město na tehdejší dobu rozkvetlo a pan generál si jméno v zeměpisném názvu zasloužil.


Vystupuju z vlaku na nádražíčku, které se jmenuje Golčův Jeníkov město, kde staví pár rychlíků, které naopak nestaví ve stanici, která je větší, od města dál.
Momentálně se českých železnicích hodně buduje, snad potřebujeme vyčerpat dotace z EU, ale příliš informovaný nejsem. Pokud něco v našich poměrech funguje, v novinách se to nedočtete a pokud nikdo neskočí pod vlak, televizní štáby nepřijedou.
Nádražíčko rozkopané, přejezd plný dělníků. A takovou pěknou fotku právě z přejezdu mám. Třeba jindy. Začínám zde, ale srovnávačku jsem vytvořil až při odjezdu. Však hodiny ukazují po třetí hodině a to na sklonku října znamená rychle hledat stůl v nejbližší restauraci.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Golčův Jeníkov město. Název nelže. Vylezu ven a vidím, že místo restaurace u nádraží, což bývalo slušné, je klub. Ano, kluby rostou v poslední době jeden za druhým. Tady jsem trochu výš, hlavní ulice se jmenuje Mírová, díky rekonstrukci železničního přejezdu je mír i na ulici, auta nemůžou projíždět a já můžu v klidu postávat v prostředku silnice s foťákem. A nikdo na mě netroubí a nehuláká "vole, co se tu motáš?"
Na obzoru je věž kostela svatého Františka Serafínského.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Cestou od nádrží je vpravo sokolovna z roku 1927. Funkční.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Stoupám vzhůru a jsem rád, že je pošmourno, cesta moje vede k jihu a kdyby pálilo slunce jako třeba dnes, nevím, co bych nafotil. Což o to, ono se vždycky něco nafotí, ale příjemné podzimní slunce může blbě svítit do ksichtu.
Zajímavostí města je, že kostel a věž se zvonicí jsou od sebe odděleny silnicí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Moderní úprava domečků mi připadá... vlastně co je mi do toho. Foť, dědku a nežvaň .
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Na kopci u kostela se otáčím, dal dole v dáli je železniční přejezd.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Uličkou kolem kostela se dostávám ke škole. Mám dvě fotky. Na první mi zakrývá spodek školy buňka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Na druhé fotce je porost příliš hustý. Ale strom vpravo od dveří stále stojí, jenom ztloustl..
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Významná stavba a historická památka. Jezuitská rezidence, jezuity sem přivedl z Kutné Hory sám Goltz. On totiž musel sekat latinu, na nějaké slezině šlechticů se opil a zabil jiného šlechtice, dostal za trest celoživotní pokání. Nádeníka by nalámali do kola. V rezidenci působili význační jezuité, dokonce i Antonín Koniáš se zde mihl, to je ten, který podle Aloise Jiráska pálil knihy, jež považoval na bezbožné. O pár století později něco podobného dělali komunisti.
Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 1.díl (Libri 1996)


Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Jdu Mírovou ulicí dál od kostela
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Přicházím na náměstí T.G.Masaryka, jemuž vévodí radnice s věží. Úplně vlevo je vidět Mariánský sloup. 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Bohužel na historických fotkách je vidět přehledné náměstí, což se nedá říci o dnešní situaci a příliš by nepomohlo ani spadané listí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Na historické fotce je vlevo vzadu je budova s bohatou historií. Továrna na jehly, pak postupně hospoda U Louže, U Černého orla, luxusní hotel, záložna, spořitelna, samoobsluha, bufet, pokud jsem si stačil všimnout, dnes je objekt upravený a je v něm penzion LANETE s restaurací. 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Čelný pohled na radnici.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Následují dva pohledy na západní frontu s radnicí, tentokrát od jihu k severu
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 1.díl (Libri 1996)


Zde ja radnice a dva domy vlevo.
Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 1.díl (Libri 1996)


Prošel jsem za náměstím ulicí 5.května k zámku, částečně upraveném, částečně zdevastovaném, porovnat se mi nic nezdařilo, al ena tomto závěrečném porovnání je vidět vpravo kousek tvrze, první stavby, kterou zde nechal postavil generál Goltz po svém nabytí majetku. V současnosti je v ní galerie.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/





Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit je zde.

sobota 24. října 2015

Žatec potřetí


 Na ulici Obránců míru jsem skončil v druhém díle putování minulostí Žatce.
Nahoře, na kopci. Vracím se dolů na náměstí se zvláštním jménem. Kruhové. Jak to tady kdysi vypadalo, můžu si jenom představovat. Bylo zde město, kde se lidé setkávali, procházeli se. Bohatli, postupně na sebe začali troubit z plechových domečků na kolečkách, potřebovali prostor, jak se do města dostat. Chodit pěšky? Co to je za blbost, my moderní lidé jezdíme, šetříme si nohy na stáří, fuj, málem jsem napsal do hrobu.

V rohovém domě vlevo, pozůstatku dob minulých, bývala restaurace Chmelová hala, dnes pekařství. Strom v záběru jakoby popíral moje řeči o vítězství automobilů. Na první pohled to vypadá, že se za celé 20.století nic nezměnilo. Udělám-li čelem vzad, vidím kruhový objezd. Jaký jiný, když se náměstí jmenuje Kruhové.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010)


Ano, tady je pohled přes Kruhové náměstí dál do ulice Obránců míru. Skutečně zde stálo normální město, zase neměli místo na sud, podle někoho symbol Žatce.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010)


Pohled na výrazný rohový dům znovu z jiného úhlu
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Tahle stavba z roku 1916 zahájila změnu dnešního Kruhového náměstí, zde vidím náměstí, jak si ho představovali v době rozvinutého socialismu. Pomník, kde se objímá s někým rudoarmějec zmizel, ale pomník musí být, když je na něj místo, tak tam Edvarda Beneše..
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Táž stavba brzy po dokončení, v době, kdy kůň by nepřekvapil. Průhled do ulice Obránců míru směrem k náměstí Svobody, radniční věž mi vtipně zakryl trafikant.. Existuje krásná fotka z tohoto nároží, třikrát jsem se pokoušel o srovnávačku, leč neúspěšně. Škoda, snad se objeví někdo šikovnější, než moje maličkost.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010)




Zde jsem si naopak troufl. Snad aspoň přibližně mám pravdu. Budova Anglobanky padla v padesátých letech. I komunisti museli nechat svůj podpis na vzhledu Žatce.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010)

Odcházím z Kruhového náměstí hlavně proto, že žádné další fotky nemám, do Masarykovy ulice. Změny zástavby nebudu komentovat, to každý vidí, stejně tomu nerozumím, ale v pizzerii vpravo jsem byl třikrát na obědě a pokaždé jsem si moc pochutnal, jsem člověk povrchní.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).


Válka je pro moje myšlení nepřijatelná, ale v roce 1915 bylo žatecké obyvatelstvo plné válečnického nadšení. Povolání druhých záloh, za císaře Františka Josefa I. a jeho spojence Viléma II. To se válčilo daleko od Žatce, válečnické nadšení obvykle klesá, začne-li se střílet u mě za barákem.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Na křižovatce dnešních ulic Masarykova a Karla IV. (jak se kluci sešli, co?) stávala restaurace U černého orla.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



A protože se nám nelíbila, bylo vhodné ji zbořit.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Stále jsem v Masarykově ulici.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Masarykova ulice končí u evangelického kostela. Zajímavá stavba, kterou si nechal postavit lékárník Kaiser, zvaná Paraplíčko, byla zbourána v roce 1935.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)



Chmelařské náměstí, jak lépe pojmenovat prostor, kde vládl chmel. Bohužel se mi nezdařilo více porovnat z různých důvodů a zbyla mi jen bývalá autoopravna.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



I na Nerudově náměstí byly práce kolem sklizeného chmele hlavní příčinou vzniku takových míst. Stál jsem tady na opuštěném placu a zřejmě byl důvodem pro smích náhodného pozorovatele. "Co tu ten dědek může fotit?"
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Evangelický kostel z konce 19.století stojí u křižovatky starých cest, ani dnes nejde o bezvýznamné rozcestí. Stojím na konci Masarykovy ulice, vlevo ulice Komenského alej, přímo Husova, doprava ulice Boženy Vikové Kunětické.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese:http://www.fotohistorie.cz/




Evangelický kostel z jiného pohledu, stojím na ulici Boženy Vikové Kunětické.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Smetanovo náměstí, v žádném případě nejde o fotografii parkovacího automatu, třebaže to tak vypadá.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).




Ulice Volyňských Čechů, vpravo býval Kraupnerův dvůr, tam teď stojí pošta, která bývala na Chmelařském náměstí, tam je teď.... raději toho nechám.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Ulice Volyňských Čechů.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Jsem na místě, kde se křižují ulice Volyňských Čechů (dopředu) a Aleje Komenského (vpravo - vlevo). Ideální místo pro kruhový objezd. Někde do něj vlezu, ale tady uprostřed je neprostupné křoví. Kousek jsem do něj zalezl a celý jsem se umáčel, po dešti.
Vlevo býval pomník Ferdinanda Wussina, jenž nechal Komenského alej vybudovat. Asi Němec, tak jsme ho zbourali, dnes tam stojí Lidl, taky z Německa.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Studentská ulice, dům s věžičkou je na nároží s ulicí Lva Tolstého, podle publikace je v něm restaurace Baterka, mně připadalo, že jde o hernu, kde někdo vyhrál takovou částku, že herna zkrachovala. To se stává i v Monte Carlu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Husova ulice, dole evangelický kostel, vlevo paneláky a parkoviště.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Na křižovatce Aleje Komenského  a ulice Lva Tolstého stál v roce 1910 auťák. Vyfešákovaný stejně jako pyšná osádka, dnes tudy vede cyklostezka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Ulici Lva Tolstého křižuje ulice Lidická, jak si lze přečíst na současné fotce.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Hlaváčka a Jiřího Kopici Zmizelé Čechy - Žatec (Paseka 2010).



Co tu stávalo zde na Pražské ulici nevím, fotku jsem našel při brouzdání internetem, na skutečnost jsem narazil při brouzdání Žatcem. 
Cedule na domě hlásá, že jde o dětský domov, za kontejnery už je oplocení klášterní zahrady.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/


Ještě mám několik míst, která bych chtěl navštívit, ale přepadla mě rýma. Tak velká, že jsem zůstal doma, stejně je mlha. Všem, kteří se těšili na krásný podzimní den se sluníčkem, přeju, aby se mlha co nejdřív zvedla. Když nezvedne, nechť nevěší hlavu, rýma je horší.
Koukat z vyhřáté místnosti do mlhavé ulice, u ruky něco vína, ale jo, všechno se dá přežít.



I něco fotek jsem při svých cestách udělal.
Zde jsou.


Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit je zde