Bezdružice

Čím jsem starší, tím víc mám času na cestování v mapách a podle publikací. Dost mě mrzí, že v době, kdy jsem byl fyzicky na vrcholu, bylo mnohdy těžké sehnat slušnou mapu, v turistických průvodcích bývala prvořadá skutečnost, kdy byla kde založená KSČ.

Prosím, i to je historie, jež by se neměla vyhýbat faktům, ať se nám líbí či nikoliv. Co bylo před padesáti léty, to si naše ročníky dobře pamatují, mladí na naše vzpomínky pohlížejí s nedůvěrou, nebyli jsme jiní.

Map je dnes dostatek, ani není třeba kupovat ty papírové, třebaže jsou lidé, pro které jiná mapa, než papírová, nemá smysl. Mě osobně fascinuje web Mapy.cz. Mapu si můžu stáhnout do chytrého telefonu a funguje i bez připojení k internetu, což mi hlava nebere, ale to se mi stává i u jiných záležitostí.

Historické fotografie se dají vyhledat na různých webech, pro mě, jehož pohybová stránka neustále upadá, jde o zábavu zajímavější než třeba sledování politické situace.

Ovšem jdu kolem knihkupectví a uvidím publikaci s historickými pohlednicemi a jsem lapen. Vydavatelství Baron z Hostivice už vydalo tolik nádhery. Velké těžké knihy, jejichž váha se musí počítat na kilogramy, jsou skvostné. Sednout si k nim, otevřít si flašku, kam se hrabou detektivky.

Jenže moje tulácká krev mě vyhání ven. Batoh naříká, jakou to volovinu jsem do něho nacpal. Chodím s knihou po městech, ruka mi div neupadne.

Znám v Praze knihkupectví, kam příležitostně zajdu, někdy se stane, že uvidím novinku. Loni zahlédnu publikaci Bezdružicko na starých pohlednicích. Vím, kde leží Bezdružice, tolik znalostí mám, ale co o městě vím? Jednou jsem tudy prošel při jakémsi dálkovém pochodu, už jsem pozapomněl.

Jak se tam dostanu? Z Plzně jede každé dvě hodiny pohodlný osobáček, cesta netrvá dlouho, vede z Pňovan kouzelnou krajinou, člověk i odloží čtení a dívá se. Měl jsem snad i štěstí, že kousek této vedlejší trati měl zrovna výluku, tak jsem se projel i autobusem přes Konstantinovy Lázně, kde vystupovali skoro všichni, asi deset lidí.

Autobus přijel na náměstí, byl jsem poslední pasažér, vystoupím, vlastně jsem byl rád, protože nádraží, konečná stanice trati Pňovany - Bezdružice, je kousek od středu města.

Bezdružice, německy Weseritz. O tom, jak dopadla velká část českého pohraničí po druhé světové válce, je dobře známo. Jde už o Tachovsko, které utrpělo odsunem občanů německé národnosti hodně, ale podíváme-li se na mapu, v Bezdružicích nejde přímo o pohraničí, kde zhruba pochopíme, ačkoliv neradi, co se tady v létech po roce 1946 dělo.

Zde žili Němci, kteří byli přinucení okolnostmi svůj domov opustit. Každý, kdo souhlasí s poválečným vývojem, by měl přijet právě do Bezdružic, aby uviděl i druhou stranu mince.

Žijí zde už lidé, kteří se zde narodili, považují místo za svůj domov, snaží se o zvelebení. Že to jde těžko? Jistě, i květině trvá dlouho, přesadíte-li ji, než zapustí kořeny. 

Jsem na náměstí v Bezdružicích, ráno po dešti je příjemné, chvíli mi trvá, než se zorientuji, mnoho domů, zobrazených v mé, ano v mé, protože jsem ji v knihkupectví zaplatil, už nestojí nebo je změněno téměř k nepoznání. Vyhlížím, kde je hospoda, kam bych se mohl uchýlit, až mě přepadne žízeň, trochu neúspěšně, ale uvidím.

Začínám.

Náměstí nese v současnosi jméno Kryštofa Haranta, který, když byl v roce 1621 popravený při známé exekuci na Staroměstském náměstí, si psal ke jménu ještě z Polžic a Bezdružic. Pročítal jsem leccos, on zde nikdy nežil, ale patřil k tomu rodu, v době jeho popravy patřilo bezdružické panství Švamberkům.

Jak ukazuje letopočet, bourání ve městě se dělo ještě za monarchie.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Dům v jižní frontě náměstí, kde bývalo klempířství.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Pohled směrem k západu,  v pozadí zámek. Dům vlevo vzbuzuje marné naděje, že hospoda je při ruce. Nečepují!

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Plac, ze kterého je zámek jako na dlani. V době, kdy jsem tady byl, se ozýval od zámku hlahol, což mě později vylákalo zajít na oběd do zámecké restaurace. Bylo tak plno, že se místo nenašlo. Snad se konala nějaké akce. Obsloužili mě na hřišti, jež je dobré hledat na ulici, směřující k Úterý, německy Neumarkt.

Domy vlevo padly při modernizaci.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Zacouval jsem kousek zpět, uprostřed je vidět sloup svatého Floriána, na mojí polovinu koláže mi nastavěli automobily.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Volové na dnešní autobusové zastávce tady pravděpodobně neprovozovali taxislužbu.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Hostinec "Panský dům", důležité společenské středisko města. V pravé části sloužil lidem řezník, místo kterého je ona zavřená hospoda.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Dva domy uprostřed východní části náměstí. Když se v devadesátých letech začaly budovat na každém místě telefonní budky, nikdo netušil, že telefon bude nosit v kapse skoro každé dítě. A uplynulo dvacet let, co je to proti věčnosti. V paměti mám, když jsem se na sídlišti díval z okna, jestli už se zkrátila fronta u tamní telefonní budky...

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, vlevo fara, vpravo pobočka Plánské okresní spořitelny, dnes Dům Kryštofa Haranta s knihovnou.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Český statek, dnes opečovávaný rodinný dům. Vpravo je zeď domu, který tu v roce 1930 nebyl.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Zblízka sloup se svatým Floriánem, ochráncem před ohněm

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Údajně Mariánská pouť 1930. se zámkem v pozadí a s dodávkou v popředí dnes.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Jižní fronta náměstí bývala plná živností. Nechť nikoho nemýlí nápis hotel na současném snímku. Snad kdysi...

Pokud by lákal bezdružický zámek k návštěvě, je nepřístupný, určitě však není na pohled zdevastovaný.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Východní fronta náměstí. Lékárny v současnosti jen kvetou, všichni chceme umřít zdraví.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Pohled k západu, upravené vozovky, dlažby na prostranství se jménem Adolf Hitler Platz.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

První dům vlevo už zmiňovaný Panský dům, další dům Frankův hostinec, nejvýstavnější ve městě, postavený začátkem 20.století, stavem před jeho stavbou jsem tuto procházku začínal. 

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Východní strana náměstí. Kromě již zmiňované lékárny je vpravo v současnosti řeznictví s jídelnou. Prodali mi dobrou drštkovou. Ideální stav, u řezníka se nacpeme nezdravou stravou, pak zajdeme do lékárny vše napravit.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http:www.bezdruzice.cz

Jakási sláva se konala. Spíš funus. Zajímavé je, že dům v pravé části záběru nestojí, což asi pozná každý, ale kousíček domu za telefonní budkou je pravý roh řeznictví, o němž jsem právě pochvalně pěl.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http:www.bezdruzice.cz

Severní část náměstí, která se mírně pozměnila, kostel je schovaný za stromem, jak vidno, vpravo bývala zástavba i s chodníkem.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http:www.bezdruzice.cz

Severní fronta náměstí z východního pohledu. Na staré fotce si někdo očísloval domy

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http:www.bezdruzice.cz

Opouštím náměstí Kryštofa Haranta a vydávám se ke škole. K pěkné budově se současnost zachovala skvěle, na fotce není vidět hezké sportovní zázemí.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Od školy západně vede ulice Revolučních gard, o názvu si můžu myslet cokoliv, neznám souvislosti, jsem zticha. Tohle je ulička, vedoucí na náměstí Kryštofa Haranta.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http:www.bezdruzice.cz

Křižovatka ulic Revolučních gard (vlevo nahoru) a Švermova.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Jsem v ulici Československé armády. Pohlednice láká k sáňkování. Nahoře ve shluku tří budov kromě hodinářství a řeznictví bývala Okresní zemědělská záložna, ve níž v současnosti sídlí Městský úřad.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Ulice Československé armády vede dolů k nádraží, v místech kde zleva přichází ulice Revolučních gard, stojí budova, připomínající, že v ní býval hotel U nádraží, budovu Skladištního a hospodářského družstva mi schovala garáž, nad níž vyčuhuje jenom bambule.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Václava Baxy a Markéty Novotné Bezdružicko na starých pohlednicích II. (Baron, Hostivice 2017)

Nádraží je za mými zády plné pracovníků, kteří tu opravují koleje, kvůli kterým je výluka. Železnice zde končí, jak na konci světa. Jízdenku zde neprodávají, taky proč, vlaky jezdí bez průvodčího. Kupodivu zde funguje železniční muzeum. Připozdívalo se, muzeum jsem nenavštívil, ale venku mají silný wifi signál, díky němuž jsem zjistil, že Češi právě vypadli z hokejového mistrovství světa, jak se stalo v posledních letech tradicí.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Než přijede náhradní autobus, ze kterého nastoupím do vlaku směr Plzeň, ještě se podívám na město Bezdružice. Hezký pohled, vyfotil jsem ho a vedle dalších fotek z procházky je ZDE

Další srovnávací fotky z různých lokalit.

Mohelnice nad Jizerou

Kdo dostane ve středočeském městě Mnichovo Hradiště chuť vyrazit k severu, míří přímo na Ještěd. Doporučuju použít svoje nohy, dobře vím, že moje dobře míněná rada bude okamžitě zapomenuta. Muži za volantem si zaťukají na čelo, že mi chybí rozum.

Dá se tudy jet i autem po příjemných silničkách, rychlostní rekordy by nepadaly, mně osobně připadá krajina pohádková. Pěšky jsem tudy párkrát šel, i na kole, myslím, že mě i autem někdo vezl.

Taky Pojizerský maratón jsem běžel z Českého Dubu do Mladé Boleslavi, ať se nikdo nekřižuje, byl jsem tehdy mladý, čtyřicet mi bylo až za měsíc. Dívám-li se na profil závodu, musím uznat, že šlo o běh z kopce. Mírného příjemného, v dubnu, teplota asi 9°stupňů, mrholilo, v tom se běželo fantasticky. Koukám na plánek, na 25.kilometru jsem probíhal Mohelnicí. Až jsem začal při  vzpomínce slzet.

Mohelnice je poslední obcí na říčce Mohelce, hned za humny se vody Mohelky vlévají do Jizery. Ano, tudy jsem musel běžet, pokud se někdo diví, že jsem po 25 kilometrech běhu ještě mohl, tak za mnou běžela mladá dívka se svým frajerem či trenérem, no porazil jsem je asi o 10 vteřin.

Na přelomu 19. a 20.století usiloval majitel tamní škrobárny o vybudování železnice z Mnichova Hradiště do Českého Dubu, nádraží mělo být u jeho továrny. V roce trať vyměřena, ale sešlo z ní. Prý konkurenční podnikatel z Českého Dubu podplatil správné osoby a stavba se nekonala. Korupce byla už za Rakouska, dávno před opoziční smlouvou. Kdoví, jestli by dnes ještě dráha existovala, podobné tratě byly většinou zrušené.

Proto musím u nádraží v Mnichově Hradišti nastoupit do autobusu, ve kterém jsme seděli dva s jednou paní. Vystupuju ve vsi, kde dnes žije necelá stovka obyvatel. Původní jméno obce byl Mogilnica.

Pár fotek v tabletu a začínám.

Všechny použité staré fotografie jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/

Nádherný románský kostelík Nanebevzetí Panny Marie z druhé poloviny 12.století. Mám ještě jednu zajímavější fotku, ale pro svou velikost mi tablet začal stávkovat a na místě jsem obrázek neotevřel. Třeba někdy jindy...

Na web, ze kterého čerpám zřejmě někdo místní vložil moc pěkné fotky. Kéž by byl v každé vesnici takový člověk. Část budovy úplně vlevo bývala hospoda, já v ní určitě kdysi byl, když jsem projížděl na kole. Dnes další soukromý kuřácký klub. Takže ani já nekuřák se nenapiju. Děkuji ochráncům mého zdraví. Voda ve flašce je přece zdravější než pivo.

Nábřeží Mohelky.

Pro tenhle záběr jsem musel nad ves do prudkého kopce. Snad se to nějal povedlo. Větve mi cloní vrch Káčov, skalisko je však dnes dost zarostlé.

Bývalý Munzarův mlýn si už někdo přebudoval pro účely rekreace.

Čp.21

Víc jsem toho nezvládl. Bylo příjemné počasí, vydal jsem se do Mnichova Hradiště pěšky. Pivo bych polkl, ani obchod jsem neobjevil. V batohu voda. Navštívil jsem cestou zříceninu hradu Zásadka, jehož nejbližší okolí je kultivováno čundráky či jinými dobrými lidmi. Přešel jsem krásnou, charakterem  téměř horskou obec Sychrov, dostal jsem se k fotovoltické elektrárně Káčov, po 6 kilometrem jsem zničený doškobrtal k vlaku v Mnichově Hradišti a byl jsem nesmírně šťastný, že jsem si stačil koupit do kelímku pivo. 
Pro frajery, kteří se cítí být na vrcholu sil a myslí, že nikdy nebude jinak, v duchu jsem si myslíval totéž. Stárnutí je potvora, já bývalý junák přemýšlím, mám-li si pořídit hůl.
Tenkrát na prahu čtyřicítky jsem po maratónu vyběhl do prudkého kopce z Debře do Hrdlořez kvůli hospodě.


Cestou jsem taky fotil, výsledky jsou ZDE.

Další srovnávací fotky v různých lokalitách

Tam, kde končí Cidlina

Vzbudil jsem se jedno ráno s ještě snovou vidinou, že Bedřich Smetana složil symfonickou báseň Cidlina. Blbosti ve snu se stávají. Ale kolik chybělo? V historii žádné kdyby neexistuje, moje maminka tvrdila, že kdyby byly v prdeli ryby, nemusely by být rybníky, rodačka z Třeboňska to musela vědět.

Přesto si tak rádi hrajeme na kdyby. V místech, kde se řeka Cidlina vlévá do Labe žil na hradišti mocný rod Slavníkovců. Tak mocný, že Přemyslovcům až od Vltavy stálo za to do Libice se vypravit a Slavníkovce zlikvidovat, myslím zavraždit. V raně křesťanském desátém století běžná věc. Ono se to dělá i dnes, jen prostředky bývají jiné, ač podobně ničivé. Jsme přece moderní.

V současnosti jde o ves nikoliv zapomenutou, však tady je pošta, hospoda, ale jsou na světě větší sídla. Mají i nádraží, z věhlasných lázní Poděbrady jedna stanice. Přijedu a rozhlížím se, přivírám oči a představuju si metropoli, plnou obchodů se zbytečnostmi, plnou důležitých, přesto zbytečných automobilů. Velkoměsto. Kdyby historie šla jinou cestou...

Údajné zbytky slavníkovského hradiště jsou kousek od vesnice. Nějaké kamení, o kterém archeologové říkají, že se to stalo právě tady. Posadím se, vytáhnu kousek chleba, k němu kousek tlačenky. Tak tady mohla stát katedrála, zámek, hypermarket. Mírně zvlněná krajina, ticho. Cyklističtí fanatici by nemuseli bojovat s radními, protože by nebyl problém budovat cyklostezky.  Je jich kolem dost. Když jsem ještě býval cyklistou, projížděl jsem tudy směrem na Poděbrady, navštívil poštu, proto jsem si na ni vzpomněl.
Už nejsem cyklistickým fanatikem, ne, neukradli mi kolo, dostal jsem rozum. Mezi námi, nohám se už nechce, čemuž se říká zchátralost věkem.
Pití mi už taky tolik nejde, nechám spát kdysi knížecí rod, a začnu porovnávat

Výsledek velice slabý, dvě srovnávačky.
Tady jsou.

Kostel svatého Vojtěcha. Vojtěch, příslušník rodu Slavníkovců býval pražským biskupem, v cizině známým pod jménem Adalbert. Vyhnul se smrti z rukou Přemyslovců, byl zrovna na cestách. Stal se misionářem, tak dlouho šířil dobro, až ho pohané v roce 997 v Prusku zabili, stal se tudíž mučedníkem a vešel do dějin jako svatý. Předpokládám, že ho nesnědli.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://kouzlostarychpohlednic.wz.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Sice jsem navštívil historické místo, můžu se v hospodě vytahovat zcestovalostí, ale zdálo se mi to málo. Další stanici vlakem je 
VELKÝ OSEK.
Libice nad Cidlinou patří pod Nymburk nebo spíš patřila, než jsme zrušili okresy, které v podstatě fungují dál.

Velký Osek je Kolínsko.

Není městem či městysem, přesto má svůj znak. Dnes může mít každý znak, přemýšlím, jestli i já jako soukromník si můžu pořídit svůj erb, ač nejsem šlechtického původu, aspoň o tom nevím, ani jsem nebyl v KSČ.
Jak je vidět na znaku, Velký Osek má svůj pramen, je na Husově náměstí, nabrat si vodu může každý bez poplatku, napil jsem se, bylo vedro, no, dobře, je to možná zdravé, ale raději dostanu průjem po pivu.
Samozřejmě bývám žíznivý i po historii mnou navštívených míst. Koho by snad historie Velkého Oseka zajímala, doporučuju odkaz:
http://www.velky-osek.cz/obec-197/informace-o-obci/historie/historie-obce/
Pochodil jsem po typické obci Polabí, místo hospody kuřácký klub, našel jsem však Vietnamce se studenými nápoji. Stále víc zjišťuji, že nebýt našich spoluobčanů původem z Asie, byly by české vesnice bez obchodů. Snad ještě lékárnu by někdo otevřel, v tom případě kromě zdraví jde hlavně o velký kšeft.
Co se týče srovnávaček, nemohl jsem se chytit.
Hlavní ulice se jmenuje Revoluční, provoz na ní je protivně velký. Kdepak, není nad automobily.

Kostel Nejsvětější srdce Ježíšovo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Hostinec Jana Daneše a stará škola, dnes obecní úřad. Místo hospody zavřený obchod, husy byly snědeny.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

 Obecní úřad, místo trafiky autobusová zastávka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Jak tak sestavuju svoje výplody, objevil jsem krásné stránky obce Velký Osek se všemi informacemi z dneška i historie. Mnohá města to tak nemají. Díky za ně, tak se pozná patriot, které já mám rád.
http://www.velky-osek.cz/
I pár starých fotek bych tu našel, až jsem se začal stydět za svoje pindy. Třeba jindy, vlak sem z Prahy jede každou hodinu.
Ke všemu jsem na konec své procházky kousek od nádraží našel místo, kde mi prodali točené. Myslím, že šlo o cukrárnu.
Ulice na obrázku se nejmenuje Nádražní, nýbrž 9.května, ale k nádraží míří. Vlevo je pošta, v Oseku je vlastně všechno.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Nádraží svým způsobem důležité, dokonce tady kdysi bývala restaurace na nástupišti. I o historii nádraží je velmi pěkně psáno na stránkách obce. Jde o železniční křižovatku, vlaky jezdí na tři strany, do Poděbrad, do Kolína a do Chlumce nad Cidlinou.
Já odjíždím domů, do Prahy přes Poděbrady.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Pár mých fotek, hlavně z Libice je ZDE


Další srovnávací fotky z různých lokalit

Hradec Králové 2.část

Tak jsem v Hradci podruhé!. Následuje odkaz na 1.část.
http://vencovypindy.blogspot.com/2018/06/hradec-kralove-1cast.html
Znovu ve městě, které obývají votroci. Našel jsem na adrese:
http://votroci.cz/old/showpage.php?name=proc_votroci
Povídání o tom, proč se říká hradeckým votroci. Je roztomilé, jestli je pravdivé nebo malinko přibarvené nebo dokonce vymyšlené, je vlastně jedno. Rozhodl jsem se okopírovat z uvedené stránky krátký textík.

"Populární ředitel kůru pan Fiala, muž osobitých vlastností a mohutné figury, stanul před soudem v Hradci Králové. Poctil kohosi, kdo nerozuměl hradeckým žertíkům, oslovením "votroku". Byl z toho soud. Slavný soudní dvůr se marně snažil žalobce pohnouti ke smíru. A přece pan Fiala při vyhrál, když poprosil neúprosného protivníka o odpuštění těmito slovy: "Ale di, votroku, snad bys mne nechtěl připravit do kriminálu..." Žalovaný vyslovil své "votroku" s takovou něhou, že soudce vynesl osvobozující rozsudek s odůvodněním, že přezdívka "votroku" nemá v Hradci Králové urážlivého smyslu.

Vypravuje se, že pan Fiala se za šalamounské rozhodnutí soudci poděkoval těmito slovy: "Děkuji Vám, jste vy to votrok!" Tenkrát prý pan Fiala "votroka" hlasově zbarvil, jako by připínal soudci na prsa vyznamenání."

Ovšem je jiná doba, nemůžeme přehlížet ženy. Co řekne servírka, když objednám: "Jedno pivo, milá votrokyně..."

Třeba to zkusím, můj ksicht je zmuchlaný od přírody, přece do něj nebude nikdo bušit. Zvlášť ne votrokyně.

Konec keců, vyrážím do města trolejbusů, které v Praze nemáme. Už z nádraží je vidět hranatá věž s křížem. Kostel Božského srdce Páně na náměstí 28.října vznikl jako památník padlým vojákům královéhradecké diecéze od Bohumila Slámy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Ještě jeden pohled na celé náměstí. Stavba jakoby předznamenala stavby  na území hradeckém. Málokde se vidí tolik staveb moderní architektury z doby první republiky jako právě zde. Však s Hradcem jsou spojena jména význačných architektů.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Hotel Paříž na Baťkově náměstí z doby první republiky tedy nebyl postavený v první republice, ale roku 1914, kdy se neodvratně blížil konec Habsburků v Čechách, přestože tolik Čechů a dalších národů ještě muselo padnout za císaře pána.

Původní název hotelu byl Start. Jméno Paříž získal v roce 1925, ani vláda komunistů na tom nic nezměnila kromě skutečnosti, že byl znárodněn, tedy přešel do rukou lidu. Je to jeden z příkladů, jak po roce 1989 zkrachovaly některé významné podniky. Restituce přinesly nejen spravedlnost, ale i rvačku o majetek mezi potomky dávných majitelů. Dnes zde sídlí maloobchodní firmy, prý ale bude v budoucnosti jinak, hotel se obnoví...

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

František Ulrich býval hradeckým starostou, který začal koncem 19.století s budováním moderního Hradce. Jedete-li Gočárovou ulicí směrem k východu, narazíte na Ulrichovo náměstí. Pokud někdo neví, kdo byl Josef Gočár, nechť se podívá na jeho hrob na vyšehradský Slavín. Tento architekt "neřádil" jenom ve východních Čechách, odkud pocházel, ale i jinde. Ulrichovo náměstí je v podstatě jeho dítě. Nutno podotknout, že byla doba, kdy se jmenovalo Gottwaldovo, ale tenhle název zmizel i se sochou prvního dělnického prezidenta. Starých fotek mám víc, ale bujará zeleň vyrazila v dubnu takovým způsobem, že bych mohl srovnávačky vytvářet spíš v lese. Snad tedy v zimě.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Masarykovo náměstí je oasou klidu, na který od roku 1926 hlídá T.G.Masaryk, tedy s výjimkou let, kdy se prostor jmenoval po Leninovi. Ti dva by se těžko snášeli. Ovšem nelze zapomenout ani na dobu, kdy naši rodiče museli mlčky snášet německé nacisty. Ulice, z náměstí vycházející se jmenuje Čelakovského.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Ano, socialismus je zde. Leninovo náměstí.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/

Než nastoupil Masaryk, vládl zde Jan Hus.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Pokud se někomu zdá, že jsem se na tomhle náměstí zdržoval příliš, nebylo to jen, že mi za zády čepovali pivo. Fotek jsem okopíroval různě hodně, každá je něčím zajímavá a pro případ, že by naši republiku zase někdo osvobozoval nebo zachraňoval, je lépe mít fotek víc, třeba by při bourání a pálení na něco zapomněli. Předchozí fotka je jen zdánlivě stejná jako tato. Tam Masaryk nestál, tady už ano. 

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Je čas se podíval na prezidenta Osvoboditele zblízka.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Detailní pohled na zbrusu nový pomník Otto Gutfreunda, sochaře s typicky českým jménem.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Ještě dva pohledy na Masarykovo náměstí z jiného úhlu.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Rozloučení s prezidentem z doby, kdy prezidentství mělo jakýsi význam a většina lidí měla prezidenta ráda, ačkoliv nebyl národem zvolen v přímé volbě.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Trochu jsem se zakecal a málem zapomněl, že jsem do Hradce přijel hlavně kvůli tvorbě srovnávaček. V ulici Karla Hynka Máchy se ještě otočím k Masarykovu náměstí.

Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 2.díl (Libri 1997)

Stojím v ulici Šafaříkově, která v těchto místech křižuje hlavní třídu Gočárovu. V parku postavili dům.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Sbor kněze Ambrože v trojúhelníku mezi ulicemi V Lipkách (vlevo) a Nerudova.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Palác YMCA na Gočárově třídě.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Čelakovského třída byla zkrácena, spojnice Masarykova náměstí a náměstí se jmenuje Švehlova. Příjemná klidná ulice, kde se dnes dá posedět třeba u nealkoholických nápojů. To jsem napsal, aby i abstinenti si přišli na své.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Dostal jsem se na náměstí Svobody a hledím do Švehlovy ulice.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Nároží náměstí Svobody a Švehlovy ulice. Tady už jsem byl v prvním díle. V tomto domě prožila dětství Jara Rybnikarová, jugoslávská spisovatelka českého původu.

Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Tomáše Rejla Hradec Králové historické pohlednice 1892 - 1920 (ANTIS s.r.o. 1999)

Gymnázium, stojící na Tylově nábřeží.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Gymnázium s pěticípou hvězdou, před gymnáziem stojí bronzová socha vítěze od Jana Štursy. Takhle vysoké by měly být stupně vítězů. Rád bych viděl olympijské vítěze, jak by se na šestimetrový sloup dostávali.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Pokud gymnázium stojí na nábřeží, Labe bude asi nedaleko. Vždyť slyším jez Hučák. A tam také stojí malá vodní elektrárna, kterou začali stavět v roce 1909, kdy se ještě nemluvilo o obnovitelných zdrojích energie.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Hezká elektrárna. Mostu, přes který se chodí, se říká Hučavý.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starý jez Hučák s vodárnou, zbořený v roce 1908. Jez s elektrárnou se tedy nepotkali.

Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Tomáše Rejla Hradec Králové historické pohlednice 1892 - 1920 (ANTIS s.r.o. 1999)

Obešel jsem soutok Labe s Orlicí, kde asi bude dobré fotit, až listí opadá, snad tam nejsou samé duby. Došel jsem podél Orlice až k Moravskému mostu, proti němuž stojí kdysi Státní koželužská škola, dnes čtu zkratky SPŠ, SOŠ, SOU. Před budovou stojí socha koželuha a jircháře.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Z Orlického nábřeží se dívám přes začátek Moravského mostu na Boromeum, kdysi chlapeckou církevní kolej. Od roku 1914 zde bylo gymnázium a léty se zde vystřídalo několik institucí, v roce 1992 již zase sídlo Biskupského gymnázia Bohuslava Balbína.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Boromeum a původní pevnostní most na místě dnešního mostu Moravského.

Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Tomáše Rejla Hradec Králové historické pohlednice 1892 - 1920 (ANTIS s.r.o. 1999)

Hradec Králové byl městem pevnostním. Jak mi říkal jeden z občanů, kterého zajímalo, proč poskakuju s foťákem po ulicích sem a tam. Prý by Hradec byl městem jako je třeba Brno nebýt tahanic prusko - rakouských od Marie Terezie, až k prusko-rakouské válce 1866. Proto se musely stavět pevnosti.

Pěkný pohled na pevnostní most, Moravskou bránu a jezdecké kasárny. A nad tím vším věž katedrály svatého Ducha.

Stíní nám malá vodní elektrárna Moravský jez z roku 1956. 

Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Jana Jakla Zmizelé Čechy Hradec Králové (Paseka 2005)

Ještě jeden podobný pohled.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Končím 2.díl srovnávacích fotek v Hradci Králové. Okolnosti chtěly, že jsem se věnoval ne přímo historickému centru města, obcházím jako když hraju hru "chodí pešek okolo", ale jelikož nejsem pešek, určitě časem dojde i na Velké náměstí.

Uvádím dva odkzy na moje fotky osobní, zážitkové: 

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2018/04/2942018-hradec-kralove.html

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2018/05/2052018-hradec-kralove.html

Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.