čtvrtek 30. dubna 2015

Šest let po magické noci

Léta běží, vážení. To snad býval pořad v rádiu. Kdo by to dnes poslouchal. Informace, kde není aspoň trochu videa, byť na něm je vidět méně než málo, zapadne bez pozornosti.
Poslední dubnový den jsem pár let jezdíval z Prahy na kole k Neratovicům do jazzové zahrady, kde při hudbě tančily čarodejnice.
Sranda, pivo, jídlo, muzika.
To jsem byl ještě mladej, to mi nebylo ani sedmdesát.
Někdy jsem spal v noci pod širákem, někdy jsem jel ještě v noci zpátky.
Jó, byl jsem mladej.
Grafoman má dobrou náladu a hned napíše článek na blogu.
Aby všichni koukali.
Ten článek je schovanej. Přímo tady.
Nebudu to celý opisovat, ale vynořila se mi vzpomínka na noční návrat ze Staré štace.

...

Na promoklém terénu se mi nechtělo spacák rozbalovat a tak jsem odjel po vedlejších silničkách směrem do Prahy. Proti loňskému roku hořelo méně ohňů. Déšť, v televizi hokejový debakl s Kanadou. Přijížděl jsem do obce Horňátky. Tam oheň hořel, byla slyšet hudba, zpěv, veselý křik.

"Pojďte si dát pívo!"

Chuť byla, žízeň mám furt, odbočil jsem z asfaltu.

"Dobrý večer! Pivo bych si dal."

Vyndavám peněženku.

"To byste mě urazil, pozval jsem vás."

Pro Romy není oheň jenom táborák, u kterého se chlastá, oheň je pro ně symbol. Nebylo jich moc, zřejmě jedna rodina. Celá. Pro babičku, která už by nevydržela stát či poskakovat, přinesli obyčejnou židli. Nadšeně se smála při temperamentní muzice linoucí se z přehrávače v otevřeném autě. Mladá děvčata, odhadoval bych věk na školou povinné, tančila kolem ohně a překrásně zpívala.

"Strejdo, pojďte si zatancovat!"

To platilo mně. Už podruhé tento večer mě kdosi vyzýval k tanci. Skoro mám podezření nadpřirozené síly, že se proti mně spikly a chtějí ze mne udělat ještě většího šaška. Tyhle cikánečky byly agresívnější než čarodějnice z Neratovic. Ale přece nezačnu tancovat, to dá rozum.

Přichází člověk, který mě na pivo pozval. Nese dva lahváče. Okřikne tanečnice, které beze slova poslechnou. Přiťukneme si flaškami a pomalu pijeme. Uvědomuju si, že to pro něj je obřad. Pozval mne se vší vážností a tak to i bere. Povídáme o počasí, o muzice, o pivu. Vidím, že je to právě on, kdo tu má hlavní slovo.

Byla to zajímavá čtvrthodinka, déle to netrvalo. Dopili jsme pivo, chtěl jsem se loučit, hostitel vyndal flašku s lihovinou. Ukazuju na kolo, že kořalku nemůžu. Naleje do sklínky symbolicky, chci si přiťuknout, nemá druhou sklenici. Hodím pálenku do sebe, on si naleje do stejné sklenice taky trošku a vypije. Podáme si ruce, poděkuju, on taky za návštěvu a nasedám. Odjíždím.

"Ahóóój!"

"Ahóóóój, strejdo! Zase někdy přijeď."

Hulákám jako bych vypil kořalky celou flašku.

"Jasný. Za rok."

Třeba jo. Připadá mi, že jsem prožil něco neskutečného. Této noci se přisuzuje magická síla. Rád sním, ale spíš bývám realistou a teď jsem ochotný věřit, že se stalo něco zvláštního.

Krásné odpoledne a večer, nezapomenutelný noční zážitek. Celou cestu domů přemýšlím. To by bylo hezký, kdyby ode dneška byli lidi k sobě hodní, respektovali se navzájem.

Realista ví, že ráno vstanou staří i noví bojovníci a využijí první májový den místo vyznání lásky, místo políbení milované pod rozkvetlým stromem, místo kytičky konvalinek, jak je zvykem ve Francii, k projevům nenávisti k čemukoliv. 
Večer to budou ve zprávách omílat všechny televize do zblbnutí.

Jak by mohlo bejt hezky, kdyby nebylo na světě tolik nenávisti.

Život je přece krásnej, i když se někdy zdá, že stojí za hovno.

...

No, už jsem se do Horňátek nikdy nepodíval. Šest let uplynulo, všechno je jinak. Moje kolo mě vozí po rovných cyklostezkách podél Vltavy, chybí síly k delší cestě. Na Staré štaci staví pražský dopravní podnik, ale mně kombinace jazzové muziky a čundru chybí.
Uvidím, třeba až zase omládnu...


středa 29. dubna 2015

Chrudim podruhé


Královské město Chrudim. V říjnu jsem se sem rozjel jat zvědavostí, jak vypadá místo, kde jsem mírně zlobil v roce 1960. Děsí mě termín, že vlastně jde o polovinu minulého století. Tak to uteklo. Už před půl rokem jsem si pustil hubu na špacír a něco napsal.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/10/po-54-letech-v-chrudimi.html
Taky jsem se prošel hlavně po Resselově náměstí, vytvořil pár srovnávaček.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/10/chrudim-resselovo-namesti.html 
Viděl jsem, že mnoho lokalit nemůžu porovnávat kvůli zeleni v ulicích, udělal jsem si plán na zimu. Život se občas vine cestičkami, které jsme nepředpokládali a tak se mi horko těžko podařilo něco projít, něco i dokončit. Tak tak, skoro pozdě, krásná jarní zeleň, protkaná květy už zase zdobí náš život.
Šlo mi vše nějak pomalu, tak jsem přijel dokonce pětkrát, aspoň jsem si lépe město prohlédl. Těžko soudit, co se chrudimským povedlo, co ne. Oni tu žijí. V době komunistické éry byl nedostatek bytů, tak se stavělo. Možná nekvalitně, někdy hloupě. Zbořilo se leccos, co bychom dnes nebourali, nad něčím si lze poplakat.
Snad je lepší si obstarat publikaci Ivo Šulce z nakladatelství Paseka (2010) Zmizelé Čechy - Chrudim. A nejen si prohlížet obrázky, ale i něco přečíst o tom, že město mělo vlastně i trošku štěstí, že komunisti nedokázali naplnit svoje plány a zbourat víc. Došly jim peníze.
Neznám souvislosti, co bylo třeba změnit, automobilismus též žádá oběti, abychom si mohli vozit zadky až do kuchyní. Jako vždy se budu jen dívat.
Nevešlo se mi všechno do jednoho článku, budou dva a pořadí vůbec nebude, jak jsem chodil, sestavil jsem to až doma.

Vystoupím z vlaku, odolám nabídce otevřené nádražní hospody a spadnu z mírného kopečka k Chrudimce. Narazím na divadlo z roku 1931-34 (Freiwald, Böhm), které nese jméno Karla Pippicha. Advokát,  mladočeský poslanec, sokolský funkcionář, jehož zásluhou se Chrudim někdy nazývá Athénami východních Čech. Tak tedy dva obrázky kulturního stánku.
Obě historické fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/





Muzeum, postavené jako průmyslové podle návrhu Jana Vejrycha na přelomu 19. a 20.století. Právě zde jsem se při své říjnové návštěvě rozčílil, že krásná budova je schovaná za stromy a naplánoval focení v zimě. Jinak ale nejsem nepřítel zeleně ve městě.
Další dvě historické fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/





Jsem nenasytný při pohledu na chrudimské muzeum.
Další tři historické fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/








Další historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/


Kdo se podívá pořádně, vidí, že tu přibyl pomník. Josef Ressel, chrudimský rodák. Z česko-německé rodiny, samozřejmě, že rakouský občan. Žil i u Vídně a hlavně v dnešním Slovinsku, v Lublani je i pohřben, ale v Chrudimi se narodil a hlavní náměstí se jmenuje po něm. Vynálezce lodního šroubu.
Další historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Masarykovo náměstí, jeho jižní konec. V nízkém domku napravo bylo Procházkovo sedlářství a lakýrnictví. Tady je provoz jako hrom.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Šulce Zmizelé Čechy - Chrudim (Paseka 2010)


Masarykovo náměstí, jeho jižní konec, ale z pohledu k jihozápadu. Dům vlevo je Sůrovo řeznictví, z něhož je na minulé fotce vidět jen nároží. Podle publikace foceno 1.května 1949, sokolské uniformy, možná na dlouhá léta naposled. 
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Šulce Zmizelé Čechy - Chrudim (Paseka 2010)


Hôtel Bída na Masarykově náměstí. Kdo by tam chodil? S takovým názvem. Dnes je jenom vpravo malý vchod do hospody, ostatní vypadá na hernu. Už jsem o tom někde psal, snad na Facebooku, ze zvědavosti jsem kouknul na dvorek, pookřál, vlezl do restaurace. Krásné prostředí, usměvavá dámská obsluha, no pravda, měl jsem hlad a viděl jídelníček... Výborně udělaný steak, jedna báseň a stál jenom 99 korun, pivíčko a úsměvy, každému doporučuju.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Křižovatka Masarykova náměstí, Pardubické, Poděbradovy a Široké ulice od západu. Strassův dům není.. Vzadu vykukuje věž muzea.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Šulce Zmizelé Čechy - Chrudim (Paseka 2010)


Poděbradova ulice, pohled do Masarykova náměstí. Vpravo je městský úřad.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Most v Podfortenské ulici. Prý takhle vypadal až do 90.let, dvacátého století, pochopitelně. Voda teď teče jinudy.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Šulce Zmizelé Čechy - Chrudim (Paseka 2010)


Stojím na začátku Lázeňské ulice, tam kde vychází z ulice Široké. Ten dům, zvaný Zátkova chalupa už zmizel.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Šulce Zmizelé Čechy - Chrudim (Paseka 2010)


A jsem na Resselově náměstí, které jsem v říjnu nedokončil. Připomínám si, že chrám nese jméno Nanebevzetí Panny Marie. Jsou zde hned dva záběry.
Historické fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/





Už v 18.století stála na dnešním Resselově náměstí pošta. Pravda, trochu se změnila.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Šulce Zmizelé Čechy - Chrudim (Paseka 2010)


Podobný záběr už jsem před pár řádky zveřejnil, ale proč se nepodívat na pěkné záběry z doby, kdy se po náměstí chodilo sem a tam.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese
http://www.fotohistorie.cz/


Pohled z Resselova náměstí k západu, tam, kde začíná Široká ulice.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese
http://www.fotohistorie.cz/


V roce 1960 jsem tady byl a měl bych si starý stav pamatovat, dokonce někde v těch domech byla chrudimská geodézie, kde mě asi tři týdny museli snášet. Vpravo je zeď kostela. Jinak jde o cvičení požárníků, jak se za komunistů jmenovali hasiči.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Šulce Zmizelé Čechy - Chrudim (Paseka 2010)


Roh Resselova náměstí a Hradební ulice. Název Balustráda je připomínkou zbouraných budov, kterých byla zřejmě škoda.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Šulce Zmizelé Čechy - Chrudim (Paseka 2010)


Už hledím ze Školního náměstí směrem na Resselovo. Tady se tolik změnilo, že cizí (tedy já) se jenom dívá, asi více záběry řeknou chrudimským.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Šulce Zmizelé Čechy - Chrudim (Paseka 2010)


Jižní fronta Všehrdova náměstí od severu.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Šulce Zmizelé Čechy - Chrudim (Paseka 2010)


Dva záběry na Školní náměstí, ze kterých jsem byl až divoký, když jsem se tam s publikací a foťákem motal. On ani kostel není přesně stejný jako tenkrát. Pokud mě nějaký Chrudimák napadne, že jsem fotil blbosti, rád odprosím.
Historické fotky jsem okopíroval z publikace Ivo Šulce Zmizelé Čechy - Chrudim (Paseka 2010)





Škola na Školním náměstí.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese
http://www.fotohistorie.cz/


Na staré pohlednici je psáno, vlevo průmyslová škola, vpravo dívčí škola.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese
http://www.fotohistorie.cz/


Jak píšu na počátku článku, byl by soubor Chrudim podruhé příliš dlouhý. Dál budu pokračovat v článku Chrudim potřetí, který začnu v těchto místech.
Odkaz na další díl je zde:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/05/chrudim-potreti.html
Jak jsem těch pět návštěv po městě coural a díval se, něco jsem i vyfotil. Jako vždy nejde o umění, jen pohledy kolemjdoucího.
 http://vencovyfotky.blogspot.cz/2015/03/2432015-chrudim.html
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2015/04/942015-chrudim.html
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2015/04/15-2342015-chrudim.html



Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.

středa 22. dubna 2015

Nové Strašecí


Název města, dnes více než čtyřtisícového, může probouzet fantazii, odkud se název vzal. Pročetl jsem celou kapitolu z publikace Karla Kuči o Novém Strašecím a jsem trochu zklamán. Žádná strašidla, stará ani nová. Dokonce ani žádné staré Strašecí nebylo, jen v roce 1553 komplet shořelo, jak to měla ve středověku města ve zvyku a v tu ránu tu byl název, žijící dodnes.
Vylezl jsem dva kiláky do kopce od vlaku a byl jsem jediné zpocené strašidlo ve městě.
Vzpomínky? Ano mám, velmi ranné. V roce 1958 jsem byl na prázdninové praxi v obci Milý na pomezí Rakovnicka a Lounska. Zapomenutá vesnička, o to hezčí krajina, jak to bývá. Do té doby jsem trávil prázdniny s rodiči na pomalu vznikající chalupě v severních Čechách, takže tohle byly moje první toulky, které už mě nepustily až do současné doby.
Nejbližší vlakové nádraží bylo v Novém Strašecí, pěšky 15 km cesty. Pracoval zde i brácha a ten mě vytáhl na cestu do Karlových Varů, kde kdysi po maturitě vyváděl bez rodičovské kontroly a nemůže na tu dobu zapomenout. Mně ale bylo 15 a těžko si se mnou mohl povídat o svých tehdejších úlovcích, samozřejmě dívčích.
Tam se mi polámalo kolo, poslal jsem ho vlakem do Nového Strašecí. Vůbec mě nenapadlo, že bych použil nějaký dopravní prostředek, šel jsem si pro něj 15 kiláků pěšky, ve městě ho dám spravit. Vzpomínám na dobu, kdy už soukromé opravny kol neexistovaly, ale přesto existovaly. V každé větší vesnici se našel někdo, kdo kola spravoval. Pamatuju, jak časem i tyhle opravničky mizely, až jsme si my, pár bláznů, dělali na kole všechno. Že se to jednou vrátí k dnešní situaci, kdy na každém rohu zakopáváme o cykloservisy, mě nenapadlo.
Dal jsem kolo do opravy, šel pěšky do Milého, za pár dnů pro kolo do Nového Strašecí, teprve na spraveném jsem se svezl. 
Pak jsem ještě jednou měřil na náměstí, už nevím, co to bylo za práci. Ale dobře se pamatuju, že jsem se strojem stál před vinotékou a kupoval jsem si do kelímku víno, abych nezemřel žízní. Kolega mi záviděl, protože řídil auto. Mimochodem ona vinotéka je zde stále a z čiré nostalgie jsem ji navštívil.
Historická fakta o městě nebudu opisovat od chytřejších.


Začínám na Komenského náměstí, celkový pohled, kdy ještě nikoho nenapadlo, že by měl vysázet stromy. Dům s věžičkou je bývalá radnice. Dnes slouží jako základní umělecká škola. Na náměstí byla socha Jana Nepomuckého z roku 1705, v roce 1957 ji nahradila socha Rudoarmějce.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Bednaříka Zmizelé Čechy - Rakovnicko (Paseka 2008).


Když už je řeč o radnici, podívám se na ni zblízka. Tady už stromy jsou, jak tak koukám, vypadá to, že za 100 let pořádně vyrostly.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Bednaříka Zmizelé Čechy - Rakovnicko (Paseka 2008).


Severní nároží, odkud vychází ulice 28.října stávala hospoda Záložna, pojmenovaná podle kanceláře v prvním poschodí.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Bednaříka Zmizelé Čechy - Rakovnicko (Paseka 2008).


Předchozí snímek má pokračování, z jedné kanceláře povstal celý barák. Už bez hospody a teď je zde sídlo městského úřadu. Taky bez hospody.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Bednaříka Zmizelé Čechy - Rakovnicko (Paseka 2008).


Na východním rohu, na nároží s Kostelní ulicí, která se dnes jmenuje U školy, si postavilo město koncem 19.století školu.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/


A ještě jednou škola, tentokrát jsem fotil přímo od již zmíněné vinotéky.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Pár kroků od školy stojí kostel Narození Panny Marie.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Dostávám se na Smetanovo náměstí, odkud vychází Palackého ulice. Snad jsem to aspoň trochu trefil.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4.díl (Libri 2000)


Ze Smetanova náměstí procházím zpět na Komenského náměstí ulicí Čsl.armády. Věž je radnice. Kdysi tudy vedla hlavní silnice, ano pamatuju se, dnes zde vládne relativní klid.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4.díl (Libri 2000)


Už jsem na rohu ulice Čsl.armády a Komenského náměstí. 
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Pohled na kdysi záložnu, poté radnici od jihozápadu.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Havlíčkova ulice, zde se mi sešly dva pohledy téměř ze stejného místa. Těžko vybírat, mám pocit, že ani jedno porovnání není podle mě přesné, nechám je obě.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Bednaříka Zmizelé Čechy - Rakovnicko (Paseka 2008).


Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4.díl (Libri 2000)


Dnešní Tyršovo náměstí, kde se v roce 1913 konaly slavnosti upálení Mistra Jana Husa. Brána s nápisem Zájezdní hostinec je dobře viditelná na obou předchozích snímcích.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Bednaříka Zmizelé Čechy - Rakovnicko (Paseka 2008).


Končím procházku po městě, kde nejsou strašidla. V roce 1928 si zde postavili Okresní dům. V 50.letech nahodili další dvě patra, sídlil zde Okresní národní výbor, dnes zde lze nalézt policii. Není tohle srovnání úplně přesné, potřeboval bych ještě jít kousek doleva, ale tam už je dnes plot a za ním pes, který vypadal, že by mě sežral.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Tomáše Bednaříka Zmizelé Čechy - Rakovnicko (Paseka 2008).



Další srovnávací fotky z různých lokalit jsou zde

sobota 18. dubna 2015

Staré fotky z Brandýsa nad Labem - Staré Boleslavi

Historické fotky kolem zámku v Brandýse nad Labem. Přiznám se, že jsem se těšil, jak si pocourám kolem řeky a najdu správná místa, odkud udělám kopie po sto a více letech. Však jsem pospíchal, abych se sem vydal, než listí naroste.
Hodně se změnilo na březích Labe, úlovek byl malý. Fotky v publikaci zůstavají, ale našel jsem hodně fotek v německém serveru, který je bazarem, takže třeba v této chvíli už na uvedených stránkách nejsou. Bylo mi líto je jen tak vyhodit, což dělávám. Tedy zbytky, které snad můžou i někoho zajímat.
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/