úterý 21. září 2010

Romance

V Praze na Starém Městě, na rohu ulic Rybná a Jakubská býval ještě na počátku šedesátých let minulého století strašnej pajzl. Romance. Staré papírové tapety, do nichž se strčil prst a krásně se trhaly, vyžilé prostitutky, na které by s údivem hleděli i spisovatelé s velkou fantazií. 4.cenová skupina, ceny nizoučké, mizerné víno, zavírali ve 4 ráno. Vypadalo to, jako by Lidové milice, které v roce 1948 na Staroměstském náměstí prováděly Vítězství pracujícího lidu, nějak tenhle rohák přehlídly. O něco mladší flamendři budou podnik pamatovat mírně zrenovovaný jako Sekt pavilon. Později léta letoucí zavřené špinavé dveře, které nějak nepasovaly do naleštěné zóny pro turistický průmysl.
Minulý týden jsem tudy projížděl a málem jsem sletěl z kola. Buddha bar! Skoro jsem zalitoval, že jsem se rozhodl zanechat návštěv nočních podniků a rozdávat rozumy, že flámovat se nemá. Co bych tam mohl čekat?
Udělal jsem fotku a ujížděl pomalu Rybnou ulicí pryč. Vpravo je hotel Central a u něho zamřížované dveře. Tady býval další bar, který byl luxusnější. Cascade. Tam jsme skončili po maturitním večírku na rozloučenou, bavil se tu s námi třídní, kterého jsem údajně urážel. Kde je baru konec? Za vlády komunistů nebylo v Praze příliš těchto nočních podniků s barovou hudbou, někdy i s houslistou, pokoušejícím se hrát do ouška.
Už je to asi všechno minulost. Podniků s nočním provozem je v Praze spousta, ale tyhle zapadáky zřejmě žijou jen ve vzpomínkách. Aspoň o žádném fungujícím nevím.



Facebook - Václav Víšek

neděle 19. září 2010

Kolem Staré Boleslavi

Čelákovice
ulice k nádraží.





Stará Boleslav
chrám Nanebevzetí Panny Marie
Kdyby na nové fotce nebyla auta, nebylo by ani co srovnávat. Každému, kdo je unavený dnešní uspěchanou dobou, doporučuju návštěvu tohoto starobylého města. Sednout si zde a dívat se. Sto let obě fotky dělí a jakoby se čas zastavil.
Vpravo je restaurace, kde jsem si moc pochutnal na špenátu. Ale i bramborové knedlíky s masem nebyly k zahození.




Stará Boleslav
Náměstí mírně upravené. Zeleň ve městech je důležitá, ale tady ukradla horní část sochy Svatého Václava, který tu byl zavražděn.


Stará Boleslav
Postavili tenkrát novou radnici a ještě přemístili starobylý kamenný kříž





Brandýs nad Labem 
průhled na náměstí.
Kdo to asi rozhodl, že místo toho krásného domu s podloubím se zde postaví záložna? Záložna, která se časem změní na restaurant.


Facebook - Srovnávací fotky

čtvrtek 16. září 2010

Podolí U Horů

Tohle je srdeční záležitost. Podolí je moje rodiště, dnes opět bydliště. V roce 1919 ještě "u Prahy". Přemyslova ulice tu není, jmenuje se Podolská. Zbyly jen dva baráky vlevo, které jsou vyšší než tehdy. Stromy vpravo schovávají dnešní podolskou vodárnu. V druhém domě je restaurace U Horů, stará pohlednice vyšla nákladem H.Hory v Podole, před 40 lety jsme chodili na svačinu do restaurace proti nádraží Těšnov, obsluhoval nás tam pan Hora, zvaný "bandaska", z Podolí. Byl z té rodiny.
Dnešní fotka vypadá, jakoby tu řádila princezna Xénie, sestra Arabely, místo lidí jenom auta.

Facebook - Srovnávací fotky



středa 15. září 2010

Zrození kuželkáře

Pan Stanislav byl slušný člověk. Narozený před světovou válkou. Dvě CH ho zdobila. Chudý a chytrý. Chytrý nemyslím vychytralý, protože pak by nebyl chudý. Narodil se a žil v místech, kde nikdo neví, co je Michle a co Nusle. Kolem dokola byla pole, kam chodil malý Stanislav sbírat klásky a katastrální územi mu bylo lhostejné.

Oženil se se sobě rovnou. Nebyla hubená ani tlustá. Byla akorát. Pán Bůh ani čáp jim děti nenadělil. Účetní, spíš se říkávalo účtař, pokud nedělal mnoho chyb, nezažil mnoho dobrodružství.

Dnes cosi zvoráme, viníkem je PC. Pan Stanislav takového pomocníka neměl, všechny chyby byly na něm. Měl krásné písmo, sečíst dlouhý sloupec čísel bez chyby bylo pro něj hračkou. Mohl u práce poslouchat třeba bigbít. Ten ovšem ještě nebyl vymyšlený, rádio se coby batole rozhlíželo po světě, v kanceláři stejně musel být klid. Klid na práci, jak říká klasik.

Šest dnů v týdnu v úřadu, v neděli chodil s manželkou do lesa. Krčského. Za větrem si dali pivo. Nebo U Labutě, Na tý louce zelený, ještě pár jich bylo, hospůdek výletních. Někde hrála dechovka, jinde byl v provozu kuželník.

"Nechceš si zahrát?"

"Mně to stačí ve středu, s kamarádama. Nikoho tu neznám."

Ve středu totiž chodil Stanislav na kuželky. S kamarádem. Dobrý kamarád dosvědčí cokoli.

Vzorový Stanislav měl dvě milenky. Od přírody pořádný, vytvořil si systém. Jednou za dva týdny za každou docházel. Ve středu, tehdy ho skleróza ještě nefackovala, splést se nesměl.

Geniálně vymyšlené. Milenky jsou, milenky taky občas zmizí. Nic netrvá věčně. Co teď s volnými středami? Než zas něco najde.

"Přijď na kuželky, když už se na ně vymlouváš."

"Držel jsem naposled koule od kuželek v deseti letech. To jsem chodil v neděli odpoledne do Krčáku stavět hrajícím strejcům kuželky."

"Ale, dáš si pivo, my jsme takoví sranda kuželkáři."

Stanislav objevil, že zábava nemusí být jen sex. Byl šikovný, časem se stal vyhlášeným kuželkářem v Michli i Nuslích. Oporou. Nemohl zradit kolektiv kvůli ženské, o kterých si u piva jen vyprávěli.
Zbyly mu jen koule, pardon, kuželky.


Facebook - Václav Víšek

neděle 12. září 2010

Praha - 3 fotky

Karlova ulice
na pražském Starém městě. Jaký tu byl klid! A jaký je tu dnes mumraj. Za rohem, v Liliové ulici byla ještě za komunistů hospoda U modré štiky, taková sympatická čtyřka, akorát pro mě. Párkrát jsem v ní byl.




Jungmannovo náměstí
Buditel si tu sedí a hledí, jak se svět mění.



Staroměstské náměstí
vyústění Dlouhé třídy




Facebook - Srovnávací fotky











středa 8. září 2010

Sedmého září

Náš táta šel na houby,
jestli on tam zabloudí,
Náš táta šel na houby,

jestli on tam zabloudí,
nezabloudí, těšte se,
on nám houby přinese.



Takové věci jsem četl dětem před spaním. Upřímně se na mě dívaly. V očích měly jistotu, že táta je šikovnej, že se ztratit nemůže.

Přešla léta a s ním doba, kdy nenahlašuju odchod do brdských lesů. Bojím se. Aby mě někdo náhodou nezamknul v bytě a stejnou náhodou mi neodnesl klíče.

Vždyť nejsem blbej, přece mám sebou mobil, kdyby něco. Přiznám se, že vypnutý. V lese mám rád ticho. Maximálně snesu kukačku.

Na chalupu mých rodičů kdysi přijela tátova sestra. Že s ním půjde ráno na houby. Ve čtyři ráno vstávali, prý to tak má být. Na houby se má chodit pěšky a ještě za tmy. Sourozenci došli do lesa, teta se bála, že se ztratí a neustále volala:

"Úúúú, Vašíku, slyšíš mě."

"Dyť jsem od tebe kousek!"

"Úúúú, Vašíku, už si něco našel?"

"Ne, houby sou vyplašený, jak tu ječíš."

"Úúúú, Vašíku, já tě nevidim."

Táta to vydržel asi půl hodiny, pak odvedl sestru na kraj lesa.

"Vidíš, tamhle ta chalupa je naše. Běž tam a hlídej, aby nás nevykradli."

Přišel za pár hodin, košík plný. Teta na dvorku s cigaretkou. Uražená. Neříkala nic. Viděla. Hříbky koukaly přes okraj koše, uchechtávaly se.

Táta si otevřel pivo.

"Puč mi cigáro."

Pohrdavě vyfoukla kouř.

"Dobře, dojdu si pro svoje. A vůbec, přišla na mě dřímota. Pudu si na chvíli hajnout. Jestli chceš, můžeš zatim ty houby zpracovat. Já tě za to zase někdy vemu sebou."

Před pár lety jsem jezdil na houby na kole. Na Brdy, nad Mníšek. Někdo mi totiž v hospodě tvrdil, že jezdit na kole na houby je volovina. Cha, chá, kecy:

Popojet kousek, opřít kolo o smrk, prošmejdit okolní křoví, popojet, opřít... Když byly brašny plné, zašel jsem na Skalku na jedno, sjel k Berounce, tradá domů.

Prej rostou...

Už se kousek svezu vlakem. Motoráček z Braníka na Dobříš. Koukám, samej důchodce. Moc hezké, studené a slunečné ráno. Předzvěst babího léta.

V Mníšku si koupím svačinu, v hospodě vypiju pivo. Podle staré fotky vyfotím náměstí, posledně mi svítilo do ksichtu sluníčko. Dneska to bude ono.

Na Skalku vyjedu jen částečně. Kousek svůj stroj tlačím. Slyším slabounký hlásek:

"Pověz mi zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější. Na asfaltu se plazí krasavice. Dostávám z ní mindrák, že může být někdo tak pohledný. To chce fotku!

krasavice

Je úterý a na občerstvení na Skalce je zavřené. Pamatuju si svoje houbařské fleky. Popojíždím, chodím, koukám a vidím, zjevně jsem tu špatně. Pokud bych napsal, že tu je ... (sprosté slovo), nebyl bych přesný, ani to ne. Houbaře jsem nepotkal. Jenom dvě báby, v košíku nesly vzduch. Žvanily, jakoby byly jen na procházce.



A přece, malinká hlavička. Hříbeček blbeček. Vydloubnu ho, tři centimetry délky, moh z něj bejt výstavní hřib. Ale to by musel tenhle trumbera poslechnout chytřejší hříbky, které mu určitě radily:


"Nevystrkuj palici, nebo o ní přijdeš."

To zas budu mít v hospodě co vyprávět. Každej přijde a vymejšlí si, kolik nůší hub přinesl domů. Jednoho malýho hříbka! Hospodskejm žvanilům sklapne čelist. Musím si ho vyfotit.

Jedu po silnici do Řevnic. Za svodidlem klobouky. Ne takový, jako nosí pan Přeučil, klobouky, které do lesa patří a kvůli kterým se sem táhnu. Přelezu svodidlo i s kolem. Troubí na mě mercedes nebo tráboš, co já se v tom vyznám.

"Vlez mi na záda, já jsem houbař!"

Klobouky patřily dvěma kozákům, zřejmě zapomenutým. Ne sovětskou armádou, nepozorným houbařem. Nebo houbařem, který už měl plný koš i kapsy.

Za hodinu prolejzání všech možných zákoutí, plných červených muchomůrek, tak hezkých, že do nich nekope ani největší zrůda. I s tím malým pišišvorem shora jsem jich měl v papírovém (!), ne igelitovém (!) šest kousků. Krásných.

Přijel jsem domů k večeru. Syn se po očku díval, jaký úlovek vyložím. Vytušil, kde jsem asi celý den bloumal. Dal jsem úlovek na talíř. Myslel, že to jsou jen ty nejhezčí kousky a čekal. Nedočkal se. Byly nejhezčí, bohužel, ošklivější jsem neměl. Málokdy se stane, že houbař přinese domů jen krásné houby. Hned jsem je vyfotil.








BLOG TÝDEN

pondělí 6. září 2010

Mělník

Staré fotky jsou okopírovány z publikace Jana Kiliána Mělník, kterou vydalo nakladatelství Paseka v roce 2007.

Pohledy na Mělník přes Labe





Mělník, náměstí









Mělník, Svatováclavská ulice



Facebook - Srovnávací fotky




neděle 5. září 2010

Dopravní značka



Facebook - Václav Víšek