Pan Stanislav byl slušný člověk. Narozený před světovou válkou. Dvě CH ho zdobila. Chudý a chytrý. Chytrý nemyslím vychytralý, protože pak by nebyl chudý. Narodil se a žil v místech, kde nikdo neví, co je Michle a co Nusle. Kolem dokola byla pole, kam chodil malý Stanislav sbírat klásky a katastrální územi mu bylo lhostejné.
Oženil se se sobě rovnou. Nebyla hubená ani tlustá. Byla akorát. Pán Bůh ani čáp jim děti nenadělil. Účetní, spíš se říkávalo účtař, pokud nedělal mnoho chyb, nezažil mnoho dobrodružství.
Dnes cosi zvoráme, viníkem je PC. Pan Stanislav takového pomocníka neměl, všechny chyby byly na něm. Měl krásné písmo, sečíst dlouhý sloupec čísel bez chyby bylo pro něj hračkou. Mohl u práce poslouchat třeba bigbít. Ten ovšem ještě nebyl vymyšlený, rádio se coby batole rozhlíželo po světě, v kanceláři stejně musel být klid. Klid na práci, jak říká klasik.
Šest dnů v týdnu v úřadu, v neděli chodil s manželkou do lesa. Krčského. Za větrem si dali pivo. Nebo U Labutě, Na tý louce zelený, ještě pár jich bylo, hospůdek výletních. Někde hrála dechovka, jinde byl v provozu kuželník.
"Nechceš si zahrát?"
"Mně to stačí ve středu, s kamarádama. Nikoho tu neznám."
Ve středu totiž chodil Stanislav na kuželky. S kamarádem. Dobrý kamarád dosvědčí cokoli.
Vzorový Stanislav měl dvě milenky. Od přírody pořádný, vytvořil si systém. Jednou za dva týdny za každou docházel. Ve středu, tehdy ho skleróza ještě nefackovala, splést se nesměl.
Geniálně vymyšlené. Milenky jsou, milenky taky občas zmizí. Nic netrvá věčně. Co teď s volnými středami? Než zas něco najde.
"Přijď na kuželky, když už se na ně vymlouváš."
"Držel jsem naposled koule od kuželek v deseti letech. To jsem chodil v neděli odpoledne do Krčáku stavět hrajícím strejcům kuželky."
"Ale, dáš si pivo, my jsme takoví sranda kuželkáři."
Stanislav objevil, že zábava nemusí být jen sex. Byl šikovný, časem se stal vyhlášeným kuželkářem v Michli i Nuslích. Oporou. Nemohl zradit kolektiv kvůli ženské, o kterých si u piva jen vyprávěli.
Oženil se se sobě rovnou. Nebyla hubená ani tlustá. Byla akorát. Pán Bůh ani čáp jim děti nenadělil. Účetní, spíš se říkávalo účtař, pokud nedělal mnoho chyb, nezažil mnoho dobrodružství.
Dnes cosi zvoráme, viníkem je PC. Pan Stanislav takového pomocníka neměl, všechny chyby byly na něm. Měl krásné písmo, sečíst dlouhý sloupec čísel bez chyby bylo pro něj hračkou. Mohl u práce poslouchat třeba bigbít. Ten ovšem ještě nebyl vymyšlený, rádio se coby batole rozhlíželo po světě, v kanceláři stejně musel být klid. Klid na práci, jak říká klasik.
Šest dnů v týdnu v úřadu, v neděli chodil s manželkou do lesa. Krčského. Za větrem si dali pivo. Nebo U Labutě, Na tý louce zelený, ještě pár jich bylo, hospůdek výletních. Někde hrála dechovka, jinde byl v provozu kuželník.
"Nechceš si zahrát?"
"Mně to stačí ve středu, s kamarádama. Nikoho tu neznám."
Ve středu totiž chodil Stanislav na kuželky. S kamarádem. Dobrý kamarád dosvědčí cokoli.
Vzorový Stanislav měl dvě milenky. Od přírody pořádný, vytvořil si systém. Jednou za dva týdny za každou docházel. Ve středu, tehdy ho skleróza ještě nefackovala, splést se nesměl.
Geniálně vymyšlené. Milenky jsou, milenky taky občas zmizí. Nic netrvá věčně. Co teď s volnými středami? Než zas něco najde.
"Přijď na kuželky, když už se na ně vymlouváš."
"Držel jsem naposled koule od kuželek v deseti letech. To jsem chodil v neděli odpoledne do Krčáku stavět hrajícím strejcům kuželky."
"Ale, dáš si pivo, my jsme takoví sranda kuželkáři."
Stanislav objevil, že zábava nemusí být jen sex. Byl šikovný, časem se stal vyhlášeným kuželkářem v Michli i Nuslích. Oporou. Nemohl zradit kolektiv kvůli ženské, o kterých si u piva jen vyprávěli.
Zbyly mu jen koule, pardon, kuželky.
Facebook - Václav Víšek
Facebook - Václav Víšek
Žádné komentáře:
Okomentovat