středa 27. června 2012

Železný Brod

Lidé, kteří si předem perfektně připraví dovolenou či jen sobotní výlet, by ze mě dostali kopřivku.

Český ráj mám rád, hodně jsem tam nachodil, Železný Brod je krásně položené město na Jizeře. Vždy to pro mě bylo východisko někam, na Kozákov, na Riegrovu stezku i jinam. Nebo jsem naopak sem přišel a odjel vlakem. Kdysi jsem ho projel jako cyklista, skutečně jen projel. Při mých putováních jen průchozí bod.

Narazil jsem při brouzdání internetovými stránkami na staré fotky města. A zafungovala moje touha se toulat jen tak bez velkých cílů. Co splatit svůj dluh průchozímu místu? Rozhodování velké nebylo, v některých případech je zbytečné moc přemýšlet. Člověk by mohl klidně propřemýšlet celý život. Jednodenní návštěva je jen mžik. Nezbývá mnoho času na návštěvu všech pamětihodností, muzeí, je to jen zběžná prohlídka. Určitě se nemůžu považovat za znalce města. Snažím se spíš nasát atmosféru místa.

Co jsem prožil, už jsem napsal na svém blogu:

fotky přidal a slíbil, že srovnávací budou, co nevidět.
Tady jsou.


nádraží
Hned, jak jsem vylezl z vlaku, zamířil jsem do kolejí, než mě vyženou. Podoba překvapivě jiná.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


sokolovna
Snadno jsem ji našel, daleko hůř jsem hledal o ní informace. I stránky železnobrodského Sokola jsou strohé. Základní kámen v roce 1927. Masarykův pomník vytvořil Jaroslav Brychta, který byl spíš specialistou na sklo.
Jinak o výzdobě budovy jsem nenašel nic. Přišla mi pod ruku i fotka, kde není vůbec žádná sochařská výzdoba, ani před budovou, ani na ní. Snad léta budování a budování a…
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Masarykova
Most přes Jizeru, pohled z jižní strany náměstí. Vpravo je kousek hotelu Cristal.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – 8.díl (Libri 2011).


Náměstí 3.května
Dříve Riegrovo. Těžko laicky hodnotit. Zbývá dojem. Měl jsem stejný pocit, jako při čtení pohádky Jak pejsek s kočičkou pekli dort. Každá doba sem něco ukápla, prostředkem vede frekventovaná komunikace. Viděl jsem pár starých fotek, které už se porovnat nedají, v muzeu je prý model, kde je vidět stará zástavba, ale byl jsem tu v pondělí…
Víc jak polovina mých srovnání se týká tohoto prostoru, hodnocení rád přenechám odborníkům.
Hotel Cristal, postavený za nacistické okupace.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Pohled z jihu na sever. Mohutná budova vlevo je škola z roku 1879, dnes městský úřad.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Opět pohled na severní stranu. Moc toho starého nezbylo. Jen roubený dům Klemencovsko, kuriózně vložený v roce 1936 do budovy nové městské spořitelny a dva domy vlevo od rozšířené silnice, dost předělané, zvlášt pravý.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Napsal jsem, že sem každá doba něco ukápla. Tady jsem nabyl dojmu, že se zde, na místě zbořeného okresního soudu, někdo vyzvracel.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Pohled na sever podél radnice. Provoz na náměstí je skutečně většinu dne takový. Pokud je na mých srovnáních někde volněji, je to způsobeno broušením povrchu Štefánikovy ulice na severu, vozovka je zúžena a fungují semafory. Jinak bych asi většinu nezvládl.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Detailnější pohled na sever náměstí. V záběru je kašna z roku 1827 se sochou Panny Marie, zrekonstruováno v roce 2002.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Pohled na severní stranu náměstí od západu do Husovy ulice. Vpravo roh radnice.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Pohled ze severozápadního rohu. Vlevo část radnice, vpravo část Cristalu.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Pohled opačný než u předchozího snímku na severozápad. Pokud jsem pochopil situaci, roubený dům vlevo padl za vlast už v devadesátých letech 20.století. Každá doba…
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Severovýchodní roh náměstí.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Pohled na severovýchod. Vpravo radnice z roku 1892, podle Karla Kuči tuctová, dnes městské divadlo. Fotku staré roubené radnice s podloubím jsem zařadil na začátek tohoto souboru. Až se sem dostanu, musím do muzea se podívat na model. Podle toho, co jsem zlomkovitě zahlédl, tohle náměstí by dnes bylo úžasným skvostem.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Tak tohle není srovnávací fotka, ale nedalo mi. Tohle nechali zbořit mocní ve měst již v roce 1890!!!
Okopíroval jsem z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – 8.díl (Libri 2011).


V radnici bývala i městská spořitelna. Dole při ústí Masarykovy ulice je vidět další roubený dům, místo kterého je zde s odpuštěním nic.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Malé náměstí
Tady se charakter maloměstské zástavby příliš nezměnil, jen je to všechno dost oprýskané. Moc mě mrzí, že jsem při focení neudělal krok vpravo. Komín je trochu jinde, než na staré fotce. Na místě jsem si ho nevšiml, protože na staré fotce se dost skrývá za sloup.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Dům, zvaný Jechovsko. Na něj modernizátoři nestačili sáhnout.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – 8.díl (Libri 2011).


Vlevo hospoda U Kašťáků. Při svých cestách po naší vlasti se někdy těžko vyhýbám rádoby stylovým restauracím s grilovanými pochoutkami na jedno brdo. Tady jsem jedl dobré české jídlo, pro milovníky zdravé stravy musím sdělit, že k plněným bramborovým knedlíkům z brambor jsem měl na talíři kopec vynikajícího dušeného kyselého zelí.
Tabule je opřená o kašnu s kamenným sloupem, též z roku 1827 jako na Velkém náměstí.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


Pohled na objekty spíš chátrající. Naděje, že nespadnou snad ještě je.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/


ulice Františka Balatky

Nad Malým náměstím je čtvrť Trávníky, která je od roku 1995 památkovou rezervací. Dobrá zpráva.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – 8.díl (Libri 2011).


hotel Veselý
Nakonec hotel na Štefánikově ulici, který zůstal hotelem.
Historický pohled jsem stáhl na adrese: http://www.zeleznybrod.cz/turista/foto_historie/



Facebook - Srovnávací fotky


Další srovnávací fotky z různých lokalit























neděle 24. června 2012

Deset let po povodni

Ano, v srpnu to bude 10 let, co na Šumavě a v jižních Čechách padala voda, jakoby obsluha uzávěru usnula. Vltava, od Mělníka Labe, vytvářely gigantická jezera, která nikdo z žijících nemohl předtím vidět. Město nad soutokem nevěřícně koulelo očima. Žádné kroniky z českého území nic tak mohutného nezaznamenaly, jestli tolik vody někdy bylo, v té době naši předkové ještě neuměli psát.

Svědčí o tom i fotka z Dolních Beřkovic, kde jsou označeny všechny velké vody od roku 1784.

K návštěvě mě inspirovala i publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009), ze které jsem okopíroval většinu historických fotek.

Moje nohy nadšeně souhlasily. Stále více se jim nechce šlapat do kopců.

Vlakem do Vraňan, dál už na bicyklu.


Spomyšl
Proč se železniční křižovatka, dnes už málo významná, jmenuje Vraňany, nevím. Nejbližší vesnice je Spomyšl. Po českém území je takových případů více, páni od dráhy tak rozhodli.
Tady se rozhodně v roce 2002 Vltava nerozlévala. Pohled na rybník, který by spíš potřeboval nějakou vodu dolejt. Domy jsou přestavěné, některé chátrají, budova úplně vpravo byla hospodou, i dnes nápis hlásá Hospoda U Jelenů.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009)

 
 
Lužec nad Vltavou,
náves a kostel. Zde už povodeň řádila. Do Lužce jezdíval vlak z Vraňan, už nejezdí. Vlevo je bývalý Rulfův hostinec, dnes obecní úřad.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009)


náves, opačný pohled než na minulém snímku. Zde je Rulfův hostinec alias obecní úřad napravo. Fotografa z roku 1906 přišlo obdivovat velké množství obyvatel, hlavně dětí, mě se nikdo ani nevšiml. Naštěstí, protože jsem jim šlapal v parkové úpravě.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009)


Vrbno
patří mezi obce, které před 10 lety dostaly co proto. Ještě dnes jsou některé domy zdevastované, opuštěné. Podle velikosti bývalé školy (vlevo) to nemohla být bezvýznamná obec. Je zde smutno.
Kolo vpravo opuštěné není, na něm jsem přijel já, posléze odjel.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009)


Opačný pohled než předešlý, takže škola je vpravo.
Starou fotku jsem vyšťoural zde


Hořín
Laterální kanál a zdymadlo, v roce 1906 bylo krátce po dostavbě. Sem jsem vlezl a tvářil se, že jsem poměrně velkou ceduli neviděl. Stačil jsem jen jednu fotku, nasadit přiblblý úsměv a mizet. Pán, kterého jsem se bál, se tvářil sice přívětivě, ale dal mi najevo, že bude rád, když vypadnu. Štěstí mi přálo a i jeden pokus stačil.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělník z nakladatelství Paseka (2007)


Komora na laterálním kanále. Přímo mě šokuje průmyslová architektua před víc jak sto lety.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělník z nakladatelství Paseka (2007)


Pohled od kapličky k zámku, který býval po roce 1948 školským zařízením, po roce 1989 vrácen Lobkovicům, povodeň se na něm hodně podepsala. Nepřístupný, nezařízený.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009)


Brozánky, náves
Divný pocit mám ze srovnání. Život zmizel jinam, ke komu by dnes chodil pošťák? Podle publikace se jmenoval Kořenář.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009)


Vliněves
Nepamatuju se, že bych někdy slyšel o této obci. Nad Labem je poměrně vysoko, takže na seznamu zatopených obcích zřejmě chyběla, snad maličkosti dole u řeky. Turistické stezky tudy nevedou, vesnicí prochází hlavní silnice. V současnosti je zde pěkná nová cyklostezka, na Labi jsem potkal dvě labutí rodinky. Hospodský má asi radost, upozorňuje na svou provozovnu cedulemi u řeky. Vlina je záliv, tedy Vliněves, záliv u řeky.
Kostel Stětí svatého Jana Křtitele z roku 1866, rané dílo architekta Josefa Zítka, postavený na místě historicky zajímavého románského kostela. Hospoda je na snímku vpravo.
Starou fotku jsem dost zvětšoval, je to výřez ze staré pohlednice, nechtělo se mi zrovna tohle vyhodit.
Našel jsem ji na http://fotohistorie.cz/


Co jsem našel o obci, již jsem napsal u předchozího srovnání. Foceno od Labe.
Stará fotka stažena z adresy: http://fotohistorie.cz/



škola

Už se v ní neučí, budova je v pořádku na rozdíl od barabizny, kterou mi postavili do záběru.
Stará fotka stažena z adresy: http://fotohistorie.cz/


Dolní Beřkovice
Měl jsem k dispozici pár starých fotek, ale nebylo je možné použít. Zámek je obrostlý, všechno jinak. Zbyla tato fotka. Domy v ulici jsou celkem v pořádku, pan Václav Šubr by se divil, co zrovna z jeho obchodu čas vytvořil. Znetvořil.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009)


Křivenice
Vesnice, která má za humny tepelnou elektrárnu. Novodobé úpravy existujících budov jsou, dejme tomu, zajímavé.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009)


„Výpadovka“ na Dolní Beřkovice
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009)


Horní Počaply
Elektrárna, stojící mezi Počaply a Křivenicemi, změnila charakter obce. Vyrostly zde paneláky, změnila se však i místa, která nové výstavbě nijak nepřekážela. Velký dům s obchodem Josefa Derfla padl za vlast, místo ní stojí hospůdka U Rose. Spíš bych řekl krabička.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009)



Druhá strana návsi. Ani obchod Františka Procházky se nedochoval. Zato je v obci „moderní“ nákupní středisko.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy – Mělnicko z nakladatelství Paseka (2009)
 
 

Projel jsem pár vesnic na levých březích Vltavy a Labe dvakrát, takže jsem nefotil pěkně po pořádku, jak zde předstírám. Srovnávací fotky z velkých měst jsou efektní, ale baví mě čas od času projet pár málo známých vesnic. I ony patří do české krajiny a mají svou historii.


Facebook - Srovnávací fotky


čtvrtek 21. června 2012

Na školním výletě

Červen, doba školních výletů. Tolik jsme se těšívali. Co jsem si z nich odnesl? Ani se příliš nepamatuju, kam nás všude vyvezli.

Nemuseli jsme předstírat kázeň ve školních lavicích. Mohli jsme mluvit bez dovolení, aniž jsme zvedli ruku. Mohli jsme být i trochu drzí, v očích přísné učitelky se oblevil zákmit úsměvu. Od rodičů jsme dostali trochu korun navíc, za které jsme si koupili nesmysly. Byl školní výlet.

Vyloučím-li zážitek z osmé třídy, kdy nás učitelky vyvezly nočním vlakem bez lehátkových úprav do Beskyd, vodily tři dny po krásných horách, ubytovaly v horské chatě, ostatní splývá. Nemůžu ani počítat průmyslovkový výlet do Řevnic. Bylo nám 17 a už jsme chlastali.

Adršpašské skály, jinak hrady, zámky.

Pantofle.

„Prosím, neklouzejte se nám po podlaze!“

I ti, které by nic takového nenapadlo, se začali klouzat.

Oddechli jsme si při odevzdání klouzavé obuvi a hrnuli se na limonádu. Sladkou, ulepenou, hnusnou, báječně chutnala.

Doma nás čekala vana a rejžák.

„Ty, prase, ty ses vůbec nepřevlíkal. Karbanátek si přivez zpátky, smrdí mezi prádlem.“

Na výlety mě už nikdo nevozí. Pořádají se autobusové zájezdy pro důchodce, pardon, pro seniory. Bývají často spojeny s nabídkou šuntů za nekřesťanské peníze. A pak, nechce se mi sedět v autobuse, naplněném vrstevníky. Stačí ranní pohled do zrcadla.

Pokud sednu na kolo, dojedu kousek za hranice Prahy a jsem vděčný za posezení u oroseného. Místa, kam dojedu vlastními silami, se rok od roku více přibližují bydlišti.

Do Železného Brodu bych kdysi dojel na kole, pravděpodobně ještě vyjel či vyšel na Kozákov. Snad v údolí Jizery, na pomezí Českého ráje a Podkrkonoší, bude vedro milosrdnější.

Všední den, cesta trvá přes dvě hodiny, beru si knížku, vlak bude poloprázdný. Rád ve vlaku čtu. Klid, lednice s lákadly není.

Sedám ve Vršovicích do prázdného, vyvětraného rychlíku. Roztáhnu se na sedadlech pro čtyři Lebedím si. Na hlavním nádraží přistoupí třída malých dětí. Sedají si na druhý konec vagónu. Švitoří. Kdyby se vlaštovky uměly červenat, zrudly by hanbou, jak neumí švitořit. Mým uším, vycvičeným, aby slyšely, jen co chtějí, hluk nevadí.

Vzpomínám cesty tramvají na školní přestavení budovatelských filmů. Daleko později jsem pochopil, proč si ostatní cestující od nás přesedávali.

Ve Vysočanech přistupují další výlety, v Čakovicích též, v Neratovicích, ve Všetatech. Tři vagóny jsou napěchované. Vyzná se vůbec někdo v situaci? Vědí děti, ke komu patří?

Český ráj byl snad stvořený pro školní výlety.

Nejen malé děti, i starší. Ke mně si přisedla děvčata, skoro slečny. Chovají se slušně a já nevím, jestli si je můžu prohlížet, abych nebyl označen za uslintaného úchyla.

Už nečtu, potřeboval bych si natáhnout nohu, bere mě křeč, není místo na změnu polohy.

Jedna paní učitelka sebou vzala svou malou holčičku, té očka překvapeně těkají poznáním, že život není jen poklidná idyla.

V Bakově něco vystoupí, troška. V Turnově vystupují snad půl hodiny. Dvě učitelky z různých výletů se dohadují, že se na nástupišti o děti šábnou. Napůl.

Na Malé Skále mizí zbytek. Jen ti starší, mí sousedé zůstávají. Odsedají si, blaženě se protahují. Švitoření skončilo, za mými zády puberťák všechno ví, všemu rozumí, snad by v budoucnu mohl být prezidentem.

Do cíle mám sotva deset minut, ukládám do batohu knížku, jen málo přečtenou. Vystoupím z vlaku, kdybych dostal facku, byl bych radši. Takové je vedro v Železném Brodě ještě před desátou dopoledne, nádražní knajpa zavřená.

Vždycky všechno špatně dopadne, jen o kousek líp.

Na žádný kopec jsem nevylezl, jen tak po městě a okolo, na hezkou hospodu narazil. Trochu nevrlý kuchař umí výborné bramborové knedlíky, hned se pozná, že neohřívá polotovary. Za svijanský máz, jehož cena v Praze neklesá pod 25, chtějí dvacku.

A fotil jsem, srovnával minulost a současnost, přečetl jsem si leccos z historie, na zpáteční cestu jsem koupil ve vinotéce půllitřík vychlazeného bílého.

Slovo vinotéka mi Microsoft Word neustále mění na fonotéku. Fakt jsem si teď myslel, že jsem kretén, ale dělá to pořád. Chytrej program, kterej je blbější než já.

Už jsem v rychlíku, není prázdný, ale pohodlí je habaděj. Listuju v publikaci, na kterou jsem ve městě narazil. O historii Českého ráje se sto let starými příběhy. Napadlo mě, jestli mi ze starých pohlednic už nehrabe.

Ve vlaku je ticho, podobné podzimnímu, když vlaštovky odletí na jih.








A bude-li mi přát, snad i srovnávací budou.
































































Poslanecká imunita

Porušuji své předsevzetí, že mi politici nestojí za rozčilování.

Poslanecká imunita je podle mě naprostá kravina. I zákonodárci mají svobodu slova, danou ústavou. Co víc potřebují?

Budu-li já podezřelý z trestného činu, vrhnou se na mě vyšetřující orgány, pokud nechci, poradí si.

Jestli je poslanec podezřelý z trestného činu, měl by se těšit, že ho soud zbaví podezření. Jedině soud má právo rozhodnout, je-li ten a ten zloděj, podvodník, a ne jakási banda podivných osobností, která si říká Parlament České republiky.

Jasný, byli zvoleni v demokratických volbách. Aby tvořili zákony. Jsou dobře placení, podle toho, co z nich vypadává, nadprůměrně.

Místo projednávání zákonů stráví spoustu času debatou, jestli někoho ze svých řad vydají soudu nebo nevydají. Před televizními kamerami se producírují, sbírají hlasy do dalších voleb.

Zloděj patří za mříže, člověk, který poškodí stát svou neschopností, patří před soud, stejně jako řidič tramvaje, který překročí povolenou rychlost a nechtěně někoho zabije. Riziko povolání. V takových případech nemůže platit, že to ten který myslel dobře.

Vždycky se najde dost lidí, přesvědčených o své nedotknutelnosti, kteří si nemožnost zrušení svojí vlastní imunity odůvodní přihlouplými žvásty.

Pokud bych jim přiznal nějakou imunitu, nedovolil bych, aby byli fyzicky týráni, jestli budou v parlamentu blbě kecat. Nejsme ve středověku, jsme členy Evropské unie, jak by vypadalo, kdyby se náš parlament podobal lazaretu.

















čtvrtek 14. června 2012

Vracím se na Smíchov

Příroda letos nutně potřebovala déšť. Přišel, někde ho bylo zbytečně moc, ale příroda si stejně udělá, co ona chce.

Fotit se dá pochopitelně i v dešti. Srovnávacím fotkám, tak jak je dělám, voda z nebes vadí. Prší mi do publikací, do notebooku, na déšť se nejlíp kouká z oken kavárny, vinárny, pro domácí povaleče z okna ložnice.

Přestane pršet, vezmu připravené staré fotky, vyrážím. Začne pršet, odjedu domů. V Praze. Pokud někam doputuju 60, 80, i více kilometrů, můžou tu mít skvělou hospodu, ale cesta do ní je jaksi dlouhá. V nejistém počasí se určitě dá procházet krajina, ale s knížkami starých pohlednic raději zůstávám v matičce Praze.

Fotky ze Smíchova na mě hrozí, že mi něco provedou, když je nesrovnám. Protože chci dokázat, že nejsem lenoch, beru kolo a vyjíždím.

 
Dětský ostrov
Pojmenovaný podle areálu dětských hřišť. Do 18. století se jmenoval Maltézský, pak ho získala Židovská obec, postupně nesl jména Hykyšův, Funkovský, Židovský. Na přejmenovávání jsme mistry daleko větší než v hokeji.
Tohle je pohled z mostu Legií. Přibyla plavební komora, socha Vltavy od Josefa Pekárka z roku 1916. Na staré fotce je most Palackého, před něj se vecpal ještě Jiráskův. Proto působí pohled na vltavské mosty zmatečně.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.


Zborovská
Vlastně jsou to bývalá kasárna zezadu. Dnes v nich válčí soudci.
Starou fotku jsem okopíroval z adresy:


Křižovatka s ulicí Kořenského. Zdánlivě jednoduché srovnání se mi podařilo až na podruhé a ještě nejsem úplně spokojený. Dům, o který jsem se musel doslova opřít hlavou, tu v roce 1934 zřejmě nestál.
Starou fotku jsem okopíroval z adresy:


náměstí Kinských
Vzácný dokument z roku 1948. Tank sem byl instalován v roce 1945 a stál svorně s Medvědí kašnou. V témže roce byla kašna z důvodů rozšíření vozovky přestěhována na náměstí 14.října, tank prostranství vládnul víc než dalších 40 let, pak si na něm získával jméno mladý výtvarník David Černý, když ho s dalšími nadšenci natřel na růžovo. Jedna ze známých afér po převratu v roce 1989.
Nakonec zmizel někde v muzeu. Názory se různí, možná měl zůstat, kde byl, ale tanky do parku nepatří, z kasáren se stal justiční palác, v parku je vodotrysk. Fontána se taky stěhovala sem a tam, původně byla ve Slavatovském parku. Zůstaly fotografie.
Starou fotku jsem okopíroval z adresy:


Celkový pohled z jihozápadního rohu náměstí..
Starou fotku jsem okopíroval z adresy:


dům U Přemysla
Tenhle hezký dům, dnes mírně otlučený je vlastně v jihozápadním rohu náměstí Kinských, tam, kde začíná Štefánikova třída.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.


Dolní Palata
Holečkova ulice vychází z náměstí Kinských, tak jsem se projel do kopce a nadýchal příslušný objem výfukových plynů, aby moje plíce nezkolabovaly příliš čistým ovzduším. Horní část ulice je téměř stejně idylická jako před mnoha lety, auta zmizela někde v Strahovském tunelu. Idyla ovšem mírně ošuntělá.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.


Drtinova
Pojmenovaná podle filosofa, pedagoga a politika Františka Drtiny (1861-1925), kdysi Husova.
Roztomilé, tenkrát benzinka, dnes taky. Baráku přidali patro, čímž mě uvedli do zoufalství. Zapomněl jsem si patra přepočítat a cpl jsem to tam a cpal…
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.


Budova Reálného a vyššího gymnázia sloužila zároveň jako obecmá a měšťanská škola. Učí se v ní stále.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.


Škola – detail.
Starou fotku jsem okopíroval z adresy:


Ještě jeden pohled na školu. Ve dvacátých letech vyrostla vedle další budova.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.


Pohled z nároží Kartouzské ulice. Fotka z roku 1930 byla pořízena s většího odstupu. Tam dnes stojí nákupní centru. Proto je škola v Drtinově ulici opticky dál než na fotce mojí. Není to tedy srovnání, jak jsem zvyklý dělat, ale přesto mi připadlo zajímavé.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.


Štefánikova
Roh Kartouzské ulice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.


Matoušova ulice
Dříve Fibichova ulice. Náhoda tomu chtěla, že se mi do focení pletlo auto, hlásající, že je pojízdnou kanceláří. V levém dolním rohu mé fotky je modrého auta jenom zadek, na kterém je jméno vlastníka kanceláře.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.


Plzeňská
Tam, kde se stýkají Plzeňská třída s Kartouzskou se změnilo mnoho. Léta se tam cosi bouralo, cosi stavělo, nějak se člověku ani do těch míst nechtělo, když nemusel. Dopravní stavby mezi Strahovským tunelem a tunelem Mrázovka jsem se pokoušel pochopit až v poslední době.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.


Roh Plzeňské a ulice Na Zatlance. Budova vpravo byla bývalá sirkárna z roku 1845, od roku 1872 zde byla škola. Zbořeno v roce 1960.
Pro srovnávání jsem měl jen vlevo jen roh paláce Křižík a kousek zadní budovy přávě za tím rohem. Myslím, že se mi to podařilo. Dnes jsem fotil z tramvajových kolejí a z těch se nefotí nejhůř. Auta tvoří nepřetržitý proud a mezi ně se vrhne jen cvok, větší než já. Tramvaj má nějaký interval, vždycky se najde klidná chvilka. Pokud tramvaj přehlédnu, řidič zvoní, někdy i vynadá. Nadávky mi nevadí, už špatně slyším.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.


Fotky jsem obdržel mailem, je z doby, kdy se tu fest budovalo. Změny pokračují, dům, kde bývala Fotografia se odklízí, naštěstí ještě zůstala zjevná místa, kdy bývala okna a vchody. Do tu bude, ví jenom Bůh a developer. Jsem moc rád, že se mi tohle podařilo. Až vyroste nový dům, dá se stará i nová fotka použit dál. Jestli mě mezitím neodvezou do spalovny.


Další fotka, kterou jsem dostal od svého příznivce mailem. Myslím, že to je ono. Trosky rohového domu, směr Plzeňské ulice, snad jo, tady jsou změny skoro na hlavu. I zde jsem se motal v kolejích. Tady to bylo horší, z jedné strany tramvaje, z druhé auta. Tahle místa se nejlíp fotí v neděli ráno, někdy mám rád, když je na nich vidět provoz.
Kolo, opřené mimo, chodím tam, kam by chodci neměli, v cyklistické přilbě, takže řidič může být i překvapený.


Radlická
Cestou z frenkventovaného Smíchova jedu po rušné třídě, kterou ještě já pamatuju jako předměstskou ulici do radlic, kudy se kodrtala stará tramvaj do Radlic.
Budova je městský chudobinec pro nemajtetné smíchovské měšťany, vystavěný v roce 1884 pro 30 chovanců.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jana Jungmanna Město za Újezdskou branou, vydanou Muzeem hlavního města Prahy v roce 2008.



Facebook - Srovnávací fotky


Další srovnávací fotky z různých lokalit