Porušuji své předsevzetí, že mi politici nestojí za rozčilování.
Poslanecká imunita je podle mě naprostá kravina. I zákonodárci mají svobodu slova, danou ústavou. Co víc potřebují?
Budu-li já podezřelý z trestného činu, vrhnou se na mě vyšetřující orgány, pokud nechci, poradí si.
Jestli je poslanec podezřelý z trestného činu, měl by se těšit, že ho soud zbaví podezření. Jedině soud má právo rozhodnout, je-li ten a ten zloděj, podvodník, a ne jakási banda podivných osobností, která si říká Parlament České republiky.
Jasný, byli zvoleni v demokratických volbách. Aby tvořili zákony. Jsou dobře placení, podle toho, co z nich vypadává, nadprůměrně.
Místo projednávání zákonů stráví spoustu času debatou, jestli někoho ze svých řad vydají soudu nebo nevydají. Před televizními kamerami se producírují, sbírají hlasy do dalších voleb.
Zloděj patří za mříže, člověk, který poškodí stát svou neschopností, patří před soud, stejně jako řidič tramvaje, který překročí povolenou rychlost a nechtěně někoho zabije. Riziko povolání. V takových případech nemůže platit, že to ten který myslel dobře.
Vždycky se najde dost lidí, přesvědčených o své nedotknutelnosti, kteří si nemožnost zrušení svojí vlastní imunity odůvodní přihlouplými žvásty.
Pokud bych jim přiznal nějakou imunitu, nedovolil bych, aby byli fyzicky týráni, jestli budou v parlamentu blbě kecat. Nejsme ve středověku, jsme členy Evropské unie, jak by vypadalo, kdyby se náš parlament podobal lazaretu.
Žádné komentáře:
Okomentovat