pátek 30. listopadu 2012

Chvála internetu

Jak je to možné, že už se mi nechce nikam večer?
Noc bývala dlouhá, když se ráno přivalilo sluníčko, rovnou do práce, co když si vymejšlim, třeba to tak nebývalo. Kecat můžu, jsem sklerotik.
Když se rozhodnu, že vyrazím mezi lidi, objednám si lístek do divadla. Přes internet, je mi pak blbý si ho nevyzvednout, párkrát jsem ho i zaplatil po drátu. Nebo snad vzduchem ke mně lítá signál? No, moderně.
Moje banka v rámci lepších služeb přímou platbu z karty přestala povolovat, musím si zřídit jakýsi účet, na nějž musím poslat peníze, poplatek činí 2% z částky. Prostě služba. Už z principu ta procenta ode mě nedostanou. Nebo to sklerotik popletl?
Dojdu si do pokladny divadla, zaplatím a těším se. Ano, dal jsem jim při rezervaci e-mail, oni mi dnes poslali zprávu, že herečka onemocněla. Důležitá herečka. V půl desáté dopoledne mailovali, objevil jsem poselství až večer, když jsem právě shledával svršky vhodné na návštěvu divadla. Nebýt internetu, šel bych do divadla, které je v ulici Ve smečkách, kde jsou všude bary, bordely, kabarety. Ještě by mě mohlo napadnout někam zapadnout. Dostat se na stará kolena do černý kroniky.
Nevím, jestli mám radost, že nemusím do tmy a zimy, nebo převládá lítost. Mám divadlo rád, jsem naštvaný.
V lednici je víno, které jsem si koupil na sobotu. Možná se dá pít i v pátek.
Začal jsem si psát svoje příhody, abych je nezapomněl, kdybych je někomu chtěl vyprávět.
Zápisky starého sklerotika je dobrý název. Už nadpis omlouvá všechno, co zapomenu, co si vymyslím, někdy je dobrý bejt starej, učinit ze stáří výhodu.
Grafoman se vyřádí.
Od šedesátých let si nahrávám z rádia, z půjčených gramodesek, nejdřív na kotoučák, ty vyšly z módy, tak na kazety, když jsem všechno přehrál, kazeťáky se koupily jenom v bazarech. Slušní výrobci nás naštěstí nenechali ve štychu, pro přestárlé bigbíťáky vyrábějí gramofony i kazetové magnetofony.
Jeden jsem si vyhlédl, 2 týdny tomu nazad, stál zhruba 15 stovek, dnes taky, jen mě zarazila cedulka, že jde o akci tento týden, původní cena asi 1700, ale možná si všechno špatně pamatuju. Sklerotik.
Prodavačka hrozně milá, i hezká, no mladá, dala mi i tašku. Igelitovou, na ní Kája. Kterej? Velkej, jedinej. Taška vyrobená na zboží má velikost, že do ní téměř žádná krabice nevleze. Zákazník má na ni  právo. Ještě, že je na ní Kája. Šikovná na tříděný sběr.
Včera byl čtvrtek, dopoledne promítají v Bio Oko pro důchodce. Jeden čas jsem chodil pravidelně, nejen pro snížené vstupné, zde zřídka promítají úplné voloviny.
Kino nemá tradiční posezení v řadách, dokonce i v automobilu se dá sedět. Loni jsem si vyhlédl křeslo o samotě, kde se dají moje nohy, nijak dlouhé, pohodlně natáhnout, batoh uložit vedle, bundu, aby nezacláněla, místo na nápoj.
Stalo se mi dvakrát, že tam už někdo dřepěl. Místa jinak všude dost, ale, co tam ten dědek (bába) dělá? Na mým sedadle!
Tentokrát jsem se posadil, tak deset minut trvá starému sklerotikovi vše potřebné, ještě deštník, pršelo. Vypnout mobil. Přiřítila se, no bába, když mě uviděla, byla zjevně otrávená, asi její zamilované místo. Jsme tedy na něj dva. Viděl jsem její výraz, nakrknutá, málem jsem se potěšil.
Napadlo mě nabídnout jí místo? Mohla by si myslet, že ji chci sbalit, a vůbec, než bych přemístil svoje svršky, byl by film v půlce.
Svatba mezi citróny, dánský romantický film, ohleduplně tolerován kritikou, na kterou jinak moc nedám. Když hlavní hrdinka nazvala hlavního hrdinu pitomcem a hulvátem, věděl jsem, že bude hepáč, idioti byli též od začátku jistí.
Itálie, moře, prastará vlezlá melodie, zpívaná Deanem Martinem, u jaké by se dobře chlastalo. Sympatičtí i nesympatičtí aktéři, překvapení, zvraty v ději, jestli byly, zřejmě jsem nepochopil. Sklerotik.
Děti by byly naštvaný, kdyby se strhla rvačka v perníkové chaloupce a ježibaba Jeníčka a Mařenku do pece nacpala. Jsme jen odrostlé děti. A bude hůř.
Film mě nijak neurazil, ale píšu o něm, protože na něj brzy zapomenu.
Někdy si nahrávám na DVD rekordér filmy, u nichž bych večer usínal. Pustil jsem si odpoledne film od Hitchcocka. Netušil jsem, že točil i filmy romanticko kriminální, jenom idiot by se bál, že Grace Kelly a Cary Grant k sobě nenajdou cestu, ale bylo v tom filmu z roku 1955 nějak víc nápadů, než dopoledne v kině. Že by režisér?
Romantika se holt má prožívat, ne čekat, že přispěchá sama.
Tak si jdu lehnout, třeba se mi bude něco hezkého zdát.

čtvrtek 29. listopadu 2012

Mladá Boleslav

Už jsem se pochlubil na Facebooku. Celý život toužím být pořádný, všechno mít úhledně srovnané, abych vždy vše našel, začínám být skeptický. Nedávno mi někdo, myslím, že stejný bordelář, říkal, že až budeme mít všechno úplně v pořádku, jsme už na světě zbyteční.
Asi podvědomě jsem si do Mladé Boleslavi přivezl publikaci plnou starých fotografií z Příbrami. Přitom jsem si potřebné večer zkontroloval, uložil do batohu, snad šotek mi knížky zaměnil. Tvar stejný, ale jedna byla zelená, druhá hnědá…
V notebooku jsem měl několik fotek, stažených z internetu, naskenovaných z jiné publikace, když se dívám na výsledek, není to úplně marné, nestihl bych stejně všechno za jeden den. A objevil jsem sympatickou vinotéku.
Procházel jsem městem, viděl jsem, že patří v českých zemích spíš mezi bohatší. Mladá Boleslav možná není turisticky tolik atraktivní, což je vždycky relativní. Kdo uvidí z dálky hrad nad Jizerou, možná dostane chuť se zastavit, projít, posedět.
Komunistický režim se hodně snažil, aby po sobě něco zanechal, pod patronací čtyřtisícové posádky sovětských okupantů se mu dost povedlo. Až se otvírá kudla v kapse, co se všechno zbouralo a místo toho… darmo mluvit.


Staroměstské náměstí dostalo ran osudu relativně méně. Prostoru vévodí historická radnice, která byla založena už v 16.století, několikrát změnila podobu, současná je z let 1939-41. Dost velkýautomobilový provoz je v těchto dnech zřejmě důsledkem rekonstrukce Ptácké ulice.
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


Podobný pohled, všechno pěkně přehledné. Radnice, za ní je vidět věř kostela Nanebevzetí Panny Marie, jehož historie sahá do 15.století, starobylá vodárenská věž, sloup Panny Marie z roku 1681 – na památku moru 1680. I komunisti si kostelík postavili, je vidět vlevo, „moderní“ stavba, ještě bude detailní.
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


Přestěhoval jsem se k radnici a hledím směrem jihozápadním, v dáli je vidět jedna z věží zámku. Náměstí bylo prý, před časem, obřím parkovištěm, v roce 2010 byla plocha pod radnicí zmodernizována. Mezi občany budí protichůdné názory.
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


Hotel U zlatého věnce. Přiznám se, že se mi podoba z roku 1920 líbí víc. Ovšem proti sousední obludě je to maličkost. Tři historické domy padly začátkem sedmdesátých let proto, aby Okresní výbor KSČ měl na náměstí své sídlo. Co k tomu dodat?
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


 Už potřetí pohled k severovýchodu z trochu jiného úhlu a taky je u obou fotek zřejmé, že nebylo pokaždé foceno z té samé výšky.
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


Počtvrté, ale už fakt poslední. Zařadil jsem srovnání hlavně kvůli skutečnosti, že starý pohled je z padesátých let. Pamatuju tu dobu, stejně na mě padne vždy ne nostalgie, ale jakýsi smutek. Omšelost prostředí. Podle tohoto záběru mám tendenci říct, že snad těch opelichaných budov na místě, kde je komunistický kostelíček, není tak velká škoda. Ale nemyslím si to, abych nebyl za vola.
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


Nová radnice z let 1865-68 na Komenského náměstí, stavěná jako obecní dům, gymnázium, dívčí škola a Měšťanská beseda. Sídlí v ní městský úřad.
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


Opět Nová radnice, nahoře vykukuje vodárenská věž, vlevo věže kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


Lukášova ulice (dříve Václavská), která dostala při panelákové přeměně Mladé Boleslavi pořádně na frak. Krásná fasáda zmizela, českobratrský sbor se mi schoval za budovu vpravo. Sídlí v ní katastrální úřad, na který mám ošklivé vzpomínky. Byl jsem si tu pro podklady na geometrický plán, byli ke mně chladně ochotní, neporadili, což nebyla jejich povinnost. Na druhé straně i jim vděčím, že jsem zjistil, že zrovna tahle práce není pro mě to pravé a tvoření geometrických plánů jsem nechal šikovnějším a jako zeměměřič jsem se věnoval jiné činnosti.
Starou fotografii jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4.díl (Libri 2000)


Bývalé Novoměstské náměstí s kostelem svatého Jana Nepomuckého. Dnes náměstí Míru, člověk by snad začal válčit. Při focení jsem totiž stál zády k tomu, co chytráci v sedmdesátých letech považovali na moderní výstavbu. Panelák vpravo je jen varování. Určitě se k srovnáním na tomto prostoru dostanu při dalších návštěvách.
Starou fotografii jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4.díl (Libri 2000)


Palackého třída. Na to, že se vlastně jedná o předměstí, jde o výstavbu téměř velkoměstskou. Vlevo sokolovna, za ní divadlo, vpravo státní reálka.
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


Sokolovna na Palackého třídě. Kolem se právě pilně pracuje, celý prostor se upravuje.
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


Divadlo z let 1906-09.
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


Znovu divadlo, tentokrát ze Švermových sadů.
Starou fotografii jsem okopíroval na adrese:


Nakonec celé Švermovy sady, někdejší výstaviště. Vlevo divadlo, uprostřed reálka, před ní je vidět hudební pavilón, v němž jsem viděl restauraci, vpravo sokolovna. Fešákují to tady, může to být hodně zajímavý prostor.
Starou fotografii jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4.díl (Libri 2000)


Tím zatím končím, přiznávám se, že už jsem včera v Boleslavi byl znova se správnou knížkou a jestli se aspoň něco povede… Uvidíme, bavilo mě to a ještě nejsem u konce.


Neprochodil jsem příliš, tak jsem si trochu fotil, spíš pro sebe a fotky uložil na svém blogu


 
 

úterý 27. listopadu 2012

V Praze z Můstku po Příkopech do Hybernské

Nedávno jsem se prošel po starém Václavském náměstí. Skončil jsem na Můstku. Kam dál? Do ulice Na Příkopě, hlavně proto, že jsem si z téhle ulice připravil staré fotky. Za mého mládí rušná obchodní ulice s čilým tramvajovým i automobilovým provozem. Měl jsem z průmyslovky sem kousek, po propuštění z vyučování jsme tu nasávali svobodné ovzduší hlavně za pomoci cigaretového kouře.
Prostor patřil k létům puberťáckých volovin. V roce 1984 odjely tramvaje do historie, vysázené stromy lemují pěší zónu. Jakoby tu byly odjakživa. Po roce 1989 vyrostla cena pozemků v lokalitě málem do nebe. Dnešní drahé obchody přestaly lákat běžného Pražana. My, co jsme se díky komunistickému školství moc nevěnovali studiu cizích jazyků, se tu pomalu nedomluvíme, pokud si aspoň něco nepamatujeme z povinné ruštiny.
Mumraj, který těžko chápe moje stárnoucí palice. Na kole se dá jezdit cik cak, což kdysi nešlo. Nejlépe v neděli dopoledne, než se vyrojí turisti.


Tuhle kouzelnou pohlednici z roku 1904 jsem nemohl vynechat, přestože se mi porovnání nezdařilo. Asi je malovaná a ať se dávný malíř snažil sebevíc, drobnosti nesouhlasí. Na rohu, kde vývěsní štít hlásá Hynek Gottwald a Café Wien, je dnes palác Koruna. V něm byl dlouhá léta automat s lidovou jídelnou. Taky za korunu padesát prodávali mléčný koktejl červené barvy, který jsem si kupoval, než jsem asi v 16 pochopil, že existuje pivo. Jednou, po letech jsem si dávnou pochoutku koupil. To jsem neměl dělat, zdálo se mi, že piju sladký ulepený blivajs. Nároží lemovalo zábradlí oddělující chodník od vozovky. Na něm jsme si dávali spicha, pokuřovali a dívali se okem světáků po holkách…
To ale bylo dávno po době, na pohlednici vymalované.
Obrázek jsem okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-na-prikope.php


Že jsem nekecal… V Koruně dávno bufet není, dobu, kterou já pamatuju, jsem už porovnával. Srovnání by se na blogu určitě našla. Začátkem 20.století promenáda, dnes opět. Vzadu vykukuje špička věže Prašné brány, vedle Palác U Hybernů. Tehdejší názvy domů jsou pěkně vyjmenované na stránkách Stará Praha, odkud jsem staré pohlednice okopíroval.
http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-na-prikope.php


Stejná lokalita, jiný úhel pohledu.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-na-prikope.php


Palác nalevo se jmenoval za mého mládí Dětský dům, kam občas moji rodičové chodili v naději, že aspoň tady něco pro děti dostanou. Lázeňské oplatky tu vonívaly, za korunu kus. Jak čtu budova vyrostla na místě zbouraných domů po roce 1927 jako pojišťovna.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-na-prikope.php


Obchodní banka, která je dnes na nároží s Panskou ulicí se opravuje a je zabalená. Spojení Shopping center a Černá růže by mě kdysi šokovalo. Už jsme si zvykli. Firma Federer & Piesen neměla nic společného s tenisem, vyráběla šněrovačky.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-na-prikope.php


Jihovýchodní strana Příkopů a Sylva-Taracouvský palác od K. I. Dientzenhofera. Já pamatuju kavárnu Savarin, kam jsem nechodil, protože mi připadala moc nóbl. Pivo nenalili.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-na-prikope.php


Stojím čelem k Můstku, bývalý Dětský dům je vidět uprostřed, vedle, s věžemi je mladší Kolovratský palác z roku 1884. No a pak už je vidět kousek stavby, na kterou se čekalo od dvacátých let. Proluka Myslbek sloužila jako parčík s vodotryskem, do kterého jsme házeli vajgly, zařízení staveniště metra, v 90.letech tohle. Že bych byl ze stavby nadšený…
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-na-prikope.php


Probojovávám se k domu U Hybernů. Vpravo je budova Zemské banky z roku 1896.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-na-prikope.php


Palác Příchovských, později Německý dům, ještě později Slovanský dům. Jak jsem se dočetl, bývala ulice Na Příkopě promenádou spíše Němců, Češi se procházeli po dnešní Národní, kdysi Ferdinandově třídě. Do Slováče se občas chodilo na maturitní plesy, dnes je zde multikino. Stavěla tu tramvaj směrem od Můstku, ráno bývala fronta několika souprav. Vyskakovali jsme z otevřených vozů, esenbáci nás chytali, i pokutu deset korun jsem jednou dostal. Koncem padesátých let hodně bolestivá částka.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-na-prikope.php


Na starém snímku dům U Hybernů v plné kráse, dnes mi postavili do záběru tolik důležitých věcí… Snad jenom atmosféra je zajímavá. U Hybernů v době pořízené fotky byla celnice. Co všechno v něm bylo? Nekonečný seznam, výstavy, koncerty, prodejny, momentálně muzikálové divadlo Hybernia.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-na-prikope.php


Stojím zády opřený o dům U Hybernů. Hodně se změnilo, nejsem si příliš jistý přesností srovnání. Zalomený hotel Modrá hvězda nahradila budova Živnostenské banky. Banka je to pořád, jen názvy se mění.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-na-prikope.php


Než jsem se nadál, stojím v Hybernské ulici. Pravá strana jakž takž odpovídá, levá je jiná. Prašná brána zůstala.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-hybernska-ulice.php


Krásné paláce hraběte Sweets-Sporcka na severní straně zůstaly, jinak v neděli dopoledne docela mrtvo.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-hybernska-ulice.php


Paláce hraběte Sweets-Sporcka zblízka. V pravém bývalo železniční knihkupectví, kam jsem chodíval kupovat jízdní řád na vlak. Úplně vpravo je kousek domu, kde se v roce 1912 rozštěpila ruská sociální demokracie a za přítomnosti V.I.Lenina bolševická strana. Za komunistů Muzeum Vladimítra Iljiče Lenina, plné školních výprav. Bavilo nás hlavně to, že jsme nemuseli sedět ve škole. Dnes opět Lidový dúm v majetku sociální demokracie.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-hybernska-ulice.php


Lahůdka v Hybernské ulici nakonec. Co k tomu dodat? K smíchu, k pláči? Na dnešní fotce je vidět nápisy bývalých restaurací a jídelen, i doba z devadeátých let se podepsala, dnes vládnou sprejeři. Osobně pamatuju bufet nevalného vzhledu, uvnitř slušný výběr chlebíčků, i teplá jídla dobrý výběr, pivo na stojáka. Někdy jsem jedno vypil, když jsem přijel z práce z Kralup na Masaryčku. Jedno, na delší pobyt to nebylo.
Starou pohlednici jsem okopíroval na adrese http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-hybernska-ulice.php


Hybernská končí, projíždím Opletalkou a zastavím se ve Washingtonově. Odkud ke mně fotka přišla, nevím, chtěl jsem zařadit k Václavskému náměstí, protože jsem fotil z místa téměř pod Národním muzeem, ale zapomněl jsem. Je to taky moje dítě, přece ho nevyhodím.
Vpravo se chodí na Hlavní nádraží.

 
 
 
 
 

pondělí 26. listopadu 2012

Proč nám nevládne doktor Sládek?

Každý, kdo si na něj vzpomene, přestože málokomu schází, správně odpoví „Protože prohrál volby.“
To je fakt, v roce 1998 se jeho Republikáni nedostali do parlamentu, jaképak další otázky.
Ale…
Od roku 1992 řídí počítání hlasů na ministerstvu vnitra stejný člověk. Co když je všechno jinak?
České volby bývají běžně velice těsné. Co když tento vnitrácký matematik se svou IT skupinou zkoušel jiné vzorce na výpočet?
Už pár roků si nekazím nedělní poledne sledováním politických diskuzí, dobrý oběd dá práci, poté chce vychutnat a zažít, nějak to nejde dohromady.
Tentokrát jsem se kousek díval, těšil jsem se, že vtrhne do studia Chocholouškova banda a učiní potřebné. Po dvaceti minutách jsem televizi uvedl do běžného stavu – vypnutého.
Úředník obhajoval něco, za co by mi náš svérázný učitel matiky v sedmé třídě navrhl na trojku z chování. Za drzost, dvojku jsem míval běžně.
Chocholoušek se nekonal, dokonce ani pan doktor Cimický se neobtěžoval, já vypil pivo, aniž jsem si pochutnal. V televizi se nikdo nezasmál, všem to bylo fuk. Ani opozice nevyzývala ministra vnitra k demisi.
Ano, nejen Sládek, mnoho dalších.
Co kdyby v roce 2006 nevyhrál volby Topolánek, Julínek by nebyl ministrem zdravotnictví, nikdo by nezavedl poplatky, krajským středočeským hejtmanem by se nestal doktor Rath, v kriminále mohl sedět třeba Bendl.
Kdo viděl film Babel, ví, že všechno na světě má souvislost. Jeden náhodný výstřel z pušky a kolik osudů se změní…
Karel Gott zase tvrdí, že nám vládnou ilumináti, ten to musí vědět, co když jsou na vnitru už dávno?
Představuju si na Hradě prezidentku nesmrtelnou tetu Parkanovou s mluvčím Honzou Vyčítalem.
Představuju si vykroužkovaného Standu Grosse, jak si dodělává kurz na strojvůdce, aby mohl jezdit s lokálkou do Nymburka, kde mu schovává manželka v nádražní restauraci protekční porci guláše.
Kdyby třeba voliči nedali tolik hlasů mladýmu Bendovi a musel se živit jinak než jako poslanec…
Kdyby…
Kdybych už přestal kecat…

sobota 24. listopadu 2012

Příbram - Březové Hory

Nemám ambice zde psát o historii Příbrami a kdysi samostatného města Březové Hory. Kdo chce, najde si ji na internetu snadno. Dnes jsou Březové Hory součástí Příbrami a přece jsou jiné.
Někdy má člověk štěstí, jindy ne. Loni jsem vyjel do Příbrami s myšlenkou, že při inverzi tu bude sluníčko, nevyšlo to. Letos jsem vyjížděl z Prahy téměř v mlze a těsně před koncem cesty vykouklo slunce a už jsem se ho do večera nezbavil. Na dřevěné lávce přes příbramské nádraží byla námraza, jinak se tenhle listopadový den povedl.
Jdu do kopce, všude kolem je výstavba z padesátých let s typickou tehdejší architekturou. Stavěno podle sovětského vzoru, nehezké, ale má to aspoň jednotný styl. Ohlédnu se dolů, v Příbrami vidím naházené paneláky z let sedmdesátých až osmdesátých,  kdy nastoupily bagry, půlka města padla. Baráky údajně modernější, ale moc ke koukání není.
Centrum Březováých Hor je malé, bez poskvrnky nezůstalo, ale jakoby bych byl v jiném městě. Nedalo mnoho práce část Příbrami prochodit a aspoň zběžně poznat.
Před třemi lety spolužák z průmyslovky Bohouš, na Příbramsku narozený, v Příbrami pracující a žijící, setkání spolužáků, velice se povedlo, však jsem o něm již psal:
Cestou jsem udělal i pár fotek, které nejsou srovnávací

Začínám na náměstě, kde se budu otáčet kolem dokola. Docela dost pohledů na tak malé náměstíčko. Momentálně se jmenuje J.A.Alise podle hormistra a huťmistra z 18.století. Budova vlevo je restaurace U Kosů, kupodivu stále existující.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Pohled na západní část náměstí s výhledem na Ševčinský důl.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Kdysi sídlo spolku Čtenářská beseda, pak restaurace V Besedě, dnes železářství. Ulice, kudy ujíždí auto, se jmenuje Husova.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Nároží náměstí a Husovy ulice, kdysi hostinec U Libuše.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Kostel svatého Vojtěcha z roku 1889, za kostelem je fara, na krají záběru je socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1901.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Jiný záběr na kostel svatého Vojtěcha, vpravo budova dívčí školy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Roh náměstí a Mariánské ulice. V roce 1912 si tu nechal postavit drogerii Vojtěch Kopp. Budova vydržela do roku 1978. Dnes parkoviště a ten prostor mi připadá trochu podivný. Roh, vykukující vlevo je kostel svatého Vojtěcha. Tyhle záběry zblízka dají venku dost práce, protože je vidět každá malá chybička. Bohužel je vidět, že tehdejší fotograf byl níže než já, potřeboval bych se trochu prokopat pod zem nebo se skrčit, lehnout, ale to se bojím, abych ještě někdy vstal.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Tahle, dnes růžová, budova je vidět i na předchozím snímku. Roh Mariánské ulice, směřující až dolů do Příbrami. Hostinec U Malínků, později Závodní klub Rudných dolů Příbram, nyní pizzerie. I další budova bývala hospoda, ve štítovém domě býval biograf.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Kostel svatého Vojtěcha odzadu, z Prokopské ulice. Budova vpravo je bývalá radnice z roku 1881. Tak dlouho se upravovala, až je z ní tohle. Slouží jako součást základní školy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Prokopská ulice. Vlevo radnice (viz předchozí fotka), dále dívčí škola, sirotčinec. Vpravo roh už neexistující restaurace U Radnice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Rožmitálská ulice, kdysi Karlova a pohled na dům báňského úředníka, dnes jídelna. Při focení na mě vyběhl pán, nejdřív jsem se bál, že mě bude bít, jenom se ptal, jestli to chci kupovat. Ujistil jsem ho, že jsem koudelníkův syn a mám v Praze 3 domy, až je koupím, budou mý. Nedal mě zjistit, jen se zajímal, kde by mohl sehnat knížku, kterou vlastním.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Rožmitálská ulice a zájezdní hospoda U Černého orla, pak U Nováků, U Pobudů, U Matějovských, až ji raději zbourali, aby jí nemuseli dávat další jméno. Snad srovnání je zhruba správné, jedinů dům zůstal, směr ulice…
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Na závěr to, proč Březové Hory vůbec vyrostly. Důl Františka Josefa I. – Ševčinský, zaražený v roce 1813. Budova je, stejně jako další, součástí Hornického muzea Příbram.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Hlavní šachetní budova dolu Vojtěch, zaraženého v roce 1779.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Důl Anna byl otevřený v roce 1789.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).


Mariánský důl, budova, za kterou zapadalo slunce, proto jsem musel čekat a ujel mi vlak.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).