Nemám ambice zde psát o historii Příbrami a kdysi samostatného města Březové Hory. Kdo chce, najde si ji na internetu snadno. Dnes jsou Březové Hory součástí Příbrami a přece jsou jiné.
Někdy má člověk štěstí, jindy ne. Loni jsem vyjel do Příbrami s myšlenkou, že při inverzi tu bude sluníčko, nevyšlo to. Letos jsem vyjížděl z Prahy téměř v mlze a těsně před koncem cesty vykouklo slunce a už jsem se ho do večera nezbavil. Na dřevěné lávce přes příbramské nádraží byla námraza, jinak se tenhle listopadový den povedl.
Jdu do kopce, všude kolem je výstavba z padesátých let s typickou tehdejší architekturou. Stavěno podle sovětského vzoru, nehezké, ale má to aspoň jednotný styl. Ohlédnu se dolů, v Příbrami vidím naházené paneláky z let sedmdesátých až osmdesátých, kdy nastoupily bagry, půlka města padla. Baráky údajně modernější, ale moc ke koukání není.
Centrum Březováých Hor je malé, bez poskvrnky nezůstalo, ale jakoby bych byl v jiném městě. Nedalo mnoho práce část Příbrami prochodit a aspoň zběžně poznat.
Před třemi lety spolužák z průmyslovky Bohouš, na Příbramsku narozený, v Příbrami pracující a žijící, setkání spolužáků, velice se povedlo, však jsem o něm již psal:
Cestou jsem udělal i pár fotek, které nejsou srovnávací
Začínám na náměstě, kde se budu otáčet kolem dokola. Docela dost pohledů na tak malé náměstíčko. Momentálně se jmenuje J.A.Alise podle hormistra a huťmistra z 18.století. Budova vlevo je restaurace U Kosů, kupodivu stále existující.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Pohled na západní část náměstí s výhledem na Ševčinský důl.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Kdysi sídlo spolku Čtenářská beseda, pak restaurace V Besedě, dnes železářství. Ulice, kudy ujíždí auto, se jmenuje Husova.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Nároží náměstí a Husovy ulice, kdysi hostinec U Libuše.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Kostel svatého Vojtěcha z roku 1889, za kostelem je fara, na krají záběru je socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1901.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Jiný záběr na kostel svatého Vojtěcha, vpravo budova dívčí školy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Roh náměstí a Mariánské ulice. V roce 1912 si tu nechal postavit drogerii Vojtěch Kopp. Budova vydržela do roku 1978. Dnes parkoviště a ten prostor mi připadá trochu podivný. Roh, vykukující vlevo je kostel svatého Vojtěcha. Tyhle záběry zblízka dají venku dost práce, protože je vidět každá malá chybička. Bohužel je vidět, že tehdejší fotograf byl níže než já, potřeboval bych se trochu prokopat pod zem nebo se skrčit, lehnout, ale to se bojím, abych ještě někdy vstal.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Tahle, dnes růžová, budova je vidět i na předchozím snímku. Roh Mariánské ulice, směřující až dolů do Příbrami. Hostinec U Malínků, později Závodní klub Rudných dolů Příbram, nyní pizzerie. I další budova bývala hospoda, ve štítovém domě býval biograf.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Kostel svatého Vojtěcha odzadu, z Prokopské ulice. Budova vpravo je bývalá radnice z roku 1881. Tak dlouho se upravovala, až je z ní tohle. Slouží jako součást základní školy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Prokopská ulice. Vlevo radnice (viz předchozí fotka), dále dívčí škola, sirotčinec. Vpravo roh už neexistující restaurace U Radnice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Rožmitálská ulice, kdysi Karlova a pohled na dům báňského úředníka, dnes jídelna. Při focení na mě vyběhl pán, nejdřív jsem se bál, že mě bude bít, jenom se ptal, jestli to chci kupovat. Ujistil jsem ho, že jsem koudelníkův syn a mám v Praze 3 domy, až je koupím, budou mý. Nedal mě zjistit, jen se zajímal, kde by mohl sehnat knížku, kterou vlastním.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Rožmitálská ulice a zájezdní hospoda U Černého orla, pak U Nováků, U Pobudů, U Matějovských, až ji raději zbourali, aby jí nemuseli dávat další jméno. Snad srovnání je zhruba správné, jedinů dům zůstal, směr ulice…
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Na závěr to, proč Březové Hory vůbec vyrostly. Důl Františka Josefa I. – Ševčinský, zaražený v roce 1813. Budova je, stejně jako další, součástí Hornického muzea Příbram.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Hlavní šachetní budova dolu Vojtěch, zaraženého v roce 1779.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Důl Anna byl otevřený v roce 1789.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Mariánský důl, budova, za kterou zapadalo slunce, proto jsem musel čekat a ujel mi vlak.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Velfla Zmizelé Čechy – Příbram (Paseka 2010).
Žádné komentáře:
Okomentovat