Koňský trh. Václavské náměstí. Co už bylo popsáno papíru o událostech, důležitých pro celý český národ, nebudu přidávat, stejně bych musel opisovat.
Ale svoje osobní vzpomínky jsou něco jiného. Pro nás obrovský plac přestal být Václavákem, stal se Trafem, spíš Trafoušem. Byl pro nás Prahou, sem jsme chodili za zábavou, za nákupy, setkávali jsme se, rozhodovali se, do které hospody zapadnem, třebaže stála jinde.
O mobilech se nám ani zdát nemohlo, telefon doma měl jen málokdo. Potřeboval jsem někoho potkat? Obcházel jsem Trafouš, určitě jsem někoho potkal. Nebo se opřít o zábradlí dole u bufetu Koruna, někdo se objevil.
10 biografů, na některé filmy se musela stát fronta v předprodeji nebo jít na sobotní noční představení od 22.30 a po pár pivech si třeba v kině zdřímnout.
Několik bufetů, nebudu počítat, mohl bych se seknout, paměť trochu zlobí. Taneční kavárny, vinárny, pro abstinenty nealkoholická kavárna Luxor.
Obchody. Píšu o svém mládí, tedy konec padesátých let, počátek šedesátých. Komunistická vrchnost nás zrovna nerozmazlovala velikou nabídkou spotřebního zboží. Při troše štěstí se tu leccos sehnalo, já tady jednou koupil před Silvestrem olejovky, táta mi málem záviděl slávu, kterou jsem doma zakusil.
Dřevěné stánky s opečenými buřty, které tak nádherně voněly, byly skvěle nezdravé, cestou z hospody bylo těžké odolat. Když se neopatrně kouslo, omastek krásně vystříknul na kabát můj či sousedův. Klobásy jsou zde stále, ve stáncích vzhledově jiných, ale už nejsem mladej.
Pochopitelně jsem zažil tramvaj, její zrušení, pokusy o různý vzhled bulváru. Jdu-li tudy dnes, spíš nahodile, nějak se mi zde nelíbí. Pochybuju, že se tudy v sobotu večer procházejí mladí jen tak, po Trafouši.
Jsem starej, při vzpomínání propadám, možná, nekritické nostalgii. Bylo hezký bejt mladej. Vůbec to nemá co dělat s režimem, který tenkrát vládnul. Byl nám vnucován a mladý člověk udělá co? Neměl jsem nikdy mezi kamarády zaryté svazáky, ty bylo těžké hledat, víc než se nám někdo snaží namluvit.
V ruce mám fotky z Václavského náměstí z doby, kterou nepamatovali ani mí rodiče, pro mě je to stejně zajímavá procházka, jako pro lidi mladší.
Nechám keců.
Koňský trh už je minulostí, koně už sloužili jako pohon tramvají. Stojím na rampě Národního muzea a prostor náměstí mi vnuknul myšlenku (pozor!), jestli toho na náměstí, nejen v Praze, nechceme mít příliš. Pomník svatého Václava nepočítám, vždyť je to můj jmenovec.
Starou fotku jsem našel a okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/
Od doby pořízení předchozí fotky asi neuplynulo příliš let, už je jinak. Koně zatím nezmizeli, kočár právě vjíždína dnešní magistrálu. Zrovna se mi nepodařilo zachytit okamžik, kdy zuřící auta uhánějí bůhvíkam. Nejspíš byla na semaforu červená.
Starou fotku jsem našel a okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/
Další 4 roky, koně odešli na venkov, po kolejích jezdí vozy, poháněné elektřinou. Je zajímavé, že stromy, které tu byly v roce 1900, zmizely. Jak je vidět, i naší dávní předci neměli žádnou velkou koncepci.
Starou fotku jsem našel a okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/
Slezl jsem konečně dolů. Tahle fotka vybočuje z řady. Dostala se mi do rukou, blbost, na monitor odněkud fotka z roku 1945, takhle vypadal horní kus Václaváku po květnovém povstání.
Národní muzeum, řekl bych, že zánovní, pochopitelně bez pomníku, který musel být postavený už kvůli různým demonstracím. Tahle poznámka neznamená, že bych komukoliv upíral právo vyjádřit svůj názor. My, kteří jsme se kdysi procházeli po Trafouši, jsme toto právo neměli. To by si měli uvědomit všichni, kteří by chtěli návrat starých časů.
Starou fotku jsem našel a okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/
Našel jsem doma malý sešítek, který pojednával o Závodě míru, říkali nám, že to je největší cyklistický závod na světě. Měli jsme prd informace, snad jsme tomu i trochu věřili. Prý šlo hlavně o přátelství, slyšel jsem, že se pak na trati někdy závodníci i poprali. Každá etapa začínala manifestační jízdou, pak teprve býval ostrý start. Diváci sem nebyli nahnaní, sám jsem několikrát mezi diváky byl. Co jsem viděl? V té době bylo tak málo k vidění…
Na peloton se moudře dívá z Národního muzea sám Klement Gottwald. Dnes se smějeme, pokud vidíme záběry výzdoby třeba ze severní Koreje…
Kolo, opřené o odpadkový koš není z doby Závodu míru, tam jsem ho opřel já. Předtím jsem ho poctivě koupil. Ještě, že Lance Armstrong se narodil daleko později, kdyby startoval, určitě by ho dnes vymazali ze všech výsledků a startovních listin.
Komplex obchodních a obytných paláců na nároží Václavského náměstí a Štěpánské ulice je právě čerstvě dokončený.
Starou fotku jsem našel a okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/
Ústí Vodičkovy ulice do Václavského náměstí je již ozdobený vlevo palácem Wiehlovým z roku 1896 a vpravo Stýblovým z roku 1892. Malý domeček v koutě byl dům U Lhotků, ve kterém býval i známý kabaret. Ve věži měl ateliér Josef Mánes a vůbec je asi škoda, že stavbička nebyla zachována. Palác České banky nechť promine. Tramvaj na současném pohledu je jenom kavárna.
Starou fotku jsem našel a okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/
Zaplaťpámbu za dům s věžičkou, dům U Štočků z roku 1895. Jinak bych se těžko s nějakým srovnáním vychloubal.
Starou fotku jsem našel a okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/
Hotel U Zlaté husy – vlevo, nese prý název podle krásné, ale nepříliš chytré dcery hostinské. Stará budova byla přebudována v letech 1908 – 1910.
Starou fotku jsem našel a okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/
A tady je hotel U Zlaté husy těsně po dokončení přestavby v roce 1910. Podobu si zachoval až do dneška. Prý je to stále hotel na vysoké úrovni. Osobní zkušenosti nemám, chodím do podniků spíš nižší úrovně.
Starou fotku jsem našel a okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/
Pohled směrem na Můstek. Poklidná atmosféra, řekl bych i sympatičtější, co jsme si tu vybodovali, to máme. Jel jsem sem již někdy v říjnu, sklapl jsem foťák a šel jinam na pivo. Celá dolní polovina Václaváku, která byla letos zbavena automobilového provozu byla zastavěna stánky jakéhosi trhu Jak chutná Česko. Hned první stánek mi padl do očí, byl prodej trdel nebo trdelníků. Možná jsem mírně sklerotický, ale fakt si nepamatuju, že pochoutka, zvaná trdlo, je tradiční. I mladší známí mi to potvrdili. Trdlo mi říkávala máma, když mi zrovna nechtěla říct, že jsem pitomej. Přece jenom mě přivedla na svět. O dva týdny jsem tu narazil na podzimní trh, který byl menší než předchozí.
Starou fotku jsem našel a okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/
Konečně jsem dokázal fotit na Můstku a nikde nebyl žádný trh. Nezbývalo moc času, myslím, že už tu brzy budou stavět stánky na trhy vánoční. A zase totéž zboží, mírně umělecké, trdlo, 2 deci svařáku z krabicového vína za 40 korun…
Snad je dobré poděkovat těm, kteří restaurovali dům Zlatý úl na rohu ulice Na Můstku.
U každého srovnání uvádím adresu, kde se dají zjistit podrobnosti k jednotlivým stavbám. Jsou to moc dobré stránky.
Starou fotku jsem našel a okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/
Další srovnávací fotky z různých lokalit
Žádné komentáře:
Okomentovat