sobota 27. června 2015

Lomnice nad Lužnicí


Třeboňsko, rybníky, kapři, spousta kaprů, pytláci...
Dobře začínám.
Území na jih od soutoku Lužnice s Nežárkou k Třeboni, to jsou rybníky. Mezi nimi, ve vesničce Klec se narodil význačný pytlák, můj brácha trvá dokonce na označení vyhlášený, jemu se už leccos plete.
Onen pytlák býval, než umřel, mým dědou. Venkovský krejčí v době, kdy se lidé nezabývali takovými drobnostmi jako je antikoncepce, plodil potomky. 
Národ mohutněl, tehdejší lékařské možnosti dávaly prostor pro přirozený výběr. Z dnešního pohledu kruté, přišli na svět velcí geniové i velcí darebáci...
Ale o tom jsem snad ani nechtěl psát, tak mě napadlo, že v současnosti se přemýšlí o každém dítěti, zda se má narodit či ne, touha po kariéře, pohodlí často rozhoduje, jestli se naše společenství rozšíří o dalšího génia či darebáka, říkáme tomu zodpovědnost. Ubýváme a divíme se, že jsou ve světě národy, které považují děti za budoucnost.
My už tu nebudeme, až nás jednou jiné národy převálcují. Počtěme si o tom v historii. Nebudeme první.
A dost, málem bych se začal cítit filosofem. Asi k smíchu.
Můj děda měl příjmení ptačí. Jako voják rakousko-uherské armády málem skončil ve vězení, když nadřízenému kaprálovi řekl, že je Brabec z Klece.
Vesnička, kolem které je nepočítaně rybníků s krásnými jmény jako jsou Víra, Naděje, Láska, Skutek, Dobrá vůle a další. Jo, taky rybník Klec, nad čímž kroutila moje máma a její sourozenci hlavou, protože tam byl přece rybník Flughaus, což je místní překlad německého Vogelhaus. Nemusíme hned tvrdit, že jde o zkomoleninu, sami v moderní době plácáme do češtiny anglická slůvka, aniž jim rozumíme.
Vesnička neveliká, snad kromě hospody a malého krámku tu nic nebylo. A jistě, ta spousta dětí, které musely chodit do školy do Lomnice nad Lužnicí. 
Čtyři kilometry pěšky, zpátky též čtyři, den co den, včetně tehdy všedních sobot. Od první třídy až do třetí měšťanky. Kolo měli jenom bohatí a jenom jedno v rodině, krajina nebyla zaplevelená motorovými vozidly. Směšné? Ale ne, to byl život, chudý, ale možná pestřejší, lidi prožívali svoje příběhy, žádný scénárista jim nevymýšlel kraviny, jež mají k životu daleko.
Když zde ukazuju porovnání se starými fotkami, najdou se tací, kteří nostalgicky vzdychají, jak bylo tenkrát krásně a přitom jsou nešťastní, když musí donést nákup pár stovek metrů pěšky. Neměli tehdy koupelny, vody bylo všude kolkolem.
Město Lomnici neznám, pokud jsem jel vlakem k prarodičům, do Klece se šlo na druhou stranu než stálo město. Spíš městečko, jehož počet obyvatel se v současnosti pohybuje mezi 1000 a 2000.
Nedávno mě společenské záležitosti zavály do jižních Čech a já si uvědomil, že se vyhýbám svým kořenům, které z matčiny strany jsou tady mezi rybníky.
Knížku speciálně o Lomnici jsem žádnou neobjevil a tak mi musel postačit internet.
O historii jsem si přečetl od chytřejších, vím, že Rožmberkové po husitských válkách dali přednost Třeboni, Lomnice se stala chudým příbuzným.
Vydal jsem se do míst, kam chodil můj děda každou neděli do kostela, jednou týdně odtud přinášel maso, ano jednou týdně. Zašel tu na pivo, předtím se prý pomodlil za celou rodinu. Pokud je mi známo, jezdil nakupovat do Lomnice ještě v 85 letech, to už na kole.
Bohatý nikdy nebyl, komunisti mu dali jako venkovskému krejčímu, tedy živnostníkovi, příslušníkovi třídy novému režimu nepřátelské, penzi, že musel mít silný kořínek, aby přežil.
Viděl jsem ho párkrát v životě, ani naše rodina nebyla tak majetná, máma jezdila za rodiči jednou do roka. Možná se tomu někdo bude divit, ale v padesátých letech jsme moc peněz neměli. Můj starší brácha říkal, že byl děda fajn, rád vyprávěl, vodil ho mezi rybníky a povídal o nich, chlubil se vnukem spoluobčanům z vesnice. Škoda, mohl jsem se dozvědět spoustu zajímavého. Moji mámu měl v 46 letech, těsně před vypuknutím první světové války, když já přišel na svět, bylo mu 76.
Babičku pamatuju o dvou holích, ohnutou do pravého úhlu, fakt je, že si trochu jako v mlhách vzpomínám, že ti lidé, kteří neměli v životě nic jiného než práci, byli veselí, optimističtí, život měli rádi. Vidím-li dnes staré lidi, už mezi ně patřím, slyším jenom nářky, kvůli neustálému nadávání do této společnosti nechodím. Na co si všechno dnešní rozmazlená společnost stěžuje.
Pokud někoho zajímají srovnávačky, tohle moje pindání zřejmě přeskočí, průvodní slovo je tentokrát jiné.
Jsem na náměstí, kde je škola, sem chodila moje máma denně, prý byla malá slaboučká a když foukal velký vítr, její maminka, tedy moje babička ji nechtěla pustit z domova, že by ji to odfouklo.
Tady někde byl fotografický ateliér, kde mámu vyfotili v jejích 16 letech, protože byla hezká jako obrázek a samotný obrázek se povedl, vystavili ji ve vajíčkovém rámečku za výlohu jako reklamu, odkud ji vykoupila její sestra, moje teta. Dala mámě dárek, ale po letech jí řekla, že se jednalo o závist, lezl jí na nervy obdiv lidí, kteří se před výlohou zastavovali. Rámeček visí u mě doma.
Sem chodila fešná ještě ne maminka v neděli tancovat, děda je v neděli odpoledne vyháněl od práce, chtěl světit neděli, jak mu víra přikazovala.
Tady měla známost s nějakým důležitým rybářem, ona sloužila v Praze, on si vzal jinou.
Předkládám, co jsem nafotil. Jedná se, kromě dvou výjimek o záběry náměstí, které se jmenuje 5.května. Moc dalších komentářů už nebude.
Jenom poznámka, moji blízcí, zde narození, kteří už nežijí, neříkali Lomnice, ale Lomice. Nebo jsem špatně slyšel.

Na náměstí budu pořád, ale začnu v Kostelní ulici. Kostel svatého Jana Křtitele. Sem se tedy chodil děda modlit, snad ještě i za mě. Kdepak si asi po mši dával pivo?
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Pohled z Tyršovy ulice na radnici, vpravo od ní je škola. Možná je těch podobných záběrů příliš, ale každý má jinou atmosféru.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.aukce-pohlednic.com/


Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Silnice z Tyršovy ulice na náměstí tu dělá díky našim předkům roztomilé esíčko, ale fotí se odtud blbě. Sem tam auto, ale otravují, chtějí, abych nepřekážel.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


 Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


 Starou fotku jsem okopíroval na adrese z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 3.díl (Libri 1998)


Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Tak konečně záběr k severu, zde je radnice i se školou pochopitelně vpravo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/


Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Za první republiky měli v Lomnici na náměstí les.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Tohle už jdu Tyršovou ulicí na vlak, otočím se a hledím.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Rozloučil jsem se s Lomicí, pardon, s Lomnicí. Víc starých fotek jsem nesplašil...


Další srovnávací fotky z různých lokalit.

úterý 23. června 2015

Mýto


Není to příliš dlouho, co jsem navštívil Holoubkov a vyhrožoval srovnávacími fotkami z vedlejšího Mýta. Rozjel jsem se tam za pár dnů, taky jsem se svou cestou pochlubil.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/06/potkali-se-v-mejte.html
Použil jsem staré fotky ze stejné publikace jako u Holoubkova:
Zbirožsko na starých pohlednicích z nakladatelství Baron z roku 2007.
Jen v jednom případě jsem kopíroval jinde, uvedu u příslušné fotky.
Jinak se snažím, abych u každého porovnání uvedl pramen, asi bych měl oznámit vydavateli svůj úmysl předem. Pokud jsem to učinil, nikdy mi nepřišla ani odpověď, vybírám si z publikací jen malé procento starých pohlednic, které můžu použít a připadá mi, že jde spíš o propagaci děl, která určitě nejsou bestselery. Jde o okrajovou záležitost, která baví jen pár lidí.
Zmínil jsem se hlavně kvůli informacím z dnešních dnů, že bude zákaz zveřejňovat snímky budov bez povolení autora stavby. V podstatě by šlo, podle mého názoru, o debilní zákon, na druhou stranu člověk neví, co úředníky z Bruselu a europoslance napadne.
Tvorba srovnávacích fotek je můj koníček, nikdo mi nemůže zakázat je vyrábět dál, zákon, podle toho, jaký bude, mi může zakázat zveřejňování. Dávám je na svůj blog, protože jsem ješitný a chci se pochlubit. Pokud nebudu smět, tak se chlubit nebudu, tak jako jsem kdysi fotil a výsledky jsem nedával na žádný internet, jelikož ten nebyl. Faktem je, že mě hlavně baví objíždění lokalit.
Znám počty lidí, kteří můj blog navštěvují a nejde o žádné obrovské zástupy. Profesionální fotografové nechť se se zákonem vyrovnají, oni to určitě učiní. Mně stačí, když příslušné články nebudou určeny veřejnosti. Je mi 72 a přece se nebudu rozčilovat.
Informace je z médií a dobře vím, jaké věci se někdy člověk neznalý dozví. Pokud něco pindám na Facebooku, považuju to za jakousi návštěvu hospody, které jsou k tomu určeny.

Projíždím město Mýto od východu k západu, nic jiného se mi pro srovnávačky nehodilo.
Ulice se jmenuje Pražská, název ukazuje, odkud vítr vane. O náměstí ještě nejde, je to jen pohled na Náměstí ze jmenované ulice. Hezká branka na konci fronty domů vpravo stále eistuje, jen mi před ní kdosi zaparkoval.


Na levé straně Pražské ulice, myšleno směrem k Náměstí stával dům, který si ke své radosti přestavělo Západočeské konzumní družstvo, úplně jinak ho zase přestavěli další majitelé. Ten poslední si před něj postavil auto, abych nemohl fotit.


Rohový dům Náměstí a Pražské ulice. Proč pořád píšu Náměstí s velkým písmenem? Protože se tak plac jmenuje. Možná jde o rozumný název. Nemusí vyměňovat cedule, když se politik znelíbí nebo změní diktáror, jak dobře známe z jiných měst. Kupec, který stojí ve dveřích domu, je kupec František Beran s manželkou.


Severní fronta Náměstí, focená směrem ku Praze.


 Pohled z Náměstí do Pražské ulice, odkud se vrací průvod o svatojánské pouti k soše svatého Jana Nepomuckého, kde čekají muzikanti.


V městské radnici na jižní straně Náměstí býval hostinec. Možná bych měl poznamenat, že pokoje byly určeny pro pány bez spolucestujících dam, ale to by byl nezodpovědný drb.


Pohled na jižní frontu Náměstí.


Jižní fronta Náměstí s radnicí a pohledem na kostel, zasvěcený svatému Janu Křtitelovi. Pokud někomu chybí kostel, nechť se podívá malinko vedle májky (v červnu?), špičička je vidět, však na staré je stejně vysoko.


Severní fronta Náměstí směrem do Plzně. Stromy vlevo patří ke kostelu.


Jižní strana Náměstí po velkém požáru v roce 1908. Dva domy vlevo a fara neshořely.


Průvod o svatojánské pouti vychází od kostela. Vpravo je obchodní dům Hermana Polláka, který shořel v roce 1916. Po dlouhých letech zde bylo postavené jiné obchodní středisko. Můžeme si o červeně zářící budově myslet, co chceme, ale každému poutníkovi doporučuju návštěvu, bufet, samoobsluha, otvírací doba přímo vietnamská.


A tady se opakuju, jenom jde o pohled od Plzně.


Kostel svatého Jana Křtitele od Plzeňské ulice. Tato jediná fotka není z uvedené publikace, našel jsem ji na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/


 Rodina Bělohlávkova trousila po okolí hospody, zatímco v Holoubkově hotel Bělohlávek funguje, tady je k pronajmutí. Pokud bude někdo hledat bistro, bystře pochopí, že hledá na špatném místě.


Další fotka ze svatojánské pouti z roku 1913. V Plzeňské ulici postávají sokolky a ženy DTJ. A nervou si navzájem vlasy.


Rok Plzeňské a Vojtěšské ulice, kde míval obchod Emanuel Kunc.


Totéž nároží s pohledem do Plzeňské ulice, jen léty zarostlo. Vedle obchodu je hostinec U Táborských (taky Na poště i U Sokola). Tam jsem se pokoušel o srovnávací fotku, protože v publikaci je průčelí. Hospoda už to dávno není, ale mluvil jsem s majitelem, který hovořil dobrou češtinou s přízvukem, který ukazoval na slovanský původ. Byl nadšený ze vzhledu domu z doby před sto lety, že by to tak nějak chtěl přestavět a ptal se, kde jsem knížku koupil. Můžu říci, že dnešní podoba se mi též nelíbí. 
Dům s věžičkou býval pošta, stojí pořád, jen mírně zchátralý. Úplně vzadu je stará škola, u které hned zabrzdím.


Bývalá škola.


Místo dětí důchodci v domě s pečovatelskou péčí.


Poslední, co se mi směrem k Holoubkovu povedlo. Rozestavěná sokolovna, dnes luxusní pohled. Nejvíc práce mi dalo naklonění, které mi zanechal prafotograf.


Loučím se s Mejtem, jak říkají místní.


Další srovnávací fotky z různých lokalit.

neděle 21. června 2015

Jarní pindy na Facebooku

Ano, žít se musí.
Velikonoční mazanec už mi syn nestačil upéct. Ne, že bych to nezvládl, ale nálada chyběla.
Sváteční oběd jsem si dal v restauraci v Brandýse nad Labem. Výborné kuře s velikonoční nádivkou.

2.4.2015
Sedím v DBK na Budějovicke. Oasa klidu se slušným vínem.
"Dobrý den, můžete mi věnovat 5 minut? Máte nějaký věrnostni program?"
Hlídám si věrně svou sklenku.
Půl hodiny před tím stejně slušný hlas v mobilu něco zkoumal.

Jak lze nepoužít slovník pana prezidenta?

19.4.2015
Přišel čas, kdy je dobré založit rodinu.


23.4.2015
Chrudim - nasedat, odjíždíme.


Mám chuť na oběd, hlad taky, ale hlavně chuť. Restaurace Bída v Chrudimi. Názvem odrazuje, z ulice to vypadá skoro na hernu, ale jsem zvědavej, tak čumím do dvorku, nedá mi a vlezu do hospody. Moc hezký. Poroučím si steak. Ten dělá dneska kdejakej patla, ale tohle bylo dílo. Nikoli ohřátá podešev, ale masíčko, které rozkouše bez problémů můj problematický chrup. Na voňavě upravených luskách, výborné, k tomu chleba, ale opravdu chleba, ne Babišův komisárek z Penamu. Za 99 Kč. K tomu kozlíka jedenáctku. Jestli takhle vypadá bída...

8.5.2015
Na Krásné vyhlídce bylo dnes krásně. Jen mi připadá, že snad vyrostla. Tři a půl kiláku od vlaku, tři a půl zpátky, mám z toho celodenní výlet, nohy necítím nebo spíš cítím až moc. Už se těším, až budu mladší a budu chodit jako dřív...



9.5.2015
Vedle zasvěcených diskuzí o politice je třeba se občas věnovat i kultuře.

To pivo vaří Tři sestry. Na staré sokolovně v Podolí s Vladimírem Zavadilem.

13.5.2015
Píšu blog a stanou se věci, přišel mi mail:
Dobrý den pane Víšek,

   omlouvám se, že Vás otravuji, ale koukala jsem na internet na nějaké 
stránky o hotelu Černý orel v Libochovicích a narazila jsem na Vaše stránky.
Píšete tam, že jste tam dost často chodil. A píšete tam i o tom, že tam 
bývaly na praxi holky z učňáku. Mohla bych se Vás prosím zeptat, v jakém 
období jste tam chodil? Nebo jestli neznáte z toho hotelu pana J.H.?
Víte, já totiž hledám svého biologického tátu a on měl pracovat v tomto 
hotelu údajně jako číšník. :-)


Děkuji Vám předem za informaci, s pozdravem  .....


Natíral jsem zábradlí na balkóně a v mých úctyhodných šedinách se objevila červená barva. Jako domácí kutil jsem propadl, s červenou makovicí můžu leda na diskotéku.

19.5.2015
To je PLZEŇ, děti, město piva.

21.5.2015
POZOR!

Dneska natírám hnědou barvou. Pokud by mě někdo hledal podle červených vlasů, má informace stejné staré jako jsou ve včerejších novinách.

22.5.2015
Docela dobrý víno měli... (Jičín)

Liguére...

27.5.2015
Až si pořídím hospodu, bude se jmenovat U RUMÍČKŮ

Zoufalý výkřik členů novinářské obce.

29.5.2015
Heslo pro dnešní den

1.6.2015
Každý den, mezi 13. a 15.hodinou usínám. Je úplně jedno, jestli jsem po obědě, hladový, střízlivý, opilý, vyspalý, u knížky, u zajímavého pořadu v rádiu. Usnu u kafe a mám vztek, protože mám rád kafe teplý. Přijde podvečer a moh bych skály lámat... no nebudu blbnout...
Hlavně nechci, aby mi to nějaký odborník začal vysvětlovat, chci mít něco nevysvětleného.

Jindřichův Hradec

6.6.2015


14.6.2015
Mezi asijskými stánky u Smíchovského nádraží pobíhá malý Vietnamec.
Menší než nejmenší.
S vážnou tváří nabízí.
Pane, nemáte klobouk, potřebujete klobouk.
Párkrát jsem se na něj usmál.
Včera, opět s vážnou tváří říká: "Pane, potřebujete boty."
"Ano, potřebuju boty, kalhoty, klobouky..."
Dál jsem se nedostal.
"Ano, potřebujete všechno!"

Shodil vážný výraz a rozchechtal se stejně jako já.



17.6.2015
Byl jsem tu letos poprvé. U Berešů, v nádražním bufetu v Lovosicích.
Půl hodiny času na přestup.
Mám zavedený rituál. 
Obložený chlebíček.
Říkám obložený, ne odložený.
Pivo.
Jeden karboš zabalit na cestu, stejně ho sežeru hned k tomu pivu.
Všechno špičkové.
Málem jsem nejel. ráno jsem měl chuť se ještě trochu vyválet.
Smůla, jakmile spánek začne být lehčí, pořád musím běhat na záchod.
Prej jsou na to léky, ale já si pletu přípravky na prostatu a na potenci, tak neberu nic.
Krásný den, průzračný vzduch, pěkné mraky, ne moc vedro, třebaže žízeň tvrdila opak.

Není foceno z lodi, ale z vlaku. Skrz sklo.


18.6.2015

A těšíme se na léto!