sobota 29. března 2014

Týnec nad Labem


Týnec nad Labem
Co mě zavedlo sem, do města, o jehož proslulosti můžeme mluvit velice opatrně?
Zvědavost, podložená balíčkem pohlednic, na které jsem narazil při svém čmuchání po knihkupectvích. Zajímavé nakladatelství Baron z Hostivice vydalo už hodně knih s historickými pohlednicemi.
V roce 2010 se narodila zajímavá hromádka pohlednic z Týnce nad Labem. Proč zrovna tohle městečko, nevím, možná si to měkdo z Týnce objednal. Bylo by moc hezké, kdyby každé místo mělo takový pěkný soubor. 28 pohlednic, historické pohlednice jsou doplněná obrázky z dnešního Týnce. Za 155 Kč, nekupte to.
Spojení s Prahou bezvadné, takže sedám do vlaku. O své cestě jsem již psal na svém blogu:

U tohoto skromného souboru srovnávacích fotek jsem použil některé pohlednice ze zmíněného balíčku, pokud jsem použil jiný pramen, uvádím přímo  u srovnání.

Jsem kousek od vlakové stanice, která doznala změny při budování železničního koridoru v minulých letech. Na kopci město, u Labe mlýn Václava Pernera, který ještě v 19.století převzali jeho synové Ferdinand a Jan Pernerovi a založili strojní výrobu, jež se rozvíjela i za komunistů pod Teslou Kolín. Při všech těch změnách došlo i na tok Labe, jehož koryto bylo částečně zasypáno, takže tenhle pohled odpovídá. V místech, kde pózovali rybáři, voda dnes není.


Pernerův mlýn a vila z pohledu z mostu přes Labe.


Nároky automobilové dopravy změnily i most přes Labe, takže Havlíčkova ulice, vedoucí od mostu na náměstí doznala v dolní části dost značnou změnu.


Masarykovo náměstí. Myslím, že tohle srovnání dobře vystihuje rozdíl mezi životem před 100 lety a dnešním.


Zůstávám na náměstí, Vlevo je Občanská záložna, nyní radnice, vpravo lékárna U Zlatého lva.


Západní roh náměstí, změny se mi nechce komentovat.


Velký dům na náměstí, vpravo je vidět morový sloup z roku 1768.


Dům J.Tomáška na náměstí. Jestli se dívá J.Tomášek odněkud z obláčku asi se diví, že se dá stavět jen tak jednoduše, bez „zbytečných“ ozdob.


Pohled na náměstí od západu. Pravá věž patří dnešní radnici, v pozadí kostel Stětí sv.Jana Křtitele.
Starou fotku jsem okopíroval z adresy:


Ještě jeden pohled na náměstí, tentokrát od severu.
Starou fotku jsem okopíroval z adresy:


Zleva Menclův dům, měšťanská škola, kostel Stětí svatho Jana Křtitele.


Měšťanská škola.


Křižovatka U křížku, severně od náměstí.



pátek 28. března 2014

Výlet do Týnce nad Labem


Kdo jede vlakem z Kolína do Pardubic, pokud není uchvácen Dostojevským nebo některou ze zajímavých knih o Karlu Gottovi, necpe se tlačenkou, neklimbá u nedopitého lahváče, nesepisuje na notebooku stížnost ředitelství drah, že klimatizaci asi nastavoval idiot a ze záchodové mísy se nedá jíst, může vidět vlevo přes Labe pěkný kopeček a na něm domečky. Při cestě z Pardubic do Kolína je město vpravo.
To je Týnec nad Labem, městečko na východním okraji Středočeského kraje. U stanice není hospoda, musí se přes řeku nebo dál do kopce, který vylezu i já.
Turista, který vlastní výpravné publikace 10x nej a podobné, se sem nedostane, protože autoři taková místa ignorují, spíš by řekl, že je neznají. Patřím mezi zoufalce, kteří jsou názoru, že všude je něco zajímavého.
Připadá mi hloupé, když nahodilý poutník shlédne náměstí či náves okem zkušeného znalce a po pěti minutách už ví, co se všechno za bolševika zničilo a jak by to udělal on..
Unáhlené soudy nerad pronáším, nevím, proč se co zbouralo, proč jiné postavilo, jestli místní hlavní komouš měl kamaráda na okrese, který rozhodl, že tady se bude modernizovat, i kdyby se měl vybagrovat kopec, na kterém Týnec stojí. Obchodní dům  toužil nějaký sice bolševik, ale patriot, postavit. Ejhle, je tu. Místo pomníku.
Ulice se rozšiřovaly, protože víme, že moderní člověk nechodí pěšky ani koňmo.
Paneláky se stavěly, protože nebyly byty, levněji se stavět nedalo, ani kámoš na okrese nesehnal, kolik bylo třeba a pak fantazie tehdejších stavitelů sahala jenom k panelákům a kuchyňským linkám jednoho typu.

Jsem na úhledném náměstíčku v Týnci nad Labem, jehož historii si každý dokáže najít.

Otočím se a vyfotím místo, kde jsem předtím stál. Nákupní středisko z let sedmdesátých.

A stav z roku 1922

Stojím s balíčkem starých pohlednic a jsem bezradný. Tohle porovnat nedokážu. Trochu lítosti se mnou cloumá, ale co je mi vlastně do toho, nežiju zde, není nic horšího pro obyvatele malých venkovských měst než přechytralej Pražák. Ale místním obyvatelům snad musí ta podloubí chybět…
Srovnávacích fotek jsem pár vytvořil, ještě všechno zpracovat, moje výkonnost s rostoucím věkem klesá. Nepřímá úměra se to mu snad říká.
Zatím pár fotek z mého výletu, kde jsem zachytil, co mě zaujalo.

Nákupní středisko, vlastně se pyšní nápisem Obchodní dům, neopustím. Následuje vzpomínka.
Píše se květen 1983. Horolezci z Pardubic pořádají svůj každoroční výlet. Vždycky z Pardubic někam. Třeba na Sněžku, Ještěd, Macochu, Bouzov atd. Místa startů se pro pestrost měnila, tenhle rok byl cíl na kopci, zvaném Devět skal. Nejvyšší hora Českomoravské vysočiny,řekl by žák, který u zeměpisu nespal. Z Týnce nad Labem přes Železné hory, Hlinsko do nejvyšších míst Českomoravské vysočiny, k Velkému Dářku do Polničky. Pěšky v podstatě ptákovina.
Pořadatelé nebyli dálkoplazi, byli to fajn lidi (horolezci), kteří jednou za rok slezli z výšin. Nepřeváželi nikomu zavazadla, nenařizovali nikomu vybavení, vybrali pětku, dali zhruba trasu a běž, blázne. V noci udělali oheň, pekli topinky, kdo zabloudil, byl bez topinek.
V Týnci jsem vystoupil z vlaku, měl jsem ještě do startu čas, čekalo se na vlak od Pardubic, mně neznámé městečko mi mávalo z kopce. Zašel jsem tam, spíš na pivo. Zalezl jsem do nákupního střediska a tam dětská leporela. Moje tři malé děti je stejně jako většina dětí milovaly. Socialistické plánování byl obrovský vynález. A tak se v určitém období třeba dostaly do prodeje tři druhy leporel. Ve všech knihkupectvích. Za rok jiné. Zase všude.
V Týnci jsem vlezl do obchodu a dostal 5 leporel, která jsem do té doby nikde neviděl. Snad nějaké regionální vydavatelství. V sobotu jsem večer přivezl dětem dáreček, leporela, která za sebou měla 100 kilometrů pouti krásnou přírodou. Že to něco vážilo? Bylo mi 40 a myslel jsem si, že budu ještě dlouho skvělý sportovec…
Pochopitelně nevím, o které kousky jde, mám je s ostatními uložené. Pokud by o ně někdo měl zájem, tak mu je nedám, protože se těším, že už brzy je bude ničit loni narozený vnouček, aby dokonal dílo zkázy po své mamince, tetě a strýci, jinak mých dětech.


No, a tady jsou srovnávací fotky. Ani to netrvalo tak dlouho:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/03/tynec-nad-labem.html


pondělí 17. března 2014

Blíževedly


Jak jsem popsal ve svém článku
vydal jsem se hlavně na výlet. Zchátralost mé tělesné schránky zavinila, že výsledkem je onen zmíněný článek a pak 10 srovnávacích fotek.
Mám tenhle zajímavý kraj rád. V roce 1971 jsem si splnil svůj letitý sen, ujít za 24 hodin 100 km. Konalo se okolo České Lípy tímto krajem a na skutečnosti, že tohle byl sice můj první dálkový pochod, zdaleka ne poslední. Tak mě krajina dostala.
Loni na podzim jsem byl v Dubé, sem do Blíževedel je to vlastně jenom skok. Vesnice, v 19. a první polovině 20.století německá. Kdysi městečko, nad ní ční vrch Ronov se zříceninou hradu, kousek od vsi jsou zbytky hrádku Hřídelík.
Přicestoval jsem s knihou, na kterou bych málem potřeboval nosiče. Úštěcko na starých pohlednicích, pěknou publikaci vydalo nakladatelství Baron v roce 2007.
100 let staré pohlednice přímo lákají k návštěvě, teprve při zpracování v terénu a u počítače se zjistí, že mnohé jsou sice pěkné, ale nejsou to fotky, ale díla zručného kreslíře. Málokdo je tam geniální, aby beze zbytku nahradil fotku.

Leccos jsem napsal už předem v blogu, takže příliš komentářů sem nebudu vkládat, což pro případné čtenáře bude úleva.

Náves, náměstí, těžko říct. Je to důležité? Pravá strana, která vypadá, že se léta zastavila, levá zcela jiná. Co překvapuje, je sloup Nejsvětější Trojice. Přečkal zde všechny společenské změny a podle toho, jak jsem kolem čuchal, zůstal na svém místě včetně takových maličkostí jako jsou patníky kolem.


Pohled na sever, kde je v pozadí vidět zvedající se svah na Ronov.


Kostelní ulice ke kostelu a k Ronovu.


Pohled na Markplatz, jak je v publikaci psáno, od východu, odtud se přijíždí z Litic, přes které jsem tenkrát šel zmiňovaný dálkový pochod. Zde jsou dobře vidět změny, které po druhé světové válce Blíževedlům nejvíc ublížily.


Farní kostel svatého Václava.


Sloup Nejsvětější Trojice zblízka.


Jiný pohled na náměstí od východu.


Kostel svatého Václava zblízka.


Kostel svatého Václava z povzdálí.


Hostinec U dráhy zůstal hostincem, jeho dnešní název jsem zapomněl, dokonce i si ho zapsat.




Jiné fotky




neděle 16. března 2014

Slaný 2.část


Jsem skončil výhledem na Velvarskou bránu. Jak jinak vstoupit na náměstí než touto branou. Zvlášť když mě v ní vítá vinotéka.
Vidíme ještě morový sloup, o jehož osudu se brzy rozhodne

 Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Vcházím na Masarykovo náměstí a ohlížím se. Velvarská brána.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


Ze severozápadního rohu Masarykova náměstí vychází ulice Kynského a pár kroků od náměstí je tento dům čp.130, který býval ozdobený sochami 4 ročních období.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Píše se den 5.7.1920 a čeští vlastenci strhli morový sloup, který zde postavili proklatí Rakušané. Kromě toho, kašna je jiná a stěhovala se.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Na rohu Masarykova náměstí a Husovy ulice míval obchod s galanterním, střížním a textilním zbožím Jan Zmátlík. Byl přebudován do zajímavé podoby.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Popisek z publikace říká, že Václav Silovský je obklopen skupinou zvědavců při přípravě grafického listu do souboru „Slaný v šesti leptech“. Kdo chce podrobnější informace, musí hledat jinde.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Pohřeb spisovatele Václava Štecha, významného slánského občana v únoru 1947. Vlevo je vidět kousek radnice.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Východní strana Masarykova náměstí. Vpravo gymnázium, dnes muzeum, vlevo bývalý hotel Pošta.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


Takto byla upravena radnice v roce 1890 architektem Rudolfem Štechem. Mám vzpomínku na tuto budovu, která se možná nehodí pro solidní čtenáře, ti ji můžou vynechat. Jeli jsme kdysi z nějaké práce a projížděli Slaným, bylo horko, koupil jsem si pivo na rozdíl od řidiče. Neměl jsem při ruce otvírák a otevřel jsem si láhen o dveře do radnice, teprve vzápětí jsem objevil, že zde sídlí esenbáci. Policie využívá budovu radnice dodnes. Přes náměstí se skutečně jezdilo z Prahy do Loun. Jestli se nepletu, bývalo zde i stanoviště ČSAD.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Gymnázium, dnes muzeum na Masarykově náměstí. Vinařického ulicí je vidět kostel svatého Gotharda.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Jižně od Masarykova náměstí, na dnešním náměstí Komenského stával panský pivovar. Na jeho místě byla postavena chlapecká obecná a měšťanská škola. U dívčí jsem byl v 1.části putování. To musela být otrava, že holky chodily do jiné škola než kluci.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Tatáž lokalita, jenm místo pivovaru už stojí škola. Je škoda bourat pivovary, ale budiž. Uč se hochu moudrým býti, něco takového tvrdil Komenský, po kterém byl prostor pojmenován. Taky jsem chodil do školy a myslím, že není poznat, že jsem se učil být moudrým.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Fortenská ulice vedla na Komenského náměstí.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Fortenská ulice. Skoro tentýž záběr, ale o 30 let dříve.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


Jen kousek od Fortenské ulice začíná dnešní panelové sídliště. V Šultýsově ulici někdo zachytil rok 1976, kdy přeměna starého na nové probíhala.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Ze severovýchodního rohu Masarykova náměstí vede Fričova ulice, kde stával rodný dům Josefa Františka Friče. Také synagoga, která nedopadla stejně v jako jiných českých městech. Ač neplní svůj původní účel, zůstala památka židovské obyvatele. Vůbec nevadí, že ji využívá policie.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Vinařického ulice vede od kostela svatého Gotharda na Masarykovo náměstí. Modletický dům byl do této podoby upraven v roce 1795. V současnosti opraven a slouží jako malý pivovar Antoš s restaurací.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


Rozhraní ulice Vinařického a Havířské.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Havířská ulice. Hostinec U Přemysla stále funguje, i zábavy podle plakátů se zde konají. V okolí vzala mnohá zástavba za své.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Od hostince U Přemysla zajímavý pohled Havířskou ulicí. Na levé straně zůstala většina domů, některé upraveny a na kopci klášter Františkánů s kostelem Njesvětější Trojice.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – VI.díl (Libri 2004)


Lázeňská ulice je výpadovkou na Velvary. Hasičský dům (na místě hostince U Anděla) byl otevřený v roce 1940.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Podle publikace prý bylo Slaný rájem hospod. Na konci města v Lázeňské ulici stály dva proti sobě. Vlevo U Anděla, vpravo Na Barborce, ze něhož zůstaly jen náznaky bývalé stavby.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Od hasičského domu v Lázeňské ulici vede ulice Pod Horou (myšleno Slánskou) a tam taky bývala hospoda Na Lochu.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Kostel svatého Gotharda. Jeho vznik je datován do 14.století a dále upravován.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


Pod kostelem svatého Gotharda město hodně změnilo tvář kvůli rozšiřování silnice do Velvar. Rybník se jmenuje Brod, změnil nejen rozlohu, ale i charakter. Porovnávat jsem mohl jenom díky Baňkovu mlýnu, který zůstal zachován.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Z rybníka Brod zůstalo torzo, zůstal zachován dům úplně vpravo. Odkryl se pohled na Slánskou horu, nad vším ční věžáky.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Křižovatka plácku U Brodu a ulice Na Kopečku. Opět mě zachránil bývalý Baňkův mlýn vpravo.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Děkanský kostel svatého Gotharda v pohledu z Pražské ulice.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


Ulice Pražská, vlevo je dům, který byl vidět na předminulém srovnání. A komín k tomu a mohl jsem porovnávat.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Hájkova kovárna na důležté cestě z Prahy do Loun překážela dnešnímu silničnímu provozu.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)


Končím v uličce U Flaškářů, dnes Flaškářské s pěkným výhledem na kostel. Zajímavé je, že toto byla první fotka, kterou jsem porovnal. Zajímavé ovšem asi jen pro mě.
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)



Fotky, jak mě napadly po šmajdání městem.