pondělí 28. listopadu 2011

Lekce češtiny







Lekce češtiny!

Nezáleží na tom, co mi nebylo doposláno, ale s touhle jmenovkyní Jana Nerudy si snad začnu dopisovat.



Facebook - Václav Víšek

Bez klobouku ani ránu!



Facebook - Václav Víšek

neděle 27. listopadu 2011

Od mostu Legií k Palackého mostu

Pokračuju v potulce po tramvajových tratích zmizelých, předělaných, vylepšených. Přiznám se, že mě hlavně zajímá změněná atmosféra a vzhled města. Jsou to pro mě vzpomínky, protože až na vyjímky (tady jsou 3) si starý stav jakž takž pamatuju.
Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



Národní třída
Přelom století 19. a 20. Most se jmenuje po císaři Františku Josefovi, legie, po kterých nese jméno dnes, byly před vznikem. Dlouhá léta jsme legie moc neuznávali, tudíž v plánech byl název Most 1.máje. Pokud by byla na olympiádě disciplína v přejmenování ulic, náměstí a jiných objektů, měli bychom určitě naději na medaili.
Tramvaj táhne kůň, vlevo jsou Chourovy domy.



Národní třída
Pohled od mostu. Za Národním divadlem je proluka. Vypadalo to, že zůstane navěky. Jak víme, na věčné časy nebyla ani naše láska k Sovětskému svazu. Pamatuju se, když byly Chourovy domy bourány. Teď jsem vyštrachal v googlu, že zmizely v roce 1958. Bylo mi to fuk, v 15 letech jsem měl důležitější starosti, než se zajímat o bourání nějakých barabizen. Snad neměly velkou historickou hodnotu, určitě byly dalekosáhlé plány, co se tu místo nich objeví. Zvykli jsme si na proluku, posezení v ní vypadalo jako provizórium.



Národní třída
Sto let Národního divadla bylo důvodem zastavění volného prostranství. Na fotce z roku 1981 je vidět stavba v plném proudu, dokonce do toho prší. Po čtvrtstoletí opět zmizel našim zrakům pohled na východní stranu budovy Národního divadla. Stojí zde Nová scéna nelíbí se mi, ale zvykl jsem si. Po roce 1989 ji Národní divadlo téměř štítivě předalo Laterně magice, dnes už jí zase používá. Nikdo Novou scénu bourat nebude, je to pomník své doby, odborná veřejnost bude dál poukazovat na to, co se mělo postavit. Když se projdu po vnitřní Praze a prohlédnu si některé stavby, postavené v posledních 20 letech, nemyslím si, že Nová scéna je nějak horší.



křižovatka ulic Myslíkova a Spálená
Tramvaje tu jezdily a stále jezdí. Jen vypadají jinak. Byl jsem hodně rád, když jsem na staré fotce našel na stavbách nepatrné zbytky budov, které přetrvaly až do dneška. Myslím, že porovnání vyšlo slušně, ačkoliv první dojem je, že jsem byl pokaždé v jiném městě.



nároží Karlova náměstí a Resslovy ulice
Teprve jako penzista jsem se dočkal, zmizela proluka po Šálkově domě, který byl zbourán ještě před druhou světovou válkou. Dlouho jsem žil v domnění, že to je památka po náletu amerických letadel z února 1945. Bylo to podivné místo, myslím, že se tu i kolotoče točily, Vietnamci tu měli trh. V roce 1958 někdo vyfotil vůz, kde se prodávaly známky do legitimací na tramvaj. Chodil jsem si sem několik let kupovat měsíční studentskou známku na městskou dopravu za 30 Kč. Načerno se blbě jezdilo, ještě byli průvodčí a ti dokázali být někdy i oškliví.
To, co se postavilo na onom nároží mi připadá daleko horší než třeba právě Nová scéna u Národního divadla.



nároží Karlova náměstí a Resslovy ulice
Jiný pohled na 60 let prázdné místo. Tramvaj, dokoce trolejbus, ohrady, polepené plakáty, všechno je pryč. Zbyla nekonečná šňůra aut a banka.
Když už jsem vzpomněl plakáty, které za mého mládí byly součástí pražského života, zjistil jsem, že se opět objevují. Zrovna na Karlově náměstí jsem je viděl. Upoutávky na koncerty, divadla, jsou to Popelky mezi honosnými reklamami na všelijaké blbosti, právě proto kromě informací i potěší.



Resslova ulice
Léta jsem si neuvědomoval, že tramvaje z téhle ulice zmizely. Vůbec je pro mě leccos z Prahy objevem. Bavím se srovnáváním stavu minulého a dnešního a přitom se i dozvídám se věci, jež bych měl dávno vědět. Napravo je za dopravními značkami a reklamním panelem téměř zakrytý Pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje, kde skončili svůj život vojáci, kteří poslali na onen svět Reinharda Heydricha.



Resslova ulice
Koleje jsou pryč, auta mají více prostoru pro své závody. Hledíme na Jiráskův most, vlevo se nový dům roztančil do ulice. Však se mu říká tančící. Názory na něj jsou protichůdné, jako naprostý laik v oboru architektury mám dobrý pocit, když ho vidím z protějšího břehu Vltavy. Zdá se mi, že pěkně ladí s okolní výstavbou, přestože jde o jiný typ stavby. Na jaře jsem se takhle potěšil pohledem z Kinského sadů. Ovšem znám lidi, kteří dům přímo nenávidí.



Jiráskovo náměstí
Pohled do Resslovy ulice od Jiráskova mostu. Tančící dům sem strčil svou nohu přímo laškovně.



Palackého náměstí
Pohled od mostu směrem k Moráni. Průběh ulic a tím i kolejí se změnil. Místo ohrady vlevo, je vpravo obalený Palacký na podstavci. Co by tomu asi říkal, jak si tu vydělává na opravu svého pomníku, zabalený do reklamy na auta. Otec národa.



Palackého most
Měl jsem sebou starou fotku, ale jen proto, že tahám v batohu všechno možné i nemožné. Vůbec jsem si nemyslel, že zrovna v tomhle případě bych mohl hledat místo, odkud na začátku 20.století bylo foceno. Petřínská rozhledna a vlevo na kraji kousíček baráku. Směr mostu, vozovky, koleje, to vše mě přesvědčuje, že jsem snad trefil. Netroufám si soudit, pokud někoho tohle srovnání popudí, předem se omlouvám. Na chlup přesné být může jen těžko. Zvlášť proto, že po náletu z února 1945 zmizela Myslbekova sousoší, jejichž podstavce byly zároveň kiosky, kde se až do roku 1919 platilo mostné. V Praze je hodně mostů, počítat je honem nebudu, ale je to důvod k zamyšlení pro ministra financí. Nikde se na mostech v Praze neplatí, pane Kalousku!
Ještě k náletu, v ten den jsem byl v kočárku schovaný ve vyšehradském tunelu. Maminka mě vezla od lékaře z Karlova náměstí do Podolí. Vlastně jsem měl kliku, můj život mohl skončit hodně záhy, ani Facebooku bych se nedočkal.





Facebook – Srovnávací fotky






pátek 25. listopadu 2011

Svět se mění




Svět se mění, kolem nás všechno fičí. Mění se i lidé?

Hledím na prastarou fotku. Řada pánů v cylindrech, nad nimi ještě větší řada, pokyvovat chytře hlavou moc nemůžou, aby nezůstali bez klobouku. Určitě komise, která všechno řídí.

Velkou část života jsem strávil na stavbách. Dovedu si představit, jak málem po 100 letech založení parku sem přijeli soudruzi v šestsettrojkách, aby chytře rozhodli o zrušení velké části stoletého parku kvůli výstavbě magistrály, pokývali hlavou a rozjeli se spokojeně na stranické výbory.

Dovedu si i představit, až třeba za 100 dalších let přijedou další, už ne soudruzi, bůhvíčím se bude jezdit, v čem budou slavnostně oblečení, aby rozhodli o rušení či výstavbě něčeho. Dovedu si taky představit, kolik z nich bude odborně fundováno.

Jistě, svět se mění, staví se, bourá se, lidi zůstávají lidmi, změní ohoz, vymění kočár za jiný...

Fuj, to jsem ale pesimista!



Facebook - Václav Víšek


středa 23. listopadu 2011

Prognostik



ze mě asi nikdy nebude. Kdykoliv zkouším si na něj hrát, ruka boží mi dá najevo, že zas tak chytrej nejsem.



Po roce 1989 jsem se s ohromným elánem vrhnul do lepšího zařizování svých záležitostí, hlavně finančních. Konkurenční prostředí bylo pro mě novinkou. Nic proti konkurenci, jenom se člověk nesmí trefit vedle.


Banka Bohemia, zdravotní pojišťovna Garant Hospital, pojišťovna Morava. Mají společné jedno. Zkrachovaly. Byl jsem jejich klientem. Dávám si od té doby bacha, než se nechám nachytat na pestrobarevné plakátky, které mě ujišťují, že právě oni mi zajistí to, co je pro mě nejlepší. Známým, kteří mi leccos doporučují, tvrdím, že už jsem stará konzerva, že novoty pro mě nejsou, v duchu mám strach, že říkám pravdu.


Ale každý má soukromý život, svoje přátele, koníčky, tam se přece dá experimentovat, předvídat, zvlášť když nemůžu o moc přijít.


Chodím po Praze a fotím podle starých fotek. Praha je krásná, ale vždycky mi připadala na mou povahu trochu těsná. Rozlétnout se, poznávat! Aspoň někam do okresního města zajet. Předem se připravit, cestu naplánovat, v Praze mě něco přestane bavit, bolí mě noha, začne lejt, sednu na tramvaj, jedu domů.


Počasí? To mi zaručí jen člověk za meteorologa se prohlašující. Vystudovaný odborník bývá v předpovědích opatrnější. Mělo by být, asi bude, pravděpodobně, to jsou slova skutečných meteorologů, kteří vědí, že počasí je mrcha a dělá schválnosti. Vždycky nějaké počasí je. Maximálně může být hospodno, to se dá slušně přežít..


Menší města mají hlavní náměstí, kudy šla historie, nejvíc se tam fotilo, místní obyvatelé jsou na ně hrdí, občas se najde nějaký genius, který rozhodne o úplném nebo částečném přebudování prostoru, výsledky bývají různé, mnohdy k pláči.


Já jen zdokumentuju stav a pak si doma prohlížím výtvory u flašky něčeho dobrého a přemítám. Nad čím mám ale přemítat, když přijedu do Příbrami a celé náměstí se revitalizuje? Asi si ho chtějí udělat hezké, proč ne? Fotit haldy zeminy se mi moc nechce. Však se dočkám.


Jedu do Rokycan, v duchu spokojený příjemně probíhající cestou. Navenek budu vrčet, protože nadávat se musí. Na rokycanské náměstí se těším, je veliké, zatím nikdo nerozhodl, že náměstí musí být vzrostlý park. Je tu také pomník socialistické přestavby města, mimořádně hnusné nákupní středisko Žďár, pojmenované podle nedalekého kopce. Taková porovnání bývají dost zajímavá.


Přijdu na náměstí, je plné stánků. Všude hadry. Jeden stánek s uzeninami, jeden se sýry, tamhle v koutku prodávají svařák, jen 15 korun za dvě deci, v Praze chtějí 40 nebo 50. Nevím, jak chutná pražský, ale rokycanský mi připadá jako… prostě mi nechutnal. Ale jinak další a další hadry, myslím oblečení.


Stánky jsou vysoké, kolem dokola jsou dodávky prodejců, dva metry vysoké. Obcházím náměstí kolem dokola, pokouším se fotit, výsledky se mi zdají být k ničemu. No, má tohle cenu?





Jistě, město není jen náměstí, starých fotek mám dost, stejně bych všechno nestihl, prolézám ulice, kam náhodný poutník většinou nepřijde. I posvačím, dvojku vína vypiju. Určitě sem ještě přijedu, jen si musím zapsat, že nesmím jezdit v úterý. Teď si to ještě pamatovat, když si věc zapíšu, zapomenu kam. V Rokycanech mají webkameru, kde se mění stav po dvou vteřinách. Dnes vidím na obrazovce prázdnou plochu náměstí, vkrádá se pocit, že mi tohle někdo dělá schválně, protože ví, že jsem po nemoci.


Když k tomu připočtu, že v Praze včera svítilo sluníčko a v Rokycanech se přes den muselo málem svítit, prognostikem asi nebudu.


BLOG TÝDEN

úterý 22. listopadu 2011

Z Masaryčky na Václavák

Pokračuju procházku po místech, kudy někdy tramvaje jezdily, ale koleje zmizely v historii.
Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



ulice Na Florenci
Před 50 lety tudy jezdila desítka jakoby se nechumelilo. Dívám se z křižovatky s Havlíčkovou ulicí. Esenbák alias dopravní strážník, dobově nastrojený. Jak tak koukám, najednou mi jeho bílé rukávy připadají nezvyklé, hlavně se motá v křižovatce a řídí. Holt jsem si odvykl. Jonas Kaufman bude mít v Praze koncert až po Novém roce, ale už teď škodí. Není to první případ, kdy mi vlezl do záběru. Opravdu nemám žádnou odměnu za jeho propagaci. Vlevo vedou koleje směrem Na Poříčí.
Nebýt baráku vpravo v areálu Masarykova nádraží, těžko bych srovnání zvládl. Pokud je mi známo, nebude dlouho trvat, a budova zmizí pak bych odešel s nepořízenou. I Kaufman by měl smůlu.



Havlíčkova
Tramvaj zahýbá vpravo do ulice Na Florenci, což, jak je zřejmé ze současné fotky, by dnes nemohla. Pohled od Masarykova nádraží.



Na Florenci, Havlíčkova
Už potřetí stejná křižovatka, tentokrát z ulice Na Florenci. Rovně se prochází na náměstí Republiky, podle publikace tu prý až do roku 1938 vedla železniční vlečka z Masaryčky. V proluce totiž bývala celnice. Na staré fotce to vypadá, že bylo něco zbouráno, ale není tomu tak. Nikdy předtím tu nic nestálo, aspoň jsem se to nikde nedočetl.



Hybernská
Hybernskou ulicí začala jezdit tramvaj, ještě koňská, v roce 1883. Po 102 letech byl provoz zrušen, na trhání kolejí došlo až po dalších dvou letech, jak je vidět na staré fotce. Vpravo Dlážděná, vlevo Havlíčkova. Věže patří Masarykovu nádraží. Vpravo pod podloubím bývala kavárna Arco, pamatuju dobu, kdy se tam dalo jít i na pivo, což za komunistů tak běžné v kavárnách nebylo, po roce 1989 tam fungoval nějaký čas příšerný pajzl, myslím že nonstop. Prý se tam shromažďovali zloději z širokého okolí, aspoň tvrdil známý, kterému zde ukradli celou výplatu. Podnik byl zrušen, znovu se objevila kavárna pro slušně oblečené, starší dámy tu vysedávaly, zřejmě už nevysedávají, momentálně je zavřeno.



Hybernská
Zdá se mi, že všechno bylo před chvílí. Začátkem osmdesátých let jsem jezdával vlakem do Kralup na stavbu, mám v hlavě obrázek staršího data. Bufet U nádraží mi přímo stál v cestě poté, co jsem z nádraží vystoupil upracovaný, často jsem zašel na jedno. Na víc ne, bylo to na stojáka, prostředí nic moc. Slušný chlebíčky prodávali, snad se tu i dalo dobře najíst, ale na delší pobyt to opravdu nebylo. I v nové době bufet fungoval, jak ukazuje modrá cedule, ovšem podnik je zrušený, řekl bych, že čeká na rekonstrukci.



Hybernská
Pohled směrem k Prašné bráně, která je v dáli, skoro v mlze. Vpravo Masaryčka. Tramvaj číslo 6 zahýbá do Opletalovy ulice. Na rohu bývala prodejna zeleniny, za ní měla prodejna Olympie, sportovní nakladatelství, kde se kupodivu někdy dostaly méně dostupné knížky. Lidi nenapadlo, že to je, kromě jiného, knihkupectví. A taky mapy, průvodce, zdá se skoro neskutečné v dnešní době, že mapy se těžko sháněly. Kupovaly se, když vyšly. A tak se mi doma v almaře hromadily, některé jsem ani nikdy neměl v terénu. Ale co kdyby? Na další vydání bych mohl čekat třeba 5 let.



 Hybernská
Konec ulice, tramvajová zastávka Bulhar. Odtud jezdily tramvaje Husitskou (tehdy Koněvovou) na Žižkov. Podle publikace prý za tři týdny byla tahle trať zrušená, na Žižkov se začalo jezdit jinudy, z Bolzanovy.



Opletalova
Od roku 1947 do 1971 byla tahle kolej jen manipulační, pak se na několi let stala tratí s běžným provozem. Stavba nové odbavovací haly Hlavního nádraží a magistrály proměnila tenhle prostor na obrovskou stavbu, kde se pořád něco měnilo, včetně kolejí.



Opletalova
Pro běžný provoz tahle trať fungovala 7 let, do roku 1978, pak zůstaly koleje, na které se odstavovaly porouchané soupravy.



Opletalova
Historie tramvajového provozu v Opletalově ulici je kraťounká, takže takové záběry jsou v podstatě vzácné. Kde by nás napadlo tady čekat na tramvaj.



Washingtonova
Tahle trať byla v provozu jen 2 roky, když nemohla devatenáctka zahýbat na Můstku na Václavák (1976-78).



Václavské náměstí
Tady čekávali lidi na tramvaj, dnes musí zalézt pod zem. Dřevěná budka byla určená pro výhybkáře. Přehazovali veksl buď na Vinohradskou nebo do Mezibranské.



Václavské náměstí
Rozdíl v atmosféře obou fotek je až neskutečný.



Václavské náměstí
Pro mě je tohle putování po Václaváku skutečná nostalgie. Hodně času jsem tu trávil. Tady jsme se scházeli s kamarády, do hospody jsme pak zapadli jinam, protože zde nebyly solidní pivnice pro naše vrstvy, ale projít se po „trafouši“ byla nutnost. S kamarády jsme se tu mnohokrát potkali, aniž jsme si dávali sraz, mobily nebyly, telefon měl doma málokdo. Bylo zde deset biografů, počítám-li Lucernu a Světozor, které jsou už na začátku Vodičkovy. Že kecám? Blaník, Hvězda, Alfa, Paříž, Pasáž, Praha, Letka, Jalta a už zmíněné dva.
Byly tady obchody, ve kterých za mého mládí příliš zboží nebylo, několik bufetů s laciným jídlem, stánky s buřty za 3,60, a vůbec, byli jsme mladí. Dnes Václavákem projdu výjimečně, nic mě sem netáhne. Nechám toho, slintám jako senil.
Tramvaj, která prosvítá mezi davem na současné fotce, tam jen tak stojí, je to kavárna. Pivo stojí 2 Eura, snad si dám radši z lednice lahváč.



Václavské náměstí
Takhle vysoko jezdily jeden čas tramvaje z Jindřišské do Vodičkovy. Stavěl se první podchod na Václavském náměstí. Byli jsme z hotového podchodu nadšení, něco nového, dnes se musím zasmát. Když byl otevřený, byl zákaz chodit jinudy. Horem se nesmělo, esenbáci zasahovali, nám po čase podchod zevšedněl, a my byli neukáznění…
Ještě drobnost, v roce 1968 byl podchod hotový, ještě do něj veřejnost nesměla, když horem projížděly sovětské tanky. Zatěžkávací zkouška se údajně už nemusela dělat. Pak, že tu Rusáci jenom škodili…



Můstek
Situaci z roku 1901 si nějak nepamatuju, dobře, že existovali fotografové.



Můstek
Pohled z Můstku do ulice Na Příkopě, jak se správně ulice k Prašné bráně jmenuje. Vlastně jsem se musel podívat, vždycky jsem říkal „ty Příkopy“. Na rohu ještě v roce 1905 nestál na rohu s Václavákem palác Koruna, který pro mě znamenal hlavně automat. Chodili jsme do něj na ovocné koktejly, nejen pivo jsme chlastali, na bramborový salát, něco přes korunu stálo deset deka, s rohlíkem, to býval náš mekáč.





Facebook – Srovnávací fotky






sobota 19. listopadu 2011

Dálnice skrz město

Minule jsem procházel místa, která se tolik změnila díky metru. Metro a Praha už patří k sobě, těžko si představit jinou situaci. A co dálnice? Nebo magistrála, aby mi někdo nevytkl, že nejde o dálnici. Čert vem pojmenování. Dopravu přes město bylo určitě třeba vyřešit, jestli je stav ideální, nechám koňovi. Jako laik nechci házet do světa odsudky nebo moudra, ale žije ve mně dojem, že vše mohlo být jinak. Zatímco metro B Prahu zklidnilo, o dálnici se těžko dá říci totéž. Vezmu jen úsek mezi Těšnovem a Nuselským mostem, který jsem procházel, nenašel jsem jediný hezký kout. Rámus. Praha nepříjemná.

Nechám stesků, dělám tohle všechno jen pro zajímavé porovnání včera a dnes. Nebudu komentovat, ale když mi to někdy nedá.

Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)





Těšnov
Hned tady bych se nejraději rozbrečel. Každý, kdo se o Prahu zajímá, asi zná osud krásného nádraží. Jezdil jsem z něj často směrem na Liberec, několikrát jsem jel nočním vlakem neboli flamendrákem. Vyjížděl kolem půlnoci, spíš poskakoval než pořádně jel, na dřevěné lavici jsem usnul, byl jsem mladej, po přestupu v Turnově byla ráno snídaně v Liberci v nádražním bufetu. Gulášovka a pivo. Flamendráky už dráha neprovozuje, asi se neflámuje.

Jeden čas jsem blízko pracoval, přes ulici proti nádraží jsme chodili na vydatné svačinoobědy do restaurace Na Těšnově. Starých fotek nádraží se dá sehnat dost, ale ne příliš snadno se porovnává, když z mnoha pohledů nezůstal kámen na kameni. Z nádherné budovy zbyly jenom fotky. Těžko jsem se chytal, budova vlevo je sice veliká, ale kromě ní nikde nic. I koleje jsou dnes narovnáné. Myslím, že výsledek není daleko od pravdy. Šestka si jede na Karlov, kde by řidič těžko hledal koleje.

Smutný konec nádraží Rakouské severozápadní dráhy, dlouhá léta neslo jméno Denisovo, po francouzském historikovi Ernestu Denisovi, který se věnoval českým dějinám. Četl jsem jeho knížky, zvláště ta o husitství mě zajímala, autor byl nestranný, vůbec si nemyslel, že husiti byli jenom barbaři, ale také z nich nedělal hrdiny bez přívlastku..

V písni Karla Hašlera je zmínka o pražských nádražích "... ty maj Wilson, Denis, Masaryk...". Zajímavé je, že tato jména se udržela až do 31.12.1952. Pamatuju se, táta šílel, co si zas komunisti vymysleli. Hašlerova slova "My Prahu nedáme, radši ji zbouráme..." se v tomhle případě naplnila.



Na Poříčí
Tramvaj jede od Těšnova. Koleje směrem do Karlína jsou snad stále na stejném místě, ale jezdí se pod most, na kterém jezdí auto za autem. Do ulice Na Florenci (vpravo) začaly jezdit tramvaje až v roce 1948, skončily v roce 1983.



Na Florenci
Ulicí Na Florenci už nejezdí tramvaje od roku 1983, kdy zahájilo provoz béčko metra. Vzadu je vidět přemostění, kvůli kterému zařval mimo jiné též Kavárenský pavilon v Poříčském sadu. Stával vedle Muzea Hlavního města Prahy.
Za mými zády už se připravuje stavba na pozemcích, které vlastnila dráha. Modlím se, aby to bylo něco aspoň něco ucházejícího, toho, co zde stálo doposud, škoda určitě není.



Hlavní nádraží
Magistrála překonala po mostě Masaryčku a dostala se k dalšímu nádraží. Pamětník starého stavu pochopitelně jsem. Když se dívám na necelých 40 let starou fotku, vidím stav, kdy nádraží bylo součástí města, stavěla před ním tramvaj, naproti byl krásný park, v němž na jezírku plavaly kachny. Pořád si nemůžu zvyknout. Jistě, nechodím sem, vlastně jsem tu celá léta nebyl, co bych dělal na úzkém chodníčku u komunikace, kde frčí auto za autem. Až teď, s foťákem. Myslím, že naposled, leda, že by mě zase napadla nějaká volovinka.



Wilsonova
Tři další staré fotky z úseku kolem Hlavního nádraží jsem musel odložit. Pokud bych lezl do vozovky, šílení řidiči by mě stačili přejet, než by mě sebrali policajti. Občas vlezu i do vozovky s větším provozem, ale tady se postavit proti řítícím se vozidlům, to by nedokázal ani Žižka, a ten, jak známo jen tak před ničím neuhnul.

Krásná budova Německého divadla, Divadla 5.května, Smetanova divadla, zatím Státní opery získala díky bourání kvůli magistrále fešného souseda, několikapodlažní garáže, za nimi České dráhy děkují těm, kteří používají jejich služby. Veliký nápis, z vlaku není vidět, řidiči aut zase nejezdí vlakem.

Jsou zde vidět dvě tramvaje, levá patří pražskému dopravnímu podniku, pravá vinohradskému. Vím, že Vinohrady byly samostatné město, ale kdyby dnes měl svůj dopravní podnik Smíchov, Karlín, Braník a jiní, to by bylo vedoucích míst, bitva o dotace, Libuše by prorokovala občanskou válku.



Václavské náměstí
Vylezl jsem na rampu Národního muzea, které kupodivu odborníci ze sedmdesátých let nezbourali, jenom ho odřízli od města. Místo chodců, kteří si chodí langsam, jak bychom hezky česky řekli, auta, auta, auta.



Václavské náměstí
Co dodat? 110 let, všechno klidnější, ale zase se umíralo na nemoci, které dnes považujeme za běžnou rýmičku.



Mezibranská
Na rampu u muzea jsem znovu vylezl. Vzácná fotka z 19.století. Koňská tramvaj, prý se koně strašně nadřeli, když tahali do prudkého kopce vozy plné pasažérů. Jaká byla asi rychlost tramvaje? Byla vyšší než běžná chůze? Pak, že naši předkové nebyli tolik líní jako my. Denně tu sloužilo až 48 koní. Co by na to dnes ochránci zvířat? V Bruselu by určitě vznikly tlusté předpisy, kolik koní může tahat kolik lidí.




Mezibranská
Hodně podobný pohled jako na minulém srovnání. Jenom uplynulo přes 80 let. Ještě koncem šedesátých let se chodci procházeli po ulici jakoby nic. Lidi, kteří v okolních domech bydleli, ještě neužívali neustálý hukot, který je v současné době až k nevydržení.



Mezibranská
Pohled Mezibranskou shora k Václavskému náměstí. Minulý i tento snímek je ze stejného dne (3.3.1969), zobrazuje i stejné místo, jen z opačného pohledu.



Sokolská
Fotka z roku 1966 vypadá, že je zde nějaká selanka. Na křižovatce otevřené dveře, esenbák si povídá. Tatra Smíchov uspořádala slavnost u příležitosti dvoutisící tramvaje typu T3. Jak jsem si zjistil, 15.5.1966 byla neděle. Fotka z letoška je taky nedělní, o pohodě se nedá mluvit.



Sokolská
Sem přijela tramvaj číslo 6, která byla na snímku z Těšnova. Ulice v roce 1960 vypadala jako na konci světa. Svým způsobem to byla pravda, dál to nešlo, dál byla hrana Nuselského údolí. Na první pohled jednoduché srovnání, baráky jsou na svém místě, venku bez problémů, ale při zpracování v počítači se mi něco nezdálo. Oči klamou, vše je jen zdání. Silnice nově uhýbá na most, z mého pohledu na levé straně zmizel chodník, stromořadí, když dám obě fotky na sebe, je všechno téměř v pořádku. Úplně v pořádku není nikdy nic, nejen u srovnávacích fotek.



ulice Boženy Němcové
Idylická konečná na Karlově, vlevo, díky stavbě předmostí mostu tehdy zvaného Gottwaldův, zmizela Česká dětská nemocnice. Na uvolněném místě si vybudovala muzeum policie. Zbytky kolejí jsou v dlažbě stále. Foceno je přes dálnici.



Karlov
Konečná šestky na Karlově ještě pěkně zblízka.





Facebook – Srovnávací fotky













pátek 18. listopadu 2011

Volby 1981


Facebook - Václav Víšek

pondělí 14. listopadu 2011

Když se v Praze stavěla trasa B

Když se stavěla v Praze trasa B.

O pražském metru se koncem šedesátých let vedly velké spory, dokonce se začala stavět podpovrchová tramvaj. Tvrdí se, že po sovětské okupaci vyhrálo metro hlavně proto, aby se na stavbě podílel Sovětský svaz. Nevím, netroufám soudit. Metru tu je už 37 let, funguje, dnes by se bez něj Praha těžko obešla.

Nejdřív se stavělo céčko, pak áčko, nakonec béčko. Stavby způsobily hodně problémů ve městě, podle mě snad nejvíc právě béčko, které nahradilo tramvaje v úseku Náměstí republiky k obchodnímu domu Máj. Náměstí Republiky jsem už prezentoval v části o tramvajích na Starém Městě, tak tedy ostatní.

Fotky jsou kopírovány z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě, kterou vydalo nakladelství Paseka v roce 2010. V ní je 201 zajímavých historických fotek a zasvěceného povídání o tramvajích. Koho tohle zajímá, vřele doporučuju. Já knížku dostal jako dárek, ale stojí 299 Kč., což nepovažuju za strašnou drahotu. Kolikrát člověk vyhodí peníze za takové voloviny...





Florenc a okolí
Brána do Karlína bych taky mohl napsat. Rušná křižovatka tehdy i dnes. Za zády fotografa (tedy i za mými) je ulice Na Poříčí, vlevo bych se dostal na Těšnov a na Hlávkův most, rovně do Karlína, pokud v něm už nestojím, vpravo na Florenc, kde už v té době existovala stanice metra C Sokolovská (dnes Florenc). Prostor si výstavby užil požehnaně. Staráfotografie je nostalgie, třebaže se nejedná o dalekou
historii, je to fotka na památku, protože velice brzy se začalo bourat, uvolňovat místorozšíření metra o trasu B e její křížení s céčkem. Nad tím vším se klene přemostění Masarykova nádraží, dálniční průjezd Prahou, tomu se ještě budu někdy věnovat.Výsledek nevypadá na fotce nijak povzbudivě, ve skutečnosti odtud člověk docela rád mizí.
A tak mi zbývá vzpomínka na dobu, kdy v navždy zmizelé ulici Dobrovolného(vpravo) se krčil výčep se sudovým vínem, kterých tehdy nebylo tolik jako dnes. Víno bylo laciné, půllitrový džbánek stál méně než 10 korun, bylo chutnější než většina tehdejší produkce, dobře se tam trávil čas v pracovní době, když zrovna nebylo co dělat. Porovnávat kvalitu se mi nechce, protože všechno je relativní, dnes jsme zmlsaní širokým výběrem, zase si musíme dávat sakramentsky bacha na patoky.
Občas jsme zašli s mou nastávající, která bydlila v Karlíně. Jednou jsme si dolévali zbytek ze džbánku, na dně byl vajgl. Obsluhující pingl nás ujistil, že u nich se to stát nemohlo, že to asi bylo v sudu. Už jsme tam nikdy nešli. A pak je zbourali.



křižovatka ulic Havlíčkova a Na Florenci
U Masarykova nádraží, oficiálně u nádraží Praha střed, jemuž i mladší generace byla zvyklá, poučená rodiči, říkat Masaryčka. Stavělo se béčko a takhle jezdily provizorně tramvaje. Teprve, když jsem fotku viděl, matně jsem si vzpomněl.



Na Příkopě
Otevření trasy B znamenalo i velké úpravy ne této rušné ulici. Dnes je zde klidněji, přestože na nové fotce se mi do záběru nacpala auta, jakoby zde byl neustálý frmol. Není, naopak spíš frmol pěších. Pomalu mi zapadlo do vzpomínek, že tu tenkrát nebylo žádné stromořadí. Taky chybí obchody pro normální lidi. No, podívám se do výlohy a řeknu si, že nemusím mít všechno. Vlevo, na staré fotce je vidět sloupek zastávky tramvaje. Po Příkopech se hrnul nekonečný zástup tramvají, z Můstku bylo rychlejší jít pěšky, protože tramvaje před stanicí poskakovaly a drásaly nervy cestujícím, kteří pospíchali a chtěli vystupovat. Jsem trochu pamětník, často jsem tu vystupoval v době let středoškolských.
Tramvaje byly pěkně otevřené, vyskakovalo se z nich, kde se dalo, esenbáci hlídali, všechno neuhlídali. Naučil jsem se vyskakovat frajersky. Za jízdy se muselo vyskočitve směru jízdy a trochu popoběhnout, to se dalo i při vyšší rychlosti. Levou ruku jsem dal za záda, chytil jsem se a elegantně vyskočil. Viděl jsem i frajera, který si před zakázaným opuštěním tramvaje zapálil na schůdkách cigáro. I já si myslel, že holky z něj šílej.
Jednou jsem za jízdy vystoupil, bylo trochu kluzko, spadl jsem na zadek. Což o to, sedmnáctiletá prdel něco vydrží, byl jsem rázem na nohách, ale i v rukou esenbáka. Pamětníci potvrdí, že deset korun pokuty koncem padesátých let bylo sakra dost pro študáka. Od té doby jsem byl opatrnější, dával jsem pozor, aby v blízkosti nebyl esenbák.



Na Příkopě
Historická fotka ukazuje provoz během stavebních prací. Vpravo je bývalý Dětský dům, kde se shánělo všechno možné, co děti potřebovaly a občas nebylo, jak se stávalo v plánovitém hospodářství. Ani nevím, co je v budobě dnes. Mohl bych se podívat, ale stejně bych to zapomněl. Lázeňské oplatky se zde pekly, stejné jako v Karlových Varech, za korunu jedna, strašně na ulici voněly, těžko se odolávalo.



Na Příkopě
Snímek vskutku historický. Za dva dny po jeho pořízení zde navždy (?) skončil tramvajový provoz, trvající od roku 1899. Stanice Dětský dům. Odtud jsem se hodně najezdil. Později, když už jsem se nemusel rodičů dovolovat, jestli můžu na flám, mi tu stavěla noční sedmnáctka do Podolí. V sobotu bývala hodně narvaná, byly cítit alkoholové výpary, cigaretový kouř, lidé neholdující těmto neřestem se nadýchali a přišli domů stejně nasmrdění jako opilci.



Na Příkopě
Záběr už je pořizovaný z Můstku. Provoz byl tak silný, že zde jezdily tramvaje vedle sebe. Trojka uhýbá na Václavské náměstí, pětka jede rovně do ulice 28.října a dál k Národnímu divadlu. Vpravo je palác Koruna, v přízemí s obrovskou samoobsluhou s obrovskými frontami na nákupní košíčky. Nad tramvajemi je vidět velký nápis SABENA. Belgická letecká společnost tu otevřela pobočku, kancelář a ta svítící reklama byla v tehdejší době naprosto mimořádná. Chodili jsme se na ni dívat a říkali si, jak už jsme taky světoví.



Můstek
Na Můstku se děly věci. Byl celý rozkopaný, bylo lepší se místu vyhnout. Jeden čas jezdily tramvaje takzvanou myší dírou, která byla daleko širší než dnes, protože byl zbourám dům, kde sídlila prodejna Maďarská kultura. Občas se tu dostaly gramodesky, které zrovna směli vydávat v Budapešti. Když se mi fotka dostala do rukou, ani mě nenapadlo, že bych zrovna tohle mohl porovnávat. Není čeho se chytiti. Teprve na místě vidím bývalou taneční kavárnu Astra, dole byla noční Carioca. Po roce 1989 se zde usídlil Dům knihy, podle mě až příliš velký, pět pater je skoro příliš na prodejnu knih. Teď koukám, že nestačím sledovat, než jsem se nadál, je tu banka.
V Astře mě jednou pumply dvě krásné dívky. Ne, že by mi ukradly portmonku, spíš mě svým milým chováním donutily, abych něco z jejího obsahu věnoval na jejich občerstvení. Dnešní doba je moderní. V téže budově určitě sedí hodně krásných bankovních úřednic, které jsou na nás milé, v jde jim o to, abychom si zde něco uložili. Je to rozdíl? Já si kdysi užil aspoň chvíli srandy, pamatuju se dodnes. To, prosím, nemá být negativní reklama na banku, které určitě jde jenom o blaho klienta.



Můstek
Aby byl vidět z Václaváku kostel svatého Havla, bylo možné jenom v době stavby metra. Bývalý Dům hedvábí překážel, musel být zbořen, později nahrazen.



28.října
Zvykli jsme si říkat pěší zóna místu, kde býval velký tramvajový provoz. Auta jezdila z Jungmannova náměstí uličkou, lidem pojmenovanou na Myší díru. Později byla kvůli stavbě metra rozšířena, jak je vidět na jedné z předchozích fotek, ještě později znovu zúžena, a stala se součástí pěší zóny, kam můžou s autem jenom policajti.



Jungmannovo náměstí
Zde je vidět provizorní tramvajový provoz v Myší díře z druhé strany. A Jungmann sedí na podstavci zcela netečně. Tomu se to sedí, on je slavnej a my se teprve musíme proslavit.



Národní třída
Tramvaj číslo 9 vyjíždí z ulice 28.října směrem k Národnímu divadlu. Koleje zmizely, jenom ale z povrchu, pod zemí naopak přibyly.



Národní třída
O 13 let později než je předešlý snímek, o pár metrů blíže k Národnímu divadlu. Tady je vidět regulérní staveniště.



Národní třída
Pohled od Jungmannova náměstí směrem k Národnímu divadlu, jehož vršek je na staré fotce vidět. Dnes roste ve směru pohledu stroma taky už stojí Nová scéna. Před věžičkou na nárožním domě na křižovatce se Spálenou se blýská tehdy nový obchodní dům Máj. Po několika změnách jména se dnes jmenuje My, což sevyslovuje anglicky?



Spálená
Procházku městem po trase B jsem zahájil na Florenci, kde mi zbourali výčep vína, končím ve Spálené, kde jak vidno, byly zbořeny vpravo 4 domy. V jednom z nich byl výčep vína U Ježíška. To bývala moc příjemná knajpa. Neobsluhovali, pro džbánek různé velikosti se chodilo k výčepu. Po stěnách visely obrazy významných osobností, které sem kdysi chodily. Největší obraz měl Jan Neruda. Nevím, jestli byl z osobností nejvýznamější nebo byl nejlepším štamgastem. Dnes na nás čumí ohrada, za kterou se staví. Co? Určitě něco hezkého, jak je zvykem v centru Prahy.





Facebook – Srovnávací fotky