Vencovy pindy: Dálnice skrz město

Minule jsem procházel místa, která se tolik změnila díky metru. Metro a Praha už patří k sobě, těžko si představit jinou situaci. A co dálnice? Nebo magistrála, aby mi někdo nevytkl, že nejde o dálnici. Čert vem pojmenování. Dopravu přes město bylo určitě třeba vyřešit, jestli je stav ideální, nechám koňovi. Jako laik nechci házet do světa odsudky nebo moudra, ale žije ve mně dojem, že vše mohlo být jinak. Zatímco metro B Prahu zklidnilo, o dálnici se těžko dá říci totéž. Vezmu jen úsek mezi Těšnovem a Nuselským mostem, který jsem procházel, nenašel jsem jediný hezký kout. Rámus. Praha nepříjemná.

Nechám stesků, dělám tohle všechno jen pro zajímavé porovnání včera a dnes. Nebudu komentovat, ale když mi to někdy nedá.

Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)

Těšnov

Hned tady bych se nejraději rozbrečel. Každý, kdo se o Prahu zajímá, asi zná osud krásného nádraží. Jezdil jsem z něj často směrem na Liberec, několikrát jsem jel nočním vlakem neboli flamendrákem. Vyjížděl kolem půlnoci, spíš poskakoval než pořádně jel, na dřevěné lavici jsem usnul, byl jsem mladej, po přestupu v Turnově byla ráno snídaně v Liberci v nádražním bufetu. Gulášovka a pivo. Flamendráky už dráha neprovozuje, asi se neflámuje.

Jeden čas jsem blízko pracoval, přes ulici proti nádraží jsme chodili na vydatné svačinoobědy do restaurace Na Těšnově. Starých fotek nádraží se dá sehnat dost, ale ne příliš snadno se porovnává, když z mnoha pohledů nezůstal kámen na kameni. Z nádherné budovy zbyly jenom fotky. Těžko jsem se chytal, budova vlevo je sice veliká, ale kromě ní nikde nic. I koleje jsou dnes narovnáné. Myslím, že výsledek není daleko od pravdy. Šestka si jede na Karlov, kde by řidič těžko hledal koleje.

Smutný konec nádraží Rakouské severozápadní dráhy, dlouhá léta neslo jméno Denisovo, po francouzském historikovi Ernestu Denisovi, který se věnoval českým dějinám. Četl jsem jeho knížky, zvláště ta o husitství mě zajímala, autor byl nestranný, vůbec si nemyslel, že husiti byli jenom barbaři, ale také z nich nedělal hrdiny bez přívlastku..

V písni Karla Hašlera je zmínka o pražských nádražích "... ty maj Wilson, Denis, Masaryk...". Zajímavé je, že tato jména se udržela až do 31.12.1952. Pamatuju se, táta šílel, co si zas komunisti vymysleli. Hašlerova slova "My Prahu nedáme, radši ji zbouráme..." se v tomhle případě naplnila.

Na Poříčí

Tramvaj jede od Těšnova. Koleje směrem do Karlína jsou snad stále na stejném místě, ale jezdí se pod most, na kterém jezdí auto za autem. Do ulice Na Florenci (vpravo) začaly jezdit tramvaje až v roce 1948, skončily v roce 1983.

Na Florenci

Ulicí Na Florenci už nejezdí tramvaje od roku 1983, kdy zahájilo provoz béčko metra. Vzadu je vidět přemostění, kvůli kterému zařval mimo jiné též Kavárenský pavilon v Poříčském sadu. Stával vedle Muzea Hlavního města Prahy.

Za mými zády už se připravuje stavba na pozemcích, které vlastnila dráha. Modlím se, aby to bylo něco aspoň něco ucházejícího, toho, co zde stálo doposud, škoda určitě není.

Hlavní nádraží

Magistrála překonala po mostě Masaryčku a dostala se k dalšímu nádraží. Pamětník starého stavu pochopitelně jsem. Když se dívám na necelých 40 let starou fotku, vidím stav, kdy nádraží bylo součástí města, stavěla před ním tramvaj, naproti byl krásný park, v němž na jezírku plavaly kachny. Pořád si nemůžu zvyknout. Jistě, nechodím sem, vlastně jsem tu celá léta nebyl, co bych dělal na úzkém chodníčku u komunikace, kde frčí auto za autem. Až teď, s foťákem. Myslím, že naposled, leda, že by mě zase napadla nějaká volovinka.

Wilsonova

Tři další staré fotky z úseku kolem Hlavního nádraží jsem musel odložit. Pokud bych lezl do vozovky, šílení řidiči by mě stačili přejet, než by mě sebrali policajti. Občas vlezu i do vozovky s větším provozem, ale tady se postavit proti řítícím se vozidlům, to by nedokázal ani Žižka, a ten, jak známo jen tak před ničím neuhnul.

Krásná budova Německého divadla, Divadla 5.května, Smetanova divadla, zatím Státní opery získala díky bourání kvůli magistrále fešného souseda, několikapodlažní garáže, za nimi České dráhy děkují těm, kteří používají jejich služby. Veliký nápis, z vlaku není vidět, řidiči aut zase nejezdí vlakem.

Jsou zde vidět dvě tramvaje, levá patří pražskému dopravnímu podniku, pravá vinohradskému. Vím, že Vinohrady byly samostatné město, ale kdyby dnes měl svůj dopravní podnik Smíchov, Karlín, Braník a jiní, to by bylo vedoucích míst, bitva o dotace, Libuše by prorokovala občanskou válku.

Václavské náměstí

Vylezl jsem na rampu Národního muzea, které kupodivu odborníci ze sedmdesátých let nezbourali, jenom ho odřízli od města. Místo chodců, kteří si chodí langsam, jak bychom hezky česky řekli, auta, auta, auta.

Václavské náměstí

Co dodat? 110 let, všechno klidnější, ale zase se umíralo na nemoci, které dnes považujeme za běžnou rýmičku.

Mezibranská

Na rampu u muzea jsem znovu vylezl. Vzácná fotka z 19.století. Koňská tramvaj, prý se koně strašně nadřeli, když tahali do prudkého kopce vozy plné pasažérů. Jaká byla asi rychlost tramvaje? Byla vyšší než běžná chůze? Pak, že naši předkové nebyli tolik líní jako my. Denně tu sloužilo až 48 koní. Co by na to dnes ochránci zvířat? V Bruselu by určitě vznikly tlusté předpisy, kolik koní může tahat kolik lidí.

Mezibranská

Hodně podobný pohled jako na minulém srovnání. Jenom uplynulo přes 80 let. Ještě koncem šedesátých let se chodci procházeli po ulici jakoby nic. Lidi, kteří v okolních domech bydleli, ještě neužívali neustálý hukot, který je v současné době až k nevydržení.

Mezibranská

Pohled Mezibranskou shora k Václavskému náměstí. Minulý i tento snímek je ze stejného dne (3.3.1969), zobrazuje i stejné místo, jen z opačného pohledu.

Sokolská

Fotka z roku 1966 vypadá, že je zde nějaká selanka. Na křižovatce otevřené dveře, esenbák si povídá. Tatra Smíchov uspořádala slavnost u příležitosti dvoutisící tramvaje typu T3. Jak jsem si zjistil, 15.5.1966 byla neděle. Fotka z letoška je taky nedělní, o pohodě se nedá mluvit.

Sokolská

Sem přijela tramvaj číslo 6, která byla na snímku z Těšnova. Ulice v roce 1960 vypadala jako na konci světa. Svým způsobem to byla pravda, dál to nešlo, dál byla hrana Nuselského údolí. Na první pohled jednoduché srovnání, baráky jsou na svém místě, venku bez problémů, ale při zpracování v počítači se mi něco nezdálo. Oči klamou, vše je jen zdání. Silnice nově uhýbá na most, z mého pohledu na levé straně zmizel chodník, stromořadí, když dám obě fotky na sebe, je všechno téměř v pořádku. Úplně v pořádku není nikdy nic, nejen u srovnávacích fotek.

ulice Boženy Němcové

Idylická konečná na Karlově, vlevo, díky stavbě předmostí mostu tehdy zvaného Gottwaldův, zmizela Česká dětská nemocnice. Na uvolněném místě si vybudovala muzeum policie. Zbytky kolejí jsou v dlažbě stále. Foceno je přes dálnici.