Starým Městem pražským tramvaje nejezdí. Spíš ho objíždějí. Administrativně sice tramvajová trať od Národního divadla po pravém břehu Vltavy na Čechův most patří do katastru Starého Města, protože hranice s Malou Stranou vede prostředkem Vltavy, ale koleje do historické zástavby nezahýbají. Kdysi zahýbaly.
Historické fotky jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010), není-li uvedeno jinak. I některé chytrosti jsem opsal.
Staroměstská radnice
Přes Staroměstské náměstí jezdily tramvaje až do roku 1958. To si pamatuju i já. Kolem Staroměstské radnice jezdila koncem 19. století koňka, kterou pro změnu nepamatuju. V roce 1914 byla tramvaj elektrická. A protože už naši prapředci byli mírně cáklí, jezdil kolem radnice vyhlídkový vůz. Takhle se bavili tehdejší turisté v roce, kdy nám zastřelili Ferdinanda. Dnešní zvědavci se mačkají hlava na hlavě.
chrám svatého Mikuláše
Linka číslo 7 v roce 1910. Koleje směřují kolem chrámu do Pařížské třídy, tehdy ještě Mikulášské. V současnosti je možné se svést bryčkou, taženou koňmi. Nejdřív koně, pak tramvaj... Lidi nevědí, co by chtěli. Za zády mi hrál Staroměstský dixieland. CD za tři stovky.
Pařížská
Takhle se změnila třída, kam dnes chodí nakupovat sociální skupina, do které nepatřím. To není závist, jenom konstatování. Nemám kladný poměr k luxusu. Ani moje šrajtofle. Tramvaj Pařížskou jezdila do roku 1958, pomník velkého Stalina jsme odhalili v roce 1955, kdy už Nikita Chruščov smolil svou kritiku velkého předchůdce. Takže jenom ty tři roky bylo možné vidět tramvaj i Stalina pospolu. Ulici jsme hezky zazelenili.
Pařížská
Křižovatka s Bílkovou ulicí. V roce 1910 určitě Pepu Džugašviliho nenapadlo, kde bude mít po letech pomník. Domy, na jejichž místě vykukuje hotel Intercontinental, byly poničeny při náletu v roce 1945.
Mariánské náměstí
Hezký obrázek, kdy tramvaj projížděla před dokončovanou budovou. Jeden čas náměstí Primátora Vacka, dnes by lid obecný nejraději prostor přejmenoval na náměstí Mafiánské.
Rudolfinum
Dnes stojí krásná budova na náměstí Jana Palacha. Oficiálně se tak prostor jmenuje až od roku 1989, před tím náměstí Krasnoarmějců...Tady v současnosti tramvaj jezdí, ale starý snímek je z doby, kdy nikdo netušil... Protože prostranství je hodně změněné, myslil jsem si, že tohle srovnání se těžko povede. Když je štěstí unavené, sedne i na... mě.
Historickou fotku jsem okopíroval z knihy Petra Hory - Hořejše Toulky českou minulostí 10.díl (Via facti 2004)
Křižovnická ulice
Takhle vypadala tramvajová trať od Rudolfina ke Karlovu mostu v lednu 1913. Je vidět, že kolej odbočuje z našeho pohledu vlevo, do Platnéřské ulice. V publikaci je též stará fotka z Platnéřské, ale plechová ohrada brání fotografování.
Křižovnická ulice
I v roce 1913 byla Praha rozkopaná! Vzácný snímek z rekonstrukce trati. Pak už se jezdilo dál kolem Rudolfina.
Karlův most
Záběry z Karlova mostu jsou doslova profláknuté. Když vidím šílené davy, jsem ochotný tvrdit, že za Rakouska bylo líp. Koníček, náruč ovsa pro něj a jede se.
Karlův most
Technika. Zkouška elektrické tramvaje. Už nebude třeba ovsa. A těch zvědavců, skoro jako dneska. No, kdyby taková tramvaj tudy dnes projela, už si představuju těch foťáků, všichni nadšení, že se stali svědky události. A vozili by fotky domů, třeba do Japonska.
Celetná
1958. Už rok jsem tudy chodil průchodem vpravo do Malé Štupartské, do školy. Dobře si na tramvaj číslo 1 pamatuju. Tenkrát zmizela poslední linka, které protínala Staré Město. Vpravo, v budově, jejíž vchod je zakrytý tramvají, býval denní bar, vinárnička, pro mě památeční. Po jedné návštěvě mě za chvilku zadrželi esenbáci, údajně pro výtržnost.
Prašná brána
Tramvaj číslo 1, jak se ještě pamatuju, jezdila od Čechova mostu Pařížskou, přes Staroměstské náměstí, Celetnou a tady se vyloupla pod Prašnou bránou. Tak mě napadla scénka ze Šimka a Grossmanna o kontrarevolučním smyslu písně Prašná brána otevřená, kdo do ní vejde... Dnes tu chodci chodí, kudy se jim zachce, ale jak vidím záběr z roku 1935, tehdy asi všude chodit nesměli, ale kašlali na to. Neukáznění předkové.
Obecní dům
Tohle byl nepřehledný komplex kolejí, výhybek, přechodů, semaforů, mezi ulicí Na Příkopě a náměstím Republiky. Zkusili jsme kdysi s kolegou přejít ve všední den odpoledne, za plného provozu jen tak od banky k Obecnímu domu. Přímo. Tramvaje zvonili, auta troubila, esenbák pískal na píšťalku. Schovali jsme se do vinárny, která byla pod Prašnou bránou. Nechytli nás. Dnes by nás nechytali, protože se tak chodit smí.
náměstí Republiky
Věnuji se tomuto placu, který sice administrativně je v Novém Městě, ale nějak mi patří ke Starému Městu. Náměstí se jmenovalo Josefské, jezdila tu koňka.
náměstí Republiky
V roce 1898 se tu přestupovalo z koňky na elektrickou tramvaj směrem do Královské obory neboli Stromovky. Naše generace říkala k Fučíkárně, či do Juldy Fuldy. To růžové je nákupní centrum Palladium, kterým jsem chtěl jednou projít z metra do Revoluční ulice s geniální myšlenkou, že si cestu zkrátím. Zabloudil jsem, lítal jsem jako blázen, málem jsem přišel pozdě do divadla. Už nikdy jsem tam nevlezl. Nakupovat do takových lidojemů nechodím, mám z nich strach, a pak já nic nepotřebuju. Neměl jsem do Palladia lézt.
Kdysi kasárny, za nás už nějaké městské velitelství, posádka, takového něco. Každý voják základní služby, pocházející z Prahy, se musel hlásit při příjezdu na dovolenou. Pochopitelně, že v uniformě. Na Národní třídě jsem nepozdravil lítačku, jak se říkalo pořádkové hlídce. To byli vojáci s páskou na ruce, kteří kontrolovali vojáky bez pásky, aby se snad nechovali nevhodně a nedělali ostudu socialistické armádě. Nepozdravil jsem je, udělali mi zápis ve vycházkové knížce, poslali mě na náměstí Republiky, kam jsem stejně měl cestu. Podle známých jsem měl kliku, seděla tam nějaká baba, možná jsem se jí líbil, tyhle holky od vojáků můžou mít různý vkus, odškrtla si mě, a říkala, abych příště zdravil. Slyšel jsem, jak jiného nezdvořáka hodinu zavřeli do místnosti, musel si číst vřádech, pak ho vyzkoušeli, a dali mu ještě hodinu pořadového výcviku na nádvoří. Vpravo v bok, vlevo v bok, čelem vzad...
Vedle Palladia je kostel svatého Josefa.
náměstá Republiky
Mezi oběma snímky je jen 31 let. Je to všechno trochu jiné, jen tramvaje v obou případech přijíždějí z ulice Na Poříčí.
náměstí Republiky
Vyhlídkový vůz! Měl zde počáteční stanici. Hezký domeček byla čekárna, zároveň i zapínací stanice, přepínací stanice, dopravní kancelář. Tolik funkcí. Stavba byla vroce 1926 pěmístěna do Vršovic, na Čechovo náměstí, kde prý sloužila ještě několik desítek let. To bych ji měl i pamatovat. Kdybych si něco pamatoval.
Facebook – Srovnávací fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat