Když se v Praze stavěla trasa B

Když se stavěla v Praze trasa B.

O pražském metru se koncem šedesátých let vedly velké spory, dokonce se začala stavět podpovrchová tramvaj. Tvrdí se, že po sovětské okupaci vyhrálo metro hlavně proto, aby se na stavbě podílel Sovětský svaz. Nevím, netroufám soudit. Metru tu je už 37 let, funguje, dnes by se bez něj Praha těžko obešla.

Nejdřív se stavělo céčko, pak áčko, nakonec béčko. Stavby způsobily hodně problémů ve městě, podle mě snad nejvíc právě béčko, které nahradilo tramvaje v úseku Náměstí republiky k obchodnímu domu Máj. Náměstí Republiky jsem už prezentoval v části o tramvajích na Starém Městě, tak tedy ostatní.

Fotky jsou kopírovány z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě, kterou vydalo nakladelství Paseka v roce 2010. V ní je 201 zajímavých historických fotek a zasvěceného povídání o tramvajích. Koho tohle zajímá, vřele doporučuju. Já knížku dostal jako dárek, ale stojí 299 Kč., což nepovažuju za strašnou drahotu. Kolikrát člověk vyhodí peníze za takové voloviny...

Florenc a okolí

Brána do Karlína bych taky mohl napsat. Rušná křižovatka tehdy i dnes. Za zády fotografa (tedy i za mými) je ulice Na Poříčí, vlevo bych se dostal na Těšnov a na Hlávkův most, rovně do Karlína, pokud v něm už nestojím, vpravo na Florenc, kde už v té době existovala stanice metra C Sokolovská (dnes Florenc). Prostor si výstavby užil požehnaně. Staráfotografie je nostalgie, třebaže se nejedná o dalekou

historii, je to fotka na památku, protože velice brzy se začalo bourat, uvolňovat místorozšíření metra o trasu B e její křížení s céčkem. Nad tím vším se klene přemostění Masarykova nádraží, dálniční průjezd Prahou, tomu se ještě budu někdy věnovat.Výsledek nevypadá na fotce nijak povzbudivě, ve skutečnosti odtud člověk docela rád mizí.

A tak mi zbývá vzpomínka na dobu, kdy v navždy zmizelé ulici Dobrovolného(vpravo) se krčil výčep se sudovým vínem, kterých tehdy nebylo tolik jako dnes. Víno bylo laciné, půllitrový džbánek stál méně než 10 korun, bylo chutnější než většina tehdejší produkce, dobře se tam trávil čas v pracovní době, když zrovna nebylo co dělat. Porovnávat kvalitu se mi nechce, protože všechno je relativní, dnes jsme zmlsaní širokým výběrem, zase si musíme dávat sakramentsky bacha na patoky.

Občas jsme zašli s mou nastávající, která bydlila v Karlíně. Jednou jsme si dolévali zbytek ze džbánku, na dně byl vajgl. Obsluhující pingl nás ujistil, že u nich se to stát nemohlo, že to asi bylo v sudu. Už jsme tam nikdy nešli. A pak je zbourali.

křižovatka ulic Havlíčkova a Na Florenci

U Masarykova nádraží, oficiálně u nádraží Praha střed, jemuž i mladší generace byla zvyklá, poučená rodiči, říkat Masaryčka. Stavělo se béčko a takhle jezdily provizorně tramvaje. Teprve, když jsem fotku viděl, matně jsem si vzpomněl.

Na Příkopě

Otevření trasy B znamenalo i velké úpravy ne této rušné ulici. Dnes je zde klidněji, přestože na nové fotce se mi do záběru nacpala auta, jakoby zde byl neustálý frmol. Není, naopak spíš frmol pěších. Pomalu mi zapadlo do vzpomínek, že tu tenkrát nebylo žádné stromořadí. Taky chybí obchody pro normální lidi. No, podívám se do výlohy a řeknu si, že nemusím mít všechno. Vlevo, na staré fotce je vidět sloupek zastávky tramvaje. Po Příkopech se hrnul nekonečný zástup tramvají, z Můstku bylo rychlejší jít pěšky, protože tramvaje před stanicí poskakovaly a drásaly nervy cestujícím, kteří pospíchali a chtěli vystupovat. Jsem trochu pamětník, často jsem tu vystupoval v době let středoškolských.

Tramvaje byly pěkně otevřené, vyskakovalo se z nich, kde se dalo, esenbáci hlídali, všechno neuhlídali. Naučil jsem se vyskakovat frajersky. Za jízdy se muselo vyskočitve směru jízdy a trochu popoběhnout, to se dalo i při vyšší rychlosti. Levou ruku jsem dal za záda, chytil jsem se a elegantně vyskočil. Viděl jsem i frajera, který si před zakázaným opuštěním tramvaje zapálil na schůdkách cigáro. I já si myslel, že holky z něj šílej.

Jednou jsem za jízdy vystoupil, bylo trochu kluzko, spadl jsem na zadek. Což o to, sedmnáctiletá prdel něco vydrží, byl jsem rázem na nohách, ale i v rukou esenbáka. Pamětníci potvrdí, že deset korun pokuty koncem padesátých let bylo sakra dost pro študáka. Od té doby jsem byl opatrnější, dával jsem pozor, aby v blízkosti nebyl esenbák.

Na Příkopě

Historická fotka ukazuje provoz během stavebních prací. Vpravo je bývalý Dětský dům, kde se shánělo všechno možné, co děti potřebovaly a občas nebylo, jak se stávalo v plánovitém hospodářství. Ani nevím, co je v budobě dnes. Mohl bych se podívat, ale stejně bych to zapomněl. Lázeňské oplatky se zde pekly, stejné jako v Karlových Varech, za korunu jedna, strašně na ulici voněly, těžko se odolávalo.

Na Příkopě

Snímek vskutku historický. Za dva dny po jeho pořízení zde navždy (?) skončil tramvajový provoz, trvající od roku 1899. Stanice Dětský dům. Odtud jsem se hodně najezdil. Později, když už jsem se nemusel rodičů dovolovat, jestli můžu na flám, mi tu stavěla noční sedmnáctka do Podolí. V sobotu bývala hodně narvaná, byly cítit alkoholové výpary, cigaretový kouř, lidé neholdující těmto neřestem se nadýchali a přišli domů stejně nasmrdění jako opilci.

Na Příkopě

Záběr už je pořizovaný z Můstku. Provoz byl tak silný, že zde jezdily tramvaje vedle sebe. Trojka uhýbá na Václavské náměstí, pětka jede rovně do ulice 28.října a dál k Národnímu divadlu. Vpravo je palác Koruna, v přízemí s obrovskou samoobsluhou s obrovskými frontami na nákupní košíčky. Nad tramvajemi je vidět velký nápis SABENA. Belgická letecká společnost tu otevřela pobočku, kancelář a ta svítící reklama byla v tehdejší době naprosto mimořádná. Chodili jsme se na ni dívat a říkali si, jak už jsme taky světoví.

Můstek

Na Můstku se děly věci. Byl celý rozkopaný, bylo lepší se místu vyhnout. Jeden čas jezdily tramvaje takzvanou myší dírou, která byla daleko širší než dnes, protože byl zbourám dům, kde sídlila prodejna Maďarská kultura. Občas se tu dostaly gramodesky, které zrovna směli vydávat v Budapešti. Když se mi fotka dostala do rukou, ani mě nenapadlo, že bych zrovna tohle mohl porovnávat. Není čeho se chytiti. Teprve na místě vidím bývalou taneční kavárnu Astra, dole byla noční Carioca. Po roce 1989 se zde usídlil Dům knihy, podle mě až příliš velký, pět pater je skoro příliš na prodejnu knih. Teď koukám, že nestačím sledovat, než jsem se nadál, je tu banka.

V Astře mě jednou pumply dvě krásné dívky. Ne, že by mi ukradly portmonku, spíš mě svým milým chováním donutily, abych něco z jejího obsahu věnoval na jejich občerstvení. Dnešní doba je moderní. V téže budově určitě sedí hodně krásných bankovních úřednic, které jsou na nás milé, v jde jim o to, abychom si zde něco uložili. Je to rozdíl? Já si kdysi užil aspoň chvíli srandy, pamatuju se dodnes. To, prosím, nemá být negativní reklama na banku, které určitě jde jenom o blaho klienta.

Můstek

Aby byl vidět z Václaváku kostel svatého Havla, bylo možné jenom v době stavby metra. Bývalý Dům hedvábí překážel, musel být zbořen, později nahrazen.

28.října

Zvykli jsme si říkat pěší zóna místu, kde býval velký tramvajový provoz. Auta jezdila z Jungmannova náměstí uličkou, lidem pojmenovanou na Myší díru. Později byla kvůli stavbě metra rozšířena, jak je vidět na jedné z předchozích fotek, ještě později znovu zúžena, a stala se součástí pěší zóny, kam můžou s autem jenom policajti.

Jungmannovo náměstí

Zde je vidět provizorní tramvajový provoz v Myší díře z druhé strany. A Jungmann sedí na podstavci zcela netečně. Tomu se to sedí, on je slavnej a my se teprve musíme proslavit.

Národní třída

Tramvaj číslo 9 vyjíždí z ulice 28.října směrem k Národnímu divadlu. Koleje zmizely, jenom ale z povrchu, pod zemí naopak přibyly.

Národní třída

O 13 let později než je předešlý snímek, o pár metrů blíže k Národnímu divadlu. Tady je vidět regulérní staveniště.

Národní třída

Pohled od Jungmannova náměstí směrem k Národnímu divadlu, jehož vršek je na staré fotce vidět. Dnes roste ve směru pohledu stroma taky už stojí Nová scéna. Před věžičkou na nárožním domě na křižovatce se Spálenou se blýská tehdy nový obchodní dům Máj. Po několika změnách jména se dnes jmenuje My, což sevyslovuje anglicky?

Spálená

Procházku městem po trase B jsem zahájil na Florenci, kde mi zbourali výčep vína, končím ve Spálené, kde jak vidno, byly zbořeny vpravo 4 domy. V jednom z nich byl výčep vína U Ježíška. To bývala moc příjemná knajpa. Neobsluhovali, pro džbánek různé velikosti se chodilo k výčepu. Po stěnách visely obrazy významných osobností, které sem kdysi chodily. Největší obraz měl Jan Neruda. Nevím, jestli byl z osobností nejvýznamější nebo byl nejlepším štamgastem. Dnes na nás čumí ohrada, za kterou se staví. Co? Určitě něco hezkého, jak je zvykem v centru Prahy.

Facebook – Srovnávací fotky

Další srovnávací fotky z různých lokalit