úterý 22. listopadu 2011

Z Masaryčky na Václavák

Pokračuju procházku po místech, kudy někdy tramvaje jezdily, ale koleje zmizely v historii.
Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)



ulice Na Florenci
Před 50 lety tudy jezdila desítka jakoby se nechumelilo. Dívám se z křižovatky s Havlíčkovou ulicí. Esenbák alias dopravní strážník, dobově nastrojený. Jak tak koukám, najednou mi jeho bílé rukávy připadají nezvyklé, hlavně se motá v křižovatce a řídí. Holt jsem si odvykl. Jonas Kaufman bude mít v Praze koncert až po Novém roce, ale už teď škodí. Není to první případ, kdy mi vlezl do záběru. Opravdu nemám žádnou odměnu za jeho propagaci. Vlevo vedou koleje směrem Na Poříčí.
Nebýt baráku vpravo v areálu Masarykova nádraží, těžko bych srovnání zvládl. Pokud je mi známo, nebude dlouho trvat, a budova zmizí pak bych odešel s nepořízenou. I Kaufman by měl smůlu.



Havlíčkova
Tramvaj zahýbá vpravo do ulice Na Florenci, což, jak je zřejmé ze současné fotky, by dnes nemohla. Pohled od Masarykova nádraží.



Na Florenci, Havlíčkova
Už potřetí stejná křižovatka, tentokrát z ulice Na Florenci. Rovně se prochází na náměstí Republiky, podle publikace tu prý až do roku 1938 vedla železniční vlečka z Masaryčky. V proluce totiž bývala celnice. Na staré fotce to vypadá, že bylo něco zbouráno, ale není tomu tak. Nikdy předtím tu nic nestálo, aspoň jsem se to nikde nedočetl.



Hybernská
Hybernskou ulicí začala jezdit tramvaj, ještě koňská, v roce 1883. Po 102 letech byl provoz zrušen, na trhání kolejí došlo až po dalších dvou letech, jak je vidět na staré fotce. Vpravo Dlážděná, vlevo Havlíčkova. Věže patří Masarykovu nádraží. Vpravo pod podloubím bývala kavárna Arco, pamatuju dobu, kdy se tam dalo jít i na pivo, což za komunistů tak běžné v kavárnách nebylo, po roce 1989 tam fungoval nějaký čas příšerný pajzl, myslím že nonstop. Prý se tam shromažďovali zloději z širokého okolí, aspoň tvrdil známý, kterému zde ukradli celou výplatu. Podnik byl zrušen, znovu se objevila kavárna pro slušně oblečené, starší dámy tu vysedávaly, zřejmě už nevysedávají, momentálně je zavřeno.



Hybernská
Zdá se mi, že všechno bylo před chvílí. Začátkem osmdesátých let jsem jezdával vlakem do Kralup na stavbu, mám v hlavě obrázek staršího data. Bufet U nádraží mi přímo stál v cestě poté, co jsem z nádraží vystoupil upracovaný, často jsem zašel na jedno. Na víc ne, bylo to na stojáka, prostředí nic moc. Slušný chlebíčky prodávali, snad se tu i dalo dobře najíst, ale na delší pobyt to opravdu nebylo. I v nové době bufet fungoval, jak ukazuje modrá cedule, ovšem podnik je zrušený, řekl bych, že čeká na rekonstrukci.



Hybernská
Pohled směrem k Prašné bráně, která je v dáli, skoro v mlze. Vpravo Masaryčka. Tramvaj číslo 6 zahýbá do Opletalovy ulice. Na rohu bývala prodejna zeleniny, za ní měla prodejna Olympie, sportovní nakladatelství, kde se kupodivu někdy dostaly méně dostupné knížky. Lidi nenapadlo, že to je, kromě jiného, knihkupectví. A taky mapy, průvodce, zdá se skoro neskutečné v dnešní době, že mapy se těžko sháněly. Kupovaly se, když vyšly. A tak se mi doma v almaře hromadily, některé jsem ani nikdy neměl v terénu. Ale co kdyby? Na další vydání bych mohl čekat třeba 5 let.



 Hybernská
Konec ulice, tramvajová zastávka Bulhar. Odtud jezdily tramvaje Husitskou (tehdy Koněvovou) na Žižkov. Podle publikace prý za tři týdny byla tahle trať zrušená, na Žižkov se začalo jezdit jinudy, z Bolzanovy.



Opletalova
Od roku 1947 do 1971 byla tahle kolej jen manipulační, pak se na několi let stala tratí s běžným provozem. Stavba nové odbavovací haly Hlavního nádraží a magistrály proměnila tenhle prostor na obrovskou stavbu, kde se pořád něco měnilo, včetně kolejí.



Opletalova
Pro běžný provoz tahle trať fungovala 7 let, do roku 1978, pak zůstaly koleje, na které se odstavovaly porouchané soupravy.



Opletalova
Historie tramvajového provozu v Opletalově ulici je kraťounká, takže takové záběry jsou v podstatě vzácné. Kde by nás napadlo tady čekat na tramvaj.



Washingtonova
Tahle trať byla v provozu jen 2 roky, když nemohla devatenáctka zahýbat na Můstku na Václavák (1976-78).



Václavské náměstí
Tady čekávali lidi na tramvaj, dnes musí zalézt pod zem. Dřevěná budka byla určená pro výhybkáře. Přehazovali veksl buď na Vinohradskou nebo do Mezibranské.



Václavské náměstí
Rozdíl v atmosféře obou fotek je až neskutečný.



Václavské náměstí
Pro mě je tohle putování po Václaváku skutečná nostalgie. Hodně času jsem tu trávil. Tady jsme se scházeli s kamarády, do hospody jsme pak zapadli jinam, protože zde nebyly solidní pivnice pro naše vrstvy, ale projít se po „trafouši“ byla nutnost. S kamarády jsme se tu mnohokrát potkali, aniž jsme si dávali sraz, mobily nebyly, telefon měl doma málokdo. Bylo zde deset biografů, počítám-li Lucernu a Světozor, které jsou už na začátku Vodičkovy. Že kecám? Blaník, Hvězda, Alfa, Paříž, Pasáž, Praha, Letka, Jalta a už zmíněné dva.
Byly tady obchody, ve kterých za mého mládí příliš zboží nebylo, několik bufetů s laciným jídlem, stánky s buřty za 3,60, a vůbec, byli jsme mladí. Dnes Václavákem projdu výjimečně, nic mě sem netáhne. Nechám toho, slintám jako senil.
Tramvaj, která prosvítá mezi davem na současné fotce, tam jen tak stojí, je to kavárna. Pivo stojí 2 Eura, snad si dám radši z lednice lahváč.



Václavské náměstí
Takhle vysoko jezdily jeden čas tramvaje z Jindřišské do Vodičkovy. Stavěl se první podchod na Václavském náměstí. Byli jsme z hotového podchodu nadšení, něco nového, dnes se musím zasmát. Když byl otevřený, byl zákaz chodit jinudy. Horem se nesmělo, esenbáci zasahovali, nám po čase podchod zevšedněl, a my byli neukáznění…
Ještě drobnost, v roce 1968 byl podchod hotový, ještě do něj veřejnost nesměla, když horem projížděly sovětské tanky. Zatěžkávací zkouška se údajně už nemusela dělat. Pak, že tu Rusáci jenom škodili…



Můstek
Situaci z roku 1901 si nějak nepamatuju, dobře, že existovali fotografové.



Můstek
Pohled z Můstku do ulice Na Příkopě, jak se správně ulice k Prašné bráně jmenuje. Vlastně jsem se musel podívat, vždycky jsem říkal „ty Příkopy“. Na rohu ještě v roce 1905 nestál na rohu s Václavákem palác Koruna, který pro mě znamenal hlavně automat. Chodili jsme do něj na ovocné koktejly, nejen pivo jsme chlastali, na bramborový salát, něco přes korunu stálo deset deka, s rohlíkem, to býval náš mekáč.





Facebook – Srovnávací fotky






Žádné komentáře: