čtvrtek 29. června 2017

Vlašim


Žijeme v době, kdy bychom bez zkratek byli jako hlupáčci. VŘSR, SSSR, KSČ, JZD, SNB, jejich význam je nepopiratelný. Mě osobně občas straší i ze sna. Jsou i zkratky dnešní, neuvádím je, aby se někdo neurazil, nežaloval mě, to je v módě, já nemám na advokáty.
Ale zkratka v heraldickém znaku města mně málem vyrazila dech, až jsem si vzal méně zapatlané brýle.
AKZP podle Wikipedie znamená Aleš Klenovský ze Ptení, který se o přidělení znaku zasloužil kolem roku 1580. Že bych někomu věnoval znak a dal na ně svoje iniciály?
Můj kmotr, tátův kamarád, se jmenoval Karel, chtěl jsem kdysi začít používat jméno Václav Karel Víšek, iniciály VKV, pletli by si mě s rádiem, nechám toho.
Ve wikipedii se dočtete leccos. Třeba:

POVĚST
Pověst o původu názvu města (uvádí ji Karel Josef Biener z Bienbergu v díle Versuch über einige merkwürdige Alterthümer in Königreich Böhmen) se týká dob vlády Vladislava II., druhého českého krále, který vládl v letech 1152–1172. Svůj královský titul získal za své spojenectví císaři Fridrichu I. Barbarossovi v jeho tažení na Miláno. Vladislav II. vytáhl do boje na pomoc císaři s více jak deseti tisíci muži.

Po dlouhé a strastiplné cestě přes Tyroly vstoupilo české vojsko do vlašské země (Vlachy) v severní Itálii. Po kapitulaci Milána se Čechové začali seznamovat s kulturou Italů, tedy Vlachů, kteří byli v té době v tomto směru považování za evropskou špičkou. Jedním z těch, kteří následně oslavovali chrabré činy českých hrdinů při vlašském tažení, byl rytíř, jehož sídlo se nacházelo nad řekou Blanicí. Krajina kolem jeho sídla byla bohatá na přírodní krásy, a ač nebyla tak slunná a nádherná jako ta vlašská, miloval ji a na památku své obliby vlašských mravů si začal říkat Vlašim.

ETYMOLOGIE
Název města je lingvisticky odvozen od starobylé přivlastňovací přípony, odkazující na jména typu Vlastislav či Vlastimil. Název Vlašim je též domácí obměna jména Vlach, která vznikla jeho krácením.

Ve starých latinsky a německy psaných listinách se v různých datech objevují německé podoby názvu města, vzniklé adaptací názvu českého: Pleszin (1353), Flesching (1431), Wlassimg (1439) či Wlaschim.
Vida, Taliáni!

Přestávám opisovat, koho zajímá historie města pod Blaníkem, sám si informace najde. Město pod Blaníkem, ale též na řece Blanici. Poslední můj článek, týkající se srovnávacích fotek, je z jihočeských Vodňan, které také leží na řece Blanici. Pokud v tom někdo vidí záměr, podezřívá mě neoprávněně. Jsem duše prostá, k tomu věkem sešlá, moje případné záměry se týkají daleko důležitějších věcí. Třeba, že se nebudu vrtat v posvátné hoře Blaník, abych budil blanické rytíře, ale budu koukat se dostat do blízké Kondrace, kde je výborná Matouškovic hospoda.
Byl jsem tři dny v Pošumaví, na mě už je to skoro moc, hledal jsem jinou lokalitu, která je z Prahy na dohled.
Můj táta pocházel z Benešova, tedy z vesničky k Benešovu přilepené, mluvil o Vlašimi jako o zadku světa, použil samozřejmě jiný výraz. Však známe různé patrioty ze všech míst, trochu nafoukané na svůj původ. Tátu, jako fotbalového fanouška kdysi popudilo, že Vlašim málem postoupila do první fotbalové ligy.
Dalo by se říci, že už jde o Vysočinu, leč ortodoxní znalci České republiky mě budou přesvědčovat, že Vysočina je jinde, trochu vedle atd. blablabla.
Vedra, která v červnu panovala, jsou zde trochu snesitelnější, taky o to mi šlo. Našel jsem na internetu dost starých fotek. V městě jsem byl několikrát, pořádali zde na podzim dálkové pochody až stokilometrové se startem ráno, což jsem miloval, protože jsem došel kolem půlnoci, cestou byly i knajpy otevřené, natáhl se do spacáku na parkety a ráno jsem do Prahy odjížděl odpočinutý.
Pár zážitků mám, ale nechám si je do svých povídání o dálkových pochodech. Vyrazil jsem do města, ne poprvé, ale které neznám. Jen jsem si pamatoval na jednu hospodu, kde jsem se večer před pochodem přiopil, vím s kým, ale nechám si to pro sebe, že.
Byl jsem rád, že jsem Vlašim navštívil, dokonce opakované, za jeden den bych to nestihl.


Každého rozumného tuláka potěší, když někde vystoupí z vlaku a hned ho praští do očí i nosu hospoda. Ano, jako ve Vlašimi.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html



Vlevo je ulice Lidická, vpravo Jana Masaryka, odtud jsem přišel. Na špici je dům. Městský národní výbor, dnes Městský úřad.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html



Od budovy Městského úřady hledím na kruhový objezd, které se za Rakouska nebudovaly. Také se nestavěly paneláky, které nahradily významnou část z mého pohledu levé strany Komenského ulice, kdysi Lorecké. Tudy se chodívalo ke kapli P.Marie na Spáleném vrchu.
Bude následovat několik srovnávaček z tohoto pohledu. Komenského ulice je dole ukončena dalším kruhovým objezdem, za nímž je domov mládeže.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled přes horní kruhák ukazuje lépe, jak se vlašimští poradili se změnami v centru města. Jinak na ulici sice parkují auta, ale ulice je neprůjezdná a tedy pro člověka mého typu příjemná. Podle nápisu nad prodejnou vlevo "Jas" půjde asi o fotku z padesátých let. Boty jsme tehdy nakupovali v Jasu. Pokud měli na skladě.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html



Některé staré fotky jsou trochu nejasné a rozmazané, ale je třeba poděkovat těm, kteří je uchovali. Tady se blížím ke škole - budova vpravo, dnes průmyslovka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Píšou občanská záložna, já vidím hotel Mančál. Dál je vidět škola.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)



Už jsem u školy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html




Obecná a měšťanská škola, postavená 1874 nákladem vlašimské občanské záložny. Tak tenkrát chodilo. Žádný císař pán ani dotace od bůhvíkoho.
Škola stála sama jako hruška v širém poli.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.mesto-vlasim.cz/zpravodaj-1/



Dolní konec Komenského ulice končí kruhákem, jak už jsem psal. Husovo náměstí, na rohu je tato stavba.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Ještě jednou. Nese jméno Blaník, takže komu se nechce na kopec, jde sem. Možná, že tady spíš potkáte blanické rytíře než někde ve skále.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html



Husův sbor, postavený 1924-26.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)


Na starších pohlednicích se píše Velké náměstí, budu se držet dnešního názvu Žižkovo. Ale jak pojmenovat tenhle cancour, nevím. Podle mapy by mělo náměstí začínat až za velkou budovou na levém okraji snímku. Bývala zde ulice, jak vidno i zajímavé domky, všechno vzalo za své kvůli řešení dopravní situace ve městě, je to takové nic ani jméno v plánu, který mám k dispozici, nemá.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Žižkovo náměstí plné lidí resp. automobilů. Pohled od východu k západu směrem k věži zámku.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Podobný pohled pořízený z oné bezejmenné ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)



Opačný pohled ze západu k východu. Dům vzadu je hospoda. Dům úplně vlevo je naštěstí chráněný, v hospodě, která nese jméno Krčma se mi líbilo, dobře jsem se dvakrát najedl.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)



Jižní fronta Žižkova náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)



Protější, tedy severní strana.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)



Znova severní strana, tentokrát v pohledu od východu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Kašna se sochou Rolanda, pohled k severovýchodu.
Starou pohlednici jsem si vypůjčil ze svého šuplíku, koupil jsem si ji v době, kdy jsem se pokoušel jezdit na kole v době, která byla pro cyklistiku špatná, nebylo nic, opravny kol, materiál, bicykly vůbec, tehdy se prodávaly pověstné "Ukrajiny", které se hodily maximálně k cestě pro rohlíky.



Od východu k západu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html




Na rozloučenou se Žižkovým náměstím pohled na severní stranu z vyvýšeného místa na západní straně.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html



Palackého náměstí, pohled na přemostění Blanice. Měl jsem k dispozici starší fotky, kdy most vypadal jinak, bohužel ty se mi nezdařilo porovnat. 
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)



Most z Palackého náměstí, zámek v létě je holt schovaný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html



Čekal jsem na Palackého náměstí jakýsi cvrkot, ale lidé zde jen bydlí, obchody, hospody jsou minulostí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html



Z jižního cípu Žižkova náměstí vede vzhůru prudká ulička. Když jsem viděl její název, trochu mi zatrnulo. Pláteníkova, pak jsem se dočetl, že vlašimští nevzývají všemu rozumícího a lidského bolševika, jak jej napsal pro televizní seriál Jaroslav Dietl a zahrál jiný Jaroslav, též bolševik, Moučka. Tenhle Jan Pláteník založil v roce 1858 první českou družstevní záložnu v Čechách. To jsem si oddechl.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html




Vysoukal jsem se nahoru Pláteníkovou ulicí k záložně. Vpravo je vidět sešup na Žižkovo náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html




Kdo by situaci nepochopil, ještě jednou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)



A jsem na náměstíčku před Vlašimskou branou. Vlašim si tímhle parádním kouskem architektury ráda chlubí, asi ji hodně lidí zná podle vidění. Vidím záložnu, vpravo od ní Pláteníkova ulice a vlevo Vlašimská brána.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
 



Usoudil jsem, že je na čase právě tady svoje pindy přerušit. Mám těch srovnání ještě hodně, ze zámku i z Domašína, už takhle je článek dlouhý a při delším by hrozilo nebezpečí, že čtenář u čtení usne a to by mi jako autorovi vadilo. Chrápat při mých perlách.
Mám všechno připravené a jestli mě nepřejede baba s kaštanama, jak se kdysi říkalo, snad vlašimskou procházku dokončím.


Zatím pár fotek, jak jsem je vytvořil při pochůzce. Jsou ZDE.


Případně ještě mnoho dalších srovnávaček z různých lokalit. ZDE

středa 28. června 2017

Bazilišek píše

Já bych všechny ty internety zakázala říkala osmdesátiletá paní, kterou posadili k počítači ve věku dejme tomu vyšším. Přestala jsem doma uklízet, všude samá pavučina, zdravou zeleninovou polívku nemám čas vařit, cpu se chlebem se sádlem a prý si ničím zdraví.
Doba pokročila a mládež málem s nevolí pozoruje, že jejich rodiče, prarodiče, praprarodiče... se přesvědčili, že ovládání počítače je primitivní věc jako je třeba čistění zubů, pokud nějaké máte.
A baví nás to. Sem tam jsem napsal pár srandiček a najednou se odněkud vynořily postavy dávno zapomenuté, dokonce i takové, které si nepamatujeme, snad si nás s někým spletli.
Nebudu to natahovat, hodně známých se mi přihlásilo
Baziliška si pamatuju. Klučina málem školou povinný dospěl do let, kdy už si myslí, že má právo vzpomínat.
Asi jo, jestli mě moje matematika neplete, může mu být kolem šedesáti, za komunistů by ho poslali do důchodu. 
Dostal jsem E-mailem tři stránky naskenované stránky z časopisu Krkonoše - Jizerské hory, Bazilišek pod pseudonymem Miloš Růžička píše o dálkových pochodech, teda co si pamatuje, všichni si něco pamatujeme, vždyť víme...
Snad se autor, se kterým jsem se seznámil snad před 100 lety, i něco ušel, pak něco vypil, nerozčílí, že ty tři stránky vložím do svého blogu, kde občas píšu něco i o dálkových pochodech, i o Krakonošovi, Jizerské stovce už jsem psal, jeden ze zakladatelů Tlupní stovky Tyčka (Zdeněk Thoma) mi dovolil zveřejnit svoje materiály, nerozčílí.
Jestli se rozčílí, tak mu to bude houby platné, protože je mladší a měl by mi chodit pro pivo. Já se podívám po fotkách, pokusím se něco o Baziliškovi, kterému se zkráceně říkalo i Bazilda, napsat. Mám celoživotní slabost pro lidi, kteří jsou mírně posunutí od průměru.
Plácnu sem tedy ony tři stránky, netroufám si polemizovat, jak říkám každý si pamatujeme něco jiného. Jenom bych opravil jedno Bazildovo tvrzení, Martin Soedjoko nebyl Filipínec, ale Indonésan. Byl sem vyslán na studia tehdejší levicovou indonéskou vládou, během jeho studií se stal v Indonésii převrat a Martin se bál domů vrátit. Žil tady, pracoval, oženil se, už jsem o něm dlouho neslyšel.
To však je detail, jak Indonésie, tak Filipíny jsou na glóbusu.
A teď ty stránky.

Po zveřejnění jsem zjistil, že pro někoho může být četba kopií, které jsem sem vložil, může být nečitelná kvůli malým písmenkům. My starší jsme si už zvykli, že občas vidíme prd, ale musím myslit na normální lidi.
A tak za 3 stránkami jsem dodatečně vložil jakési neumělé zvětšeniny, které se však dají číst.
Jsem sice šikovný, ale jenom na něco, teď honem nevím na co...



Tady jsou slibované zvětšeniny














Žádná sláva, co?
Jako když vám malé dítě rozstříhá časopis a vy se ho snažíte slepit dohromady. Přesto jsem na sebe pyšný, jak jsem se s problémem vyrovnal. Jsem už stár, i maličkost mi udělá radost.
Jako malé dítě...

pondělí 26. června 2017

Vodňany


Svět je plný nespravedlností. Řeknu kapr a každý odpoví Třeboň, která je známější, spíš bych řekl, že má lepší píár. Ve Vodňanech je i rybářská škola, ale koho to zajímá. Kdyby spravedlnost vládla světem, kde bych mohl být. Kdybych neztloustl.
Mám pocit, že jsem tady někdy při svých toulkách dostal k jídlu výtečného kapra, jsem ale já směrodatný? Jestli jsem, je mi to prd platný.
Zajímavou vzpomínku mám z konce roku 1974, tenkrát jsem opouštěl zaměstnání v jednom podniku kvůli jinému, kde mi dali o tři stovky větší plat, kvůli tomu se tehdy přecházelo. Ke všemu jsem dostal na dlouhá léta režijní průkaz na vlak. Výpověď bývala často složitý proces.
Byl prosinec, čas předvánoční, dělat se nikomu nechtělo víc než jindy, přicházela zakázka z Vodňan, byli jsme zváni samotným ředitelstvím snad nějakého zemědělského podniku. Kdo tam zajede pohovořit?
Pošleme tam Vencu, stejně už nemá co dělat, on jim to tam odkejvá. Přivítali mě s neskrývanou radostí. Sám ředitel, panáka tedy nenechal nalít jako třeba na Slovensku v Čedci, tam byli jiní frajeři, ovšem do ředitelského auta mě nacpali, už si nepamatuju značku, Mercedes to asi nebyl, ani ovšem ne Trabant.
Chodili jsme po lokalitě, myslel jsem na něco jiného, zapisoval jsem vše na papír a těšil se do tepla. Nebyl jsem v naší skupině na žebříčku moc vysoko, taková jednání mě míjela, někdy i ty panáky.
Jak to všechno dopadlo? Je to tak dávno...
Město leží na řece Blanici, kterých máme v Čechách víc, určitě aspoň dvě, kdo chce hledat blanické rytíře, musí dát bacha, i když já vím, nejde o řeku, ale o kopec.
Cestoval jsem do Prachatic vlakem, trať vede údolím Blanice, Prachaticím se vyhýbá, ale v podvědomí se vkrádá text písně o Bavorovu, Vodňanech a Prachaticích.
Jel jsem na 3 dny do Prachatic, už jsem se tady zpovídal, noclehoval tam. Když jedu někam dál od Prahy, vezmu si hodně starých fotek a ještě si přiberu nějaké jiné místo, kdyby náhodou zbyl čas. Většinou nezbývá, ale stalo se, že tentokrát zbyl.
Jel jsem vychutnat Šumavu a octnu se mezi rybníky. Fotky jsem tedy měl, ale jinak jsem si o městě ani nic pořádně nepřečetl, ani neobešel všechny. Bylo dost vedro, tady mám dloužek.
Málokdy vyrážím tak málo informovaný, ale když jsem tady...

Vystupuju z vlaku, nádraží je blízko centra města, ale vidím, co nevidím. Husův sbor a ten přece mám v tabletu. Postavený v letech 1923-25.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Julius Zeyer byl rodem Pražák, jinak dost světoběžník, údajně nejraději přebýval ve Vodňanech, asi sem jezdil jako dnes jiní na chalupu. Někdo může jezdit celý život na jedno místo a nic po něm nepojmenují, Zeyer byl slovutný spisovatel a tak má ve Vodňanech Zeyerovy sady. A v nich stojí památečný dům. Dám si to hned dvakrát.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Prakticky přes ulici (Zeyerovu) je vidět hradební věž, o kterou se město zjevně stará, aby nespadla, však jde o zajímavou památku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 8.díl (Libri 2011)



A jsem na náměstí Svobody a hledím na nejstarší fotku z Vodňan, kterou jsem našel. Lidé, kteří tady žili, byli zvědaví, jak dvacáté století bude vypadat. Kdyby tušili...
Škoda, že v době mé návštěvy byla v generální opravě kašna. Vidím velkou část západní fronty náměstí s kostelem Narození Panny Marie. Vlevo od něj je renesanční měšťanský dům čp.1 pěkně vyfešákovaný, ostatní domy jsou dost změněné.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Pohled do severozápadního rohu náměstí přes kašnu, určitě se sem přijedu podívat třeba za rok, kdy už prý bude kašna v cajku. Vpravo je budova Městského úřadu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Pohled od jihozápadu k severozápadu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



V severozápadním rohu náměstí budova spořitelny z roku 1906, vedle kostela největší ozdoba prostoru.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Kdo přijede do Vodňan a chce si udělat fotku, jaký jiný pohled ho napadne? K severozápadu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Pohled podél severní fronty náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Jeden záběr do severovýchodního rohu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Ještě dva záběry na málem profláknuté téma.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Kašna hodně zblízka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Skončil jsem působení na náměstí Svobody, neutekl jsem daleko, hned za kostelem je Husova ulice nebo třída, jak píší na staré pohlednici. Vlevo je stará populární restaurace Pod věží.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Husova ulice z opačného pohledu kolem kostela k náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Za kostelem kolmá na Husovu ulice je ulice Alešova, kde je vlevo vidět škola.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.cimbura.webgarden.cz/



Jiný pohled Alešovou ulicí, kde je vpravo vidět hospůdka. Kostel a hospoda vždycky patřily k sobě, po mši je dobré mít místo na popovídání, popití a pokouření.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Z náměstí na sever vede Písecká ulice, kde je i sokolovna, jejíž porovnání se mi nezdařilo, dívám se směrem k náměstí a mám žízeň a hlad. Za pár minut už jsem byl v hospodě.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Jak jsem se přiznal na začátku, nebyl jsem příliš připravený, ale že bych neporovnal nic, to určitě ne. Snad mi ještě osud dopřeje další návštěvu města.
Snad za rok.