pátek 9. června 2017

Chýnov


Přijdou dny, kdy počasí vyhrožuje, ale zase ne příliš. Správný tulák, jak se často nazývám na počasí nehledí. Ale v mém věku správný tulák? Omšelá atrapa. No dobře, nikdo nejsme dokonalý.
Počasí skutečně vyhrožovalo, ale několik dnů jsem byl doma, byl jsem nesvůj, už málem hrozilo, že zapnu televizi a tak jsem raději vyrazil.
Vlakem do Chýnova je z Prahy dobré spojení. A kdyby snad začali padat dráteníci, můžu je pozorovat z oken vlaku nebo hospody. Pár fotek jsem  na internetu splašil.
Několikrát jsem v životě v Chýnově byl, spíš projížděl, určitě jsem zde jednou slezl z kola žíznivý a vlezl do hospody. To ještě cyklistům nedávali dýchnout a já byl schopný projíždět kopcovitý terén vlastními silami za pomoci přiměřeného množství alkoholického nápoje. 
Z jihočeského Tábora se nesmí ve vlaku usnout, protože v tu ránu jste na Vysočině, už Obrataň není jihočeská, podle dnešního rozparcelování.
Místo, jehož počet obyvatel nikdy nedosáhl na dva tisíce, přesto se stalo v roce 1904 městem, v roce 1951 jim statut byl odebrán, asi špatně budovali socialismus. V roce 1994 opět město.
Kdysi dávno, hodně dávno, patřil Chýnov knížeti Slavníkovi, pak ho převzali Přemyslovci, když napřed Slavníkovce vyvraždili. Tak se dostal k moci nejslavnější český rod, ze kterého vzešel i Karel IV.
V městě existuje ulice Přemyslovců i ulice Slavníkovců. Ta druhá je podstatně delší. Kdoví, jestli tady nezůstal schovaný nějaký dávný potomek Slavníkovců, kteří byli tak ošklivě vygumováni z českých dějin.
Nechám přemýšlení, co by bylo, kdyby... abych nezapomněl vystoupit.


Vylezu z vlaku a co nevidím? Nádraží! To bylo nádražáků, jejich vnuci se flákají u počítačů a nikde nikdo, kdo by vám zakázal lézt do kolejí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Jdu ulicí, co se jmenuje Nádražní. V dáli už mě vítá věž kostela Nejsvětější Trojice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Ještě blíže centru Chýnova. Je dost obtížné se trefit, za sto let a kousek se dost změnilo, třebaže lidé nadávají, že je pořád stejný bordel.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Hlavní chýnovské náměstí se jmenuje Gabrielovo. Věnoval jsem nějaký čas tomu, abych se dozvěděl, o jakého Gabriela šlo, když předpokládám, že jméno nemá nic společného s rockerem Peterem Gabrielem. Nedávno jsem si přehrával povídání Miroslava Horníčka, který tvrdil, že člověk nemá vědět všechno a nechávat si něco neodhaleného, aby měl možnost ještě  dále poznávat. Naskýtá se mi dobrá výmluva.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Opět Gabrielovo náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Severní fronta Gabrielova náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 2.díl (Libri 1997)



Dostane-li se mi do ruky fotka z roku 1970, mám tendenci ji odložit, že není moc historická a přitom se jí blíží padesátka. Jak je všechno relativní. Jestli to nebude mým věkem?
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Na Gabrielovo náměstí navazuje Bílkova ulice, pohled od jihu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Zámecká ulice s pohledem na kostel Nejsvětější Trojice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/dir/index.html



Za kostelem je zdejší kuriozita.dva srostlé jasany. Dnešní stav ukazuje, že dvojjasan chátrá jakoby chtěl skončit.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/dir/index.html



Blízko kostela Bílkova ulice prudce padá k Podhradskému rybníku, jde o poměrně dost frekventovanou ulici. Vyčkat mezery mezi jedoucími auty a postavit se doprostřed ulice patří mezi moji neoblíbenou disciplínu. Dole u rybníka byli rybáři, našel jsem pár hezkých pohledů na Chýnov zdola, porovnání se nezdařilo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Nedaleko rybníka je rodný domek sochaře Františka Bílka, od dob Slavníkovců nejvýznamějšího rodáka z Chýnova, však Bílkova ulice je ze všech ulic nejdelší. A rychlík, kterým jsem z Prahy přijel do Tábora se jmenoval František Bílek. Mistr se na rohu ulice Údolní narodil, proslavil se leckde, aby se sem vrátil v době nacistické okupace umřít, měl zde svůj ateliér, ne v rodném domě, ale dole, je vidět vlevo na kraji záběru mírně schovaný stromy. Bílkova vila a je v ní památník. Kdo rád prohlíží památníky, je otevřený zítra v 10, jak praví mapy.cz
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/dir/index.html




Málem jsem zmokl, pak modré nebe s mraky, ale při čekání na vlak zpět opět pršelo, za což může fakt, že je moc lidí, kteří se zabývají předpovídáním počasí, každý si mele svoje a pak to dopadá takto.

Bílkovu vilu jsem si vyfotil, k tomu ještě pár záběrů z Chýnova. Jsou zde.

Další srovnávací fotky z různých lokalit.

Žádné komentáře: