Bazilišek píše

Já bych všechny ty internety zakázala říkala osmdesátiletá paní, kterou posadili k počítači ve věku dejme tomu vyšším. Přestala jsem doma uklízet, všude samá pavučina, zdravou zeleninovou polívku nemám čas vařit, cpu se chlebem se sádlem a prý si ničím zdraví.

Doba pokročila a mládež málem s nevolí pozoruje, že jejich rodiče, prarodiče, praprarodiče... se přesvědčili, že ovládání počítače je primitivní věc jako je třeba čistění zubů, pokud nějaké máte.

A baví nás to. Sem tam jsem napsal pár srandiček a najednou se odněkud vynořily postavy dávno zapomenuté, dokonce i takové, které si nepamatujeme, snad si nás s někým spletli.

Nebudu to natahovat, hodně známých se mi přihlásilo

Baziliška si pamatuju. Klučina málem školou povinný dospěl do let, kdy už si myslí, že má právo vzpomínat.

Asi jo, jestli mě moje matematika neplete, může mu být kolem šedesáti, za komunistů by ho poslali do důchodu. 

Dostal jsem E-mailem tři stránky naskenované stránky z časopisu Krkonoše - Jizerské hory, Bazilišek pod pseudonymem Miloš Růžička píše o dálkových pochodech, teda co si pamatuje, všichni si něco pamatujeme, vždyť víme...

Snad se autor, se kterým jsem se seznámil snad před 100 lety, i něco ušel, pak něco vypil, nerozčílí, že ty tři stránky vložím do svého blogu, kde občas píšu něco i o dálkových pochodech, i o Krakonošovi, Jizerské stovce už jsem psal, jeden ze zakladatelů Tlupní stovky Tyčka (Zdeněk Thoma) mi dovolil zveřejnit svoje materiály, nerozčílí.

Jestli se rozčílí, tak mu to bude houby platné, protože je mladší a měl by mi chodit pro pivo. Já se podívám po fotkách, pokusím se něco o Baziliškovi, kterému se zkráceně říkalo i Bazilda, napsat. Mám celoživotní slabost pro lidi, kteří jsou mírně posunutí od průměru.

Plácnu sem tedy ony tři stránky, netroufám si polemizovat, jak říkám každý si pamatujeme něco jiného. Jenom bych opravil jedno Bazildovo tvrzení, Martin Soedjoko nebyl Filipínec, ale Indonésan. Byl sem vyslán na studia tehdejší levicovou indonéskou vládou, během jeho studií se stal v Indonésii převrat a Martin se bál domů vrátit. Žil tady, pracoval, oženil se, už jsem o něm dlouho neslyšel.

To však je detail, jak Indonésie, tak Filipíny jsou na glóbusu.

A teď ty stránky.

Po zveřejnění jsem zjistil, že pro někoho může být četba kopií, které jsem sem vložil, může být nečitelná kvůli malým písmenkům. My starší jsme si už zvykli, že občas vidíme prd, ale musím myslit na normální lidi.
A tak za 3 stránkami jsem dodatečně vložil jakési neumělé zvětšeniny, které se však dají číst.
Jsem sice šikovný, ale jenom na něco, teď honem nevím na co...

Tady jsou slibované zvětšeniny

Žádná sláva, co?
Jako když vám malé dítě rozstříhá časopis a vy se ho snažíte slepit dohromady. Přesto jsem na sebe pyšný, jak jsem se s problémem vyrovnal. Jsem už stár, i maličkost mi udělá radost.
Jako malé dítě...