Svět je plný nespravedlností. Řeknu kapr a každý odpoví Třeboň, která je známější, spíš bych řekl, že má lepší píár. Ve Vodňanech je i rybářská škola, ale koho to zajímá. Kdyby spravedlnost vládla světem, kde bych mohl být. Kdybych neztloustl.
Mám pocit, že jsem tady někdy při svých toulkách dostal k jídlu výtečného kapra, jsem ale já směrodatný? Jestli jsem, je mi to prd platný.
Zajímavou vzpomínku mám z konce roku 1974, tenkrát jsem opouštěl zaměstnání v jednom podniku kvůli jinému, kde mi dali o tři stovky větší plat, kvůli tomu se tehdy přecházelo. Ke všemu jsem dostal na dlouhá léta režijní průkaz na vlak. Výpověď bývala často složitý proces.
Byl prosinec, čas předvánoční, dělat se nikomu nechtělo víc než jindy, přicházela zakázka z Vodňan, byli jsme zváni samotným ředitelstvím snad nějakého zemědělského podniku. Kdo tam zajede pohovořit?
Pošleme tam Vencu, stejně už nemá co dělat, on jim to tam odkejvá. Přivítali mě s neskrývanou radostí. Sám ředitel, panáka tedy nenechal nalít jako třeba na Slovensku v Čedci, tam byli jiní frajeři, ovšem do ředitelského auta mě nacpali, už si nepamatuju značku, Mercedes to asi nebyl, ani ovšem ne Trabant.
Chodili jsme po lokalitě, myslel jsem na něco jiného, zapisoval jsem vše na papír a těšil se do tepla. Nebyl jsem v naší skupině na žebříčku moc vysoko, taková jednání mě míjela, někdy i ty panáky.
Jak to všechno dopadlo? Je to tak dávno...
Město leží na řece Blanici, kterých máme v Čechách víc, určitě aspoň dvě, kdo chce hledat blanické rytíře, musí dát bacha, i když já vím, nejde o řeku, ale o kopec.
Cestoval jsem do Prachatic vlakem, trať vede údolím Blanice, Prachaticím se vyhýbá, ale v podvědomí se vkrádá text písně o Bavorovu, Vodňanech a Prachaticích.
Jel jsem na 3 dny do Prachatic, už jsem se tady zpovídal, noclehoval tam. Když jedu někam dál od Prahy, vezmu si hodně starých fotek a ještě si přiberu nějaké jiné místo, kdyby náhodou zbyl čas. Většinou nezbývá, ale stalo se, že tentokrát zbyl.
Jel jsem vychutnat Šumavu a octnu se mezi rybníky. Fotky jsem tedy měl, ale jinak jsem si o městě ani nic pořádně nepřečetl, ani neobešel všechny. Bylo dost vedro, tady mám dloužek.
Málokdy vyrážím tak málo informovaný, ale když jsem tady...
Vystupuju z vlaku, nádraží je blízko centra města, ale vidím, co nevidím. Husův sbor a ten přece mám v tabletu. Postavený v letech 1923-25.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Julius Zeyer byl rodem Pražák, jinak dost světoběžník, údajně nejraději přebýval ve Vodňanech, asi sem jezdil jako dnes jiní na chalupu. Někdo může jezdit celý život na jedno místo a nic po něm nepojmenují, Zeyer byl slovutný spisovatel a tak má ve Vodňanech Zeyerovy sady. A v nich stojí památečný dům. Dám si to hned dvakrát.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Prakticky přes ulici (Zeyerovu) je vidět hradební věž, o kterou se město zjevně stará, aby nespadla, však jde o zajímavou památku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 8.díl (Libri 2011)
A jsem na náměstí Svobody a hledím na nejstarší fotku z Vodňan, kterou jsem našel. Lidé, kteří tady žili, byli zvědaví, jak dvacáté století bude vypadat. Kdyby tušili...
Škoda, že v době mé návštěvy byla v generální opravě kašna. Vidím velkou část západní fronty náměstí s kostelem Narození Panny Marie. Vlevo od něj je renesanční měšťanský dům čp.1 pěkně vyfešákovaný, ostatní domy jsou dost změněné.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pohled do severozápadního rohu náměstí přes kašnu, určitě se sem přijedu podívat třeba za rok, kdy už prý bude kašna v cajku. Vpravo je budova Městského úřadu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pohled od jihozápadu k severozápadu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
V severozápadním rohu náměstí budova spořitelny z roku 1906, vedle kostela největší ozdoba prostoru.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Kdo přijede do Vodňan a chce si udělat fotku, jaký jiný pohled ho napadne? K severozápadu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pohled podél severní fronty náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jeden záběr do severovýchodního rohu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Ještě dva záběry na málem profláknuté téma.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Kašna hodně zblízka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Skončil jsem působení na náměstí Svobody, neutekl jsem daleko, hned za kostelem je Husova ulice nebo třída, jak píší na staré pohlednici. Vlevo je stará populární restaurace Pod věží.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Husova ulice z opačného pohledu kolem kostela k náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Za kostelem kolmá na Husovu ulice je ulice Alešova, kde je vlevo vidět škola.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.cimbura.webgarden.cz/
Jiný pohled Alešovou ulicí, kde je vpravo vidět hospůdka. Kostel a hospoda vždycky patřily k sobě, po mši je dobré mít místo na popovídání, popití a pokouření.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Z náměstí na sever vede Písecká ulice, kde je i sokolovna, jejíž porovnání se mi nezdařilo, dívám se směrem k náměstí a mám žízeň a hlad. Za pár minut už jsem byl v hospodě.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jak jsem se přiznal na začátku, nebyl jsem příliš připravený, ale že bych neporovnal nic, to určitě ne. Snad mi ještě osud dopřeje další návštěvu města.
Snad za rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat