Žijeme v době, kdy bychom bez zkratek byli jako hlupáčci. VŘSR, SSSR, KSČ, JZD, SNB, jejich význam je nepopiratelný. Mě osobně občas straší i ze sna. Jsou i zkratky dnešní, neuvádím je, aby se někdo neurazil, nežaloval mě, to je v módě, já nemám na advokáty.
Ale zkratka v heraldickém znaku města mně málem vyrazila dech, až jsem si vzal méně zapatlané brýle.
AKZP podle Wikipedie znamená Aleš Klenovský ze Ptení, který se o přidělení znaku zasloužil kolem roku 1580. Že bych někomu věnoval znak a dal na ně svoje iniciály?
Můj kmotr, tátův kamarád, se jmenoval Karel, chtěl jsem kdysi začít používat jméno Václav Karel Víšek, iniciály VKV, pletli by si mě s rádiem, nechám toho.
Ve wikipedii se dočtete leccos. Třeba:
POVĚST
Pověst o původu názvu města (uvádí ji Karel Josef Biener z Bienbergu v díle Versuch über einige merkwürdige Alterthümer in Königreich Böhmen) se týká dob vlády Vladislava II., druhého českého krále, který vládl v letech 1152–1172. Svůj královský titul získal za své spojenectví císaři Fridrichu I. Barbarossovi v jeho tažení na Miláno. Vladislav II. vytáhl do boje na pomoc císaři s více jak deseti tisíci muži.
Po dlouhé a strastiplné cestě přes Tyroly vstoupilo české vojsko do vlašské země (Vlachy) v severní Itálii. Po kapitulaci Milána se Čechové začali seznamovat s kulturou Italů, tedy Vlachů, kteří byli v té době v tomto směru považování za evropskou špičkou. Jedním z těch, kteří následně oslavovali chrabré činy českých hrdinů při vlašském tažení, byl rytíř, jehož sídlo se nacházelo nad řekou Blanicí. Krajina kolem jeho sídla byla bohatá na přírodní krásy, a ač nebyla tak slunná a nádherná jako ta vlašská, miloval ji a na památku své obliby vlašských mravů si začal říkat Vlašim.
ETYMOLOGIE
Název města je lingvisticky odvozen od starobylé přivlastňovací přípony, odkazující na jména typu Vlastislav či Vlastimil. Název Vlašim je též domácí obměna jména Vlach, která vznikla jeho krácením.
Ve starých latinsky a německy psaných listinách se v různých datech objevují německé podoby názvu města, vzniklé adaptací názvu českého: Pleszin (1353), Flesching (1431), Wlassimg (1439) či Wlaschim.
Vida, Taliáni!
Přestávám opisovat, koho zajímá historie města pod Blaníkem, sám si informace najde. Město pod Blaníkem, ale též na řece Blanici. Poslední můj článek, týkající se srovnávacích fotek, je z jihočeských Vodňan, které také leží na řece Blanici. Pokud v tom někdo vidí záměr, podezřívá mě neoprávněně. Jsem duše prostá, k tomu věkem sešlá, moje případné záměry se týkají daleko důležitějších věcí. Třeba, že se nebudu vrtat v posvátné hoře Blaník, abych budil blanické rytíře, ale budu koukat se dostat do blízké Kondrace, kde je výborná Matouškovic hospoda.
Byl jsem tři dny v Pošumaví, na mě už je to skoro moc, hledal jsem jinou lokalitu, která je z Prahy na dohled.
Můj táta pocházel z Benešova, tedy z vesničky k Benešovu přilepené, mluvil o Vlašimi jako o zadku světa, použil samozřejmě jiný výraz. Však známe různé patrioty ze všech míst, trochu nafoukané na svůj původ. Tátu, jako fotbalového fanouška kdysi popudilo, že Vlašim málem postoupila do první fotbalové ligy.
Dalo by se říci, že už jde o Vysočinu, leč ortodoxní znalci České republiky mě budou přesvědčovat, že Vysočina je jinde, trochu vedle atd. blablabla.
Vedra, která v červnu panovala, jsou zde trochu snesitelnější, taky o to mi šlo. Našel jsem na internetu dost starých fotek. V městě jsem byl několikrát, pořádali zde na podzim dálkové pochody až stokilometrové se startem ráno, což jsem miloval, protože jsem došel kolem půlnoci, cestou byly i knajpy otevřené, natáhl se do spacáku na parkety a ráno jsem do Prahy odjížděl odpočinutý.
Pár zážitků mám, ale nechám si je do svých povídání o dálkových pochodech. Vyrazil jsem do města, ne poprvé, ale které neznám. Jen jsem si pamatoval na jednu hospodu, kde jsem se večer před pochodem přiopil, vím s kým, ale nechám si to pro sebe, že.
Byl jsem rád, že jsem Vlašim navštívil, dokonce opakované, za jeden den bych to nestihl.
Každého rozumného tuláka potěší, když někde vystoupí z vlaku a hned ho praští do očí i nosu hospoda. Ano, jako ve Vlašimi.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Vlevo je ulice Lidická, vpravo Jana Masaryka, odtud jsem přišel. Na špici je dům. Městský národní výbor, dnes Městský úřad.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Od budovy Městského úřady hledím na kruhový objezd, které se za Rakouska nebudovaly. Také se nestavěly paneláky, které nahradily významnou část z mého pohledu levé strany Komenského ulice, kdysi Lorecké. Tudy se chodívalo ke kapli P.Marie na Spáleném vrchu.
Bude následovat několik srovnávaček z tohoto pohledu. Komenského ulice je dole ukončena dalším kruhovým objezdem, za nímž je domov mládeže.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled přes horní kruhák ukazuje lépe, jak se vlašimští poradili se změnami v centru města. Jinak na ulici sice parkují auta, ale ulice je neprůjezdná a tedy pro člověka mého typu příjemná. Podle nápisu nad prodejnou vlevo "Jas" půjde asi o fotku z padesátých let. Boty jsme tehdy nakupovali v Jasu. Pokud měli na skladě.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Některé staré fotky jsou trochu nejasné a rozmazané, ale je třeba poděkovat těm, kteří je uchovali. Tady se blížím ke škole - budova vpravo, dnes průmyslovka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Píšou občanská záložna, já vidím hotel Mančál. Dál je vidět škola.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
Už jsem u školy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Obecná a měšťanská škola, postavená 1874 nákladem vlašimské občanské záložny. Tak tenkrát chodilo. Žádný císař pán ani dotace od bůhvíkoho.
Škola stála sama jako hruška v širém poli.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.mesto-vlasim.cz/zpravodaj-1/
Dolní konec Komenského ulice končí kruhákem, jak už jsem psal. Husovo náměstí, na rohu je tato stavba.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Ještě jednou. Nese jméno Blaník, takže komu se nechce na kopec, jde sem. Možná, že tady spíš potkáte blanické rytíře než někde ve skále.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Husův sbor, postavený 1924-26.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Žižkovo náměstí plné lidí resp. automobilů. Pohled od východu k západu směrem k věži zámku.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Podobný pohled pořízený z oné bezejmenné ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
Opačný pohled ze západu k východu. Dům vzadu je hospoda. Dům úplně vlevo je naštěstí chráněný, v hospodě, která nese jméno Krčma se mi líbilo, dobře jsem se dvakrát najedl.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
Jižní fronta Žižkova náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
Protější, tedy severní strana.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
Znova severní strana, tentokrát v pohledu od východu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Kašna se sochou Rolanda, pohled k severovýchodu.
Starou pohlednici jsem si vypůjčil ze svého šuplíku, koupil jsem si ji v době, kdy jsem se pokoušel jezdit na kole v době, která byla pro cyklistiku špatná, nebylo nic, opravny kol, materiál, bicykly vůbec, tehdy se prodávaly pověstné "Ukrajiny", které se hodily maximálně k cestě pro rohlíky.
Od východu k západu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Na rozloučenou se Žižkovým náměstím pohled na severní stranu z vyvýšeného místa na západní straně.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Palackého náměstí, pohled na přemostění Blanice. Měl jsem k dispozici starší fotky, kdy most vypadal jinak, bohužel ty se mi nezdařilo porovnat.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
Most z Palackého náměstí, zámek v létě je holt schovaný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Čekal jsem na Palackého náměstí jakýsi cvrkot, ale lidé zde jen bydlí, obchody, hospody jsou minulostí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Z jižního cípu Žižkova náměstí vede vzhůru prudká ulička. Když jsem viděl její název, trochu mi zatrnulo. Pláteníkova, pak jsem se dočetl, že vlašimští nevzývají všemu rozumícího a lidského bolševika, jak jej napsal pro televizní seriál Jaroslav Dietl a zahrál jiný Jaroslav, též bolševik, Moučka. Tenhle Jan Pláteník založil v roce 1858 první českou družstevní záložnu v Čechách. To jsem si oddechl.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Vysoukal jsem se nahoru Pláteníkovou ulicí k záložně. Vpravo je vidět sešup na Žižkovo náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Kdo by situaci nepochopil, ještě jednou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
A jsem na náměstíčku před Vlašimskou branou. Vlašim si tímhle parádním kouskem architektury ráda chlubí, asi ji hodně lidí zná podle vidění. Vidím záložnu, vpravo od ní Pláteníkova ulice a vlevo Vlašimská brána.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://tno.cz/pohledy.html
Usoudil jsem, že je na čase právě tady svoje pindy přerušit. Mám těch srovnání ještě hodně, ze zámku i z Domašína, už takhle je článek dlouhý a při delším by hrozilo nebezpečí, že čtenář u čtení usne a to by mi jako autorovi vadilo. Chrápat při mých perlách.
Mám všechno připravené a jestli mě nepřejede baba s kaštanama, jak se kdysi říkalo, snad vlašimskou procházku dokončím.
Zatím pár fotek, jak jsem je vytvořil při pochůzce. Jsou ZDE.
Případně ještě mnoho dalších srovnávaček z různých lokalit. ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat