středa 13. června 2018

Smiřice


Pokud by smiřický patriot náhodou přišel k mému blogovému článku, asi bych ho otrávil. Jezdím po vlastech českých a vždycky jsem aspoň trochu připravený.
V druhé polovině dubna jsem nastoupil v Praze do rychlíku směrem východním. Vlak, kterému trvá cesta do Pardubic necelou hodinu, polovinu času věnuji hledání brýlí, čtiva, kdysi jsem déle jezdil z pražského Podolí do práce na Prosek. Svět se zrychluje. Vlak vyjíždí ďábelskou rychlostí, před Pardubicemi na pět minut zastaví jakoby strojvůdce dostal chuť na cigáro.
Ještě s dvěma nešťastníky letíme v Pardubicích na nástupiště, kde před dvěma minutami měl odjet osobní vlak směrem na Havlíčkův Brod. Nejen, že měl odjet, on také přesně odjel, další jede za dvě hodiny.
Hledal jsem červenou čepici, rozhodnutý zabít výpravčího, dvě minuty mohl počkat. Po chvilce jsem slevil, že ajznboňákovi příšerně sprostě vynadám, slovník v hlavě připravený. Starší pán, stejně postižený, mi říkal "to si pomůžete..."
Aspoň napíšu dopis na České dráhy. Co ale teď, do Chotěboře, kam jsem dnes vyrážel, přijedu v poledne, v Pardubicích, pokud se vzteky neopiju, budu proklínat svět.
V únoru v době, kdy letos konečně nastaly mrazy, jsem doma hledal staré fotky na internetu odkudkoli a cpal jsem je do tabletu. Udělal jsem si slušnou zásobu, člověk neví, co se všechno může hodit, případně vyhodit.
Pardubice jsem již před léty prošel, pojedu do Hradce, tam mám něco rozdělaného. Vlítnu do osobního vlaku, málem mi zase ujel. Spojení mezi oběma východočeskými metropolemi je luxusní, to není vlak, nýbrž pohádka.
Protože mám zakoupenou aplikaci do své in-karty, díky které si v osobních vlacích nemusím kupovat jízdenku, můžu vystupovat, kde mě napadne. Vlak nejen, že jede do Hradce, on pokračuje do Jaroměře. Cestou leží město Smiřice. Vzpomněl jsem, že jsem v zimě našel hodně starých fotek právě ze Smiřic.
Tak jsem se dostal do města Smiřice náhodou. V životě jsem tady nebyl, nic o městě nevím, jenom jsem v tabletu nalistoval příslušnou složku a začal jsem se hrdě dívat kolem sebe, jestli někdo nezírá, že jsem geniální.
Kde město sebralo svoje jméno? Jsou všelijaké dohady o smiřování kohosi s kýmsi, ale rozumný je asi názor, že jde o sídlo rodu Smírů.
Vystupuju na nádraží.

Kdysi dávno za císaře Franze Josepha se rozhodl liberecký podnikatel Liebig, že nechá postavit na své náklady nádražní budovu ve stylu loveckého zámečku. Samozřejmě, že ne pro sebe, ale pro veškerou veřejnost. Co nato dnešní podnikatelé, kteří často přišly k majetku jen šikovným chováním za privatizace v letech devadesátých, co jste kde postavili, myslím pro lidi, ne pro sebe? Určitě tací jsou a těm se hluboce omlouvám. Moderní doba uhladila stavbu, zbavila ji mnoha "zbytečných" okras, nabarvila ho na zeleno, budova i tak zůstala zajímavá.
Starou fotku jsem před lety okopíroval z nějakého drážního časopisu.



Vylezl jsem z nádraží a spráskl ruce. Obě. Těžko jsem kličkoval mezi stavebními stroji. Ve Smiřicích se letos rozhodli rekonstruoval hlavní tepnu města, Palackého ulici. Mám dnes den Blbec. Polovinu jmenované ulice jsem obešel, malou výhodou bylo, že jsem dále potkával jen velmi málo aut.
Malburgové byla podnikatelská rodina hlavně v potravinářském oboru. Restaurace, továrna na hořčici a podobně. Byli úspěšní, proto si nechali postavit vilu, našel jsem ji pod jménem Malburgova vila. Se zahradou málem konkurovala smiřickému zámku.
Šlo o rodinu židovskou, takže druhá světová válka zasáhla do jejich životů. Po roce 1945 budova sloužila MNV, muzeu, loutkovému divadlu, mateřské škole, zvláštní škole. Od roku 2005 je v ní loutkové divadlo a domov mládeže. Její vnější podobu si doba přizpůsobila svým zvyklostem. Další komentáře nevymyslím, tak několik srovnávaček.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html




Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  
http://www.smirice.eu/index.html



Všechny záběry Malburgovy vily jsou situovány v Palackého ulici směrem západním, tedy k nádraží. Tady je asi zajímavé, jak zmizela levá strana Palackého ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html



Něco podobného je i zde. Ne, že bych měl pocit, že musím do všeho kecat, ale připadá mi stav před 100 lety nějak urovnanější.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html




Malburgova vila v plné kráse.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html




Procházím Palackého ulicí k východu, tam, kde teče Labe. Spořitelna z roku 1933, kde dnes sídlí městský úřad.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html



A ještě dva snímky této zajímavé budovy jsem našel.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html






Dostávám se do míst, odkud je též hodně starých fotek. Křižovatka Palackého a Mlýnské ulice hned proti zámku a kapli Zjevení Páně. Tady se prostor změnil dost. Bývalý městský hôtel podobu sice nezměnil, ale zábradlí na staré fotce ukazuje, že tu bývala voda.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html



U bývalého hotelu stojí stavba, zvaná Dvorana. Ta je hodně změněná, dalo mi hodně práce se nějak zorientovat a ještě si nejsem jist, zda jsem vše pochopil. Jinak v hôtelu je kavárna, trochu vyhládlý jsem vlezl dovnitř, pěkné prostředí, jen tam zřejmě holdují zdravému životnímu stylu, to nechávám mladším, než bych se změnil, chvíli by to trvalo...
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html



Další dva obrázky dou zmíněných objektů. Ve Dvoraně sídlí městské kulturní středisko. Myslím, že tady čeká město hodně práce, asi se tady časem objeví zajímavý prostor.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Nárožní domek vlevo zmizel, tam začíná Mlýnská ulice. Hned se tam podívám.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html



Proč se ulice jmenuje zrovna Mlýnská. Mlynářům odzvonilo, je hned jasné, proč zde bývalo zábradlí a dnes ne. Sem bych se rád podíval po letech, to bych ale musel změnit svůj životní styl.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Stejný prostor trochu jinak. V biografu, který býval ve Dvoraně, zrovna dávali Falešnou kočičku.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html




Jak už jsem předeslal, teď jsem se pohyboval proti kapli Zjevení Páně a zámku. Kapli se mi nezdařilo porovnat, byla léty upravována, chtělo by to někoho šikovnějšího, třeba vyznavače zdravého životního stylu.
Zámek má zajímavou historii, lidé nadaní touhou po informacích si určitě podrobnosti najdou v chytrých pramenech. Majitelé se střídali, jak kterému došly finance nebo je naopak získal. V roce 1780 koupil objekt císař Josef II., který zakládal v nedalekém Josefově vojenskou pevnost, zde byli ubytováni pacienti ze stavby. Také kanceláře, byty, divadlo, hostinec. Po roce 1863 založil Liebigové, kteří zámek získali, krajinářský park, ale stále zámek nebyl klasickým příbytkem šlechty. Po vzniku Československa se tu usídlila rolnická škola, i za komunistů zámek sloužil podobným účelům, ředitelství státního statku, velkovýkrmna. Administrativa zřejmě vládne zámku stále.
Takhle se chodilo dovnitř.


Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html



A brána zevnitř. Zámecký kostel Tří králů. Stará fotka je asi z dob, kdy u nás vládl prý socialismus.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html



Další fotky z nádvoří.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.smirice.eu/index.html




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Kousek od zámeckého nádvoří teče Labe s novým mostem, když starý historický smiřičtí nezbořili, chodí se po něm a jezdí na kole. Srovnávačky už se mi nepovedly.
Přestavba Palackého ulice vnáší do města určitý nepořádek jako každá stavba, v létě prý bude hotovo, určitě se sem vydám trochu více informovaný, protože končím s myšlenkou, že jsem Smiřice trochu ošidil. Byl jsem nachystaný na Vysočinu, potuloval jsem se kolem Labe.
A stížnost Českým drahám? Kdo by se s tím patlal...


Nějaké fotky z procházky jsou ZDE.



Další srovnávací fotky z různých lokalit.

Žádné komentáře: