Městys Ročov, titul, kterým se obec pyšní od roku 2006. Předtím někdy v historii jim ho kdosi mocný sebral. Protože jsem nenašel, kdy k tomu došlo, musí si případný čtenář poradit sám.
Kdo nezná kraj na rozhraní Lounska a Rakovnicka, má velký dluh, pokud ho tedy zajímá příroda českých zemí. Můžu plácat názvy Přírodní park Džbán, Lounské Podlesí, ale to jsou jen jména, těžko se tulákovi bez vyššího vzdělání vysvětluje krása. Krása se musí vidět, cítit, tulák by řekl očuchat. Zvláštní kraj, jenž v turistických příručkách je upozaděn, což je možná dobře. Víme přece, co dokážou udělat z krásných míst turisté, kteří putují právě podle oněch příruček.
V duchu považuju tenhle klenot jako pravlast mého toulání. V roce 1958 mi našli mí blízcí prázdninovou praxi. Rodiče usoudili, že bych se v 15 letech už neměl jen flákat. Pozor na mě měl dávat starší brácha. Ten ovšem koukal, abychom moc neutratili, neustále mě cpal lečem z konzervy, jež bylo nejlevnější. Dlouhá léta jsem pak pochoutku nemohl ani vidět. Sourozenec po práci objížděl na kole okolní vesnice, v nichž pracovali jiné měřické skupiny, hlavně kvůli dívkám.
Mě v mých letech zůstaly jen cyklistické jízdy, děvčatům jsem nerozuměl. Ke všemu jsem vypadal na 12.
Celé dětství prázdniny trávil na chalupě v Podještědí, v nádherném kraji, ale tulácká krev, k níž jsem bůhvíjak přišel, se začala bouřit, takže rodiče, když mě poslali pracovat, netušili, že tím podpořili moje skryté touhy. Už nikdy jsem netrávil školní, později pracovní volno na chalupě. Chalupář se ze mě nestal a pravděpodobně už nestane, jelikož začínat v 75 je sakramentsky pozdě.
Jak byl volná chvilka, seděl jsem na kole a cestoval po krajině, kde snad ani roviny neexistují. Snad tady se ve mně vzbudila touha putovat, láska ke kopcovitému terénu.
Jednoho dne se blížila bouřka. Osud mi nadělil hrozný strach z bouřek, možná zděděný po mamince, ale nebudu ji rušit ve věčném spánku hloupými úvahami. Nebál jsem se, že zmoknu, bál jsem se bouřky, ty strašné rány... Bojím se dodnes, hrůza byla, když jsem výletoval se svými dětmi, dělat před nimi, že se nebojím, že je ochráním.
Ano, blížila se bouřka, já se blížil k obci, kde zdaleka byl vidět kostel. Myslím, že jsem tenkrát trochu zmokl, ale před burácením jsem byl schovaný, možná v hospodě, už tenkrát jsem věděl, že v hospodě je dobře. Tak jsem poznal Ročov.
To jsem toho nacintal, abych popsal vztah já a Ročov, co?
Ani nevím, zda nějaký dálkový pochod tudy, Ročov je opravdu mimo hlavní stezky. Život běžel jak splašený, co mu zbývalo. Jednoho dne jsem narazil na internetu na historické fotografie z Ročova. To se mi zasekla do hlavy myšlenka, což se mi stává častěji a už jsem se jí nezbavil.
Sem je vážně blbé spojení odkudkoliv. Loni takhle před chmelovou sklizní jsem jel přes Beroun a Rakovník vlakem do zastávky Solopysky. Do Ročova podle mapy pár kroků. jelikož se v mapách vyznám, věděl jsem, že musím vystoupat o 100 metrů výše. Měl jsem radost, když jsem vylezl mezi chmelnice, připravené ke sklizni. Ročov býval a poříd je chmelařskou lokalitou.
Bylo horko, střed obce tvoří park se vzrostlými stromy a ty v této roční době jsou neprohlédnutelné, dal jsem si pivo, slezl dolů do Dolního Ročova, usoudil jsem, že sem musím někdy v zimě, dal si ještě pivo a odjel autobusem do Loun.
Začátek dubna letos ohlašoval příchod jara spíš potichu, aby se nevyplašilo, aspoň některé plány by člověk měl splnit, tentokrát už vlakem autobusem přes Louny, jejichž železniční situaci chápu jen ztěžka. Louny, Louny střed, Louny město a vůbec, můžu být rád, že vystupuju v městysi Ročov.
Snad jsem měl ctít historii a nejdřív slézt dolů do Dolního Ročova, kde ve 14.století Kolowratové založili klášter, teprve potom povolil Karel IV.založit nahoře na kopce městečko.
Jsem tedy na kopci.
Dívám se směrem k jihozápadu. Kostel Narození Panny Marie se hlásí jen špičkou přes budovu školy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
Bylo horko, střed obce tvoří park se vzrostlými stromy a ty v této roční době jsou neprohlédnutelné, dal jsem si pivo, slezl dolů do Dolního Ročova, usoudil jsem, že sem musím někdy v zimě, dal si ještě pivo a odjel autobusem do Loun.
Začátek dubna letos ohlašoval příchod jara spíš potichu, aby se nevyplašilo, aspoň některé plány by člověk měl splnit, tentokrát už vlakem autobusem přes Louny, jejichž železniční situaci chápu jen ztěžka. Louny, Louny střed, Louny město a vůbec, můžu být rád, že vystupuju v městysi Ročov.
Snad jsem měl ctít historii a nejdřív slézt dolů do Dolního Ročova, kde ve 14.století Kolowratové založili klášter, teprve potom povolil Karel IV.založit nahoře na kopce městečko.
Jsem tedy na kopci.
Dívám se směrem k jihozápadu. Kostel Narození Panny Marie se hlásí jen špičkou přes budovu školy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
Park na náměstí se za víc jak 100 let příliš nezměnil, cesty zůstávají na svém místě, stejně jako socha Panny Marie. Druhý pomník je na památku obětí obou světových válek.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
Na pohled k severovýchodu se zdá, že vlastně se nic nezměnilo, jen spousta drobností ukazuje, že jsme v jiné době. Škoda, že nezůstala stavba, na jejímž místě stojí moderní autobusová zastávka. Jenže tenkrát ještě nebyly autobusy vynalezené, Křižík by sem zatáh maximálně tramvaj..
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
Trochu jsem zacouval od náměstí a dívám se stejným směrem jako u předešlého záběru. Však autobus mi dává za pravdu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
Stejným směrem je i vila Dra. Koláře, jak hlásí popiska na pohlednici. Koho zajímá, kdo byl Dr. Kolář, musí bádat sám. Ať mi dá pak vědět.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
Tady měl svůj smíšený obchod Adolf Frič.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
Ještě jeden pohled k severovýchodu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
Další k jihozápadu..
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
DOLNÍ ROČOV
Hospoda byla dnes zavřená, nezbylo mi, než se spustiti dolů do údolí. Není to daleko, ale pohled dolů na augustiánský klášter Nanebevzetí Panny Marie je úchvatný, a to přesto, že dole nečeká otevřená hospoda. Je tu lavička, kde se dá posvačit z vlastních zásob.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Hospoda byla dnes zavřená, nezbylo mi, než se spustiti dolů do údolí. Není to daleko, ale pohled dolů na augustiánský klášter Nanebevzetí Panny Marie je úchvatný, a to přesto, že dole nečeká otevřená hospoda. Je tu lavička, kde se dá posvačit z vlastních zásob.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Přitom tady stával pivovar... Až do roku 1936 se zde vařilo pivo ROČOVAR, které se pilo i v Praze U Tomáše.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
Součástí kláštera je samozřejmě i kostel. Starý obrázek je asi kreslený, proti skutečnosti však není nijak zdeformovaný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
ÚLOVICE
Součástí Ročova je i pár vesnic, mezi nimi Úlovice. Když jede do Loun, je to jedna stanice a jelikož autobus odpoledne jede každou hodinu, měl jsem čas, historické fotky a víska se mi na pohled líbila, na tu hodinu jsem vystoupil.
U kaple sv. Antonína Paduánského býval rybníček.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
Pěkně jsem si popovídal s dvěma místními lidmi, odpočívali na lavičce, která je tady zrovna za kmenem stromu. I proto jsem byl rád, že jsem se tu zastavil. Protořž jsem informován, že schody vlevo vedly do hospody.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://rocov.info.sweb.cz/Starefoto.htm
Žádné komentáře:
Okomentovat