Nehodlám se vydat po stopách rukopisu Zelenohorského. Jen jsem loni zavítal do města, které je uloženo pod tímto kopcem.
Zámek Zelená hora u Nepomuku byl v padesátých letech též sídlem jednoho z Pomocných technických praporů, jejichž otcem byl zeť Klementa Gottwalda a ministr národní obrany Alexej Čepička.
Film Černí baroni viděl kdekdo a podle pamětníků zde ve skutečnosti nebyla taková sranda jako ve filmu.
Komunistická strana se pokoušela převychovat nepřátele socialismu prací, což se jí zdařilo stejně úspěšně jako mnoho jiných sociálních projektů.
Vrátím se do města Nepomuku, které je rodištěm svatého Jana Nepomuckého.
Slabé čtyři tisíce obyvatel a tolik se toho v historii událo...
Loni jsem přijel koncem léta, něco napsal:
Náměstí z velké části obsadili prodavači zemědělských produktů s otravně velikými vozidly. Něco se nedalo porovnat, něčemu vadila srpnová zeleň a některé fotky jsem kamsi zašantročil a přišel na to až doma.
Pořád slibuju, že se někam vrátím, občas se stane, že nezapomenu a přijedu na návštěvu, která se tentokrát nekonala jen na jednom místě, když už jsem na Plzeňsko přijel.
NEPOMUK
Březen byl letos studený, protože o měsíc později přišla letní horka, trochu se to leckomu plete, zvláště podobným typům jako jsem já.
O Nepomuku jsem dost napsal v prvním článku, opisovat od sebe nebudu.
Přijel jsem vlakem, z nádraží jezdí autobus do města. Jako čtyřicetiletý turista jsem chodíval pěšky i se svými předškolními dětmi pěšky. Není to ale dolů příliš atraktivní procházka.
Jsem tady, na náměstí Augustina Němejce.
Pohlednici z počátku dvacátého století poslal podepsaný nějaký tatínek jako pozdrav ze schůze. Dolní, tedy jižní strana náměstí prodělala v druhé polovině 20.století velkou přeměnu. Nedávno jsem četl výčitku, že často mluvím kriticky o době komunistické. Moje srovnávačky jsou záležitostí historickou, píšu tedy za Rakouska, za první republiky, za nacistů, samozřejmě i za komunistů. Oni v Československu vládli přes 40 let, do ústavy si dali paragraf o vedoucí úloze KSČ, když něco postavili, tak to bylo jejich dílo. Ten pisatel se nepodepsal, nevím proč se za svůj názor stydí, snad bude lepší se přestat anonymem zabývat.
Můžu případného čtenáře ujistit, že kopce, zobrazené na staré fotce komunisti nezbourali, jenom jsem si nevybral den s velkou viditelností.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Vylezl jsem ještě výše. Loni jsem nedokázal porovnání vytvořit. I dnes šlo o trochu krkolomnou záležitost. Vlevo je městské muzeum, kostel uprostřed se jmenuje svatého Jana Nepomuckého, v pozadí svatého Jakuba.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Ano, to si pamatuju, přesně v záběru mi loni stál obrovský přívěs s bramborami. Krásný dům na severozápadní straně náměstí se jmenuje Janotovský, později radnice, dnes sídlo Městského úřadu.
Kašna je stále v rekonstrukci.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Severovýchodní stranu náměstí zabírá honosná školní budova, podél které je záběr. Foceno z Husovy ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Zde je škola na krásném čelním záběru.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pět srovnávaček předem připravených nedá moc práce a tak brzy odjíždím autobusem k nádraží, které je na katastru Dvorec.
Dávám si u bufetového okýnka pivo. Sedět se dá i uvnitř, je však vyhrazeno pro členy klubu. Že to je na hlavu? Parlamentní většině se to líbí.
Jdu po silničce do obce
VRČEŇ
Hezká vesnička s pěkným kostelem, s rybníčkem, prodejna zavřená, ale světe div se! Hostinec Na faře, ve všední den v poledne otevřený, s možností poobědvat. Pivo bodlo, protože se udělalo vedro.
V obci je i modelová železnice, kterou jsem si neprohlédl, protože v březnu v takových místech nebývají na turisty připravení. Zvlášť jde-li o jednoho šmaťchavého dědka.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese:
V bývalém obchodě Václava Úbla se usadila pošta.
Pohled na školu a kostel svatého Vavřince. Když jsou stromy zelené, je zde asi hezky, ale srovnávačku bych těžko tvořil.
BLOVICE
Odcházím kilometr k nádraží Nepomuk kolem známého pekařství Dvorec, kde dostanu, pochopitelně za peníze, kafe a výborný koláč.
Vlakem pár minutek, vystupuju v Blovicích, kde jsem byl loňského července:
Vlakem pár minutek.
Krásný kostel svatého Jana Evangelisty se mi loni nepodařil porovnat s minulostí. V Blovicích jsem za slunečného odpoledne nevystupoval zbytečně.
Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Hany Hrachové a Karla Maříka Blovicko a Spálenopoříčsko na starých pohlednicích a fotografiích (Baron 2013)
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Masarykovo náměstí se loni hodně upravovalo, patří však mezi náměstí, kde mají rádi vzrostlé stromy, proti čemuž nic nenamítám, není to moje bydliště, ale moc se mi nedaří ani v době, kdy zeleň ještě nevyrazila.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Nebyl jsem dlouho v Blovicích, spíš jsem je prošel a vzpomněl na loňskou návštěvu. Z velkého letního horka se zatáhlo, padal studený déšť, málem na sníh. Sokolovna byla mohutná už jako nová, léta přidala další přístavky, těžko se jeden zorientuje.
Starou fotku jsem okopíroval v publikaci Hany Hrachové a Karla Maříka Blovicko a Spálenopoříčsko na starých pohlednicích a fotografiích (Baron 2013)
Ještě jsem měl v plánu navštívit Zdemyslice, leč člověk, který prožil dětství v padesátých letech, dobře ví, že plán je nutný, jeho uskutečnění se buď okecá nebo zamlčí.
Fotky, pořízené cestou jsou ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat