Vencovy pindy: Dobrovice

Nedá mi to, abych nezačal citátem z Wikipedie.
Cukrovar je továrna vyrábějící cukr.
Pokud si někdo myslí, že jsem se zbláznil, může mít pravdu, ale každá hůl má více konců než jeden.

Myšlenky starého člověka se často ubírají po cestách klikatých, pokud vůbec někdy v hlavě nějaké byly.

Občas slýchám, že naše vlast bývala cukrovarnickou velmocí. Jak tak chodím po cestách necestách, na podzim bývaly vozovky vedlejší i hlavní zaneřáděné zeminou, padající z kol traktorů a jiných vozidel. Protože nebyl čas uklízet, na silnicích jsme si zvykli na kampaňový bordel, daň za naše bílé zlato.

Kam to zmizelo? Moje maminka velkou část života strávila v modřanském cukrovaru, místo předvánočních příprav pracovala ve dne v noci.
Posledních třicet let jsme svědky rušení cukrovarů včetně jejich bourání. Nebudu se zabývat tím, co se stalo díky členství v Evropské Unii, to je otázka, kterou nehodlám řešit, protože Unie nám přinesla i výhody, což její nepřátelé nehodlají vidět. Ani ti, kteří podávali tehdy přihlášku.

Spotřeba cukru se snižuje, dokonce různí odborníci tvrdí, že cukr je jed. Podle nejchytřejších všechno, co jíme a pijeme je nezdravé, všimněme si, že ti kteří se snaží žít údajně zdravě, bývají nervózové, nedokážou se soustředit na cokoliv jiného, jsou přesvědčení o své pravdě. Jsou tací, kteří z toho i zblbnou, což může potkat každého, kdo se upne na jednu jedinou myšlenku. Jakoukoliv.

My nezodpovědní víme svoje.

Sedm cukrovarů zbylo na území České republiky, pět jich vyrábí na Moravě, v Čechách zůstal cukrovar v České Meziříčí a v Dobrovici. Ještě začátkem devadesátých jsme začínali jako soukromá firma při rekonstrukci cukrovaru v Mělníku. Poláci stavěli. Jel jsem před pár lety po cyklostezce kolem Labe a viděl zbytky tehdejší stavby. Kde je konec obrovskému potrubí, jehož polohu jsme vytyčovali? Ale co, tenkrát jsme si vydělali, dokonce se jednalo o nutný začátek firmy, jež funguje dodnes.

Trochu, no spíš hodně, jsem odbočil. Mělnický cukrovar stojí, ale slouží, snad jako skladový prostor pro cukrovar v Dobrovici, kde se vyrábí cukr od roku 1831, a který je tím pádem nejstarším evropským cukrovarem v nepřetržitém provozu.
A mám důvod k cestě do Dobrovice.
Abych byl poctivý, vysypaly se na mě při pospávání na internetu historické fotografie, skoro do hlavy mě praštily. Jedu.

Město Dobrovice leží mimo hlavní dopravní tahy. Karel Kuča v Městech a městečkách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku uvádí polohu v Jičínské pahorkatině - Jizerské tabuli. Mně vyhovuje určení polohy - Mladoboleslavsko.
Myslím, že i cukrovar měl zásluhu na vybudování železnice mezi Nymburkem a Mladou Boleslaví. Tak tomu v minulosti bývalo, vlastníci velkých podniků se většinou i finanačně podíleli na vzniku dráhy. Když už byly koleje, jezdili i cestující.
Dobrovické nádraží bylo dokonce železniční křižovatkou, vedla odtud dráha směrem na Kopidlno přes Dětenice do roku 1973, to si pamatuju, kamarád pořádal dálkové pochody po zrušených železnicích, byl to zajímavý projekt, autor bohužel podlehl smrtelné chorobě dlouho před dožitím čtyřicítky.

Přijel jsem vlakem od Nymburka, vystupuju zde. Nádražní budova vyrostla málem do krásy. U boudičky v roce 1900 se vyskytovali cestující, dnes z vlaku vystupují jenom podivíni. Trať je zmodernizovaná, určitě důležitá. Široko daleko nikde hospoda.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Do města Dobrovice je to půldruhého kilometru, jak jsem psal, provoz ukončen před 45 lety. Pěšky mírně do kopce po vedlejší silnici, kolem hřiště, kde se hraje třetí nejvyšší česká fotbalová soutěž, pak do prudšího kopce, sice pod mrakem, ale zima není, těším se, jak se napiju.

Na kraji Dobrovice, kde je pěkně upravený parčík narazím na budovu... ano mám ji sebou. Sokolovna.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/

Stále se mi nedaří najít náměstí, což je u tak malého městečka, jakým Dobrovice je, trochu legrační. Ale vždyť se znám. Václavská ulice, nahoře je škola, mohutná, zdaleka viditelná