Brandýs nad Labem - Stará Boleslav

Před třemi roky, taky kolem Velikonoc jsem se producíroval po Brandejse a pak se vytahoval zde na svém blogu.

http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/04/hopsa-hejsa-do-brandejsa.html
Napadlo mě, že nejen obrovskými kulturními zážitky je živ člověk, párkrát jsem v poslední době zašel na fotbal.
Ne na ten, kde lítají čísla příjmů a podvodů s tolika nulami, že si nejsem jistý, o jaké prachy jde. Zašel jsem na českou divizi. Určitě i tady se občas podvádí, ale peníze, o něž jde, jsou ve výši, kterou pochopím i já.
Nedávno jsem navštívil fotbalový zápas v Kobylisích, kde je doma místní Admira, pak jsem zašel do hospody na grundle, i to je zajímavé, když rozený Podolák jede na grundle do Kobylis. Po obědě jsem jel do kina Oko, kde byl záznam přenosu z newyorské Metropolitní opery. Nádherně prožitá neděle, vůbec ne jednotvárná.
Zajel jsem tedy na fotbal do Brandejsa, správně řečeno do města, jehož oficiální název je Brandýs nad Labem - Stará Boleslav. Proč se tenkrát tato dvě historická města spojila v jedno, bůhví.

Co Labe rozdělilo, člověk spojil, vlastně mi do toho nic není.

Jen jsem vzpomněl na situaci, kde jsme se služebně ubytovávali v městě Frýdek - Místek, který je trochu jinde. My neznalí Pražáci jsme říkali, že jedeme do Frýdku, paní recepční nás upozornila, že jsme v Místku. Svět je plný podivností, jinak by mnohý z nás nechodil po zeměkouli.

Dobře, jet z Prahy autobusem do Brandejsa je chvilka, že se ani nevyplatí při cestě usnout.

Fotbal trvá dvě hodiny, tak nějak. Co pak? Běžný divák dá klobásu, zapije pivem, aby spláchnul slovník, na fotbale používaný a vyrazil do civilizace.

Alkoholik, pivař vědí svoje, já mám samozřejmě v batůžku knížku či tablet se starými fotkami, kdyby náhodou...

Aniž bych opomenul pivo k fotbalu patřící, vydal jsem se na procházku.

Pražská ulice byla před 3 lety plná stavebních strojů, ne že bych se jich bál, ale překážely mi v koukání. Myslím, že stará pohlednice je kreslená, je vidět určitý nesoulad ve vzdálených budovách. Dívám se směrem k Masarykovu náměstí, pravá strana jakž takž ctí historii, levá vzala za své. Beru to jako automobilovou daň. Kdo bude vzdychat, že tenkrát bylo líp, doufám, že chodí zásadně pěšky. A ke všemu neznali tenkrát Turbo pizzu.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Brandýs nad Labem na historických pohlednicích, kterou sestavil Miroslav Šnaiberk a kterou v roce 2006 vydala agentura ZERA GROUP s.r.o.

Nedávno mi spadlo do monitoru pár starých fotek z místa, které se jmenuje Houštka, patřící do Staré Boleslavi, druhé části dvojměstí, jak výše psáno.

Měl jsem radost z této srovnávačky, kterou lze pořídit jenom z míst, pro cizí nepřístupných, pokud se zrovna nehraje fotbalový zápas. I ve Staré Boleslavi mají svůj klub. Protože zápas pomalu končil, nikdo na mě nechtěl vstupné, já se raději choval jako, že jsem tam zabloudil.

Je vidět kostel Nanebevzetí Panny Marie, za kterým je zastrčená nádherná vinotéka, otevřená i ve sváteční den.

Dům s věžičkou. Díval jsem se, co to bylo zač, snad jsem si to i někam napsal a zapomněl kam. Stojí už víc jak 100 let na rohu ulic Lázeňská a Na Vršku.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Už mi vypadlo z hlavy, zda jsem někdy v Houštce, hodně jsem o ní slýchal, začátkem padesátých let, kdy mi bylo 8 až 10 let, zde tvořil své světové rekordy Emil Zátopek, Jágr mého dětství.
Park je místy poničený, ale je vidět, že město se o tento rekreační prostor začalo starat, třeba  jednou vstanou z trosek bývalé železité lázně. My si wellness představujeme jinak, ale proč ne. Letní kino už obnovili, v hlavní lázeňské budově se snad občas něco děje, kolem se prohánějí děti na in-line bruslích.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Zblízka je přeměna hlavní lázeňské budovy markantní.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Datum pořízení této staré fotky neznám, ale jde asi o léta padesátá. Domov Kim Ir Sena. Pokud snad někdo neví, o koho jde, tak to byl dědeček dnešního  vládce severní Koreje (KLDR), také Kim, ale Čong-un jméno jeho. Dynastie Kimovců.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/

Nedalo mi, abych si neudělal detail. Na současném snímku je zřejmé, že písmena někdo utrhal, ale dírky nezakryl, stačí písmena zasadit. Třeba si někdo říkal, kdoví jak to všechno dopadne, s kým budeme kamarádit, po kom budeme pojmenovávat baráky...

Když už jsem zavítal sem, k lesnímu stadiónku v Houštce je od předešlé budovy asi 100 metrů.

Tady běžel Emil Zátopek první na světě 20 kilometrů pod jednu hodinu, vytvořil tu několik světových rekordů, i na olympijské trati 10 km. Mnoho dalších nejlepších světových výkonů na tratích, kde se světové rekordy neuznávají, ale my jim tak říkali, protože jsme Emila milovali.

On, kromě toho, že rád vyhrával, taky asi plnil jakési socialistické závazky, které si jako důstojník československé armády a člen KSČ musel dávat.

Zde v roce 1957 Stanislav Jungwirth běžel jako první na světě 1500 metrů pod 3 minuty 40 vteřin. Čas 3:38.1 byl fantastickým světovým rekordem. Jeho autor nepocházel z rodiny kádrově zdatné, ale byl to nesmírně chytrý a skromný člověk. Měl jsem tu čest se s ním potkat několikrát na dálkovém pochodu. Byl tak obyčejný, že se mi chce brečet dnes, kdy vidím nafoukané frajery, kterým se třikrát podaří trefil do balonu a už mu cpou fáro.

Emil Zátopek i Stanislav Jungwirth běhali svoje rekordy zde, na škvárové dráze, kterou pro ně připravoval místní atlet a koumák Jaromír Sibera. Měli vybavení, kterého by si dnešní dorostenci ani nevšimli.

Mám radost, že stadión je stále v provozu, atletika ve Staré Boleslavi nezemřela, třebaže sem asi těžko někdy přijde 10 tisíc diváků jako na funícího Zátopka. Pěstuje se tu však hlavně sport.

Ale, co já vím, dům Kim Ir Sena je na dohled...

To je vše, srovnávaček málo, keců moc.

Něco jsem si ofotil mimo, to je ZDE

Další srovnávací fotky z různých lokalit.