Cabiriiny noci

GIULIETTA MASINA

Změna je život. Česká televize mění své vysílací schéma, jak by řekl šikovný komentártor, což já nejsem.

Opravdu je mi úplně fuk, kdy budou diskuzní pořady se současnou politickou elitou, ti lidé za pár let zapadnou do historie, do vzpomínek těžko, řekl bych, že po nich neštěkne ani hafan.

Ale!

Jsou zde sliby. Dvakrát do týdne v poměrně rozumný čas (20.55) budou na ČT 2 filmy světových mistrů. Jsem člověk, který se raději drží při zemi, ale když na mě druhý den v roce vyskočí Fellini a Cabiriiny noci, srdce mi poskočí.

Viděl jsem tenhle kousek někdy koncem padesátých let, byl jsem tehdy v letech -teen-. Ač puberťáci neradi dávají na odiv své city, byl jsem tenkrát ohromen. Asi je ve mně od přírody zasazený filmový fanatik.

Viděl jsem film i po letech v televizi, přesně si pamatuju situaci, kdy jsem měl na uších sluchátka, abych nerušil v ložnici zvukem. Bývalo nedobrým zvykem podobné filmy dávat v noci.

Díval jsem se dnes, stejně užaslý jako kdysi, dokonce jsem ani nevypil celého panáka myslivce, který mi můj syn předložil, abych nečuměl na bednu nasucho.

Fantastická Giuletta Masina. Fantastický Fellini. Trochu jsem se bál, nebude-li film dabovaný. temperamentní italština by mi určitě chyběla, i když italsky nerozumím. Titulky, dokonce takové, že i stařec poloslepý přečte.

A tak děkuju České televizi, ale jenom tady, aby nezpychla. V pátek je Sladkej život, příští tejden Vláčil. Pak, že život není krásnej.