Spíš koleno. Kdyby nebylo před dvaadvacátou hodinou, napsal bych, že bolí jako kurva.
Doktor poradí klid, kamarádi tvrděj, že můžu bejt rád. Až mě nebude nic bolet... Syn hledá na internetu letáky na zlevněné vozejčky. Napadlo mě, že v mým věku je to nomální.
Kdo by dal na nápady starýho blázna. Pokulhávám po Mělníku. Ejhle vinotéka, víno a Mělník patří k sobě, dvojčička mi neublíží. V batohu mám vodu, kdybych dostal žízeň. Vyleju ji, místo ní si nechám načepovat tramín. Půl litru, aby někdo nemyslel... Do vlaku, na cestu zpátky.
Noha bolí furt. Že bych se kvůli ní věšel, to zas ne, ale bolí.
Na cestu zpátky se těším. Tramínek. Hodina cesty, akorát dopíjím před Prahou. Je mi fajnově. Vystupuju na nádraží, noha skoro nebolí, málem jsem začal poskakovat. Málem.
Už slyším hlasy:
"Víno ti dělá dobře, tak pij a nevotravuj."
Co ale na to řeknou ortopédi? Bojím se pomyslet na primáře Nešpora. Co výrobci všech možných ibalginů? A co moje případná vnoučata? Jak se vyrovnají se skutečností, že jejich dědeček se udrží na nohou jedině nachlastaný?
Žádné komentáře:
Okomentovat