1.7.
Rostou!
4.7.
Vyslechnuto na nádraží:
Vyslechnuto na nádraží:
Maminka: "Jakou barvu má modrej kůň?
Dcerka: "Žlutou!... nebo hnědou?"
5.7.
Snad v sedmičce to bylo.
Spolužačka napsala slovo Cyroděj.
Všichni jsme se smáli.
Pitomá.
Zaslechl jsem pak, že se stala výbornou prodavačkou.
Co já?
Výborným jsem se nestal, nejen prodavačem.
Že zrovna dneska jsem si na to vzpomněl.
11.7.
Tohle přece nejsou žádný vedra.
To tenkrát, jak horkem vopadaly sněhulákům voči...
14.7.
Povodeň na vás, chásko nevděčná!
Řekl si za počasí zodpovědný (svatý Petr?):
Kdo má poslouchat, že jsou vedra, že je sucho...
Je to jedno, Češi nadávat budou, mají to v genech.
Na dobrou noc vzpomínka na dobu, kdy se slečnám neříkalo:
ty, vole...
17.7.
Tak jsem se před chvílí díval na 50 let starý týdeník.
Záběry do hlediště při vystoupení Beatles v Hamburku.
Těm tehdy ječícím holčičkám je dnes kolem 65.
A dnes je možná děsí, že jejich vnoučata jsou hrozná.
A ta vnoučata si myslí, že mají chytré telefony a proto jsou chytřejší.
Ale nejsou, neměníme se tolik, jak si někdy myslíme.
18.7.
Šetřím!
Každý odjezd vlakem z Masarykova nádraží mě stál 24 Kč navíc. Do vlaku jsem si nosil dvojku bílého v kelímku z bufetu, který by se dal označit jako zaplivánek, kdyby...
...kdyby tu neprodávali i chutné drobnosti k jídlu, vychlazené lahvové pivo. Pokud jsem vypil víno u nich, dostal jsem ho do skla, všechno za stejnou cenu. Rekonstrukce nádraží. Co tu bude potom? Určitě zase občerstvení, ale jaké?
Bude to jako v Berouně?
Tak jsem ušetřil.
Vlak do Ústí se trochu zpozdil, přípoj mi ujel a před nádražím velký nápis Víno do kelímku. Za 21.Vinotéka, kterou jsem neznal.
Jel jsem pak vláčkem do Bíliny přes Úpořiny a taky Stadice, kde bájný Přemysl s chutí praštil pluhem a vydal se založit dynastii. Vyhlídky na Kletečnou a Milešovku, mám pocit, že tuhle trať jsem nikdy neprojel.
Bílina, město, které se jmenuje stejně jako jako řeka, která v Ústí ústí do Labe. Taky se jí říkalo, té říčce, Bělá. V šedesátých letech neskutečně špinavá stoka. Na soutoku ne zrovna čisté Labe vypadalo jako průzračný vodní tok.
Už je lépe, ale přesto po vystoupení z vlaku pohled na bájný Bořeň jsou pocity rozporuplné.
Radši něco historického?
Mezi Prahou a Teplicemi jezdí několikrát denně autobus společnosti Arriva. Cestou, která trvá hodinu a deset minut, se nikde nestaví.
Cena? 59 Kč, osoby po 65.narozeninách 39.
Nekecám, dnes jsem tak z Teplic do Prahy jel.
Perfektně fungující wi-fi připojení.
20.7.
"Meruňky jsou v Lovosicích."
Stále ten hlas slyším, asi vzpomínka na dětství.
Pak jsem poznal i jiné Lovosice, místní chemička vypouštěla charakteristickou vůni.
Jižní stráně Středohoří jsou pro meruňky rájem.
Ne pro ty igelitové, které jsou k dostání po celý rok ve všech hyper super.
Sezóna je právě nyní, nastal čas ochutnat meruňku.
Vedro, v klimatizovaném vlaku je fajn.
Prošel jsem se po městě. Meruňky jsou všude, pěkné jsou pěkně drahé, takové jsou i v Praze.
Na levné, ošklivé, nemám chuť. Koupil jsem si pár krásných brambor. Prý z Polep.
Žernoseky jsou hned vedle Lovosic.
Cestou na nádraží je malá příjemná vinotéka, však už se na ni těším.
V batohu je volno, něco přivést musím.
Sedím ve vlaku s pocitem dobrého nákupu, meruňky nejsou ovoce, které dlouho vydrží, cestu ve vedru by nemusely přežít, žernosecké je zavřené ve flaškách.
Dívám se do kraje.
Dokonce i Sedlo jsem si z dálky přitáhl.
21.7.
V Blatné podporují majitelé zámku krmení zvěře. Prodávají krmivo. Takhle vypadají daňkové.
26.7.
Kdo má štěstí, najde stokorunu, jiný zase kravinu. Já našel Břevnov!
11.7.
Tohle přece nejsou žádný vedra.
To tenkrát, jak horkem vopadaly sněhulákům voči...
14.7.
Povodeň na vás, chásko nevděčná!
Řekl si za počasí zodpovědný (svatý Petr?):
Kdo má poslouchat, že jsou vedra, že je sucho...
Je to jedno, Češi nadávat budou, mají to v genech.
Na dobrou noc vzpomínka na dobu, kdy se slečnám neříkalo:
ty, vole...
17.7.
Tak jsem se před chvílí díval na 50 let starý týdeník.
Záběry do hlediště při vystoupení Beatles v Hamburku.
Těm tehdy ječícím holčičkám je dnes kolem 65.
A dnes je možná děsí, že jejich vnoučata jsou hrozná.
A ta vnoučata si myslí, že mají chytré telefony a proto jsou chytřejší.
Ale nejsou, neměníme se tolik, jak si někdy myslíme.
18.7.
Šetřím!
Každý odjezd vlakem z Masarykova nádraží mě stál 24 Kč navíc. Do vlaku jsem si nosil dvojku bílého v kelímku z bufetu, který by se dal označit jako zaplivánek, kdyby...
...kdyby tu neprodávali i chutné drobnosti k jídlu, vychlazené lahvové pivo. Pokud jsem vypil víno u nich, dostal jsem ho do skla, všechno za stejnou cenu. Rekonstrukce nádraží. Co tu bude potom? Určitě zase občerstvení, ale jaké?
Bude to jako v Berouně?
Tak jsem ušetřil.
Vlak do Ústí se trochu zpozdil, přípoj mi ujel a před nádražím velký nápis Víno do kelímku. Za 21.Vinotéka, kterou jsem neznal.
Jel jsem pak vláčkem do Bíliny přes Úpořiny a taky Stadice, kde bájný Přemysl s chutí praštil pluhem a vydal se založit dynastii. Vyhlídky na Kletečnou a Milešovku, mám pocit, že tuhle trať jsem nikdy neprojel.
Bílina, město, které se jmenuje stejně jako jako řeka, která v Ústí ústí do Labe. Taky se jí říkalo, té říčce, Bělá. V šedesátých letech neskutečně špinavá stoka. Na soutoku ne zrovna čisté Labe vypadalo jako průzračný vodní tok.
Už je lépe, ale přesto po vystoupení z vlaku pohled na bájný Bořeň jsou pocity rozporuplné.
Radši něco historického?
Mezi Prahou a Teplicemi jezdí několikrát denně autobus společnosti Arriva. Cestou, která trvá hodinu a deset minut, se nikde nestaví.
Cena? 59 Kč, osoby po 65.narozeninách 39.
Nekecám, dnes jsem tak z Teplic do Prahy jel.
Perfektně fungující wi-fi připojení.
20.7.
"Meruňky jsou v Lovosicích."
Stále ten hlas slyším, asi vzpomínka na dětství.
Pak jsem poznal i jiné Lovosice, místní chemička vypouštěla charakteristickou vůni.
Jižní stráně Středohoří jsou pro meruňky rájem.
Ne pro ty igelitové, které jsou k dostání po celý rok ve všech hyper super.
Sezóna je právě nyní, nastal čas ochutnat meruňku.
Vedro, v klimatizovaném vlaku je fajn.
Prošel jsem se po městě. Meruňky jsou všude, pěkné jsou pěkně drahé, takové jsou i v Praze.
Na levné, ošklivé, nemám chuť. Koupil jsem si pár krásných brambor. Prý z Polep.
Žernoseky jsou hned vedle Lovosic.
Cestou na nádraží je malá příjemná vinotéka, však už se na ni těším.
V batohu je volno, něco přivést musím.
Sedím ve vlaku s pocitem dobrého nákupu, meruňky nejsou ovoce, které dlouho vydrží, cestu ve vedru by nemusely přežít, žernosecké je zavřené ve flaškách.
Dívám se do kraje.
Dokonce i Sedlo jsem si z dálky přitáhl.
21.7.
V Blatné podporují majitelé zámku krmení zvěře. Prodávají krmivo. Takhle vypadají daňkové.
26.7.
Kdo má štěstí, najde stokorunu, jiný zase kravinu. Já našel Břevnov!
Žádné komentáře:
Okomentovat