pondělí 27. srpna 2018

Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu


Cheb nebo taky Eger. Poloha města je taková, že je přímo předurčené k tahanicím o to, komu patří. Můžeme poukazovat na fakt, že tady Slované kdysi měli jakési hradiště, v další doložené historii se v Chebu mluvilo německy.
Ani příslušnost k Českému království nebyla betonová. Vládl ten silnější, jako by jinde na světě bylo jinak. O Chebu je tolik literatury, že by se tulák v ní utopil a skončil s tuláctvím.
České království bylo součástí habsburské monarchie a naši císařové si vlastnictví Chebska ohlídali. Cheb a okolí i s tím legračním ašským výběžkem se stal součástí Čech, třebaže obyvatelstvo mluvilo téměř výhradně německy, ale na to se v těch dobách tolik nehledělo. 
Teprve 20.století učinilo z národnostní otázky problém natolik zásadní, že se začalo bojovat, střílet, vraždit. Leccos se nám nemusí líbit, co vymýšlejí byrokrati současné Evropské unie, ale myšlenka spolupráce vedle sebe žijících národů vzájemně se respektujících není špatná. Ovšem v lidské historii byla spousta dobrých myšlenek...
Nechám toho, nejsem historik, jsem tulák, který nakonec skončí v hospodě. Německy mluvící obyvatelstvo jsme za podpory všech vítězů druhé světové války nacpali do vlaků mířících pryč z Čech. Bohaté město, žijící dlouhá staletí z obchodu jaksi ztratilo na významu, začalo chřadnout až ostudně.
Naštěstí někteří důležití činitelé nemohli přehlédnout chebské památky a začalo se zachraňovat. Hlavně náměstí s proslulým Špalíčkem. Postavíme-li se na náměstí, které dnes nese jméno Krále Jiřího z Poděbrad, trochu nás mrazí, že tohle mohlo zmizet.
Díky mému zaměstnání potulného zeměměřiče jsem se do Chebu dostal několikrát. Už mi vypadlo z paměti, jaké práce jsem zde provozoval, v kterém hotelu jsem bydlel. Pamatuju se na zaprášené město, které bylo koncem války postižené bombardováním. Večer jsem navštěvoval jakousi vinárnu, jejíž poloha mi též vypadla z hlavy. Ani jsem ji nehledal, ceny zde nejsou příliš milostivé.
Cesta sem byla tehdy dlouhá, jezdíval jsem nočním rychlíkem, které jsou už také minulostí.
Historických fotek jsem našel na internetu spoustu téměř nekonečnou, návštěvu jsem odkládal. Letos v polovině července jsem se rozhodl, ve východní části republiky jakoby se počasí nechtělo pořádně věnovat létu, sem už se léto nasouvalo dříve k radosti všech teplomilných, kteří netušili, že to je na hodně dlouho.
Do Chebu jezdí pohodlný Západní expres, na vlaky mého mládí raději nemyslím. Než si trochu počtu, podřímám, jsem na místě. Kde jinde začít než u Špalíčku. Vím, že dnes v Chebu není jenom toto náměstí, ale při své návštěvě jsem se jinam nedostal. V hlavě samozřejmě mám, že se sem určitě ještě podívám.
Už na místě jsem odkládal mnoho fotek, přesto srovnávaček více či méně povedených jsem zplodil hodně. Dál už se mi třídit nechce. Poněkud jednotvárná bude tato přehlídka. Ani komentářů moc nevymyslím.
Náměstí se svažuje a zároveň rozšiřuje od jihu k severu, má dnes hodně daleko k jakémusi zapadlému koutu.

A tam dole je Špalíček, komplex 11 kupeckých domů. Věže patří kostelu svatého Mikuláše.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Nová radnice na východní straně náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Východní část Špalíčku, vpravo je vidět Schirdingerovský dům.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Myslím, že by mě z náměstí dnes vypakovali s takovým povozem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled k jihu, vlevo nová radnice, vpravo dům na ostrém rohu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Dům, ve kterém též pobýval Friedrich Schiller.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Po 1.světové válce zmizelo z map Rakousko - Uhersko a houfně mizely i pomníky císaře Josefa II. jako zrovna tento, stojící na jižním začátku náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled k severu od domu čp.29, kde jsou dnes paraplata restaurace přes kašnu se sochou rytíře Rolanda.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Dům Ostrý roh, odkud vpravo se ulice Jateční.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Nová radnice, vpravo Ostrý roh.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Špalíček, ulička mezi oběma díly se jmenuje Kramářská, vpředu stojí kašna se sochou divého muže.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled do severozápadního cípu náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled na východní stranu náměstí přes roh Špalíčku.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Vpravo vedle Špalíčku je muzeum. Na tuhle historickou fotku jsem čuměl jako vrána, hledal jsem, kdo vygumoval věže kostela svatého Mikuláše. Byli to spojenci, kteří v roce 1945 Cheb bombardovali. Věže byly rekontruovány až po roce 2000.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Zase jsem na jihu náměstí s Josefem II.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled na východní stranu náměstí s novou radnicí, tentokrát od jihu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled k severu, vlevo vedle Špalíčku je vidět kostel svatého Václava.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Kašna se sochou Rolanda.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Několik záběrů s kašnou a Rolandem. Měl napsat z roku 1591, ovšem originál díla je v muzeu, zde se díváme na kopii. 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Chtělo by se napsat, že děti zestárly a přišli se podívat na kašnu jako důchodci. Ale nevychází to časově nebo by ti důchodci z Německa museli být hodně staří.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Západní fronta domů v jižní části, když bylo ještě běžné, že autobusová nádraží bývala na hlavních náměstích.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Špalíček.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Tři pohledy na východní stranu náměstí s radnicí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Tři pohledy na východní stranu náměstí s radnicí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Končím přehlídku mnoha záběry na část náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, někomu se snad bude zdát, že je to všechno jednotvárné, na druhou stranu je lepší se dívat na záběry Špalíčku z různých úhlů, než třeba na mou osobu. Vše je relativní.
Určitě do Chebu zase někdy přijedu, je zde spousta zajímavého.

Nějaké fotky, vytvořené pro mou radost jsou TADY




Další srovnávací fotky z různých lokalit

pátek 24. srpna 2018

Březnice



Kdyby vyhlásily jižní Čechy nezávislost, stala by se Březnice pohraničním městem, stavěly by se ploty, aby nikdo nemohl sem ani tam.
Blábol? Co může kdo čekat zrovna ode mě. Právě proto zůstávají moje pindy v mém vlastnictví a jakýkoliv náznak spolupráce je oboustranně odmítán. Kdo by snad o spolupráci se mnou toužil, brzy ho touha přejde.
Březnice je Příbramsko, podle velkolepé publikace Karla Kuči leží v Benešovské pahorkatině, ač do Benešova není skok, ale hodně skoků. 462 m nad mořem, kde to měřili, nevím, na náměstí, u zámku, na nádraží? Kdo pospíchá z města na vlak, hodně se zadýchá.
Rád jsem sem jezdil, relativně slušné vlakové spojení pro majitele režijního průkazu umožňovalo se rychle dostat do kraje, kde se dýchal úplně jiný vzduch.
Pár dálkových pochodů se tudy motalo, zimní bláznoviny Honzy Zajíčka, některé se konaly za teplot až pod -20°C. Jezdili jsme sem, brázdili pěšky pokrytí jinovatkou zimní krajinou. Pak jsme se v jakési hospodě vytahovali, jaký jsme frajeři, v historkách upravili teplotu aspoň o 5 stupňů dolů. Nakonec to dělají i jiní, třeba rybáři, když ukazují, jak velkého žraloka ulovili na kus klacku.
Mám železniční trať ze Zdic do Písku a Protivína rád. Jedu-li za bílého dne, zapomínám číst a přemýšlím, že doma televizi konečně hodím z okna.
Březnice je rychlíková stanice, odtud se dá jet nejen do zmíněného Protivína, ale i lokálčičkami do jihočeské Blatné nebo pod Třemšín do nádherného Rožmitálu.
Schovával jsem si srovnávací cestu sem na někdy, což nastalo začátkem července, kdy poklesla teplota snad nejníže od březnových mrazů.
Moc lidí z vlaku nevystupuje, vždyť do centra je kilometr, třebaže z kopce. Staré nádraží vzalo za své. Ještě tu starou poctivou nádražáckou rakousko-uherskou pamatuju. Nevím, jestli byla na spadnutí nebo železniční provoz se rozšiřoval natolik, že překážela, to bych tehdejší budovatele mohl urážet zbytečně. Jsem však moc rád, že zůstal stát hotel bývalý Karlův Týn. Budova, postavená přesně naproti tehdejšímu nádraží, návštěvník, který se tady neubytoval, musel se aspoň zastavil na pivo, na gábl, na kafe, na panáka. A na vlak se čekalo taky příjemně.
Nebydlel jsem tady nikdy, ale nějaké pivo odtud do mě vklouzlo. Ještě v devadesátých letech jsem málem urážel mladou výčepní, že pouští mizernou muziku. Po letech se dveře do hospody zavřely, v moderní nádražní budově vznikl bufet, který fungoval, myslím do předloňska. Smutně jsem vzal na vědomí, že abstinenti zase zvítězili.
Dnes jsem s radostí objevil, že hospoda je otevřená, dokonce i s rakouským názvem Karlův Týn. Dal jsem si pivo, i když jsem neměl žízeň.
Díky hospodě a směru kolejí jsem jakž takž dal srovnávačku do kupy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Na doplnění další záběr zvenčí, z ulice Ludvíka Kuby, jehož manželka odtud pocházela. Kdysi ulice Nádražní.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Scházím dolů kolem zámku, který patřil až do roku 1945 rodu Pálffyů, Eduard z jejich starobylého uherského rodu se tehdy přihlásil k maďarské národnosti, tím na něj platily podobné zákony jako na Němce, březnický zámek se stal majetkem státním. Spadl pod Národní památkový ústav, jenž se o něj dobře stará. Bez ironie, prosím. 
V roce 2006 jsem sem přijel na kole z Rokycan, tehdy jako čerstvý důchodce jsem měl podobné nápady, zámek byl ze všech stran uzavřený, pomyslil jsem si smutně leccos, ale po dnešku jsem rád, že dokonce i stát se dokáže o kulturní dědictví postarat. Zdánlivé maličkosti mě dokáží naplnit optimismem. Jako malý dítě, jako malý dítě...
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Březnicí protéká Skalice. Mezi zámkem a středem města se jde po mostě přes říčku. Most je pěkný, moderní dobou nezplundrovaný, jsou na něm sochy, starých fotek z okolí mostu a pohledů přes vodu jsem shromáždil hodně, ale léto není vhodné pro porovnávání na vodních tocích. Kvůli listí není vidět nic. Sem určitě ještě přijedu v zimě, to budou dobré srovnávačky. 
Mám dokonce svou fotku z 18.11.1989, tehdy jsem koupil své dceři sovětský fotoaparát značky Smena za tři stovky a chtěl ho ještě vyzkoušet, než ho předám Ježíškovi. Bylo druhý den po tvrdě trestané demonstraci studentů v Praze, o níž jsem nic nevěděl. Tímto se též přiznávám, na rozdíl od mnohých dnešních vysoce postavených politiků, že jsem nebyl mezi hrdiny.
Tohle je záběr z Počápské ulice, hledím na kostel svatého Františka a svatého Ignáce.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Zbývající srovnávání už je na Náměstí, s velkým N na začátku, protože se tak prostor skutečně jmenuje. Březničtí nenašli velikána, který by si jmenování zasloužil. Možná ho už hledal dav před radnicí v roce 1920.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Stará fotka je nekvalitní, příliš zvětšovaná, rozmazaná, ale nějak mi nedalo a srovnávačku zařadil. Aby bylo vidět, že Blatenská ulice, z níž se dívám, je už vyasfaltovaná.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Březnické Náměstí mě při mých dřívějších návštěvách nijak nezaujalo. Vlastně trochu širší ulice s provozem. Myslím, že prostor vyřešili zajímavě, je tu hezky. A novou knihovnu si postavili (uprostřed).
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Následuje pět srovnávacích koláží, různé pohledy na Náměstí směrem k východu, kde stojí kostel svatého Ignáce z Loyoly a svatého Františka Xaverského, jak zní přesný název. Musím si dávat pozor, protože se mi plete slovo Xaverský se slovem Xaverovský, což by mohlo být fópa. Velká budova vlevo od kostela je základní umělecká škola.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Dnešní srovnávací návštěva v Březnici skončila, mraky hrozily, ale k dešti bylo daleko.
Jiné fotky z procházky jsou ZDE