Kdyby mi někdo řekl v srpnu 1966, kdy jsem skončil s pracovním poměrem na Chomutovsku, že sem jako omšelý penzista po víc jak padesáti letech přijedu na výlet, dokonce opakovaně, zaťukal bych si na čelo a poslal ho někam.
Doba byla taková jaká byla, osud mě, rodilého Pražáka zavál budovat socialismus do severních Čech. Nestěžuji si, nenaříkám, leckdo dopadl hůř. město Chomutov a okolí potřebovalo nahradit německy mluvící občany, kteří byli nucení odejít.
Přicházeli jiní lidé, někteří si stačili nakrást a zmizet. Kraj vypadal, že nechápe, co se vlastně stalo. Mně též nebylo všechno jasné, informace ze školy byly zkreslovány podle potřeby současných vládců.
Ještě jsem zažil Chomutovsko s pěknou přírodou na jižních svazích Krušných hor, vyjížděl kopce na svém favoritu, chodil na houby. Průmysl zde byl už dávno, ale příchodem lidí, kterým na žádné krajině nezáleželo, vypuklo pravé šílenství.
Vzpomínám na rychlíky plné dělníků, montérů. Na cestu z Prahy v pondělí jsem vstával o hodinu dřív, abych si ve vlaku sedl, nebo se dalo přežít cestu v uličce bufetového vozu, mnozí z nás v Chomutově vypadli z vlaku pro budování ten den nepotřební.
Putování po ubytovnách, v nichž by dnes nikdo přespávat nechtěl. Chomutov bylo počátkem šedesátých let otlučené neudržované město, však jsem se dočetl, že mělo skončit podobně jako královské město Most nedaleko odtud.
Teprve později, když stará zástavba začala padat k zemi únavou, začala se stavět sídliště. Okolní vesnice vypadaly podobně. Snad je dobře, že jsem si k té době osobně přičichl.
Ale, byl jsem mlád, většina mých tehdejších kolegů na tom byla stejně. Poznal jsem spoustu dobrých lidí, i zlých, na ty rád zapomínám. Zato vzpomínám na život, kdy jsme měli výplaty... no přežili jsme. Přátelství, lásky, flámy, maléry, co by kdo chtěl od bandy mládeže věkově kolem dvaceti.
V práci jsme se nepřetrhli, leccos od starších naučili. Mě povolání zeměměřiče neopustilo až do důchodu ani jsem neměl v plánu od něj utéci, líbilo se mi.
Do roku 1966 nebylo jen tak možné dát výpověď a zaměstnavateli zamávat. Když nechtěl, nepustil. Jak to pak vypadalo s pracovní morálkou, je asi každému jasné.
Koncem srpna mě kamarádi doprovázeli na vlak v Kralupech u Chomutova, které jsou už minulostí a mně se málem chtělo brečet. Těšil jsem se na změnu, na dvě stovky navíc ve výplatě, ale opouštěl svoje mládí, což dnes chápu líp než tehdy. S kamarády jsem se loučil snad týden, samozřejmě, že ne limonádou.
O kraji jsem se spíš dočetl, slyšel, nějak mě to do Podkrušnohoří netáhlo.
V červnu letošního roku jsem vystoupil z vlaku na zastávce Chomutov město a snažil se upamatovat na tehdejší tvář města.
Nalákala mě sem publikace z nakladatelství Paseka Zmizelé Čechy a pak spousta starých fotek na internetu. Je zajímavé, že z oblastí, kde měla většinu německá národnost, se zachovalo mnoho pohlednic. Snad za to může nostalgie vystěhovaných Němců.
Byl jsem rád, že mám sebou v telefonu aplikaci Mapy.cz, jinak bych v městě, kde jsem před víc jak padesáti lety strávil nějaký čas, zabloudil. Změnilo se hodně, celé čtvrti zmizely, vyrostla sídliště, pokusy napravit stav úspěšné i méně úspěšné.
Bavím se tím, že porovnávám minulost a přítomnost, nechám filozofování co by bylo, kdyby...
Náměstí 1.máje se dnes jmenuje prostor, který si zachoval dost starého, hodně budov dostalo nové fasády, nikde na nás nečučí jakýsi okresní výbor KSČ jako v jiných městech. Kdysi Tržní náměstí.
Místo mírně upatlaného náměstí, kde některé domy stály jen silou vůle, vidím docela pohledný plac, leckde sedí lidé na chodnících v hospůdkách a kavárničkách. V duchu přeju Chomutovu, aby se dožil bývalé slávy.
Komentářů u srovnávaček bude asi méně než obvykle, vybral jsem jenom ty z náměstí 1.máje, to znamená, že mám v plánu pokračovat i na dalších místech, ovšem byly zbourány celé ulice, takže to bude těžké.
Doba byla taková jaká byla, osud mě, rodilého Pražáka zavál budovat socialismus do severních Čech. Nestěžuji si, nenaříkám, leckdo dopadl hůř. město Chomutov a okolí potřebovalo nahradit německy mluvící občany, kteří byli nucení odejít.
Přicházeli jiní lidé, někteří si stačili nakrást a zmizet. Kraj vypadal, že nechápe, co se vlastně stalo. Mně též nebylo všechno jasné, informace ze školy byly zkreslovány podle potřeby současných vládců.
Ještě jsem zažil Chomutovsko s pěknou přírodou na jižních svazích Krušných hor, vyjížděl kopce na svém favoritu, chodil na houby. Průmysl zde byl už dávno, ale příchodem lidí, kterým na žádné krajině nezáleželo, vypuklo pravé šílenství.
Vzpomínám na rychlíky plné dělníků, montérů. Na cestu z Prahy v pondělí jsem vstával o hodinu dřív, abych si ve vlaku sedl, nebo se dalo přežít cestu v uličce bufetového vozu, mnozí z nás v Chomutově vypadli z vlaku pro budování ten den nepotřební.
Putování po ubytovnách, v nichž by dnes nikdo přespávat nechtěl. Chomutov bylo počátkem šedesátých let otlučené neudržované město, však jsem se dočetl, že mělo skončit podobně jako královské město Most nedaleko odtud.
Teprve později, když stará zástavba začala padat k zemi únavou, začala se stavět sídliště. Okolní vesnice vypadaly podobně. Snad je dobře, že jsem si k té době osobně přičichl.
Ale, byl jsem mlád, většina mých tehdejších kolegů na tom byla stejně. Poznal jsem spoustu dobrých lidí, i zlých, na ty rád zapomínám. Zato vzpomínám na život, kdy jsme měli výplaty... no přežili jsme. Přátelství, lásky, flámy, maléry, co by kdo chtěl od bandy mládeže věkově kolem dvaceti.
V práci jsme se nepřetrhli, leccos od starších naučili. Mě povolání zeměměřiče neopustilo až do důchodu ani jsem neměl v plánu od něj utéci, líbilo se mi.
Do roku 1966 nebylo jen tak možné dát výpověď a zaměstnavateli zamávat. Když nechtěl, nepustil. Jak to pak vypadalo s pracovní morálkou, je asi každému jasné.
Koncem srpna mě kamarádi doprovázeli na vlak v Kralupech u Chomutova, které jsou už minulostí a mně se málem chtělo brečet. Těšil jsem se na změnu, na dvě stovky navíc ve výplatě, ale opouštěl svoje mládí, což dnes chápu líp než tehdy. S kamarády jsem se loučil snad týden, samozřejmě, že ne limonádou.
O kraji jsem se spíš dočetl, slyšel, nějak mě to do Podkrušnohoří netáhlo.
V červnu letošního roku jsem vystoupil z vlaku na zastávce Chomutov město a snažil se upamatovat na tehdejší tvář města.
Nalákala mě sem publikace z nakladatelství Paseka Zmizelé Čechy a pak spousta starých fotek na internetu. Je zajímavé, že z oblastí, kde měla většinu německá národnost, se zachovalo mnoho pohlednic. Snad za to může nostalgie vystěhovaných Němců.
Byl jsem rád, že mám sebou v telefonu aplikaci Mapy.cz, jinak bych v městě, kde jsem před víc jak padesáti lety strávil nějaký čas, zabloudil. Změnilo se hodně, celé čtvrti zmizely, vyrostla sídliště, pokusy napravit stav úspěšné i méně úspěšné.
Bavím se tím, že porovnávám minulost a přítomnost, nechám filozofování co by bylo, kdyby...
Náměstí 1.máje se dnes jmenuje prostor, který si zachoval dost starého, hodně budov dostalo nové fasády, nikde na nás nečučí jakýsi okresní výbor KSČ jako v jiných městech. Kdysi Tržní náměstí.
Místo mírně upatlaného náměstí, kde některé domy stály jen silou vůle, vidím docela pohledný plac, leckde sedí lidé na chodnících v hospůdkách a kavárničkách. V duchu přeju Chomutovu, aby se dožil bývalé slávy.
Komentářů u srovnávaček bude asi méně než obvykle, vybral jsem jenom ty z náměstí 1.máje, to znamená, že mám v plánu pokračovat i na dalších místech, ovšem byly zbourány celé ulice, takže to bude těžké.
Nezbývá než poděkovat těm, kteří se snažili a snaží, aby město nezaniklo.
Jezuitský kostel svatého Ignáce, po zrušení jezuitského řádu roku 1773 se stal součástí kasáren, po roce 1945 chátral, teprve od roku 1990 opravován, slouží dnes hlavně kultuře. Vlevo od kostela je galerie Špejchar.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Na snímku z roku 1900 je zřejmé, že se nacházíme v bohatém městě, hotel Adler toho je důkazem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled k východu, na severní frontu náměstí. Sloup Nejsvětější Trojice postavený v roce 1697,přemístěný 1962. Od roku 1958 je památkově chráněný, to znamená, že v té blbé době se našli lidé, kteří si uvědomovali význam kulturního dědictví. Díky.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled k východu
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Severu náměstí vévodí Městská věž. Za poplatek se dá na ni vylézt, bohužel stále častěji tyto turistické možnosti vynechávám ne proto, že bych neměl na vstupné, ale výstupy mi dělají potíže fyzické, přesto si myslím, že každý návštěvník by měl nahoru jít po svých, jsem nepřítel výtahů.
Marně přemýšlím, tady někde byla pivnice s Prazdrojem, jak pamětníci vědí, nebylo příliš hospod, kde čepovali vyhlášenou Plzeň. Chodili jsme sem v den výplaty, protože pivo stálo dvě koruny deset, zatímco desítka korunu dvacet. Tenkrát začátkem šedesátých let. Pak už se jen pivo zdražovalo. Naše návštěva dopadala všelijak, takže další dny se šetřilo.
Marně přemýšlím, tady někde byla pivnice s Prazdrojem, jak pamětníci vědí, nebylo příliš hospod, kde čepovali vyhlášenou Plzeň. Chodili jsme sem v den výplaty, protože pivo stálo dvě koruny deset, zatímco desítka korunu dvacet. Tenkrát začátkem šedesátých let. Pak už se jen pivo zdražovalo. Naše návštěva dopadala všelijak, takže další dny se šetřilo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jiný záběr na svatého Ignáce.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled k východu kolem svatého Ignáce a Špejcharu, mezi nímž a bývalým hotelem Adler je ulice Ruská. Nevím přesně, ale myslím, že před 50 lety se jmenovala Dukelská, už to vidím, trochu dál už nese toto jméno. Tam bývala ubytovna, ve které jsem též pobýval, dál se jelo na Údlice, kde jsem také měřil a chodil na pivo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled k západu, vlevo je vidět kousek kostela svaté Kateřiny, za ním chomutovský zámek.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Kromě toho, že se motivy opakují, vidím, že staré pohlednice jsou s německým popisem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Rohový dům před Městskou věží je bývalá radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jiný záběr na svatého Ignáce.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Marktplatz a pěkný pohled na kostel svaté Kateřiny, právě jsem se dočetl, že se v 60.letech rozhodovalo, strhnout či nestrhnout. Rozhodující soudruzi byli liknaví spíš se mezi nimi našel někdo s kusem fungujícího mozku.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jiný záběr na svatého Ignáce.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Mně historické fotky z Chomutova připadají natolik zajímavé, že by mě srdce zabolelo, kdybych je vyřazoval.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jako vždy mám radost, když se mi podaří srovnávačka z podloubí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pěkný záběr na Sloup Svaté Trojice před kostelem svaté Kateřiny jak to bývalo a jak to je.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled kolem bývalé radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Městská věž navazuje na kostel Nanebevzetí Panny Marie, na předešlých srovnávačkách jsem ho neukazoval, takže teď párkrát za sebou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Náměstí 1.máje jsem prochodil křížem krážem, i do hospod jsem nakoukl a nejen to. Vinotéku tady mají velice příjemnou.
Památeční fotky jsou ZDE
Srovnávací fotky z města Chomutov budou mít pokračování.
Další srovnávací fotky z různých lokalit
Žádné komentáře:
Okomentovat